Uhříněves 1.9.2019 Mk 7,24-30 VP (Jiří Ort)

Uhříněves 1.9.2019

Pozdrav: Milé sestry, milí bratři, vítám vás ve společenství, ve kterém se chceme společně těšit z pozvání k naději a k posile u stolu s naším Pánem a Spasitelem Ježíšem Kristem.

Introit: Kdo jest rovný Hospodinu Bohu našemu, kterýž vysoko bydlí? Kterýž snižuje se, aby všecko spatřoval, což jest na nebi i na zemi. Vyzdvihuje z prachu nuzného, a z hnoje vyvyšuje chudého. Ž 113,5-7

Píseň: Ž 113

Modlitba: Svatý Bože, ty jsi ve svém Synu přišel za námi, abychom my směli přicházet za tebou. Poslal jsi jej, abychom se my měli ke komu utíkat, když nás a naše blízké sevře úzkost, přemáhají obavy, tíží trápení.

Shromáždili jsme se i dnes před tebou, abychom tě společně vzývali, oslavovali a chválili. Jsme tady a s pokorou čekáme, že nás zasáhneš svým slovem: povzbudíš a napomeneš.

Ke komu jinému bychom šli, Pane? Ty máš slova věčného života. Proto tě dnes prosíme: Přijmi nás a skloň se k nám milostivě. Mluv k nám a dej, ať odcházíme s vírou ve tvou moc a lásku, s vírou, která je s to zapalovat k víře i jiné. Vyslyš nás, Bože, pro Ježíše Krista. Amen.

Slovo dětem:

Píseň ze Svítá: S401

Čtení: Ž 146

Píseň: 631 Nám pomoz, Pane milý

Text: Mk 7,24-30

Haleluja. Chválu vzdejte Hospodinu a vzývejte jeho jméno, uvádějte národům ve známost jeho skutky. Haleluja. Ž 105,1

Když se podíváme na celou situaci, kterou před námi evangelista otevírá, vidíme zoufalou ženu, která bojuje za své dítě. Dítě je posedlé démony – tedy není vlastně samo sebou, je ovládáno něčím jiným. Pro to děvče je uzavřená budoucnost, protože ji ani v nejmenším nemůže ovlivnit. To dítě nemůže být samo sebou, nemůže se naplnit její lidství. To se může projevovat nejrůznějším způsobem – těch forem, které znemožňují být člověku tím, kým je, bylo a je mnoho. Může to být svazující rodičovská láska, může to být vypěstovaný strach ze života, může to být představa, že musím poslechnout ty druhé, protože to oni určitě vědí, jak žít.

Ona matka tedy přichází a prosí o uzdravení své dcery se vším rizikem, že i ona sama bude muset mnohé přehodnotit. Ale jakoby ji vybídlo žalmistovo vyznání: „Blaze tomu, kdo má ku pomoci Boha Jákobova, kdo s nadějí vzhlíží k Hospodinu, svému Bohu, jenž učinil nebesa i zemi s mořem a vším, co k nim patří, jenž navěky zachovává věrnost. Utištěným dopomáhá k právu, hladovým chléb dává. Hospodin osvobozuje vězně. Hospodin otvírá oči slepým, Hospodin sehnuté napřimuje.“ A tak tedy přichází za tím, kdo zvěstuje takového Boha, kdo je s ním spojen, jakkoliv ona sama netuší, jak vlastně. Jediné, co ví, že všechno to, o čem mluví žalmista, Ježíš z Nazareta nabízí.

Žena oslovuje Ježíše - a přichází odmítnutí. Protože Ježíš je přesvědčen, že ho Otec poslal ke ztraceným ovcím lidu Izraelského. Tomu nasvědčuje vyvolení 12 učedníků, tomu nasvědčuje počátek jeho cesty u Jordánu u Jana Křtitele a mnoho dalších důrazů. To, jak má tento příběh šanci pokračovat, jaká bude budoucnost dcery i její matky, záleží na jediné věci. Tak je však nesmírně komplikovaná. Jde totiž o to, jak vnímáme Boha. Touhou představit si, poznat Boha, je člověk posedlý. A když si vytvoří nějakou představu, tak ji urputně hájí s tím, že brání Boží čest. Ono je to pochopitelné. A tak se vytvářely představy o všemohoucnosti, o vševědoucnosti, o tom, který svou vůlí určuje běh věcí, o Boží neměnnosti. To všechno jsou skvělé stavební kameny pro stavbu pevné hradby na obranu svých názorů. Ano, ale také hradby, která nám brání pochopit a pomoci druhému člověku.

