Říčany 26.12.2017 Lk 2,8-20 (Jiří Ort) bohoslužby s VP

Pozdrav: Milé sestry, milí bratři, milé děti, všechny vás vítám na bohoslužbách, kde se znovu smíme radovat z narození Božího Syna.

Introit: Lid, který chodí v temnotách, uvidí velké světlo; Neboť se nám narodí dítě, bude nám dán syn, na jehož rameni spočine vláda a bude mu dáno jméno: "Divuplný rádce, Božský bohatýr, Otec věčnosti, Vládce pokoje."

Píseň: 278 Velebme vždy s veselím

Modlitba: Pane Bože, Ty jsi přišel za člověkem. Přišel jsi za námi. Potřebujeme si to stále znovu opakovat, stále znovu se o tom ujišťovat, protože bez jistoty Tvé přítomnosti, bez jistoty, že máš naše životy ve své ruce, ztrácíme smysl všeho okolo nás.

A proto se dnes radujeme. Protože právě o vánočních svátcích smíme slyšet dobrou zprávu, evangelium o tom, že jsi za námi skutečně přišel a že jsi s námi. Radujeme se, že nám ukazuješ svoji cestu, která promlouvá i do našich slabostí a nejistot, do našeho zoufalství z nás samotných i ze světa kolem nás.

A tak Tě moc prosíme, ztiš si nás, abychom v tichosti srdce zaslechli Tvoji zvěst o Ježíši z Nazareta, který je Tvým Synem. Abychom ze zvěsti o něm čerpali naději pro život svůj i život kolem nás. Amen.

 

Čtení: Lk 2,8-20

Píseň: 307 To pastýřům, když na horách hlídali stáda svá

Text: Iz 62,6-12

Haleluja. Tobě obětuji oběť díků, Hospodine, a budu vzývat Tvé jméno. Haleluja. Ž 116,17

 

Dnes je 2. svátek vánoční, který připadá na svátek učedníka Štěpána. Vždycky mi vrtalo hlavou, proč vlastně právě Štěpán má svátek na 2. svátek vánoční. A dnešní text mi to trochu poodkryl.

Při včerejších bohoslužbách jsme slyšeli krásnou vánoční zvěst, že Pán Bůh to s námi nevzdal, ale přišel až k nám, až na dotek. Slyšeli jsme, že jakkoliv to na první pohled vypadalo, že to císařové a další hýbou lidskými životy, při díle je Hospodin. To Boží záměr se tu naplňuje.

To nám před očima svým obrazem vykresluje prorok Izajáš. Konkrétně ta část knihy, která spadá do období po návratu z Babólynského zajetí. Ano, Boží lid už je doma, všichni se na to moc těšili, jsou daleko od míst, kde mu byli vnucováni cizí bohové, ale – ono je to nějak jiné, než čekali. Hospodin jakoby byl stále vzdálen. A Boží lid se znovu cítí opuštěný. Jak povědomě nám to zní. Ivka Bargárová mi vyprávěla, jak hluboce ji zasáhlo kázání Pavla Hoška. Vybral si text z knihy Numeri, kde Mojžíš vyslal do Zaslíbené země zvědy, aby tuto zemi prozkoumali a přinesli zprávu. Všichni šli do stejné země, všichni viděli stejné věci, stejné lidi – jen každý se díval jinou optikou. Jedni optikou strachu, druzí optikou naděje. A výsledek byl zřejmý – jejich zprávy byly zcela odlišné.

Jako bychom byli stále na začátku. Zvědové se vrací ze Zaslíbené země. Boží lid se vrací z exilu. A my dnes. Stále stejná úzkost, že na nás Pán Bůh zapomněl. Stále stejný problém s různou optikou – s optikou strachu a optikou naděje.

