Uhříněves 3.12.2017 Lk 21,25-36 (Jiří Ort) bohoslužby s VP

Pozdrav: Milé sestry, milí bratři, milí přátelé, všechny vás vítám ve společenství, kde se na začátku adventu smíme těšit z evangelia naděje.

Introit: Brány, zvedněte výše svá nadpraží, výše se zvedněte, vchody věčné, ať může vejít Král slávy. Ž 24,7

Píseň: 273 Zvedněte, brány, svrchků svých

Modlitba: Pane Bože, dnes přicházíme a žasneme nad Tvou milostí. Přicházíme a máme plnou hlavu toho, co všechno se kolem nás nedá změnit, jakkoliv je by se to změnit mělo. Vidíme bolest, vidíme nespravedlnost a strach. Jsme v tom společně s mnohými lidmi z našeho okolí. A do toho dnes vstupuje Tvá zvěst adventu. Znovu nám všem připomínáš, že Ti není lhostejný žádný člověk a jeho život. Že Ti není lhostejné celé Tvé stvoření.

Prosíme, veď nás, abychom tuto naději dokázali předávat všem, kdo naději ztrácí nebo už ztratili. Veď nás, aby Tvá nabídka zněla v Tvém lidu v pomoci lidem na celém světě i těm, kteří jsou vedle nás. Amen.

Píseň pěveckého sboru:

Slovo dětem:

Píseň ze Svítá: S 239 Připravujte cestu

Čtení: Lk 21,5-19

Píseň: 259 Navštiv nás, Kriste žádoucí

Text: Lk 21,25-36

Haleluja. Ze Sijónu, místa dokonalé krásy, zaskvěl se Bůh, přichází Bůh náš a nehodlá mlčet. Haleluja. Ž 50,2-3a

 

Slyšeli jsme text, který nás zaráží. Dnes je první neděle adventní a my v současné době potřebujeme slyšet slovo o naději. A místo toho jsme slyšeli text, kterého se spíš lekáme. A to jsem vynechal prostřední část 21. kapitoly, která by nás zaskočila ještě víc. Ale po pravdě, ono to stačí i takto. Zažíváme totiž hranici – hranici neporozumění. Stojíme vně symboliky, která byla Lukášovým posluchačům známa, ve které se orientovali a my, jakkoliv si k tématu apokalyptiky můžeme načíst mnoho textů, zůstáváme přece jen hosty a nikoliv domácími. Najednou víme, jaké to je. Jsme na začátku adventu, v době očekávání příchodu toho, který je zachráncem našich životů, jak vyznáváme – a cítíme se jako cizinci. A není to právě na začátku adventu vůbec příjemný pocit.

Jakoby to celé ještě podtrhoval začátek dnešního dlouhého oddílu 21. kapitoly. Ježíš v chrámu učil zástupy, zvěstoval evangelium, a vyvolalo to velký konflikt s těmi, kdo měli moc. Právě v chrámu. Velekněží a zákoníci se staršími se snažili Ježíše zdiskreditovat, zesměšnit jeho nabídku života, kterou přinášel a Ježíš odpovídá podobenstvím o zlých vinařích. V něm vinaři, nájemci, zabijí syna majitele vinice, jen aby získali moc nad vinicí, která jim byla svěřena. Tedy skutečně drsný konflikt. A vzápětí Ježíš konfrontuje farizee. Velice prostým způsobem - vyzdvihne zbožnost vdovy, člověka z opačného spektra společnosti. Ona vdova prostě a neokázale dává dar do chrámové pokladnice, dává to, co může, protože je přesvědčená, že takto slouží Hospodinu. Ježíš ji tu nekritizuje s tím, že podporuje mocensko-ekonomické centrum, ve které se chrám proměnil. On prostě cení její opravdovou víru. Na druhou stranu farizeové, ti, kteří správné zbožnosti učí, kteří učí správnému zbožnému životu a jako takoví jsou vysoce cenění, farizeové, kteří byli právě těmi, kdo kritizovali onu povrchnost chrámové zbožnosti, tito farizeové právě takové vdovy, právě lidi na okraji vyjídají z titulu svého nábožensko-společenského postavení. Prostě – Ježíš tady převrací zaběhané zvyklosti, staví do centra ty, kteří jsou postaveni za hranice a ti, kteří se cítí být v centru, jsou upozorněni, že je všechno zásadně jinak.

A na to Ježíšovi posluchači začnou mluvit o tom, jak je ten chrám ale pěkně postavený. Že je na něj radost pohledět. Že oni, posluchači, patří k těm, kteří do chrámu mohou přicházet, že oni, posluchači, patří dovnitř hradeb. Ano, je pravda, co říká Ježíš, ale však ono to všechno půjde, až všichni budou jako my a budou chodit do chrámu. A právě tato reakce spouští Ježíšovu promluvu, která nás tak leká.

