Uhříněves 24.12.2017 Lk 1,39-56 (Jiří Ort) půlnoční

Pozdrav: Milé sestry, milí bratři, milí hosté, sešli jsme se dnes na bohoslužbách v předvečer dne, kdy si budeme připomínat naději Božího navštívení člověka a já vás srdečně vítám.

Introit: Lid, který chodí v temnotách, uvidí velké světlo; nad těmi, kdo sídlí v zemi šeré smrti, zazáří světlo. Iz 9,1

Píseň: 276 Slávy Pán přichází opět

Modlitba: Pane Bože, přicházíme každý odjinud, přicházíme sem jako domů nebo jsme tu na návštěvě. Každý jsme jiný, máme jinou osobní historii, formovaly nás odlišné rodinné tradice i sociální zázemí. A přece tu stojíme společně a to, co nás spojuje, je Tvoje milost, kterou nám nabízíš. Kterou jsi nabídl všem lidem, celému stvoření onou podivuhodnou událostí narození toho, kterého jsi nazval svým Synem. Kterého jsi poslal, aby nabídl život všem, kdo po životě touží.

A my se z toho dnes chceme radovat, chceme Tě chválit tak, aby to slyšeli všichni, kdo mají pocit, že jsou ztraceni a zapomenuti, že je zničila nespravedlnost člověka. Pane, prosíme, buď s nimi, buď tu i dnes s námi a otevři jim i nám své vánoční evangelium, dobrou zprávu. Amen.

 

Čtení: Lk 1,39-56

Píseň: 299

Text: Lk 1,41-42

Haleluja. Nebesa se zaradují, rozjásá se země vstříc Hospodinu, že přichází, že přichází soudit zemi. On bude soudit svět spravedlivě a národy podle své pravdy. Haleluja. Ž 96,11a.13

 

Žijeme v době, kdy hodně záleží na tom, kde se narodíte. Na jakém kontinentu, v jaké zemi, ale také – v jaké rodině, v jakém prostředí. Mluvit o tom, že bychom skutečně byli v zásadně jiné situaci, kdybychom se narodili v Sýrii, v Afgánistánu či v některé z chudých zemí Afriky, je skutečně zbytečné. To víme. Mluvit o tom, že ve společnosti postavené na výkonu je značnou výhodou vyrůstat v prostředí s důrazem na vzdělání, v prostředí provázaném dobrými kontakty – to je také zbytečné. Tak bychom mohli pokračovat dál a dál. Máme pocit předurčenosti životů, nespravedlnosti už od narození. Je těžké toto změnit – protože každé prostředí má kolem sebe vybudované hranice a hájí si své výhody. V extrémní podobě to vidíme v naší společnosti v nenávisti k uprchlíkům, které tu ani nemáme, nebo prostě v nenávisti k těm, kdo jsou odlišní – kteří k nám nepatří.

Řekli bychom, v jak strašné době to žijeme. A najednou – otevřeme Lukášovo evangelium a hned od počátku slyšíme o pravidlech v konkrétní společnosti. A je nám úzko. Protože známe lidské dějiny alespoň natolik, že víme, že tato vymezující pravidla platí neustále, i když se jejich obsah mění. Že je člověk stále určován svým prostředím, že většinová společnost stále určuje pravidla jako hradby a vylučuje ty, kteří se do nich nevměstnají.

Evangelista Lukáš dobře vnímá, že to není především o penězích. Jeho „chudí“ nejsou definováni pouze penězi. Samozřejmě, že peníze u Lukáše hrají roli – ale pouze služebnou. Jako nástroj. Tyto chudé reprezentuje Marie, na kterou „Bůh shlédl v jejím ponížení“. Když evangelista představuje aktéry úvodního dramatu, o každém z nich se něco dozvíme, každý má nějaké vazby, každý někam patří. Rodiče Jana Křtitele jsou kněz Zacharjáš z kněžského oddílu Abiova a Alžběta, která byla z dcer Áronových. O Josefovi se dozvídáme důležitou informaci, že byl z rodu Davidova. Je do očí bijící, že o Marii nám evangelista nic neříká. Pouze to, že se jmenuje Marie a že „dosud nežila s mužem“. Při fungování člověka v Palestině té doby, bylo zázemí rodiny velice zásadní. Tam se člověk mohl spolehnout na pomoc a to i na pomoc „bez protislužby“. Člověk, který vypadl z této sítě byl ve velice nejisté pozici.