Náš text je bezesporu zajímavý sám o sobě, ale pro uchopení jeho zvěsti je neméně zajímavé pozorovat různé pokusy pokusy interpretace Ježíšova odmítnutí. Časté je tvrzení, že Ježíš ženu pouze zkoušel, zkoušel pevnost její víry. Kouzelné je také tvrzení, že Ježíš nebyl nijak tvrdý, když přirovnává ženu ke štěněti – k takovému roztomilému zvířátku. To, co tyto výklady spojuje, je snaha udržet svoji představu o Ježíši a o Bohu jako Jeho Otci. A to vše na úkor těch, kterým by tento příběh právě ve své syrovosti mohl pomoci.

Žena totiž narazila na zaběhané představy. Konkrétně na představu, že Mesiáš přijde především pro Boží vyvolený lid. A až skrze tento lid přichází naděje i pro ostatní lidi a národy. Tato žena je ztělesněním srážky skutečného života - s jeho radostmi a bolestmi - s náboženskou představou ohraničenou zdí ze silných kamenů představ o Bohu. Známe to. Známe hledání a zoufalství, když se nevejdeme do vymezeného prostoru, kdy se zdá, že ono nádherné žalmistovo vyznání není pro nás. A takových lidí je kolem nás mnoho. I jejich budoucnost – stejně jako budoucnost oné dívky – není jejich, ale je podřízena démonům náboženství.

Žena je pro nás všechny hledající znamením naděje. Ona to totiž nevzdala. Nezalezla na vykázané místo, kde by měla čekat, až jak se to vyvrbí v Božím vyvoleném lidu. Ona šla za Ježíšem, protože v jeho zvěsti uslyšela něco, co jí dalo naději. A této naděje se odmítla vzdát i tváří v tvář Ježíšovu odmítnutí. Jestliže Ježíš použije obrat: "Nech napřed nasytit děti. Neboť se nesluší vzít dětem chléb a hodit jej psům.", tak žena tuto metaforu zvedne a použije ji tak, jak ona sama pochopila Ježíšovu zvěst: "Ovšem, pane, jenže i psi se pod stolem živí z drobtů po dětech." Odmítne tak představu Boha s předem daným plánem, který tu prostě je a vždycky bude bez ohledu na lidi.

A Ježíš tuto představu nakonec odmítne také. Jako ten, kterého poslal Hospodin, Bůh Izraele jako zvěstovatele prostoru Boží vlády, odmítne představu o předem daném a neměnitelném Božím scénáři bez ohledu na lidi. »Pravil jí: "Žes to řekla, jdi, zlý duch vyšel z tvé dcery." Když se vrátila domů, nalezla dítě ležící na lůžku a zlý duch byl pryč.« Žena se tak zařadila po bok těch, kteří se odmítli smířit s nějakou představou předloženou jako Boží vůli. Zařadila se po bok prosícího Abrahama, který se snaží zachránit svého synovce s rodinou a s ním i celou Sodomu. Zařadila se po bok Rút, která se odmítla smířit s osudem Noemi jako s Boží daností a bojovala za život Noemi i sebe samé. Postavila se po bok Davida zápasícího o své dítě, nad kterým byl vynesen ortel smrti, zařadila se po bok mnoha dalších biblických svědků. Vyznala důvěru ve slova žalmisty: „Blaze tomu, kdo má ku pomoci Boha Jákobova, kdo s nadějí vzhlíží k Hospodinu, svému Bohu, jenž učinil nebesa i zemi s mořem a vším, co k nim patří, jenž navěky zachovává věrnost. Utištěným dopomáhá k právu, hladovým chléb dává. Hospodin osvobozuje vězně. Hospodin otvírá oči slepým, Hospodin sehnuté napřimuje, Hospodin miluje spravedlivé. Hospodin ochraňuje ty, kdo jsou bez domova, ujímá se sirotka i vdovy.“

Díky její víře v milostivého Boha, který přijímá každého člověka vydobyla budoucnost pro svou dcerku. Jejich budoucnost, budoucnost dcery i matky, nebude určována démony, kteří si činili nárok o této budoucnosti rozhodovat. Bude určována Božím přijetím, jak je reprezentuje Ježíš z Nazareta.