Co s tím? Pán Bůh na nás nezapomněl – to zní jasně v obou dnešních textech. „Hle, Hospodin dává slyšet až do dálav země výzvu : „Vyřiďte dceři sijónské: Hle, přichází tvá spása!“ Hle, svoji mzdu má s sebou, u sebe svůj výdělek. „Nazvou je „Lid svatý“, „Hospodinovi vykoupení“. A tebe nazvou „Vyhledávaná“, „Město neopuštěné“.“ „„Nebojte se, hle, zvěstuji vám velikou radost, která bude pro všechen lid. Dnes se vám narodil Spasitel, Kristus Pán, v městě Davidově“. U Izajáše najdeme i Boží povzdech: „Nechci vést spory navěky, nebudu trvale rozlícen, jinak by přede mnou každý duch zemdlel; vždyť vše, co dýchá, jsem učinil sám. Rozlítil jsem se, když se lid provinil chamtivostí, bil jsem jej, skryl jsem se v rozlícení, že se odvrátil a šel cestou svého srdce. Viděl jsem jeho cesty; vyléčím jej však a povedu, vrátím potěšení jemu a těm, kdo s ním truchlí.“ Ano, Hospodin se rozzlobil na svůj lid – ale to není poslední řešení. Včera jsme to jasně slyšeli – řešení je jinde: „Na tvých hradbách, Jeruzaléme, jsem ustanovil strážce; po celý den a po celou noc ať nikdy nejsou zticha. Vy, kteří připomínáte Hospodina, nedopřávejte si klidu!“

Je to zvláštní text, ve kterém se trochu ztrácíme. Co má dělat strážný na hradbách? Ten přece pozoruje pohyb nepřítele a upozorňuje na něj. Nesmí si dopřát klidu, aby bylo místo, které střeží, v bezpečí. Je pozoruhodné, jak je člověk fascinován touto rolí. Být na hradbách a upozorňovat na nepřítele. Odhalovat nepřítele. Však se tomu nevyhnuli ani někteří vykladači tohoto textu. Ale stačí dočíst onen 6. verš až do konce a uvidíme, že tu máme před sebou zvláštní strážné – strážné, kteří nevyhlížejí nepřítele, ale přítele. A bez oddychu informují o jeho jednání. Tito strážní rozpoznali Boží jednání, Boží přítomnost, a bez oddechu o ní podávají zprávy. Bez této služby by město padlo.

A evangelista Lukáš si vybírá velice zvláštní strážné. Je tu Zachariáš, kněz, který nedokázal uvěřit, že by Pán Bůh mohl tak nepochopitelně jednat, ale nakonec vyznává v úžasu na Boží milostí. Je tu Marie, dívka, která byla oslovena a svoje zvláštní a nebezpečné poslání přijala. Slyšíme její chvalozpěv, kde v úžasu a vděčnosti vyzpívává vděčnost za zázrak Božího jednání. Je tu Alžběta, Zachariášova žena, která z Boží milosti rozpoznala Mariino požehnání jako požehnání pro všechny lidi.

A jsou tu pastýři. Další z těch na okraji. Ti, kteří nemají šanci uživit sebe a své rodiny z vlastního políčka, a tak se musí nechávat najímat jako pastýři cizích stád. A evangelista Lukáš tu vykresluje scénu plnou temnoty – noc, na okraji společnosti, která je sama na okraji světové mocenské mapy. Znovu tu máme před očima skutečnost, která příliš nesvědčí o Boží přítomnosti.

A tady se objeví Boží posel. „Náhle při nich stál anděl Páně a sláva Páně se rozzářila kolem nich.“ A právě tady, daleko ode všech, daleko od chrámu, se objevuje Boží sláva. Znovu a znovu nás evangelista ujišťuje – na místě, kde bychom to nečekali, těm, které bychom sami nezvolili, se objevuje Boží sláva. Jen se znovu objevuje strach. Optika strachu. Stále se to vrací… A právě tady, na okraji v sevření strachu člověk smí slyšet ona slova ze Zachariášova chvalozpěvu: „pro slitování a milosrdenství našeho Boha, jímž nás navštíví Vycházející z výsosti, aby se zjevil těm, kdo jsou ve tmě a stínu smrti, a uvedl naše kroky na cestu pokoje." A toto slovo tu zní pro všechny lidi – ne pro jejich zásluhy a schopnosti, ale z Boží milosti: „Nebojte se, hle, zvěstuji vám velikou radost, která bude pro všechen lid. Dnes se vám narodil Spasitel, Kristus Pán, v městě Davidově. Toto vám bude znamením: Naleznete děťátko v plenkách, položené do jeslí.“

Do našeho strachu, do naší temnoty zaznívá zvěst radosti. A v této radosti se pastýři stávají dalšími strážnými na hradbách. Ve znamení, které se dá vykládat všelijak, které jako důkaz nemusí být přijato – vždyť zázrak narození kdesi v Betlémě je bezesporu velikým zázrakem pro rodiče a blízké, ale pro ostatní nemusí znamenat vůbec nic. A přece pastýři právě v tomto znamení svědčí o Boží lásce a milosti pro všechny lidi. O tom, že na ně Pán Bůh nezapomněl, ale je s nimi. Je s námi. „Spěchali tam a nalezli Marii a Josefa i to děťátko položené do jeslí. Když je spatřili, pověděli, co jim bylo řečeno o tom dítěti.“