Vrací téma tam, kam patří. A církev jeho slovo zařazuje právě na začátek adventu, k očekávání příchodu Spasitele. Protože právě v tomto období jsme se ocitli na pevné půdě – my přece víme, koho očekáváme. My jsme ti, kteří vědí, jak správně slavit, my víme, o čem je advent a o čem jsou Vánoční svátky. Právě tady se ocitáme uvnitř, v centru, a můžeme ostatním vysvětlovat, jak to s tím příchodem vlastně je a že by měli méně nakupovat a víc být křesťané. Ale dnešní text to naléhavě rozporuje. Uvědomme si, že jakkoliv jsme na konci Ježíšovy cesty do Jeruzaléma, na které své učedníky učil poznávat Boží království, tak se tady učedníci z Lukášova vyprávění vlastně vytrácejí. A o kapitolu později, u stolu s Ježíšem, ve chvíli, kdy už je zrazen a vše směřuje ke kříži, se učedníci dohadují, kdo z nich je největší. Ježíšova slova a jednání, které ukazovaly, že logika Božího království se zásadně liší od logiky tohoto světa, jakoby sklouzla po povrchu a nezanechala stopy. Nechci se tu nijak vyvyšovat nad učedníky, protože moje bolestná zkušenost je, že přijímám mnohá pravidla, o kterých vím, že nekorespondují s těmi, které přinesl Ježíš. Četl jsem zajímavé zamyšlení latinskoamerického teologa, který mluvil o tom, jak byl Evropou a Severní Amerikou nastaven určitý model teologického vzdělání a teologické práce, který byl označen jako určující. A ono se ukazuje, že to nemusí být model jediný. Že se najednou objevují jiné důrazy a jiné chápání evangelia, které jsou vlastní lidem z jiných kulturních kontextů. A že tyto důrazy a chápání mohou stát vedle sebe prostě proto, že svědčí o té které kultuře, ze které vyrůstají. Ne, skutečně není příliš jasné, koho vlastně očekáváme. Příliš rychle jsme se vrátili zpoza hranic a postavili se do role, kdy budeme druhým vysvětlovat.

A tak tu stojíme všichni společně a v pokoře nasloucháme. O tom, že si máme připomínat, co přinesl ten, kterého očekáváme. Jaký je Boží záměr s člověkem, s celým stvořením, který reprezentuje ten, který je Božím Synem. A evangelista nás svým zvláštním textem ujišťuje, že tímto Božím Synem je skutečně Ježíš z Nazareta. Protože všechno to, o čem Ježíš mluví, se naplnilo. Chrám byl skutečně rozbořen, když budeme pokračovat v četbě Lukášova díla, zjistíme, že v knize Skutků se skutečně naplnila slova o pronásledování pro Ježíšovo jméno. Tedy – pro Lukáše je Ježíš skutečně Božím Synem, tím pravým prorokem, a toto ujištění nabízí i nám.

Nemusíme strnout v úděsu při pohledu na události kolem nás. Jakkoliv nás trápí. Jakkoliv ono povstání království proti království je něčím, co nemizí z dějin člověka. Nemusíme strnout v úděsu ze stavu v nás. Jakkoliv  máme v sobě zmatek a onen boj okolo nás se přenáší do našeho nitra a my se cítíme opuštění ve svém hledání. My můžeme vyznat, že neřídíme toho, kdo přichází. Můžeme být otevření překvapení – a právě to najednou otevírá naději. A tak se můžeme přidat ke všem, kdo berou dobu adventu, dobu očekávání příchodu Mesiáše jako naději, že je možné, aby lidé k sobě našli cestu, jakkoliv se neustále setkáváme s tím, že je to úkol nad lidské síly. „A tehdy uzří Syna člověka přicházet v oblaku s mocí a velikou slávou.“ Můžeme přijmout povzbuzení, že všechno to, co se děje kolem nás i v nás, není ničím, v čem bychom byli opuštění od Boha. Protože Jeho záměr pro člověka je zrušit hranice, které nás oddělují od něj a které nás oddělují od sebe navzájem. A tento záměr je pevný. I kdyby se zhroutily jistoty kolem nás, i kdyby se zhroutily jistoty v nás, tento Boží záměr pro člověka se nezhroutí. „Nebe a země pominou, ale má slova nikdy nepominou.“

A tak tedy přijměme to, co nám náš Pán nabízí. „Buďme bdělí“, připomínejme si to, ujišťujme se navzájem, že Ježíšova slova naděje platí každému. Ať už se cítí sebeztracenější. Platí i nám. Ať už se cítíme sebeztracenější. V tuto chvíli si to smíme uvědomit v pozvání ke stolu, kde náš Pán vítá každého napříč podmínkami a hranicemi, které jsme nastavěli. Amen.


