Uhříněves 7.5.2017 J 10,22-30 (Jiří Ort) bohoslužby s VP

Pozdrav: Milé sestry, milí bratři, milé děti, vítám vás na bohoslužbách apoštolským pozdravem: Milost vám a pokoj od Boha Otce našeho a Pána Ježíše Krista.
Introit: Plésej Hospodinu všecka země. Zpívejte žalmy k slávě jména jeho, ohlašujte slávu a chválu jeho.                                   Ž 66,1n
Píseň: 98

Modlitba: Pane Bože, dnes Ti chceme děkovat a Tebe chválit. Za Tvé stvoření, za probouzející se přírodu.
Děkujeme Ti zvlášť za tento den. Za den, kdy se smíme zastavit, zklidnit se z chvatu všedních dnů a učit se rozpoznávat, že naše životy patří Tobě. Chceme Ti děkovat za Tvůj lid, za Tvoji církev. Děkujeme za to, že právě ve společenství v Tvé církvi se smíme učit otevřenosti pro Tvé Slovo, pro Tvé dary každému z nás, pro citlivost vůči druhým lidem. Děkujeme, že právě tady smíme slyšet slovo evangelia o Ježíši Kristu, Tvém Synu a našem Spasiteli. Děkujeme, že tu smíme slyšet slovo naděje evangelia, že přes všechny naše chyby, přes všechen náš hřích, máš připravený život pro každého z nás i celé své stvoření.
Děkujeme, že smíme věřit, že slyšíš naše prosby o Ducha svatého, který nás vede po Tvé cestě.                                              Amen.

Slovo dětem:
Píseň ze Svítá: S 360 V nebi je trůn

Čtení: J 10,22-30
Píseň: 435
Text: Zj 7,9-17
Haleluja. Seslal svému lidu vykoupení, ustanovil navěky svou smlouvu; svaté, bázeň budící je jeho jméno. Haleluja. (Psa 111:9 CEP)