A reakce jsou různé. Pouze u Marie slyšíme, že to všechno v mysli zachovávala a uvažovala o tom. Ale to nic nezměnilo na strážné roli pastýřů: „Pastýři se pak navrátili oslavujíce a chválíce Boha za všechno, co slyšeli a viděli, jak jim to bylo řečeno.“

Nemusíme se bát, nemusíme hledat nepřátele – my smíme prostě připomínat lidem kolem nás Boží jednání a smíme k tomu přijmou posilu ve společenství kolem stolu, kterou nám dnes náš Pán nabízí. Amen.

 

Píseň: 290 Jdu klanět se Ti k jeslím sám

 

VP:

Pane Bože, děkujeme, že vstupuješ do našich životů. Děkujeme, že víš o všech našich temnotách, které nás trápí. Že víš o temnotách tohoto světa, které nás děsí. Že Ti je smíme odevzdávat. Ne jako sebetrýznění, ale v poctivé snaze přijmout sebe sami takové, jací jsme v jistotě, že přes všechna naše selhání, přese všechno odcizení lidem i Tobě, se smíme nazývat Tvými dětmi. Vždyť si právě dnes znovu připomínáme, že i za námi jsi poslal svého Syna, aby nám nabídl život.

A tak v této jistotě vyznáváme. Že nejsme lepší než druzí lidé, že i my máme svůj podíl na lidské bolesti v tomto světě. Potvrďme, bratři a sestry, své vyznání hlasitým: Vyznáváme.

Předstupujeme před Tebe s nadějí na odpuštění pro milost Tvého Syna Ježíše Krista, kterého jsi pro nás poslal na tento svět, který za nás zemřel a pro nás je živ. Věříme v moc jeho smrti a vzkříšení. Potvrďme hlasitě: Věříme.

Pamětlivi toho, že Bůh v Kristu odpustil nám, odkládáme nyní všechen hněv i výčitky a odpouštíme těm, kdo nám ublížili. Vyznejme to hlasitě pro lásku Kristovu: Odpouštíme.

 

Smíme přijmout jako odpověď svědectví o Boží milosti: Neboť Bůh tak miloval svět, že dal svého jediného Syna, aby žádný, kdo v něho věří, nezahynul, ale měl život věčný.

Jan 3:16

Pozdravení pokoje: V radosti z této Boží odpovědi, v radosti, že smíme přijmout Boží milost, kterou nás nyní obdarovává a smíme se i my podarovat a navzájem si podat ruce na znamení odpuštění, bratrství a jednoty Kristova lidu a pozdravit jeden druhého se slovy: Pokoj tobě.

 

 

Modlitba: Svatý Pane, všemohoucí Otče, věčný Bože,

chceme Tě vždycky a všude chválit a děkovat ti,
skrze Ježíše Krista, našeho Pána.
Jeho jsi zaslíbil jako Vykupitele
nám, ztraceným lidem.
Jeho pravda je světlem hledajících.
Jeho svatost s tebou smiřuje hříšníky.

Naplnil se čas,
poslal jsi toho, který byl zaslíben,
již nám září den vykoupení.
Proto se radujeme z tvého zaslíbení a tvé věrnosti.

Spojeni s proroky
a se všemi,
kdo očekávají tvé království,
se připojujeme k chvalozpěvu tvých andělů
a vyznáváme ke tvé cti:

Svatý, svatý, svatý jsi, Hospodine zástupů, plná jsou nebesa i země Tvé slávy. Požehnaný, který přicházíš ve jménu Páně. Hosana na výsostech.