Když slyšíme, že Marie spěchá za příbuznou Alžbětou, objevuje se před námi poprvé informace o nějakém Mariině zázemí. Ale to pouze jako vypravěčská spojka, aby bylo jasné, proč vůbec Marie za Alžbětou šla. Naopak je tu podtrženo Mariino osamocení – jde za Alžbětou zcela sama bez doprovodu, což bylo nemyslitelné. Zároveň je těhotná a jako svobodná matka tak ztrácí i oporu ve společnosti. Marie je tak skutečně prototypem opuštěnosti, naprosté bezmoci vůči společenským danostem. V tomto smyslu je logické, že právě do její postavy se projektovaly a projektují zbožné naděje, jak jsme to intenzivně prožívali například v Bavorsku, kde jsme byli s manželkou na návštěvě.

A to máme dnes slyšet. V předvečer svátku narození Spasitele. Bůh o těchto společenských danostech ví a vstupuje do nich. Nemíní je nechat bez povšimnutí, nabourává je. Evangelista to zdůrazňuje tím, že zcela zabrzdí své vyprávění. Marie spěchá za Alžbětou, vstupuje do domu a spěch ustává. Tam, kde bychom čekali výčitky a moralismy, zaznívá požehnání. Ovšem hned jsme ujištění, že toto Alžbětino jednání je zcela v souhlasu s Božím záměrem pro člověka. Alžběta byla naplněná Duchem svatým a svědčí o tom, že Pán Bůh je při díle, že se tu vlamuje do našich osobních životů i do života společnosti něco nového, něco převratného.

Tady se vyprávění zastaví docela. Zcela mizí i ostatní osoby a zůstává pouze Marie – která vyzpívává svoje díky Hospodinu. Její chvalozpěv je vlastně předjímkou toho, co přijde, toho, co přichází. Je vykreslením Božího plánu pro člověka. Marie zpívá o Božím milosrdenství i o Boží síle. Zpívá o tom, že se Bůh sklonil k ní samotné v jejím ponížení, ale také k lidem, ke kterým ona patří – konkrétně k lidu Izraele. Máme slyšet zřetelně – toto Boží jednání, vánoční evangelium, je zcela osobní, ale zároveň směřuje do společenství. Se společenstvím Bůh pracuje, se společenstvím lidí uzavřel smlouvu, které je věrný. K této naději Marie odkazuje.

Zároveň zřetelně vyznává, že Bůh je mocný a zastává se těch, kteří trpí – ať už útlakem nebo nemocí nebo opuštěností. Jakkoliv to ve světě kolem nás funguje jinak, máme si být vědomi, že Bůh odmítá ty, kteří tento útlak způsobují, kteří ho udržují při životě svým souhlasem.

Pán Bůh si k tomu vybral zvláštní způsob. To vidíme na postavě Marie, té, která je zcela mimo, která je outsiderem. Vybral si zvláštní způsob, který uvidíme na životě a svědectví Ježíše z Nazareta, o kterém už v tuto chvíli bylo zvláštním svědectvím nenarozeného dítěte dosvědčeno, že je Mesiáš, Spasitel. To uvidíme na dlouhé řadě svědků, kteří byli a jsou povoláváni a které bychom my osobně nevybrali.

