Uhříněves 10.12.2017 Lk 3,1-6 (Jiří Ort)

Pozdrav: Milé sestry, milí bratři, milé děti, milí přátelé, všechny vás srdečně vítám v tento adventní čas, kdy se společně smíme těšit ze slov zaslíbení, z ujištění, že je Pán Bůh s námi.

Introit: Naslouchej, pastýři Izraele, Ty, jenž Josefa jak ovce vodíš, zaskvěj se, jenž trůníš nad cheruby. Ž 80,2

Píseň: 272

Modlitba: Pane Bože, přicházíme, protože toužíme po Tvé přítomnosti a máme problémy s tím ji rozpoznat. Přicházíme, protože právě doba adventu nám nabízí ztišení, abychom se Tvoji přítomnost učili rozpoznávat. A my za to děkujeme. Děkujeme za každou chvíli, kdy smíme takto být ve společenství, kde se smíme sdílet, kde smíme společně naslouchat svědectvím lidí, kteří takto hledali před námi. Děkujeme za každou chvíli, kdy smíme potěšit druhého člověka slovy o Tvé milosti a lásce. Děkujeme za každou chvíli, kdy někdo tímto svědectvím potěší nás.

Prosíme, buď dnes se svým lidem po celém světě. Uč nás naslouchat Tobě i lidem kolem nás. Všem, kteří touží po setkání s nadějí, kterou Ty nabízíš. Amen.

 

Slovo dětem:

Píseň ze Svítá: S143

 

Čtení: Lk 1,65-79

Píseň: 270

Text: Lk 3,1-6

Haleluja. On bude soudit svět spravedlivě a národy podle své pravdy. Haleluja. Ž 96,13b

 

Jakoby ty texty, které jsme slyšeli, vůbec k sobě neptařily. Slovo naděje od proroka Izajáše a slovo soudu z úst Jana Křtitele. Ještě štěstí, že evangelista Lukáš upozorňuje, že Jan oslovoval zástupy, které za ním přicházely. Moc by se mi nechtělo začínal text oslovením posluchačů „plemeno zmijí“.

Proč to ale říká? V přírodě se nevyznám, ale četl jsem ve výkladu, že když zmijí rodince odvalíte kámen, pod kterým spokojeně žije, tak se honem plazí pryč a hledá, kde se v bezpečí schovat. A na to tu Jan naráží. Je zřetelné, že Janova zvěst měla ohlas. Zvěst, která v posluchačích vyvolala krizi. A tak tedy lidé přicházejí, aby se od Jana nechali pokřtít.

Když už jsme u té přírody – dívali jsme se s Marií na kulatý stůl o životním prostředí. Setkali se zástupci mnoha oborů, které se přírody dotýkají. A všichni upozorňovali, že bychom měli vzít vážně změny, které se v přírodě nevratně dějí. A do toho moderátor nabídl výsledek průzkumu, jehož tématem tématem byla jediná otázka - „Je potřeba při rozhodnutích brát ohled na životní prostředí?“ Kladně odpovědělo asi 75% dotazovaných. Ale sami dobře cítíme, že to nevypovídá vůbec o ničem. Samotná odpověď bez konkrétního jednání je plácnutí do vody. Janův křest nebyl žádnou magií – sám o sobě nic neřešil. Byl pouhým stvrzením životního obratu. Chcete-li – pokání.

Nic jiného není určující. V žádném případě není určující to, co měli Janovi posluchači hned po ruce. Příslušnost k Božímu lidu. Lukáš zdůrazňuje, že příslušnost k jakékoliv skupině, i kdyby to byl Boží lid, neřeší krizi člověka. Řečeno s apoštolem Pavlem – jestliže nám byla dána šance a byli jsme naroubováni na ušlechtilý kmen, jsme ti poslední, kdo by si z toho měli dělat zásluhu. „Jestliže tys byl vyťat ze své plané olivy a proti přírodě naroubován na ušlechtilou olivu, tím spíše budou na svou vlastní olivu naroubováni ti, kteří k ní od přírody patří!“ Ř 11,24 Jsme ti poslední, kdo by měli nálepkovat jiná náboženství nebo víru či nevíru druhých lidí s tím, že to my budeme určovat, co víra je či není. A samozřejmě už vůbec nemáme právo vyvyšovat jakýkoliv křesťanský proud v církvi nad jiný pro jeho samospasitelnost jako takovou.

