Uhříněves 11.2.2018 Mt 4,1-11 (Jiří Ort) bohoslužby s dětmi

Pozdrav: Milé děti, milé sestry, milí bratři, všechny vás vítám a mám radost, že se tu společně smíme těšit z ujištění, že je Pán Bůh s námi a provází nás.

Introit: Hospodine, buď mi skálou záštitnou, buď opevněným domem pro mou spásu. Tys můj skalní štít a pevná tvrz má, veď mě pro své jméno a doveď mě k cíli. Ž 31,3b-4

Píseň: 161 Tebe, Bože, chválíme

Modlitba: Pane Bože, moc Ti děkujeme, že jsme směli přijít do tohoto shromáždění. Že se dnes smíme zastavit uprostřed spěchu všedních dní, ohlédnout se za vším, co jsme prožili a soustředit se na všechno, co nás čeká. Ale především si uvědomit, že uprostřed všeho našeho spěchání a tlaků patříme Tobě. Že to Ty nám dáváš smysl a cíl všeho, co prožíváme.

Chceme Tě poprosit, abys nám otevřel naše srdce pro své Slovo. Aby nám Tvé Slovo srovnalo, na čem záleží. Abychom se naučili radovat a přestali mít strach z věcí, které nám zastírají Tvoji milostivou moc.

Prosíme tak za sebe, za Tvou církev, ale i za všechny lidi, kteří hledají smysl svého života. Amen.

 

Čtení: 1.Kr 2,1-4; 3,3-14

Píseň: S31 Úterý končí středou

Text: Mt 4,1-11

Haleluja. Já volám k Bohu, Hospodin mě spasí. Haleluja. Ž 55,17

 

Milé děti, začneme tím příběhem, který je o Ježíši z Nazareta. Je zvláštní. Je o rozhodnutí. Jakoby Ježíšova cesta začínala na křižovatce. Nebo lépe – jakoby Ježíš stál na začátku cesty, která vede skrz labyrint. Víte, co je to labyrint? To je takové místo, ve kterém je mnoho cest, ale jen jedna vás z toho labyrintu vyvede ven. A já vám jeden takový labyrint ukážu. Obr.

V našem příběhu tedy Ježíš stojí před takovým labyrintem. Podle čeho se má orientovat, aby nezabloudil? Co by pomohlo, aby nezabloudil? Co uděláte, když něco nevíte? Já myslím, že není vůbec marné se někoho zeptat. Poprosit o pomoc. A Ježíšovi se hned někdo nabízí. Že mu ukáže cestu, že mu bude dělat průvodce.

Hned tu máme první rozhodnutí – jít touto cestou nebo touto? Podle čeho se rozhodnout? Průvodce hned nabízí možnost - „Ježíši, říkají o tobě, že jsi Boží Syn. Tak proč bys měl mít hlad? To tak určitě být nemá. Pojď po této cestě, kde je všeho dost. Z těchto kamenů si udělej chleby a najez se.“ A co tak jít po této cestě? Ta je také pěkná. „Ježíši, říkají o tobě, že jsi Boží Syn. Proč by ses měl v životě bát, že tě v životě potká něco nepříjemného – nemoc nebo neštěstí. Pán Bůh to určitě nedopustí. Vyzkoušej to a skoč z této věže.“ A nebo po té třetí cestě? „Ježíši, podívej na všechno kolem sebe. To je zmatek, že? Jeden aby se bál v takovém zmatku žít. Ale kdybys nad tím vším vládl, tak by sis to mohl zařídit tak, aby ses bát nemusel. Stačí, když mě přijmeš jako svého Pána a můžeš vládnout.“

To byl ale divný průvodce. Ale Ježíš všechny jeho návrhy odmítl. A my zkusíme zjistit proč. Ale nejprve si zazpíváme písničku a povíme si ještě jeden příběh.

 

Píseň: S340 Tou cestou dál

 

Děti, jaký je úkol soudce? Co má dělat? Soudit. Dobrá odpověď. Jen mi ještě řekněte, koho má soudit? Ty, kteří přestoupili zákon. Taky dobrá odpověď. A proč tu máme zákon? Aby chránil slabé. Aby se nenechala volná ruka těm, kteří si myslí, že všechno mohou, protože mají moc nebo peníze nebo obojí. Na soudci hodně záleží, protože on rozhoduje, jak se bude zákon dodržovat.

A teď vám ukážu obrázek? Kdo na něm je? Král. My jsme si dnes četli o králi, který teprve začínal vládnout. Jmenoval se Šalomoun. Jeho otec byl slavný král, jmenoval se David. To pro Šalomouna nebylo ale vůbec jednoduché vládnout po tak slavném králi.

On mu tedy ještě poradil i tatínek David. A jeho rady byly hodně tvrdé - „Milý synu, dej si pozor na ty, kdo by si mohli dělat nárok na trůn. Raději se jich zbav. Jinak budeš mít problémy.“ A Šalomoun to skutečně udělal. Tak to už vlastně jinou radu nepotřeboval. Nebo ano? Jaké byste mu přáli vlastnosti, aby to všechno zvládl? Co byste mu poradili?

Víte v jakém království vládli? Bylo to království Izraele, Božího lidu. Takže král nebyl nejvyšší vládce – i král se musel ptát Hospodina, jak má vládnout, co je důležité a co ne. Bylo to důležité, protože v době, o které si vyprávíme – a ještě dlouho potom - byl král vládce a také nejvyšší soudce.