Dnes si budeme povídat o víře. Ono je to tak u evangelisty Jana zvykem. Ono zasazení rozhovoru, který jsme četli z desáté kapitoly Janova evangelia, je trochu víc, než časový údaj. Svátek světel byl připomínkou, že Pán Bůh na svůj lid nezapomíná. I když situace mnohdy vypadá naprosto neřešitelně, Pán Bůh nezapomíná. Ona ta událost, kterou si židé připomínali a připomínají při Svátku světel, byla skutečně těžko k uvěření. Mocný vládce Antiochos IV se rozhodl sjednotit svou říši i nábožensky, aby byla snáze ovladatelná. A řešil celý problém naprosto bezohledně. Do Jeruzalémského chrámu umístil Diův oltář a provedl slavnostní oběť. To, co se dělo potom, je stejně těžko k uvěření jako pověstná záchrana Jeruzaléma, který byl obležen mocnou asyrskou armádou, o které si povídali děti minulý týden v nedělní škole. Tam Asyřané sami odtáhli a nikdo nevěděl proč. Tady povstali židé pod vedením Judy Makabejského a skutečně se jim podařilo porazit armádu světové velmoci. A k tomu při znovuvysvěcení chrámu zůstala hořet lampa s minimem oleje po celých osm dní, dokud nepřipravili a neposvětili olej nový. Tento hmatatelný projev Boží milosti si všichni připomínali, když se ptali Ježíše, jestli je opravdu ten zaslíbený Mesiáš. „Řekni nám to otevřeně!“
A Ježíšova odpověď pouze poukazuje na to, co říkal a dělal. Na všechno, s čím se lidé mohli setkat. Nic víc. Stačí to? Nestačí to? Ježíš maluje obraz pastýře a ovcí. On je pastýř a ovce slyší jeho hlas. Ovce, které jsou na tento hlas odkázané. Musí se ho naučit rozpoznávat mezi spoustou jiných hlasů, protože vědí, že když půjdou za tímto hlasem, dojdou až na pastvu. K tomuto obrazu vyprávěl jeden katolický teolog příběh, kdy byl na Blízkém východě, nevím v jakém státě, ale to podstatné je, že se setkal se stády ovcí. Ta stáda byla promíchaná u napajedla. Ale když se jeden z pastýřů zvedl a zahrál na píšťalu, v tom velikém chumlu se to začalo hýbat a začaly z něj vybíhat a vyskakovat ovce. A za chvíli už toto konkrétní stádo putovalo pěkně v řadě za hlasem píšťaly svého pastýře.
Dobře, Ježíši, ale jsi Mesiáš nebo ne? Následovat můžeme i špatného pastýře. Řekni jasné slovo!
Trochu odskočíme do knihy Zjevení. „Potom jsem viděl, hle, tak veliký zástup, že by ho nikdo nedokázal sečíst, ze všech ras, kmenů, národů a jazyků, jak stojí před trůnem a před tváří Beránkovou, oblečeni v bílé roucho, palmové ratolesti v rukou. A volali velikým hlasem: "Díky Spasiteli, Bohu našemu, sedícímu na trůnu, a Beránkovi."“ (Rev 7:9-10 CEP) Tak tito lidé zřetelně rozpoznali, že Ježíš je Mesiášem. A vzdávají mu chválu. Dobře. Ale jak to poznali? Byli snad přítomni něčemu víc, než co viděli oni lidé, kteří se ptali Ježíše a žádali po něm jasné slovo? Viděli víc, než co vídáme my v našich životech? My, kteří jsme také plni pochybností, kteří máme trampoty s rozpoznáváním zvuku hlasu našeho pastýře? Jak to ti lidé poznali? Jaký život prožili, že jim je to tak jasné. Najednou je velice důležité, co je to za lidi kolem trůnu, co je to za lidi při té nebeské bohoslužbě.
A jeden ze starců onu myšlenku, která tu visí ve vzduchu, vysloví. "Kdo jsou a odkud přišli ti v bílém rouchu?" Řekl jsem: "Pane můj, ty to víš!" Na tu jednoduchou otázku jako bychom skutečně my sami nebyli schopní odpovědět. Kdo jsou věřící? Nějak podivně vyvolení? Nebo jsou to slaboši, kteří doufají, že jim někdo zařídí pohodlný život? Kdo jsou ti lidé, kteří přišli v bílém rouchu? To velké množství lidí, které není nijak blíž specifikováno. Ne, nevíme, ale ty to, pane, víš. Prosíme, řekni nám to, protože to potřebujeme vědět. „A on mi řekl: "To jsou ti, kteří přišli z velikého soužení a vyprali svá roucha a vybílili je v krvi Beránkově.““ Odpověď vyráží dech. Nejsou to lidé se snadným životem, nejsou to lidé, kteří si našli nějaký božský automat a po vhození příslušné modlitby měli krásný, klidný, nalajnovaný život. „To jsou ti, kteří přišli z velikého soužení a vyprali svá roucha a vybílili je v krvi Beránkově.“ Ti, kteří trpěli. A přesto oslavují Boha, přesto vzdávají chválu Beránkovi. Přesto vyznávají Ježíše z Nazareta jako Mesiáše. Přesto věří, že Beránek, který je před trůnem, je bude pást a povede k pramenům vod života. A Bůh jim setře každou slzu s očí. Právě tito lidé rozpoznali, že Bůh je přítomen v jejich životech.
„Řekni jasné slovo. Jsi Mesiáš?“ Najednou je tato výzva zbytečná. Nebo při nejmenším není na prvním místě. Tímto způsobem prostě nevzniká víra. Tak jako kdysi při makabejském povstání mohli vysvětlit ono slavné vítězství příznivou politickou situací, protože Římu se velice hodilo oslabení mocného Antiocha IV., tak i ani my nemůžeme vysvětlovat, nakolik je změna naší situace poplatná náhodě nebo je způsobená Boží milostí.  To, co je ale podstatné - tak jako lidi tehdy vedla víra k díkům Hospodinu, že je neopustil a že mu mohou dál vzdávat chválu v Jeho chrámu v Jeruzalémě, tak i nás může především vést k vyznání a vděčnosti. Víra vznikla a učí orientovat v životě prostě proto, že se člověk učí rozpoznávat Boží hlas v událostech kolem sebe. Někdy se splete, někdy si věci mylně vykládá – toho jsou prorocké knihy plné. Ale Boží lid se nepřestal ptát, nepřestal naslouchat Božímu hlasu. Protože věděl, že bez toho by se ztratil. Právě o tom je 23. žalm vyznávající, že Hospodin je můj pastýř. Stejně evangelistu Jana vede jeho víra k vyznání, že Ježíš z Nazareta je ten, kterého Hospodin poslal, aby se člověku stal pastýřem. Vede ho k rozpoznání, že v tom jsou Hospodin, Bůh Izraele a Ježíš z Nazareta jedno: „Můj Otec, který mi je dal, je větší nade všecky, a nikdo je nemůže vyrvat z Otcovy ruky. Já a Otec jsme jedno." (Joh 10:29-30 CEP) A z toho se evangelista a jeho sbor radují natolik, že sepíší své svědectví o tom, že Ježíš je skutečně Mesiáš.
A otevírají před námi vyznání dnešní neděle: Jubilate Deo, plésej, hlahol Hospodinu. A já bych dodal – učme se plesat. Vraťme se zpět do Jeruzalémského chrámu a učme se tomu, o co se tak vytrvale pokoušel Boží lid. Hledat Boží promluvení do lidských životů i celých lidských dějin. Učit se rozpoznávat hlas pastýře a radovat se z toho, že se to smíme učit. Že smíme následovat hlas, který je navzdory všemu zaslíbením života. A pak ta otázka - "Jak dlouho nás chceš držet v nejistotě? Jsi-li Mesiáš, řekni nám to otevřeně!" - bude zcela zbytečná. Pak už se spolu s evangelistou Janem i Janem Teologem smíme těšit z toho, že jeden druhému i lidem kolem nás budeme předávat svědectví – Ježíš z Nazareta je Mesiáš, je pastýř, kterému není lhostejný lidský život. A proto se i my dnes chceme přidat k té nebeské bohoslužbě a volat se zástupy: "Díky     Spasiteli, Bohu našemu, sedícímu na trůnu, a Beránkovi."            Amen.