 

Píseň: 669 Přijď, Spasiteli


 

Vyznání vin: Pane Bože, vyznáváme své sevření, ve kterém se rozhlížíme a všechno kolem nás se nám zdá nespravedlivé. Vyznáváme svoji zlobu, když bychom si vše představovali jinak a ono to nejde. Vyznáváme, že máme svoji představu o spravedlnosti a máme problém se srovnat s tím, že Tvé cesty jdou jinudy. Chceme se nyní před Tebou ztišit a odevzdat Ti všechno to, co nás tíží a co nám brání žít spravedlivý život plný lásky a odpuštění, který Ty nám nabízíš a ke kterému nás zveš.

Pane, společně a nahlas před Tebou chceme vyznat svůj hřích. Chceme vyznat, že nejsme lepší než druzí lidé a spolu s nimi neseme vinu na bídě Tvého stvoření. Potvrďme, sestry a bratři, své vyznání hlasitým: Vyznáváme.

A přece se odvažujeme před Tebe předstoupit s nadějí na odpuštění pro milost Tvého Syna Ježíše Krista, který za nás zemřel a pro nás je živ. Věříme v moc jeho smrti a vzkříšení. Potvrďme hlasitě: Věříme.

Pane, v naději víry v Tvého Syna a našeho Spasitele Ti chceme odevzdat všechnu trpkost, kterou ve svém srdci cítíme, chceme odpustit těm, kteří nás zranili a chceme poprosit za odpuštění ty, které jsme zranili my. Vyznejme to hlasitě pro lásku Kristovu: Odpouštíme.

 

Slovo milosti: Toto praví Hospodin: Všemohoucí Bůh, Otec našeho Pána Ježíše Krista, odpouští všem, kteří činí pokání a obrací se k němu.

Amen.

 

Pozdravení pokoje: Smíme přijmout tuto Boží milost, kterou nás nyní obdarovává a smíme si navzájem podat ruce na znamení odpuštění, bratrství a jednoty Kristova lidu a pozdravit jeden druhého se slovy: Pokoj tobě.

 

Modlitba:

Pane Bože, děkujeme Ti za cestu, kterou před námi znovu otevíráš v tento čas adventu.

Děkujeme Ti za základ života, který jsi nám dal v Ježíši Kristu.

Děkujeme, žes jej dal do základu celého svého stvoření.

Děkujeme za Tvou přítomnost, kterou nám dáváš rozpoznávat ve chvílích bolestných i radostných.

Děkujeme za Tvou spravedlnost, která je naplněná milostí a odpuštěním.

Děkujeme za dar víry, díky kterému smíme vědět, že vše kolem nás směřuje ke svému konci, který Ty máš pevně v rukou.

Děkujeme za dar naděje, ve kterém se smíme účastnit budování Tvého království.

Děkujeme za dar lásky, který nám dává sílu a odvahu ve vztazích, které smíme a máme naplňovat k obrazu Tvé spravedlnosti.

Děkujeme za to vše, co od tebe smíme přijímat a s celým stvořením tě dnes chceme chválit:

Svatý, svatý, svatý jsi, Hospodine zástupů, plná jsou nebesa i země Tvé slávy. Požehnaný, kerý přicházíš ve jménu Páně. Hosana na výsostech. Amen.

 

Slova ustanovení: Ty jsi v pravdě svatý, Bože, pramenem všeho posvěcení. Způsob svým svatým Duchem, abychom při přijímání chleba a vína byli učiněni jedno tělo s Kristem i se vší církví. Dej, ať zůstaneme ve společenství s ním až do onoho dne, kdy s ním budeme večeřet v jeho království.

Neboť on v tu noc, kdy byl zrazen, vzal chléb a díky činiv, lámal a řekl: Vezměte, jezte, to jest tělo mé, kteréž se za vás láme. To čiňte na mou památku. Takž i kalich, když povečeřel, řka: Tento kalich je ta nová smlouva v mé krvi. To čiňte, kolikrát koli píti budete, na mou památku. Nebo kolikrát byste koli jedli chléb tento a z kalicha toho pili, smrt Páně zvěstujete, dokud nepřijde.“

(1K 11,23-26)

 

 

Apoštolské vyznání: Chceme se touto svátostí posilnit ve víře. Nejen sami pro sebe, nejen v jednotě církve Kristovy, ve společenství s křesťany všech generací a národů a konfesí. Ale v jednotě se všemi, za kterými přišel Hospodin, Bůh Izraele ve svém Synu, aby jim nabídl život. Vyznejme nyní svoji víru, která nás ujišťuje o naději tohoto Božího navštívení:

Sbor: Věřím v Boha, Otce všemohoucího, Stvořitele nebe i země, i v Ježíše Krista, Syna jeho jediného, Pána našeho, jenž se počal z Ducha svatého, narodil se z Marie Panny, trpěl pod Pontským Pilátem, byl ukřižován, umřel a byl pohřben, sestoupil do pekel, třetího dne vstal z mrtvých, vstoupil na nebesa, sedí na pravici Boha Otce všemohoucího, odkud přijde soudit živé i mrtvé. Věřím v Ducha svatého, v svatou církev obecnou, svatých obcování, hříchů odpuštění, těla z mrtvých vzkříšení a život věčný. Amen.