Tak tedy rozhodující není příslušnost ke skupině. Rozhodující je pokání. Co tedy ono pokání, co ten životní obrat znamená? Jakoby nám tu Jan Křtitel vzal všechny jistoty a nic za to nenabídl. Vlastně nabídl – a hned za to slízne kritiku. „Kdo má dvoje oblečení, dej tomu, kdo nemá žádné, a kdo má co k jídlu, udělej také tak. 12  Přišli i celníci, aby se dali pokřtít, a ptali se: "Mistře, co máme dělat?" On jim řekl: "Nevymáhejte víc, než máte nařízeno." Tázali se ho i vojáci: "A co máme dělat my?" Řekl jim: "Nikomu nečiňte násilí, nikoho nevydírejte, spokojte se se svým žoldem."“ Co to je za slabý odvar? Jak chce takto změnit svět? Mají-li se věci kolem nás změnit, musí tu být zcela zásadní obrat! Když už jsme nakousli téma životního prostředí, tak bych tu chtěl zmínit již letitou knihu Země na misce vah od Ale Gora – bývalého viceprezidenta a neúspěšného kandidáta na amerického prezidenta. Tato kniha je velice naléhavá – vyzývá k praktické změně postojů každého člověka. Četl jsem ji už před dlouhou dobou, ale dodnes si pamatuji, jak Al Gore problematizoval práci v továrnách na výrobu zbraní. Člověk by prostě některé věci dělat neměl – je to na jeho osobním rozhodnutí. Vzpomněl jsem si přitom na počátky Jednoty bratrské – kdo chtěl být součástí této částečky lidu putujícího ke spáse, nesměl vykonávat některá zaměstnání. Já si samozřejmě pamatuji hospodského.

Evangelista Lukáš vlastně tak radikální není. I u starozákonních proroků bychom našli ostřejší výroky. Je tedy Lukáš kritizovaný právem? Není a to hned z několika důvodů.

První jeho důležitý důraz jsme již slyšeli – jeho obraz Jana Křtitele u Jordánu je otevřený všem. Mluví tu celníci, mluví tu vojáci. Je dost zřetelné, že právě tyto role patřily buď pohanům nebo – snad ještě hůř – Židům ve službách okupantů. Ti všichni tu mají místo. A to je velice radikální.

Druhý Lukášův důraz je velice prostý – slovo o soudu stahuje na zem do všedního života. Nevztyčuje prorocky prst a neukazuje k soudu celého stvoření. Pouze ukazuje potřebného člověka. Pokání, obrácení, dává rysy všedního, běžného dne právě i u těch, kteří se zdají být zcela mimo možnost této změny – jen jim zaostřuje pohled na ty, které zatím neviděli. Je důležité si uvědomit, že tyto Janovy „etické“ požadavky jsou zasazeny do rámce Božího díla pro člověka, jehož součástí je i Jan. Jsou nesmírně naléhavé - „sekera již je přiložena ke kořeni stromu“, vyžadují okamžitou odpověď – teď hned změňte své jednání. Ale důvod tohoto jednání v tuto chvíli a na tomto místě není změna světa kolem nás. Důvod vysvětluje právě postava Jana Křtitele a jeho role, kterou dostal v Božím plánu.

Jan Křtitel odmítá, že by jeho autorita byla autoritou mesiášskou. Odmítá to, že jeho poselství je definitivní, že smysl jeho zvěsti je v napomínání k lepšímu životu. Mohli bychom parafrázovat – že by smysl adventu byl v napomínání, jak ho správně prožít. Obrácený život není účelem, ale prostředkem. Prostředkem k přijetí Mesiáše, přijetí Boží nabídky pro člověka a až odtud pramenící proměna člověka i celého stvoření.

