Uhříněves 10.1.2021 Mk 1,4-11 (Jiří Ort)

Uhříněves 10.1.2021

Pozdrav: Milé sestry, milí bratři, milí přátelé, vítám vás na bohoslužbách ve FS ČCE v Uhříněvsi. Společně se smíme těšit ze zaslíbení Boží přítomnosti v našich životech.

Introit: Hlahol Hospodinu, celá země! Radostně služ Hospodinu! Vstupte před Jeho tvář s plesem! Ž 100,1n

Píseň: 118 sl.1,4-8 Ó chvalte laskavého Pána

Modlitba: Pane Bože, přicházíme za Tebou. Potřebujeme za Tebou přicházet, potřebujeme Tě najít, abys nám ukázal cestu. V našich životech, v naší společnosti, v celém Tvém stvoření.

Uvědomujeme si, že v tomto svém hledání nejsme sami. Uvědomujeme si, že nejen my podklesáváme a ztrácíme sílu hledat dál. A dnes Ti chceme poděkovat za svědky. Za svědky všech dob, za svědky v našich životech. Za svědky o Tobě. Za ty, kteří nás učí Tebe chválit a naslouchat tichému hlasu, který za námi přichází a trpělivě žádá o vstup do našeho života.

Moc Tě prosíme, aby dnešní den zazněly hlasité chvály za Tvou milost a lásku, aby je mohli zaslechnout všichni, kteří nevědí, jak dál. Amen.

Čtení: Ž 29

Píseň: 442 Pane, dnešek je den chvály

Text: Mk 1,4-11

Haleluja. Buď požehnán Bůh Hospodin, Bůh Izraele; jedině on koná divy. Buď navěky požehnáno jeho slavné jméno, celou zemi nechť naplní jeho sláva! Haleluja. Ž 72,18n

Zvláštní kombinace textů, které připadly na dnešní neděli. Žalm 29 nám představuje mocného Boha. Boha, jehož hlas vládne nade vším, co kolem sebe člověk vidí. Někteří vykladači v tomto žalmu vidí polemiku Božího lidu proti pohanským božstvům Kanaánu. Je to možné, bezesporu i tuto roli žalm hrál, ale podstatnější možná je představit si chrámové nádvoří plné věřících, kteří zpívají toto vyznání. Kteří vzdávají chválu spolu i každý zvlášť, protože Hospodin, Bůh Izraele vládne nejen nad nimi, ale nad celým stvořením. Říkám si, že to musel být velmi oblíbený žalm ke zpěvu. Nejenže učil vděčnosti, ale připomínal člověku vyznání rodičů a prarodičů, kteří na něm postavili své životy. Kteří v tomto vyznání čelili všem obtížím života. Vzpomínám v tuto chvíli na manželčina strýce Jana Pokorného, který nedávno zemřel. Přede dvěma lety velice jednoduše shrnul své přání pro církev: „Do budoucnosti vám přeji: nebojme se, postupujme statečně kupředu ve šlépějích Pána Ježíše Krista, plně mu důvěřujme, nedejme se svést z Jeho cesty. Jen když On vede svůj lid, tak nikdo a nic mu nemůže zabránit v cestě do budoucnosti…“ Byli jsme s manželkou tehdy v Obecním domě a Jan Pokorný nás dojal – protože to byl naprosto on – bez jakékoliv stylizace předal to, čemu hluboce věřil.

A já si představuji, jak na prosté vyznání svých rodičů a prarodičů mysleli lidé v chrámu i za dob Ježíšových. A vyšli z chrámu a zapadli znovu do problémů. Znovu se jim zdálo, že slova žalmu 29. platí snad jen a pouze v chrámu v Jeruzalémě. Tak, jako já vyšel před Obecní dům a vymanil se ze sugestivního kouzla vyznání Jana Pokorného a přebily mi ho všechny možné strachy a zlobení a trápení.

A do toho se v době Ježíšově objevuje Jan Křtitel. Evangelista Marek začíná velice jednoduše psát úvod evangelia. Přichází zvláštní postava, která je svým svědectvím velice slyšet. Jsme vyloženě přitahování ke svědkovi, který je nepřehlédnutelný. Že by tedy Bůh promlouval skrze tohoto člověka? „Hospodinův hlas je plný moci, Hospodinův hlas je plný důstojnosti.“ V každém případě jsou lidé, kterým připadalo, že Boží mocný hlas je slyšet pouze v chrámu, najednou upozorňováni na vadu sluchu. Vadu, kterou je možno odstranit pouze řádným vymytím nejen uší ve vodách Jordánu.

Co je ale zvláštní, že to není to, co máme očekávat. Ten, na kterého čekáme, ve kterého doufáme, se v Markově příběhu objevuje na scéně naprosto nenápadně. „V těch dnech přišel Ježíš z Nazareta v Galileji a byl v Jordánu od Jana pokřtěn.“ Nějaký Ježíš z Nazareta. Jan Křtitel před ním nepadá na kolena, prostě ho pokřtí. Na odpuštění hříchů. Jeden z mnoha. V tuto chvíli naprosto nenápadný. Nikoho, a zdá se, že ani Jana Křtitele, ani nenapadne, že by se tu dělo něco výjimečného. Natož že by tu nějak promlouval Bůh.

„V tom, jak vystupoval z vody, uviděl nebesa rozevřená a Ducha, který jako holubice sestupuje na něj. A z nebe se ozval hlas: "Ty jsi můj milovaný Syn, tebe jsem si vyvolil."“ Boží hlas. Konečně Boží hlas. A slyší ho pouze Ježíš…

K čemu, ke komu se to tu Pán Bůh přiznává? K člověku, který se solidarizuje s druhými. Který se nevyděluje, který pro sebe nevyžaduje „zvláštní zacházení“ z Boží strany. Bůh se k němu jasně přiznává. Ale nikdo jiný si toho nevšiml. Čeká nás dlouhá cesta. I nás, kteří to vlastně vědí, protože jim to evangelista napsal hned na začátku příběhu.