Jedno dnes tedy máme přijmout jako zásadní ujištění. Ano, kolem nás fungují pravidla a modely, na které nejsme příliš pyšní. Které nás často děsí a zdají se nám všemocné. Jsme součástí společnosti, která se vymezuje vůči outsiderům. Ale to neznamená, že je to správně a také to neznamená, že nám nezbývá, než to trpně přijmout. Jsme svědky toho, že Pán Bůh povolává lidi, kteří odmítají nastavená pravidla tohoto světa a snaží se žít v úctě k druhému člověku – ať už je odkudkoliv. Máme slyšet, že Pán Bůh se přiznává k lidské snaze být jeden druhému člověkem. Právě tím, že přišel jako člověk a my se z toho smíme radovat spolu s Marií. "Duše má velebí Pána a můj duch jásá v Bohu, mém spasiteli, že se sklonil ke své služebnici v jejím ponížení. Hle, od této chvíle budou mne blahoslavit všechna pokolení, že se mnou učinil veliké věci ten, který je mocný. Svaté jest jeho jméno a milosrdenství jeho od pokolení do pokolení k těm, kdo se ho bojí. Prokázal sílu svým ramenem, rozptýlil ty, kdo v srdci smýšlejí pyšně; vladaře svrhl s trůnu a ponížené povýšil, hladové nasytil dobrými věcmi a bohaté poslal pryč s prázdnou. Ujal se svého služebníka Izraele, pamětliv svého milosrdenství, jež slíbil našim otcům, Abrahamovi a jeho potomkům na věky." Amen.

 

Píseň: 655

 

Ohlášky:

 

Přímluvná modlitba: Pane Bože, s radostí přijímáme Tvoji lásku, kterou projevuješ člověku. Radujeme se právě dnes z dobré zprávy, o které nám vypráví svědkové všech věků. A chceme Tě poprosit, abys nám otevíral oči, uši a srdce pro ty, kteří tuto zprávu potřebují ve svých životech zaslechnout.

Pane, prosíme, uč nás nezapomínat na ty, které máme vedle sebe, na naše nejbližší. Prosíme, uč nás jim naslouchat. Za to Tě, Pane, prosíme.

Prosíme za nemocné a bezmocné. Za všechny ty, kteří nemají zastání. Moc prosíme, uč nás je nepřehlížet, uč nás jim být nablízku.

Pane, prosíme tě za oběti nespravedlnosti. A moc prosíme, abychom se jich dokázali zastat. Prosíme, dávej nám sílu nevzdat zápas o společenost, která by byla skutečně spravedlivou. Za to Tě, Pane, prosíme.

Pane, odevzdáváme Ti všechny, kdo byli dnes večer sami. Odevzdáváme Ti všechny, komu dnešní večer pouze bolestně připomněl skutečnost rozbité rodiny. Za ně všechny Tě, Pane, prosíme.

Odevzdáváme Ti všechny, kdo se snaží být pomocí těm, kteří jsou na okraji – nejen v naší společnosti, ale na celém světě. Prosíme za všechny, kdo se starají o uprchlíky. Moc Tě prosíme, abychom pro ně dokázali být oporou a povzbuzením. Za to Tě, Pane, prosíme.

 

 

 

 

 

Pane, v tuto chvíli k Tobě voláme spolu se všemi, kdo touží po životě:

Otče náš, jenž jsi na nebesích, posvěť se jméno Tvé. Přijď království Tvé. Buď vůle Tvá jako v nebi, tak i na zemi. Chléb náš vezdejší dejž nám dnes. A odpusť nám naše viny, jakož i my odpouštíme našim viníkům. A neuveď nás v pokušení, ale zbav nás od zlého. Neboť Tvé jest království i moc i sláva na věky. Amen.“

 

Poslání: Jděte, jezte tučná jídla a pijte sladké nápoje a posílejte dárky těm, kdo nemají nic připraveno. Dnešní den je zajisté svatý našemu Pánu. Netrapte se! Radost z Hospodina bude vaší záštitou. Neh 8,10

 

Požehnání: Večer poznáte, že Hospodin vás vyvedl ze země Egyptské. A ráno uzříte slávu Hospodinovu. Amen.

 

Píseň: 281