Píseň: S 166 Kristus je má síla (353)

VP
Úvod: Bůh je zde s námi. A říká: Pokoj vám. Zve nás do kruhu kolem svého stolu, zve nás k oslavě, neboť Bůh daroval člověku mnoho potřebných věcí, dává vzrůst všemu kolem nás, pod ochranu bere všechny plody života. Navrch přidává nevšední dar: smrt smrti a život života skrze našeho Pána Ježíše Krista.

Vyznání a zvěstování milosti:
Chceme přijmout Boží radost a oslavit ten vzácný Boží dar. Chceme vyjádřit, že bohatství našeho života je dílem Božím. Bez jeho pomoci a lásky bychom jenom živořili. Předložme Bohu s vděčností své vyznání.

Vyznáváš, že jsi člověk chybující a že nejsi před Boží tváří o nic lepší než druzí lidé? A přiznáváš, že ani ty se nemůžeš vykroutit z vin a bídy tohoto světa? Jestliže tomu tak je, odpověz: Vyznávám.

Věříš, že Ježíš Kristus, Syn Boží, se čelem postavil proti zlu a položil svůj život i pro tebe? Věříš, že svou smrtí naši smrt přemohl a svým vzkříšením obnovil život? Jestliže tomu tak je, odpověz: Věřím.

Chceš odpustit všem, kdo se proti tobě provinili? Jsi-li ochoten odpustit, vyznej: Odpouštím.

