O nás Program Kontakt Fotogalerie Mapa Staršovstvo
Interiér Exteriér Farní sbor Českobratrské církve evangelické v Uhříněvsi a Říčanech
Banner

Uhříněves 4.7.2021 Mk 6,1-13 VP (Jiří Ort)

odt download 

Uhříněves 4.7.2021

Pozdrav: Milé sestry, milí bratři, milé děti, milí přátelé, vítám vás všechny a zvu vás k naději setkání s živým Bohem, které je nabízeno každému člověku.

Introit: Hospodine, slyš můj hlas, když volám, smiluj se nade mnou, odpověz mi. Neodvrhuj mě a neopouštěj, Bože, moje spáso. (Ž 27,7.9b)

Píseň: 118,1.4-8 Ó chvalte laskavého Pána

Modlitba: Pane Bože, děkujeme Ti za dar svědectví. Děkujeme Ti za všechny, kteří přijali Tvé pozvání k novému životu, kteří přijímají posilu evangelia o Tvém Synu a našem Spasiteli Ježíši Kristu. Jsme vděční za každé povzbuzení, za každé ujištění o tom, že již dnes nabízíš nový život. Že na nás je pouze to, abychom jej přijali, abychom se nechali naplnit vděčností a v poslušnosti Tvých dětí šli Tvou cestou svobody a zároveň služby.

Prosíme Tě, aby i naše životy, život tohoto sborového společenství byl posilou a povzbuzením pro lidi kolem nás. Abychom se i my stali svědky o Tvé milosti v Ježíši Kristu, která dává naději celému Tvému stvoření jako celku, ale také každému jednomu člověku kolem nás. Amen.

Čtení: Ez 2,1-5

Píseň: 152 Věříme srdečně v jediného Boha

Text: Mk 6,1-13

Haleluja. Nebo Hospodin Bůh jest slunce a pavéza; tuť milosti i slávy udílí Hospodin, aniž odepře čeho dobrého chodícím v upřímnosti. Haleluja.

Ž 84,12

Jsou to těžké texty, které připadly na dnešní neděli. A přiznám se, že se na ně necítím dost silný. Prorok Ezechiel stejně jako celé společenství je drcen situací, ve které se ocitl. Situací naprosté bezmoci spojené s nejistotou, jestli je onen Bůh, který svůj lid vyvedl z otroctví v Egyptě, stále s nimi. Nebo jestli ti babylónští bohové nejsou silnější. Přeloženo do dnešního jazyka – které hodnoty zajišťují budoucnost lidského života. Které hodnoty skutečně určují život v našem světě? Ono je důležité si situaci babylonských zajatců překládat, protože nejde pouze o to říci – věřím v Boha a jsem tedy na té dobré straně, kterou biblické svědectví chválí, pro kterou zvěstuje požehnání. V toho „správného“ Boha věřili i Židé – a přece je chrám zbořen a Jeruzalém v troskách. Toto je velice zásadní fakt – samotná víra v nějakého boha není měřítkem. Ale co je tedy měřítkem? Dnešní novozákonní text z Markova evangelia vrcholí Ježíšovým vysláním učedníků se zadáním vyhánět démony. Ale co to konkrétně znamená? Provokativně řečeno – jakému Bohu vlastně sloužit? Velice chápu proroka Ezechiele, který nebyl schopný postavit se na nohy. Velice chápu proroka Jonáše, který utekl před úkolem, který dostal od Boha – nejen proto, že se bál, ale také proto – Jonášovými vlastními slovy: „Ach, Hospodine, což jsem to neříkal, když jsem byl ještě ve své zemi? Proto jsem dal přednost útěku do Taršíše! Věděl jsem, že jsi Bůh milostivý a plný slitování, shovívavý a nesmírně milosrdný, že tě jímá lítost nad každým zlem.“ Jinak řečeno – Bože, s Tebou je to vždycky všechno úplně jinak, takže já jdu radši od toho.

Toto je pro mě výchozí stav obou dnešních textů. Ezechiel na kolenou a Ježíšovo okolí, které není ochotné skousnout fakt, že by někdo, koho znají a kdo nemá u evangelisty Marka ani kloudný rodokmen, protože všichni znají pouze jeho matku, mohl přinášet svědectví o Boží vůli pro člověka. Jedna věc je, že na to reaguje Ježíš, druhá, že jsou s tím konfrontováni učedníci. Ti, kteří jsou vysláni Ježíšem s tím, že jim Ježíš svěřil moc nad zlými duchy.