Tuto naději smíme přijmout. Ve vší své různosti. Žádná představa jakéhosi boha, kterému jde především o to, aby nebyla zpochybňována jeho čest. Žádná představa pevných zdí náboženských představ postavených proti člověku. Tato syroféničanka každého zve do společenství s Ježíšem z Nazareta, který je Kristus. Tak se nechme pozvat a přejme toto pozvání člověku vedle nás. Amen.

Píseň: S255 (688) Odpusť

Vyznání vin:

Ježíši Kriste,

ty jsi náš Pán a bratr.

Tvoje láska je větší než naše srdce.

Přijímáš nás takové, jací jsme.

Proto nás osvoboď,

abychom i my sami sebe přijímali

a mohli se obracet k druhým lidem.

Pane, Ty nás znáš.

Prosíme, pomoz nám,

abychom rozuměli sami sobě

a druhým se mohli otevírat.

Pane, Ty nás miluješ.

Proto nám daruj důvěru,

abychom uměli vnímat své temné stránky,

aniž bychom propadali strachu.

Prosíme, odpusť nám pro všechno,

co nás od tebe a od druhých dělí.

Darujnám nové společenství s tebou i s námi navzájem.

O to tě prosíme v důvěře ve tvé milosrdenství.

Slovo milosti: Přijměme do svého srdce slovo milosti a potěšení:

Jak bychom mohli zapomenout na Boží věrnost?

Jemu věřit znamená rozpomínat se na jeho dobré skutky.

Když jsem byl skleslý, on mě pozvedl.

Když jsem hladověl po životě, nasytil mne.

Když jsem byl opuštěný, zůstal se mnou.

Když jsem zabloudil, přivedl mě k sobě.

Když jsem se uzavřel do sebe, do svých úzkostí, do svých nezdarů a do svých vin, on mě osvobodil, abych se znovu našel a nově mě obrátil k druhým. Amen.

Pozdravení pokoje: Smíme přijmout tuto Boží milost, kterou nás nyní obdarovává a smíme si navzájem podat ruce na znamení odpuštění, bratrství a jednoty Kristova lidu a pozdravit jeden druhého se slovy: Pokoj tobě.

Eucharistická modlitba:

Dobrý Bože,

stojíme před Tebou s otevřenýma rukama.

Jsou znamením toho, jak jsme potřební,

neboť všechno, co máme, není před Tebou ničím,

všechno, co nazýváme svým, je bezvýznamné,

nemáme-li Tebe.

Jenom Ty jediný jsi skutečným smyslem

a prvým cílem a hloubkou našeho života.

Ty nejsi Bohem, který se uzavírá do sebe.

Ujal ses naší slabosti a chudoby

a dáváš nám do nastavených rukou

ten největší, jedinečný dar:

Tvého Syna, který je cesta, pravda a život.

Proto chceme chválit Tebe, našeho Otce,
Tobě děkovat,
Tebe oslavovat
a Tebe vyznávat:

Svatý, svatý, svatý jsi, Hospodine zástupů, plná jsou nebesa i země Tvé slávy. Požehnaný, který přicházíš ve jménu Páně. Hosana na výsostech.

Slova ustanovení: Poslyšte slova ustanovení svaté večeře Páně: „Já zajisté přijal jsem ode Pána, což i vydal jsem vám, že Pán Ježíš v tu noc, v kterouž zrazen jest, vzal chléb a díky činiv, lámal a řekl: Vezměte, jezte, to jest tělo mé, kteréž se za vás láme. To čiňte na mou památku. Takž i kalich, když povečeřel, řka: Tento kalich je ta nová smlouva v mé krvi. To čiňte, kolikrát koli píti budete, na mou památku. Nebo kolikrát byste koli jedli chléb tento a z kalicha toho pili, smrt Páně zvěstujete, dokud nepřijde.“ (1K 11,23-26)

Apoštolské vyznání: Chceme se touto svátostí posilnit ve víře. Nejen sami pro sebe, nejen v jednotě církve Kristovy, ve společenství s křesťany všech generací a národů. Ale v jednotě se všemi, za kterými přišel Hospodin, Bůh Izraele ve svém Synu, aby jim nabídl život. Vyznejme nyní svoji víru, která nás ujišťuje o naději tohoto Božího navštívení:

Sbor: Věřím v Boha, Otce všemohoucího, Stvořitele nebe i země, i v Ježíše Krista, Syna jeho jediného, Pána našeho, jenž se počal z Ducha svatého, narodil se z Marie Panny, trpěl pod Pontským Pilátem, byl ukřižován, umřel a byl pohřben, sestoupil do pekel, třetího dne vstal z mrtvých, vstoupil na nebesa, sedí na pravici Boha Otce všemohoucího, odkud přijde soudit živé i mrtvé. Věřím v Ducha svatého, v svatou církev obecnou, svatých obcování, hříchů odpuštění, těla z mrtvých vzkříšení a život věčný. Amen.