Na biblické hodině toto úterý jsme otevřeli text ze závěru 15. kapitoly. Takže se před námi otevřel celý ten oblouk hledání a poznávání pravé identity Ježíše z Nazareta. A otevřel se před námi velice zvláštně. Slovem „roztrhnout“ a označením Ježíše jako Syna Božího. Ono je totiž při Ježíšově křtu použito stejné sloveso jako u „roztržení“ chrámové opony po Ježíšově ukřižování.

Zvláštní. Po roztržení nebes zaznívá Boží hlas, který slyší pouze Ježíš. Po roztržení chrámové opony zaznívá vyznání římského setníka: "Ten člověk byl opravdu Syn Boží." A – promluvil to Bůh, nebo ne? Při této biblické hodině jsme hodně mlčeli. Protože jsme jasně cítili nárok tohoto textu. „To musíte říci vy, jestli setníkova slova mají punc Božích slov z počátku Markova vyprávění.“ A k tomu moc dlouhých řečí není zapotřebí.

Text dnešní neděle podle ekumenického lekcionáře nás zve na cestu. Na cestu s tímto Ježíšem z Nazareta, kterého hlas z roztržených nebes označil jako svého Syna. Potřebuji se vydat na tuto cestu – abych zjistil, jestli jsem se nepřeslechl.

Tedy – já se na tu cestu vlastně už vydal. My jsme se na ni vydali. Je dobře, že na cestu slyšíme i ta slova žalmu 29. „Hospodin dává svému lidu sílu, Hospodin žehná svůj lid pokojem.“ Moc je potřebujeme slyšet a moc potřebujeme upozornění, že na cestě Božích svědků je nutno Boha chválit, jinak zabloudíme. Jinak nezaslechneme Boží hlas pod křížem z úst římského setníka. Jsem vděčný všem, kdo tak jako Jan Pokorný, nás na této cestě ujišťují: „Do budoucnosti vám přeji: nebojme se, postupujme statečně kupředu ve šlépějích Pána Ježíše Krista, plně mu důvěřujme, nedejme se svést z Jeho cesty. Jen když On vede svůj lid, tak nikdo a nic mu nemůže zabránit v cestě do budoucnosti…“ Amen.

Píseň: S 157

Ohlášky:

Přímluvná modlitba: Pane, dnes za Tebou přicházíme a chceme Ti odevzdat ty, o které máme starost.

Odevzdáváme Ti nemocné a prosíme, abys je ujišťoval o své přítomnosti. Abys nás učil být povzbuzením. Prosíme za sestru Petráskovou, sestru Votavovou, sestru Voříkovskou, sestru Helenu Zejfartovou, za bratra Sandera, za Michala Vybírala. Za ně Tě, Pane, prosíme.

Odevzdáváme Ti ty, kdo jsou sevřeni situací blízkého člověka a vlastní bezmocí. Za ně Tě, Pane, prosíme.

Odevzdáváme Ti ty, kteří trpí partnerskými neshodami. Odevzdáváme Ti ty, u kterých se situace stala neúnosnou a začal se řešit rozvod. Odevzdáváme Ti ty, kteří jsou ničeni nenávistí. Odevzdáváme Ti děti, na kterých se to vše podepisuje. Za ně všechny Tě, Pane, prosíme.

Odevzdáváme Ti všechny, kdo mají strach z budoucnosti. Odevzdáváme Ti všechny, kteří mají pocit, že na ně ostatní zapomněli a že je jejich situace zlehčována. Odevzdáváme Ti oběti exekucí, předraženého bydlení, ekonomické situace v době pandemie, života v sociálně odloučených oblastech. Za ně všechny Tě, Pane, prosíme.

Odevzdáváme Ti všechny, kdo se snaží pomoci druhému člověku. Ať už v rámci nejrůznějších složek oficiální pomoci nebo prostě ty, kteří se starají o blízkého člověka. Za ně Tě, Pane, prosíme.

Odevzdáváme Ti situaci v nejrůznějších místech světa, kde jsou lidé vystaveni válce a hladu. Odevzdáváme Ti oběti i ty, kteří se snaží pomoci. Dnes prosíme za Jemen a Jižní Súdán. Za ty Tě, Pane, prosíme.

Pane, prosíme, vyslyš naše tiché díky a prosby.

Voláme k Tobě spolu se všemi, kdo touží po životě: „Otče náš, jenž jsi na nebesích, posvěť se jméno Tvé. Přijď království Tvé. Buď vůle Tvá jako v nebi, tak i na zemi. Chléb náš vezdejší dejž nám dnes. A odpusť nám naše viny, jakož i my odpouštíme našim viníkům. A neuveď nás v pokušení, ale zbav nás od zlého. Neboť Tvé jest království i moc i sláva na věky. Amen.“

Poslání: Jsem jist, že ani smrt ani život, ani andělé ani mocnosti, ani přítomnost ani budoucnost, ani žádná moc, ani výšiny ani hlubiny, ani co jiného v celém tvorstvu nedokáže nás odloučit od lásky Boží, která je v Kristu Ježíši, našem Pánu. Ř 8,38n

Požehnání: A pokoj Boží, kterýž převyšuje všeliký rozum, hájiti bude srdcí vašich i smyslů vašich v Kristu Ježíši. Fp.4,7

Píseň: 171 Buď Pánu čest