Co s tím? Co s tím, že prostě každá informace prochází přes náš filtr? Že informace, kterou podáváme druhým, je nutně ovlivněna naším osobním příběhem? Co s tím, že předávání informací je šikovnou oblastí k manipulaci s druhými? Že náboženství je velice šikovná oblast pro mocenskou manipulaci?

Vnímám to jako zásadní životní křižovatku. Vnímám to jako chvíli, kdy nelze něco vysvětlovat, ale pouze osobně svědčit. Osobně vyznávat. Mým osobním vyznáním je, že jsou pouze dvě možnosti – jít od toho nebo zůstat a nechat se vyslat. Tak jako Ezechiel, tak jako Ježíšovi učedníci. Nezáleželo na tom, jestli se na to cítili dost silní, nezáleželo na tom, jak moc ovládali správný chod náboženství. Záleželo pouze na tom, jestli se nechali vyslat.

Ezechiel je postaven na nohy a vyslán – k zatvrzelému Božímu lidu. S jasným svědectvím o tom, že věřit Bohu Izraele znamená změnit smýšlení. Že to znamená konkrétní životní změny. Řečeno s evangelistou Markem – že to znamená nalézt skutečné lidství odstraněním nečistých duchů z lidského života. Následky odmítnutí takovéto změny jsou v Bibli jasné – zajetí. Ať už ve formě moci Egypta či Babylona nebo nečistých duchů. Zdá se to všechno jasné – až do chvíle, kdy máme konkretizovat, jaký život je démonský. Najednou zjistíme, že se neshodneme a že tudíž celý biblický důraz je nekonkretizovatelný. Skutečně nám zbyde pouze ostentativní vytřásání prachu z obuvy přede dveřmi těch, kteří se s námi neshodnou?

Často to tak skutečně vypadá. A přesto tu máme určité vodítko, jak být svědkem o Boží zvěsti. Vnímat na prvním místě toho, za kým jsem vyslán. Zajímat se o člověka, naslouchat mu, být mu pomocí.

Prorok Ezechiel je vyslán s tvrdým slovem. A přece – je vyslán do situace plné pochybností, zda je skutečně Hospodin, Bůh Abraháma, Izáka a Jákoba, Bohem, který drží v ruce lidské životy. Zde není pouhým poskokem božstev, které skutečně tvoří lidské dějiny. A do této situace zaznívá ono slovo mocného Boha, který upozorňuje na lidská selhání, nutnost prodělat pokání, obrat v životě. Slovo Boha, který není pouhým náboženským doplňkem v reálných lidských dějinách. To je pro zvěst Staré Smlouvy zásadní – Bůh Izraele není pouhým náboženským doplňkem. Je to Bůh mocný – proto je pro lid Smlouvy jedinou možností mojžíšovská modlitba: „Jestliže jsem, Panovníku, nalezl u tebe milost, putuj prosím, Panovníku, uprostřed nás. Je to lid tvrdošíjný; promiň nám však vinu a hřích a přijmi nás jako dědictví.“

Ježíšovi učedníci, my, jsem vysláni za těmi, jejichž životy jsou sevřeny „zlým duchem“. Tedy za těmi, kdo nemají možnost žít plný, svobodný lidský život. A Ježíš své učedníky vysílá takto: „Přikázal jim, aby si nic nebrali na cestu, jen hůl: ani chleba, ani mošnu, ani peníze do opasku;

aby šli jen v sandálech a nebrali si dvoje šaty.“ Stručně – aby se solidarizovali s těmi, kteří mají pocit, že nemají šanci. Pouze pak mohou, můžeme, pomoci. Svědectvím vlastního života, svědectvím spolehnutí se na Boží milost. Sami u sebe dobře známe, jak je nám odporný přístup „vysvětlit jak správně žít“. Vysvětlit bez solidarizace. Bez vlastního pokání.

Přiznám se, že jsem však spolu s Ezechielem stále na kolenou. Mou, naší, nadějí je nabídka síly k postavení se na nohy. A tak i dnes smíme tuto nabídku přijmout a přistoupit k hostině, kterou nám náš Pán nabízí. Amen.

Píseň: 172 Od věků Bůh, od věků Král

VP

Pane Bože, přicházíme jako poutníci. Jako ti, kdo žízní po životě, který Ty nabízíš. Uvědomujeme si, jak sami zanášíme čistou vodu Tvého života a je nám to líto.

Je nám líto, že k sobě navzájem nedokážeme najít cestu. Je nám líto, že cesta, která už vypadala, že je prošlapaná, najednou z naší viny zarůstá hustým trním. Chcete-li toto spolu se mnou vyznat, přidejte se slovem – vyznávám.

