Uhříněves 8.11.2015 Gn 12,1-9 (Jiří Ort) bohoslužby s dětmi

Pozdrav: Milé děti, milé sestry, milí bratři, milí přátelé, vítám vás na ve společenství na bohoslužbách, kam jsme byli pozváni z Boží milosti.

Introit: Hospodine, celým srdcem Ti vzdávám chválu, klaním se Ti před Tvým svatým chrámem, Tvému jménu vzdávám chválu za Tvé milosrdenství a za Tvou věrnost. Ž 138,1a.2

 

Píseň: 613

 

Modlitba: Pane Bože, přicházíme s vděčností. Chceme děkovat, že Tvé pozvání zaznívá do všech našich sevřeností, do neusmířené minulosti, do nezreflektované přítomnosti a strachu z budoucnosti. Je toho mnoho, co bychom Ti rádi odevzdali. Osobní vztahy, společenské vztahy, vztahy ke stvoření.

Pane, promýšlíme to všechno, snažíme se vše vyřešit a zapomínáme na vztah s Tebou. Zapomínáme na ukotvení ve víře. A právě proto Ti děkujeme, že Ty nezapomínáš na nás. Že na nás voláš do našich zmatků. Že nám umožňuješ naslouchat svědectví o Tvém království, které přinesl Ježíš z Nazareta a kterému ses přiznal v jeho vzkříšení.

Pane, prosíme, aby i dnes, ve shromážděních Tvého lidu po celém světě, znělo toto ujištění. Že Ty na nás nezapomínáš, ale oslovuješ nás, dáváš nabídku života. Amen.

 

Čtení: Gn 12,1-9

Píseň: S223 Nová země, nové nebe

Text: Gn 12,4

Haleluja. Kéž ti vzdají chválu, Hospodine, veškeré tvé skutky, kéž ti tvoji věrní dobrořečí, ať hovoří o tvém slavném kralování, ať promluví o tvé bohatýrské síle. Haleluja. Ž 145,10n

 

Byl jednou jeden král. A ten král byl smutný. V jeho královské zahradě rostla jabloň, která rodila zlatá jablka. A to je vzácnost. Jenže ta jablka se začala ztrácet. A král byl smutný. Měl pocit, že není nic, co by mohlo v jeho životě zlatá jablka nahradit. Zvláštní. Myslíte, že je něco lepšího než zlatá jablka? Určitě ano, jen na to přijít. A to si říkáme, že králové jsou moudří.

Tenhle král měl syny. Dokonce tři. A jak byl tak smutný, tak jim dal za úkol ta zlatá jablka hlídat. A starší dva synové hlídali a – neuhlídali. Pak šel hlídat nejmladší – a ten zjistil, že ona zlatá jablka krade vzácný pták. Pták Ohnivák.

Co myslíte, že se stalo, když to syn oznámil tatínkovi králi. Ten zesmutněl ještě víc. A že prý bez toho ptáka Ohniváka ho netěší život. Že po něm moc a moc touží. A že dá svoji královskou korunu tomu, kdo mu ptáka Ohniváka přinese. Mimochodem – co znamenalo, že mu dá královskou korunu. Ano – že mu předá vládu nad celou zemí.

Zvláštní král. Zvláštní otec. A zvláštní země, kde jsou úplně překlopené věci důležité a nedůležité. Král vlastně nakonec vyhnal z domova všechny tři syny a zůstal úplně sám. Vždycky mi to vrtalo hlavou, co to bylo za krále. Vždycky jsem si říkal, jak si může myslet, že ten, kdo přinese vzácného ptáka, bude také nejlepší král.

 

Píseň: S31 Úterý končí středou

 

Teď se podíváme na obrázek. Koho tam vidíte? Pána a paní. Je to starý pán a stará paní. A vidíte tam ještě někoho? Ne. Byli sami. O těchto dvou lidech jsme dnes slyšeli vyprávění. Pán se jmenoval Abram a jeho žena Sára. Oni se na tom obrázku usmívají, ale mají jeden smutek – jsou sami, nemají děti. Kdyby Abram slyšel o našem králi, řekl by, že je blázen. Měl tři syny, mohl se z nich radovat. A přece je odeslal pryč, protože snil o jakémsi zvláštním ptáku, který mu kradl zlatá jablka. Lidé se honí za bláznivými věcmi a nemají radost z toho, co mají. On, Abram i jeho žena Sára, by nám mohli vyprávět. Smutně se jim žilo v zemi, kde byli stejně zmatené představy o tom, co je důležité a co ne.

Tady by příběh mohl končit. A byl by to smutný konec. Ale hned na začátku toho, co jsme slyšeli, byla jedna věta. Věta, která všechno mění. „I řekl Hospodin Abramovi“. Je to zvláštní věta. Jakoby z jiného světa a přece moc důležitá. Zkusíme se podívat, co vlastně znamená.

Abram byl smutný. Sára byla smutná. Zdálo se, že neexistuje nic a nikdo, kdo by do jejich života mohl přinést radost. Ale dnešní příběh nám říká, že to nebyla pravda. A že to není pravda. Pán Bůh promlouvá do smutku. Pán Bůh vstupuje do života. „I řekl Hospodin Abramovi“. Vyjděte ze svého smutku, já vás budu provázet a dovedu vás do země, kde budete žít a kde už nebudete sami.