Jan Křtitel totiž není prorok, jak ho známe ze starozákonních knih. Není ani moralista. On je herold. Zvěstuje příchod. Upozornil na to, že se něco velikého děje a že je reálné nebezpečí, že si toho nevšimneme. Protože Mesiáš přišel, Mesiáš přichází a nabízí život – bude křtít ohněm a Duchem svatým. Tam, kde žijeme, je nám nabízen život, všem lidem kolem nás – bez rozdílu. Jen se musíme otevřít, vidět vedle sebe člověka – jednání nás samotných, soběstředný pohled může zabránit tomu, abychom se s Mesiášem a Jeho nabídkou setkali.

Texty z proroka Izajáš a z Lukášova evangelia o zvěsti Jana Křtitele skutečně patří k sobě. Protože Janovo náročné poselství je skutečně radostnou zvěstí: „A ještě mnohým jiným způsobem napomínal lid a kázal radostnou zvěst. (Luk 3:18-19 CEP) A tak můžeme skutečně vyznat spolu s prorokem: „Hle, Bůh je má spása, doufám a jsem beze strachu. Hospodin, jen Hospodin je má záštita a píseň, stal se mou spásou." S veselím budete čerpat vodu z pramenů spásy. V onen den řeknete: "Chválu vzdejte Hospodinu a vzývejte jeho jméno! Uvádějte národům ve známost jeho skutky. Připomínejte, že jeho jméno je vyvýšené. Zpívejte Hospodinu, neboť vykonal důstojné činy, ať o tom zví celá země!" Jásej a plesej, ty, která bydlíš na Sijónu, neboť Veliký je ve tvém středu - Svatý Izraele.“ (Isa 12:2-6 CEP) Amen.

 

Píseň: 269

Ohlášky:

Přímluvná modlitba: Pane Bože, stojíme tu v pokoře před Tebou a myslíme na mnohé lidi, kteří jsou nešťastní a zároveň je v jejich opuštěnosti nedokáže nikdo potěšit.

Myslíme dnes zvlášť na rodiče, kterým zemřelo dítě. Neumíme si představit jejich bolest. A moc Tě prosíme, abys jim posílal lidi, kteří by jim naslouchali, kteří by prostě byli vedle nich. Za to Tě, Pane, prosíme.

Myslíme na ty, kdo ztratili blízkého člověka a právě v předvánočním čase na ně tato ztráta nejvíce doléhá. Prosíme, dávej nám ta pravá slova, abychom uměli povzbudit. Za to Tě, Pane, prosíme.

Myslíme na ty, kdo touží po Tvé přítomnosti, ale jsou stále znovu zklamáváni, protože ji neumí rozpoznat. Prosíme, uč nás jim být nablízku, aby Tvou přítomnost mohli pocítit v lidské solidaritě. Za to Tě, Pane, prosíme.

Myslíme dnes na naše nemocné. Prosíme, připomínej nám je, nenech nás na ně zapomínat. Za ně Tě, Pane, prosíme.

Myslíme dnes na ty, kdo jsou obětí lidské nenávisti a lhostejnosti. Prosíme za ty, kdo prchají ze svých domovů před bídou a válkou. Myslíme na ty, kdo se dostávají do novodobého otroctví. Za ně Tě, Pane, prosíme.

 

Pane, prosíme, vyslyš naše tiché prosby i díky.

 

Voláme k Tobě spolu se všemi, kdo hledají život: „Otče náš, jenž jsi na nebesích, posvěť se jméno Tvé. Přijď království Tvé. Buď vůle Tvá jako v nebi, tak i na zemi. Chléb náš vezdejší dejž nám dnes. A odpusť nám naše viny, jakož i my odpouštíme našim viníkům. A neuveď nás v pokušení, ale zbav nás od zlého. Neboť Tvé jest království i moc i sláva na věky. Amen.“

 

 

 

Poslání: Jen zmlkni před Bohem, duše má, vždyť on mi naději vlévá. Jen on je má skála, má spása, můj nedobytný hrad, mnou nic neotřese. Má spása a sláva je v Bohu, on je má mocná skála, v Bohu mám útočiště. Lide, v každý čas v něho doufej, vylévej před ním své srdce! Bůh je naše útočiště.

Ž 62,6-9

 

Požehnání: Milost našeho Pána Ježíše Krista a láska Boží a přítomnost Ducha svatého se všemi vámi. Amen. 2K 13,13

 

Píseň: 275