Je nám líto, že ačkoliv nás znovu a znovu ujišťuješ o své lásce k nám, ale i k celému stvoření, my jsme stále plni pochybností. Neumíme důvěřovat hodnotám Tvého království, které přinesl Ježíš z Nazareta. Chcete-li toto spolu se mnou vyznat, přidejte se slovem – vyznávám.

Je nám líto, že mezi námi rostou hradby z neodpuštěných slov i činů. Chceme Tě poprosit, abys nám dal sílu naplnit naši touhu po odpuštění. A tak tu před Tebou vyznáváme, že chceme odpustit všem, kteří nám ublížili a poprosit o odpuštění všechny, komu jsme ublížili my. Chcete-li toto spolu se mnou vyznat, přidejte se slovem – vyznávám.

Slovo milosti:

Přijměme do svého srdce slovo milosti a potěšení:

Jak bychom mohli zapomenout na Boží věrnost?

Jemu věřit znamená rozpomínat se na jeho dobré skutky.

Když jsem byl skleslý, on mě pozvedl.

Když jsem hladověl po životě, nasytil mne.

Když jsem byl opuštěný, zůstal se mnou.

Když jsem zabloudil, přivedl mě k sobě.

Když jsem se uzavřel do sebe, do svých úzkostí, do svých nezdarů a do svých vin, on mě osvobodil, abych se znovu našel a nově mě obrátil k druhým. Amen.

Pozdravení pokoje: Smíme přijmout tuto Boží milost, kterou nás nyní obdarovává a smíme si navzájem podat ruce na znamení odpuštění, bratrství a jednoty Kristova lidu a pozdravit jeden druhého se slovy: Pokoj tobě.

Eucharistická modlitba:

Pane Bože, svatý náš Otče,

přicházíme, abychom Ti děkovali.

Chceme Ti děkovat za dar života,

který jsme dostali a dostáváme

skrze našeho Pána, Ježíše Krista.

 

Neboť v něm jsi dal všemu smysl a jednotu

a na jeho plnosti máme všichni účast.

Byl rovný Tobě, a vzdal se všeho, vydal se za nás,

a jeho krev na kříži prolitá smířila všechno.

A tys ho nade všechno povýšil

a on je věčnou nadějí všech, kdo touží po skutečném životě.

 

A proto tě celý vesmír oslavuje

a všechno tvorstvo ti zpívá novou píseň.

Také my tě chválíme

a se všemi nebeskými zástupy voláme:

Svatý, svatý, svatý jsi, Hospodine zástupů, plná jsou nebesa i země Tvé slávy. Požehnaný, který přicházíš ve jménu Páně. Hosana na výsostech.

Slova ustanovení: Poslyšte slova ustanovení svaté večeře Páně: „Já zajisté přijal jsem ode Pána, což i vydal jsem vám, že Pán Ježíš v tu noc, v kterouž zrazen jest, vzal chléb a díky činiv, lámal a řekl: Vezměte, jezte, to jest tělo mé, kteréž se za vás láme. To čiňte na mou památku. Takž i kalich, když povečeřel, řka: Tento kalich je ta nová smlouva v mé krvi. To čiňte, kolikrát koli píti budete, na mou památku. Nebo kolikrát byste koli jedli chléb tento a z kalicha toho pili, smrt Páně zvěstujete, dokud nepřijde.“

(1K 11,23-26)

Apoštolské vyznání: Chceme se touto svátostí posilnit ve víře. Nejen sami pro sebe, nejen v jednotě církve Kristovy, ve společenství s křesťany všech generací a národů. Ale v jednotě se všemi, za kterými přišel Hospodin, Bůh Izraele ve svém Synu, aby jim nabídl život. Vyznejme nyní svoji víru, která nás ujišťuje o naději tohoto Božího navštívení:

Sbor: Věřím v Boha, Otce všemohoucího, Stvořitele nebe i země, i v Ježíše Krista, Syna jeho jediného, Pána našeho, jenž se počal z Ducha svatého, narodil se z Marie Panny, trpěl pod Pontským Pilátem, byl ukřižován, umřel a byl pohřben, sestoupil do pekel, třetího dne vstal z mrtvých, vstoupil na nebesa, sedí na pravici Boha Otce všemohoucího, odkud přijde soudit živé i mrtvé. Věřím v Ducha svatého, v svatou církev obecnou, svatých obcování, hříchů odpuštění, těla z mrtvých vzkříšení a život věčný. Amen.

Pozvání: Ježíš Kristus každého z nás zve: „Pojďte ke mně všichni, kdo se namáháte a jste obtíženi břemeny, a já vám dám odpočinout.“ I my se tedy nyní smíme odvážit přistoupit ke stolu, který je pro nás připraven.