 

Píseň: Při vysluhování svaté večeře Páně Budeme společně zpívat píseň

397

308

 

Pozvání: V tuto chvíli tedy pokorně prosíme, ať nás tato hostina posilní na cestě života, připravuje k setkání s přicházejícím Pánem. Když v jednom společenství spolu lámeme chléb a pijeme z jednoho kalicha, ať jsme zde účastni s naším Pánem, od něhož přijímáme život, do jehož milosti vstupujeme a vírou v něho jsme posilováni.

Vždyť jsme slyšeli: Kdykoli jíte tento chléb a pijete tento kalich, smrt Páně zvěstujete, dokud on nepřijde.

Kdo tedy chcete, přijměte jeho pozvání, ať přicházíte odkudkoli: pozvání do světa lásky a odpuštění, pravdy a milosrdenství.

 

Přijímání: Společenství těla Kristova.

Společenství krve Kristovy.

 

Propouštění:

Radujte se v Pánu vždycky, znovu říkám, radujte se! Fp. 4,4

 

Ten, od něhož je to svědectví, praví: "Ano, přijdu brzo." Amen, přijď, Pane Ježíši! Zj. 22,20

 

Nechť Pán dá bohatě růst vaší vzájemné lásce i lásce ke všem.

1Te 3,12

 

 

Píseň pěveckého sboru nebo 510

 

Ohlášky:

 

Přímluvné modlitby: Pane Bože, radujeme se, že znovu smíme vstupovat do období adventu, že jsme znovu konfrontováni s ujištěním, že hodnota lidského života není určována našimi představami a normami, ale že tuto hodnotu dáváš Ty. Že lidské dějiny nesměřují do nicoty, ale před Tvou tvář.

Pane, odevzdáváme Ti všechny, o které máme starost. Myslíme na sestru Petráskovou, na sestru Votavovou, na sestru Sanderovou, které mají zdravotní problémy. Za ně i za mnohé další Tě, Pane, prosíme.

Pane, v pátek si lidé na celém světě připomínali lidi nakažené nemocí AIDS i všechny oběti této nemoci. Pane, buď pomocí nemocným i jejich rodinám. Za ně Tě, Pane, prosíme.

Pane, odevzdáváme Ti všechny, kteří žijí v nejistotě z budoucnosti. Všechny, kdo jsou v existenční nouzi, všechny, kdo jsou nešťastní z nenávisti a závisti kolem nás a zdá se jim, že není cesta, jak tuto nenávist a závist překonat. Za ně všechny Tě, Pane, prosíme.

Odevzdáváme Ti celé stvoření, které vyhlíží Tvoji naději, Tvoji nabídku života. Moc Tě prosíme, abychom tuto naději dokázali prostředkovat svým životem. Za to Tě, Pane, prosíme.

Pane, na začátku adventu, na začátku období nadějného očekávání, Tě prosíme za ty, kdo už se naděje vzdávají. Jejichž domov je ničen válkou či bídou, jejichž životy jsou vydány na milost a nemilost. Moc prosíme, abychom za tyto lidi dokázali alespoň v lásce prosit. Za ně Tě, Pane, prosíme.

 

Pane, v tichosti Ti odevzdáváme své osobní díky a prosby.

 

Voláme k Tobě spolu se všemi, kdo hledají život: „Otče náš, jenž jsi na nebesích, posvěť se jméno Tvé. Přijď království Tvé. Buď vůle Tvá jako v nebi, tak i na zemi. Chléb náš vezdejší dejž nám dnes. A odpusť nám naše viny, jakož i my odpouštíme našim viníkům. A neuveď nás v pokušení, ale zbav nás od zlého. Neboť Tvé jest království i moc i sláva na věky. Amen.“

 

Poslání: O Hospodinu mluv s chloubou, moje duše, ať to slyší pokorní a radují se. Velebte Hospodina se mnou, vyvyšujme spolu jeho jméno.

Ž 34,3n

 

Požehnání: Milost vám a pokoj od toho, který jest a který byl a který přichází. Jemu sláva i moc navěky. Amen. Zj 1,4.6

 

Píseň: 276 Slávy Pán přichází opět