Slova ustanovení: Poslyšte slova ustanovení svaté večeře Páně: „Já zajisté přijal jsem ode Pána, což i vydal jsem vám, že Pán Ježíš v tu noc, v kterouž zrazen jest, vzal chléb a díky činiv, lámal a řekl: Vezměte, jezte, to jest tělo mé, kteréž se za vás láme. To čiňte na mou památku. Takž i kalich, když povečeřel, řka: Tento kalich je ta nová smlouva v mé krvi. To čiňte, kolikrát koli píti budete, na mou památku. Nebo kolikrát byste koli jedli chléb tento a z kalicha toho pili, smrt Páně zvěstujete, dokud nepřijde.“

(1K 11,23-26)

 

Apoštolské vyznání: Chceme se touto svátostí posilnit ve víře. Nejen sami pro sebe, nejen v jednotě církve Kristovy, ve společenství s křesťany všech generací a národů. Ale v jednotě se všemi, za kterými přišel Hospodin, Bůh Izraele ve svém Synu, aby jim nabídl život. Vyznejme nyní svoji víru, která nás ujišťuje o naději tohoto Božího navštívení:

Sbor: Věřím v Boha, Otce všemohoucího, Stvořitele nebe i země, i v Ježíše Krista, Syna jeho jediného, Pána našeho, jenž se počal z Ducha svatého, narodil se z Marie Panny, trpěl pod Pontským Pilátem, byl ukřižován, umřel a byl pohřben, sestoupil do pekel, třetího dne vstal z mrtvých, vstoupil na nebesa, sedí na pravici Boha Otce všemohoucího, odkud přijde soudit živé i mrtvé. Věřím v Ducha svatého, v svatou církev obecnou, svatých obcování, hříchů odpuštění, těla z mrtvých vzkříšení a život věčný.

Amen.

 

Pozvání: Radujme se a jásejme a vzdejme mu chválu; přišel den svatby Beránkovy, jeho choť se připravila a byl jí dán zářivě čistý kment, aby se jím oděla." Zj 19:7.8a

 

Přijímání: Společenství těla Kristova.

Společenství krve Kristovy.

 

Slovo při propouštění:

Vpravdě veliké je tajemství zbožnosti: Byl zjeven v těle, ospravedlněn Duchem, viděn od andělů, hlásán národům, došel víry ve světě, byl přijat do slávy.

1 Timoteovi 3:16

Píseň: 654 Syn Boží se nám narodil

 

Ohlášky:

 

Přímluvná modlitba:

Pane Bože, uprostřed dnešní radosti k Tobě s důvěrou voláme, abychom Ti odevzdali své blízké i lidi či události, které jsou daleko a o které máme starost.

Pane, odevzdáváme Ti své nemocné. Prosíme, opatruj je a povzbuzuj. Za to Tě, Pane, prosíme.

Odevzdáváme Ti sestry a bratry všech věkových kategorií našeho sboru. Prosíme, uč nás si vzájemně naslouchat a být si povzbuzením. Za to Tě, Pane, prosíme.

Pane, odevzdáváme Ti sborová a farní společenství v Říčanech, Uhříněvsi, v Petrovicích, v Kolodějích. Prosíme, žehnej jejich práci a veď nás společně ke svědectví o naději. Za to Tě, Pane, prosíme.

Prosíme za ty, kdo jsou opuštění. Za ně Tě, Pane, prosíme.

Prosíme za ty, kdo přišli o bydlení a bojí se budoucnosti. Za ně Tě, Pane, prosíme.

Prosíme za opuštěné matky s dětmi, prosíme za všechny ty, které žijí v azylových domech. Za ně Tě, Pane, prosíme.

Prosíme za ty, kdo o vánočních svátcích zažívají zoufalství na útěku ze svých domovů, kde zuří válka. Za ně Tě, Pane, prosíme.

Pane, odevzdáváme Ti všechny ty, kdo se snaží být pomocí pro lidi kolem sebe. Za ně Tě, Pane, prosíme.

 

Odevzdáváme Ti v tichosti své osobní díky i prosby.

 

Spolu se všemi lidmi, kteří touží po naplnění Tvého zaslíbení pokoje, k Tobě voláme jako ke svému Otci: „Otče náš, jenž jsi na nebesích, posvěť se jméno Tvé. Přijď království Tvé. Buď vůle Tvá jako v nebi, tak i na zemi. Chléb náš vezdejší dejž nám dnes. A odpusť nám naše viny, jakož i my odpouštíme našim viníkům. A neuveď nás v pokušení, ale zbav nás od zlého. Neboť Tvé jest království i moc i sláva na věky. Amen.“

 

Poslání: Ať vaše radost, vaše dílo i vaše slova vypráví o vaší naději a jsou zaslíbením toho, co přichází od Boha.

 

Požehnání: A pokoj Boží, kterýž převyšuje všeliký rozum, hájiti bude srdcí vašich i smyslů vašich v Kristu Ježíši. (Phi 4:7 BKR)

 

Píseň: 281 Narodil se Kristus Pán