Přijímání: Společenství těla Kristova.

Společenství krve Kristovy.

Propouštění:

Ježíš nás ujišťuje: „Amen, amen, pravím vám, kdo věří, má život věčný. Já jsem chléb života. Vaši Otcové jedli na poušti manu, a zemřeli. Toto je chléb, který sestupuje z nebe: kdo z něho jí, nezemře. Já jsem ten chléb živý, který sestoupil z nebe; kdo jí z toho chleba, živ bude na věky. A chléb, který já dám, je mé tělo, dané za život světa." J 6,47-51

Ježíš řekl: "Amen, amen, pravím vám, nebudete-li jíst tělo Syna člověka a pít jeho krev, nebudete mít v sobě život. Kdo jí mé tělo a pije mou krev, má život věčný a já ho vzkřísím v poslední den.“ J 6,53n

Ježíš mu odpověděl: "Kdo mě miluje, bude zachovávat mé slovo, a můj Otec ho bude milovat; přijdeme k němu a učiníme si u něho příbytek.

J 14,23

Píseň: 630 Nahý jsem se na svět narodil

Ohlášky:

Přímluvná modlitba:

Pane Bože, děkujeme za posilu u Tvého stolu a moc Tě prosíme, abychom v této síle dokázali jít za těmi, kdo potřebují naši přítomnost, naše povzbuzení, naši pomoc.

Prosíme dnes za lidi, kteří přišli o blízkého člověka, kteří přišli o domov při tornádu na Jižní Moravě. Prosíme za všechny, kdo se snaží pomoci. A moc prosíme, oživuj naši paměť, abychom na ně všechny mysleli i v době, kdy už jejich příběhy nebudou plnit přední stránky novin. Za to vše Tě, Pane, prosíme.

Prosíme, veď nás za těmi, kdo jsou blízko nás – v rodině, ve sboru, v práci. Uč nás jim naslouchat, dávej nám moudrost, abychom rozpoznali, co je trápí, ale i co je těší, co je pro ně v životě důležité. Za to Tě, Pane, prosíme.

Prosíme, uč nás Ti důvěřovat. Moc Tě prosíme o důvěru v hodnoty Tvého království – přijetí, pomoc, odpuštění, důvěru v Tvou pomoc. Prosíme, abychom tak dokázali autenticky svědčit o Tvé lásce nabízené každému člověku. Za to Tě, Pane, prosíme.

Prosíme, uč nás ujišťovat všechny, kdo se cítí být lidmi druhého řádu, že v Tvých očích má každý člověk hodnotu. Za to Tě, Pane, prosíme.

Pane, odevzdáváme Ti ty, kteří nás svými problémy znejišťují. Prosíme, zbavuj nás strachu, abychom pak dokázali skutečně pomoci. Za to Tě, Pane, prosíme.

Odevzdáváme Ti všechny, kdo jsou na cestách. Moc Tě pro ně prosíme o Tvou ochranu. Za to Tě, Pane, prosíme.

Pane, odevzdáváme Ti Tvé stvoření. Prosíme, uč nás se o ně starat. Uč nás vnímat jeho křehkost, uč nás vidět ty, kteří na jeho ničení doplácejí. Za to vše Tě, Pane, prosíme.

Vyslyš, prosíme, v tuto chvíli naše tiché díky a prosby.

Voláme k Tobě spolu se všemi, kdo hledají život: „Otče náš, jenž jsi na nebesích, posvěť se jméno Tvé. Přijď království Tvé. Buď vůle Tvá jako v nebi, tak i na zemi. Chléb náš vezdejší dejž nám dnes. A odpusť nám naše viny, jakož i my odpouštíme našim viníkům. A neuveď nás v pokušení, ale zbav nás od zlého. Neboť Tvé jest království i moc i sláva na věky. Amen.“

Poslání: Jen zmlkni před Bohem, duše má, vždyť on mi naději vlévá. Jen on je má skála, má spása, můj nedobytný hrad, mnou nic neotřese. Má spása a sláva je v Bohu, on je má mocná skála, v Bohu mám útočiště. Lide, v každý čas v něho doufej, vylévej před ním své srdce! Bůh je naše útočiště.
Ž 62,6-9

Požehnání: Hospodin Ti požehnej a opatruj tě. Hospodin rozjasni nad tebou svou tvář a buď ti milostiv. Hospodin obrať k tobě svou tvář a obdař tě pokojem. Amen. Nu 6,24-26

Píseň: 485 Král věčný nás požehnej