 

Píseň: S7 Ať jen svítí

 

Zvláštní výzva. Byl to sen? Byla to skutečnost? Je to pravda, že Pán Bůh takto může promluvit do života Abrama, do života Sáry? Do životů našich?

Mohli bychom tu dlouho sedět a přemýšlet, jestli to tak je nebo není. Jestli je to pohádka nebo není. Ale Abram se Sárou udělali něco lepšího.

Podíváme se, co udělali. (obr.)

Skutečně – oni uvěřili tomu, že na ně Pán Bůh myslí a že má smysl se na to spolehnout. Že mohou uvěřit tomu, co jim řekl - „Odejdi … do země, kterou ti ukážu. Učiním tě velkým národem, požehnám tě, velké učiním tvé jméno. Staň se požehnáním! Požehnám těm, kdo žehnají tobě, prokleji ty, kdo ti zlořečí. V tobě dojdou požehnání veškeré čeledi země."

Nerozumíme všemu, co to tady Pán Bůh Abramovi se Sárou řekl. A já si myslím, že ani Abram se Sárou tomu úplně nerozuměli. Ale uvěřili tomu, že nemusí zůstat tam, kde nemají budoucnost. Že nemusí žít tam, kde je strach a nenávist a smutek. Že tam, kde člověk poslouchá Pána Boha, se dá žít jinak. A tak šli.

Neudělali to, co ten bláznivý král. Nezbavili se toho nejdražšího, co měli. Ten král už mohl jenom doufat, že se mu synové vrátí. A že se kvůli jeho slibu vlády nad královstvím ze samé závisti vzájemně nepobijí. Abram se Sárou zvolili pro svůj život budoucnost důvěry v Boží zaslíbení. Uvěřili, že je možné žít tak, abychom měli ze života radost sami a také ho přáli druhým.

My můžeme jenom děkovat za toto svědectví a naslouchat Božímu hlasu, který promlouvá i k nám. Amen.

 

Píseň: Veď mě dál

 

Ohlášky:

 

Přímluvná modlitba: Pane, voláme k Tobě. Protože Tys zavolal nás. Voláme k Tobě s důvěrou, že nás slyšíš a nejsme Ti lhostejní. Proto se odvažujeme Ti odevzdávat všechny, o které máme starost, všechno, co nás trápí.

Odevzdáváme Ti své nemocné. Odevzdáváme Ti manžele Zejfartovi. Odevzdáváme Ti Evu Kočovou. Odevzdáváme Ti všechny své blízké, o které máme starost. Za ně všechny Tě, Pane, prosíme.

Prosíme za všechny, kdo mají pocit, že na nich nezáleží. Kdo jsou přehlíženi svým okolím – pro svůj věk, pro svůj handicap, pro své sociální zařazení. Pane, prosíme, dej nám sílu, dej nám odvahu, abychom dokázali být povzbuzením tam, kde povzbuzení chybí. Za to Tě, Pane, prosíme.

Odevzdáváme Ti ty, kteří hledají cestu životem. Odevzdáváme Ti mladé lidi, odevzdáváme Ti rodiny, odevzdáváme Ti všechny, kteří jsou obtíženi odpovědností a podklesávají. Prosíme, aby jasně uslyšeli Tvůj hlas, aby zřetelně uslyšeli, že jsi s nimi a neopustíš je. Že existuje cesta života. Za to Tě, Pane, prosíme.

Pane, prosíme za všechny lidi v utečeneckých táborech ve všech zemích, kde se nacházejí. Prosíme pro ně o posilu a pro nás povzbuzení k životu beze strachu z neznámých a náročných situací. Za to Tě, Pane, prosíme.

 

Pane, v tichosti Ti odevzdáváme své díky i prosby.

 

Spolu se všemi lidmi, kteří touží po naplnění Tvého zaslíbení pokoje, k Tobě voláme jako ke svému Otci: „Otče náš, jenž jsi na nebesích, posvěť se jméno Tvé. Přijď království Tvé. Buď vůle Tvá jako v nebi, tak i na zemi. Chléb náš vezdejší dejž nám dnes. A odpusť nám naše viny, jakož i my odpouštíme našim viníkům. A neuveď nás v pokušení, ale zbav nás od zlého. Neboť Tvé jest království i moc i sláva na věky. Amen.“

 

 

Poslání: Jděte nyní a slovem i skutkem uvádějte ve známost evangelium a dělejte si starost o spravedlnost, lásku a pokoj.

Jděte v naději setkání s Ježíšem Kristem mezi nejmenšími z našich bratrů a sester

a žijte v naději Božího navštívení.

 

Požehnání: Ať vám milost dělá život krásným a bohatým před Boží tváří, láska ať vás provází a hřeje

a ať vás brání před chladem a mrazem lidské zloby

a Boží pravda ať vám svítí na cestu, když se moci chopí tma. Amen.

 

Píseň: 487 Amen, Otče, rač to dáti