Píseň: Při vysluhování svaté večeře Páně Budeme společně zpívat píseň

397, 308

Pozvání: Hle, pokrm, který jsme vlastníma rukama připravili, ale ke kterému nás zve náš Bůh.

Hle stůl, který jsme vystrojili, ale u kterého nás on přijímá.

Hle, radost, po které jsme toužili, a kterou dává jen On sám.

Do společenství kolem stolu Páně je zván každý, dospělý i dítě. Tak už nemeškejme a radostně pojďme.

Přijímání: Společenství těla Kristova.

Společenství krve Kristovy.

Propouštění:

Jděte v pokoji a svou víru neste do světa. Radost a milost Boží vás budou provázet.

Kdo je v Kristu, je nové stvoření. Co je staré, pominulo, hle, je tu nové! 2 Korintským 5:17

Píseň: 646 Ať chválí Boha křesťané

Ohlášky:

Přímluvná modlitba: Pane Bože, děkujeme za zvěst o přijetí. O přijetí, které přichází mimo zaběhané představy. Chceme Tě dnes prosit za všechny ty, kteří Tvoje přijetí potřebují, za všechny ty, za kterými nás posíláš, abychom je přijali i my.

Pane, prosíme, veď nás za těmi, kdo jsou v těžké životní situaci a cítí se být zapomenutí a nepotřební. Prosíme, veď nás za všemi těmi, kdo mají pocit, že když už nemohou podávat výkony, na které byli zvyklí, že už pro okolí nemá jejich život hodnotu. Prosíme, uč nás nabízet povzbuzení přijetím. Za to Tě, Pane, prosíme.

Pane, prosíme, veď nás za těmi, kdo jsou na pokraji sil. Veď nás za těmi, kteří nevědí, jak dál. Za to Tě, Pane, prosíme.

Prosíme, veď nás za těmi, kdo se vymykají z naší představy o „normálním“ životě. Uč nás poznávat hodnotu života, který si pro sebe nedokážeme představit, kterému nerozumíme. Prosíme uč nás jim naslouchat a přijímat je. Za to Tě, Pane, prosíme.

Prosíme, veď nás za lidi s nejrůznějšími handicapy. Pomáhej nám být nejen pomocí, ale především lidmi, kteří je nebudou brát jako objekty pomoci, ale budou je přijímat jako plnohodnotné lidské bytosti. Za to Tě, Pane, prosíme.

Prosíme, pomáhej nám, abychom se zbavili potřeby sebepotvrzení skrz náboženství. Prosíme, pomáhej nám, abychom přijímali člověka jako člověka a ne jako adepta na přijetí našich představ. Za to Tě, Pane, prosíme.

V tichosti Ti nyní odevzdáváme své osobní díky a prosby.

Pane, se všemi Těmi, kdo touží po životě, k Tobě nyní voláme jako ke své naději: „Otče náš, jenž jsi na nebesích, posvěť se jméno Tvé. Přijď království Tvé. Buď vůle Tvá jako v nebi, tak i na zemi. Chléb náš vezdejší dejž nám dnes. A odpusť nám naše viny, jakož i my odpouštíme našim viníkům. A neuveď nás v pokušení, ale zbav nás od zlého. Neboť Tvé jest království i moc i sláva na věky. Amen.“

Poslání: A za to se modlím, aby se vaše láska ještě víc a více rozhojňovala a s ní i poznání a hluboká vnímavost; abyste rozpoznali, na čem záleží, a byli ryzí a bezúhoní pro den Kristův, plni ovoce spravedlnosti, které z moci Ježíše Krista roste k slávě a chvále Boží.

Fp 1,9-11

Požehnání: Nechť ve vás přebývá slovo Kristovo v celém svém bohatství!

Amen.

Píseň: 419 Mocný Bože, při Kristovu