Vzpomenete si ještě, co dělá soudce? Dbá na to, aby byl dodržován zákon. Aby nikomu nikdo neubližoval. Aby měl i ten nejobyčejnější člověk zastání. Moc se mi líbí, že když měl král Šalamoun možnost poprosit Pána Boha na začátku své vlády o cokoliv, co potřebuje, co by rád, poprosil o moudrost. O schopnost spravedlivě se zastávat každého, kdo to potřebuje. I Pánu Bohu se Šalamounova prosba líbila – vždyť Šalamoun pochopil, o čem je kralování v Božím lidu. O pomoci lidem. A my si o té Šalamounově prosbě teď zazpíváme.

 

Píseň: S219 Moudrost mi, Pane, dávej

 

Tak už víme, proč měl Pán Bůh radost z Šalamounovy prosby. A už tušíme, proč Ježíš odmítl jít po cestách, které mu navrhoval samozvaný průvodce - pokušitel.

Vezmeme to popořádku. Pokušitel Ježíše vyzýval, aby udělal z kamení chleby. Kvůli sobě. Aby neměl hlad. Co vidíte na tomto obrázku? Obr. Ten obrázek je z uprchlického tábora Pau Taw v Barmě. Je tam taková chudoba, že lidé nemají co jíst. Lidé, kteří žijí v nedostatku, nemají kde bydlet, jsou i kolem nás. Ježíš z Nazareta nepřišel, aby pomáhal sám sobě, ale aby přinášel pomoc právě takovým lidem, kteří ji potřebují.

Pokušitel Ježíše vyzýval, aby skočil z věže, že se o něj Pán Bůh určitě postará. Ukážu vám další obrázek. Obr. Hezký obrázek, že? Je z tábora pro vážně nemocné děti. Ježíš nepřišel proto, aby ukázal, že to má u Pána Boha dobré a že jemu se každá nemoc, každé nebezpečí nebo smutek prostě vyhne. To by znamenalo, že ty nemocné Pán Bůh tak rád nemá. Ježíš přišel právě proto, aby právě je o Boží lásce ujistil.

Pokušitel Ježíšovi nabízel, že mu dá moc nad celým světem. Že se bude moct sám postarat o to, aby všechno šlo tak, jak chce on. A, děti, to je největší pokušení, se kterým si stále nevíme rady. Že je nejlepší řešit problémy mocí, silou. Že bez moci člověk nic nezmůže. Ale Ježíš moc odmítl. Aby mohl být s těmi, kdo moc nemají, těm, kteří jsou slabí a každý si na ně troufne.

Obr. 01 Každý z nás stojíme před vstupem do labyrintu. Každému z nás se nabízí ne jeden, ale mnoho průvodců. A my máme vědět, že i Ježíš z Nazareta se musel rozhodnout, jakého průvodce si vybere, jako cestou se dá. Že to byla i jeho zkušenost, a proto je skutečně tím, který nám může a má dělat průvodce, abychom v labyrintu cest nezabloudili. A i když zabloudíme, on na nás čeká a těší se na nás. Krásně to napsal Jan Ámos Komenský ve svém Labyrintu světa a ráji srdce. Ježíš tu říká poutníkovi: Kdežs pak byl, synu můj? Kdes byl tak dlouho? Kudys chodil? Čehos v světě hledal? Potěšení? I kdežs ho hledati měl než v Bohu? A kde Boha než v chrámě jeho?A který chrám Boha živého, než chrám živý, kterýž on sobě sám připravil, srdce tvé vlastní? Díval sem se, synu můj, kdyžs bloudil; ale již sem se déle dívati nechtěl, přivedl sem tě k sobě, tebe do tebe uveda. Nebo tu sem sobě zvolil palác k bydlení svému. Chceš-li tu bydliti se mnou, najdeš tu, čehožs v světě nadarmo hledal, pokoj, utěšení, slávu a sytost všeho, toť slibuji, synu můj, zklamán nebudeš jako tamto.“

Amen.

Píseň: S315 Světem běžím dál

 

Ohlášky:

 

Přímluvná modlitba: S387 Přímluvný zpěv

 

Pane, voláme k Tobě spolu se všemi lidmi, kteří touží po životě, který Ty nabízíš:

Otče náš, jenž jsi na nebesích, posvěť se jméno Tvé. Přijď království Tvé. Buď vůle Tvá jako v nebi, tak i na zemi. Chléb náš vezdejší dejž nám dnes. A odpusť nám naše viny, jakož i my odpouštíme našim viníkům. A neuveď nás v pokušení, ale zbav nás od zlého. Neboť Tvé jest království i moc i sláva na věky. Amen.“

 

Poslání: Buďte k sobě navzájem laskaví, milosrdní, odpouštějte si navzájem, jako i Bůh v Kristu odpustil vám. Jako milované děti následujte Božího příkladu a žijte v lásce, tak jako Kristus miloval nás a sám sebe dal za nás jako dar a oběť, jejíž vůně je Bohu milá.

Ef 4,32-5,2

 

Požehnání: Kéž rostete v milosti a v poznání našeho Pána a Spasitele Ježíše Krista. Jemu buď sláva nyní a až do dne věčnosti.

2Pt 3,18

 

Píseň: 685