Voda - Boží dar a lidské právo: Kritika lidské soběstřednosti - biskup Geoff Davies

Sedm týdnů pro vodu 2014

Postní reflexe organizace Ecumenical Water Network

 

Voda – Boží dar a lidské právo: Kritika lidské soběstřednosti

Biskup Geoff Davies

(Jižní Afrika; výkonný řiditel jihoafrického náboženského institutu pro životní prostředí – http://safcei.org)

(zkrácena a upravená verze)

 

 

Voda je pro život bezpodmínečně nutná. Je Božím darem. Bůh chce, aby celé stvoření dostávalo požehnání životodárné vody. Proto když se lidem – a celému stvoření – voda odpírá, jde o hluboký náboženský a etický problém, který je porušení všech zásad spravedlnosti. Je to provinění nejen proti Božímu stvoření, ale i proti samotnému Stvořiteli. Z toho důvodu je nutné solidní etické a teologické porozumění problematice vody. Společenství víry by se měla angažovta v péči o životní prostředí, protože otázky ekologické spravedlnosti jsou zásadními morálními a etickými problémy a ne pouze ekologickými, ekonomickými a sociálními otázkami. Je nutné, abychom pro svoje činy vytvořili pevnou teologickou základnu. Jde o otázky víry a hodnot, které ovlivňují a řídí naše jednání.

 

 

Základní principy, nad které by měli křesťané promýšlet

(A) Uvědomit si, že vzýváme Boha Stvořitele

Jaká jsou úplně první slova Bible? Na začátku stvořil Bůh nebe a zemi. Církve se často soustředí na spásu, kterou přinesl Ježíš a zapomínají přitom na Boha Otce, který je také Stvořitelem.

 

(B) Bůh se stará o celé stvoření – ne pouze o lidi

Na konci příběhu o stvoření v Gn 1,31 Bůh viděl, že všechno, co stvořil, bylo velmi dobré – nejen lidé, ale celé stvoření. Když mluvíme o vodě, nesmíme ji oddělovat od celku Božího stvoření. Jestliže vše, co Bůh stvořil, je dobré a má svoji hodnotu, pak jsme jako křesťané udělali velikou chybu, když jsme se ve své teologii stali antropocentrickými – tj. Zaměřenými na člověka. Uvěřili jsme, že se Bůh zajímá pouze o nás a naše spasení, a propadli jsem představě, že zbytek stvoření existuje pouze pro uspokojení našich potřeb. Činíme tak ale na vlastní riziko, protože bez zbytku stvoření nemůžeme přežít – jsme na něm závislí. Profesorka Wangari Maathai, environmentalistka a první africká žena oceněná Nobelovou cenou za mír, připomíná, že bychom nepřežili, kdyby nás byl Bůh stvořil před šestým dnem stvoření. V J 3,16 čteme, že Bůh tak miloval svět – ne pouze lidi, ale svět a všechno, co je v něm.

 

(C) Bůh chce, abychom byli „opatrovníky země“, kteří zabezpečují spravedlnost a rovnost

Musíme si uvědomit, že se stvořením musíme žít ve vzájemném souladu. Existují univerzální zákony, které se týkají celého stvoření a které musíme dodržovat. My lidé se často domníváme, že si můžeme dělat, co chceme, bez ohledu na Boha, Boží stvoření nebo zákony. Zbytek stvoření má svoje práva a Bůh si váží celého stvořeníní – proto bychom si ho měli vážit i my. Spíš než správci stvoření bychom se měli považovat za jeho opatrovníky. Ale v tom jsme si zatím dobře nevedli! Zásadní chyba vznikla při našem výkladu Gn 1,28: „A Bůh jim požehnal a řekl jim: "Ploďte a množte se a naplňte zemi. Podmaňte ji a panujte nad mořskými rybami, nad nebeským ptactvem, nade vším živým, co se na zemi hýbe." Vnímáme tato slova jako své oprávnění využívat a zneužívat přírodu pro vlastní cíle? Vnímáme, že z toho pro nás plyne odpovědnost starat se o to, co Bůh probudil k životu, zvelebovat a uchovávat pro budoucnost? Klíč k pochopení můžeme najít v Gn 2,15: „Hospodin Bůh postavil člověka do zahrady v Edenu, aby ji obdělával a střežil.“ Připomínejme si také slova z Gn 9,11: „Ustavuji s vámi svou smlouvu. Už nebude vyhlazeno všechno tvorstvo vodami potopy a nedojde již k potopě, která by zahladila zemi.“ Když přemýšlíme o vodě, musíme si uvědomit, že voda je neoddělitelně součástí přírodního prostředí a že jestliže chceme mít čistou vodu a přežít, musíme dbát o celek přírodního prostředí – Božího stvoření.