Slovo milosti: Boží milost i v našich životech otevírá výhled naděje a my se o tom smíme ujistit ve slovech, která i nám nabízí autor epištoly Židům: 'Toto je smlouva, kterou s nimi uzavřu po oněch dnech, praví Pán; dám své zákony do jejich srdce a vepíšu jim je do mysli; na jejich hříchy a nepravosti už nikdy nevzpomenu.'                              Žd 10,16n

Pozdravení pokoje: O tuto naději Boží milosti se smíme navzájem podělit a podat si navzájem ruce na znamení odpuštění, bratrství a jednoty Kristova lidu a pozdravit jeden druhého se slovy: Pokoj tobě.

Modlitba: Otče, děkujeme ti,
neboť ty jsi náš Bůh.
Nebe a země a všechno, co žije,
ti vděčí za svůj původ.
Tvé světlo osvětlilo svět
a dalo povstat životu;
člověka jsi stvořil podle svého obrazu,
řídil jsi jeho cestu
a vedl jsi ho svým přikázáním.
Slyšel tvé slovo z úst tvých poslů,
nám všem jsi řekl své věčné Slovo:
v Ježíši Kristu, tvém Synu.
V něm máme život.
Jeho Duch lásky je tím Duchem, který nás učí
chválit tebe, našeho Otce,
tobě děkovat,
tebe oslavovat
a tebe vyznávat:
Svatý, svatý, svatý jsi, Hospodine zástupů, plná jsou nebesa i země tvé slávy. Požehnaný, který přicházíš ve jménu Páně. Hosana na výsostech!

Slova ustanovení: Poslyšte slova ustanovení svaté večeře Páně: „Já zajisté přijal jsem ode Pána, což i vydal jsem vám, že Pán Ježíš v tu noc, v kterouž zrazen jest, vzal chléb a díky činiv, lámal a řekl: Vezměte, jezte, to jest tělo mé, kteréž se za vás láme. To čiňte na mou památku. Takž i kalich, když povečeřel, řka: Tento kalich je ta nová smlouva v mé krvi. To čiňte, kolikrát koli píti budete, na mou památku. Nebo kolikrát byste koli jedli chléb tento a z kalicha toho pili, smrt Páně zvěstujete, dokud nepřijde.“
                                                            (1K 11,23-26)

Apoštolské vyznání: Chceme se touto svátostí posilnit ve víře. Nejen sami pro sebe, nejen v jednotě církve Kristovy, ve společenství s křesťany všech generací a národů. Ale v jednotě se všemi, za kterými přišel Hospodin, Bůh Izraele ve svém Synu, aby jim nabídl život. Vyznejme nyní svoji víru, která nás ujišťuje o naději tohoto Božího navštívení:
    Sbor: Věřím v Boha, Otce všemohoucího, Stvořitele nebe i země, i v Ježíše Krista, Syna jeho jediného, Pána  našeho, jenž se počal z Ducha svatého, narodil se z Marie Panny, trpěl pod Pontským Pilátem, byl ukřižován, umřel a byl pohřben, sestoupil do pekel, třetího dne vstal z mrtvých, vstoupil na nebesa, sedí na pravici Boha Otce všemohoucího, odkud přijde soudit živé i mrtvé. Věřím v Ducha svatého, v svatou církev obecnou, svatých obcování, hříchů odpuštění, těla z mrtvých vzkříšení a život věčný.                                                         Amen.


Píseň: Při vysluhování svaté večeře Páně Budeme společně zpívat     píseň  
397, 308


Pozvání: Ježíš Kristus každého z nás zve: „Pojďte ke mně všichni, kdo se namáháte a jste obtíženi břemeny, a já vám dám odpočinout.“ I my se tedy nyní smíme odvážit přistoupit ke stolu, který je pro nás připraven.


Přijímání: Společenství těla Kristova.
         Společenství krve Kristovy.


Propouštění:
Ježíš nás ujišťuje: „Amen, amen, pravím vám, kdo věří, má život věčný. Já jsem chléb života. Vaši Otcové jedli na poušti manu, a zemřeli. Toto je chléb, který sestupuje z nebe: kdo z něho jí, nezemře. Já jsem ten chléb živý, který sestoupil z nebe; kdo jí z toho chleba, živ bude na věky. A chléb, který já dám, je mé tělo, dané za život světa."          J 6,47-51

Ježíš řekl: "Amen, amen, pravím vám, nebudete-li jíst tělo Syna člověka a pít jeho krev, nebudete mít v sobě život. Kdo jí mé tělo a pije mou krev, má život věčný a já ho vzkřísím v poslední den.“                  J 6,53n

Ježíš mu odpověděl: "Kdo mě miluje, bude zachovávat mé slovo, a můj Otec ho bude milovat; přijdeme k němu a učiníme si u něho příbytek.
                                                                  J 14,23
Píseň: 636

Ohlášky:

Přímluvná modlitba:
Pane, chceme moc poděkovat za Tvé pozvání k Tvému stolu. Za chvíle, kdy jsme směli společně stát před Tvou tváří a všichni společně i každý sám za sebe přijímat Tvé odpuštění i Tvou posilu do života. Děkujeme, že takto posíleni Ti smíme odevzdávat své díky i své prosby.
Pane Bože, vzpomínáme v tuto chvíli na ty, kdo bránili svět, ve kterém by měli naději lidé napříč různými národy, rasami, sociálním zařazením, náboženstvími. A položili při této obraně život. A my Tě v tuto chvíli úcty a vděčnosti chceme poprosit o posilu pro všechny, kdo se o uskutečnění takového světa snaží. Za ně Tě, Pane, prosíme.
Prosíme za ty, kdo se snaží zachraňovat život uprostřed nenávisti. Prosíme za všechny ty, kteří nabízejí lidskou důstojnost ve světě náboženského a ideologického fundamentalismu. Za ně Tě, Pane, prosíme.
Prosíme za lidi, které ničí válka a hlad. Prosíme za ty, kdo hledají naději nového domova. Za ně Tě, Pane, prosíme.
Chceme Ti dnes odevzdat Tvou církev. Prosíme, daruj nám víru. Daruj nám vytrvalost stále znovu naslouchat Tvému Slovu, stále znovu se snažit poznávat Tvou přítomnost v našich životech. Prosíme, abychom naději naší víry byli schopni promítnout do pomoci a povzbuzení lidem kolem nás. Za to Tě, Pane, prosíme.
Prosíme za život našeho sboru. Prosíme, buď přítomen svým Duchem svatým a veď si nás k úkolům, které jsi pro nás připravil. Za to Tě, Pane, prosíme.
Prosíme, provázej nás v našich rodinách. Uč nás vzájemně si naslouchat a být si pomocí. Za to Tě, Pane, prosíme.

Prosíme, vyslyš naše tiché díky i prosby.

V tuto chvíli k Tobě chceme volat se všemi, kdo touží po životě:
„Otče náš, jenž jsi na nebesích, posvěť se jméno Tvé. Přijď království Tvé. Buď vůle Tvá jako v nebi, tak i na zemi. Chléb náš vezdejší dejž nám dnes. A odpusť nám naše viny, jakož i my odpouštíme našim viníkům. A neuveď nás v pokušení, ale zbav nás od zlého. Neboť Tvé jest království i moc i sláva na věky. Amen.“

Poslání: Ježíš řekl: Já jsem vinný kmen a vy ratolesti. Kdo zůstává ve mně a já v něm, ten nese ovoce mnohé; neboť beze mne nic nemůžete učiniti.
                                                                   J 15,5

Požehnání: Kéž rostete v milosti a v poznání našeho Pána a Spasitele Ježíše Krista. Jemu buď sláva nyní a až do dne věčnosti.
                                                                 2Pt 3,18


Píseň: 171