Uhříněves 4.2.2018 Lk 6,12-26 (Jiří Ort) bohoslužby s VP

Pozdrav: Milé sestry, milí bratři, milé děti, shromáždili jsme se ve jménu Pána Ježíše Krista, abychom vzdávali Bohu chválu a dík, abychom mu vyznávali své viny, abychom prosili za sebe i za druhé, abychom hledali nové poznání Boží lásky a očekávali na Jeho slovo, které z milosti proměňuje lidské životy. Amen.
Introit: Hospodin je dobrotivý, přímý, proto ukazuje hříšným cestu. On pokorné vede cestou práva, on pokorné učí chodit po své cestě.    Ž 25,8n

Píseň: 618 Modré nebe, slunce zář
Modlitba: Pane Bože, přicházíme naplnění vděčností, protože Ty sis nás pozval. Navzdory našim zmatkům, navzdory našim selháním, navzdory našemu strachu a zlobě – Ty za námi přicházíš se svým pozváním a ujišťuješ nás, že to s námi nevzdáváš, protože o nás stojíš. Stojíš o to, abychom dokázali žít, abychom dokázali jít po cestě lidskosti. Po cestě, kterou jsi nabídl a nabízíš v Ježíši z Nazareta, kterého jsi poslal za člověkem, abys ujistil, že Tvoji nabídku života nic a nikdo nemůže zrušit ani překazit.
Děkujeme Ti za to. Děkujeme, že nás dnes zveš ke svému stolu, abychom prožili toto Tvé bezpodmínečné přijetí. Děkujeme, že se u Tvého stolu smíme setkávat napříč osobní historií, napříč názory, napříč způsobem zbožnosti. Děkujeme a prosíme, uč nás toto Tvé bezpodmínečné přijetí zvěstovat lidem kolem sebe. Amen.

Slovo dětem:
Píseň ze Svítá: S133 Vánoční
Čtení: Ex 33,1-4.12-23
Píseň: S246 Pane, dnešek je den chvály (442)
Text: Lk 6,12-26
Haleluja. Kéž je nám Bůh milostiv a dá nám požehnání. Haleluja. Ž 67,2a

Text, který jsme slyšeli z evangelia v Lukášově podání, patří mezi nejzásadnější a nejdiskutovanější texty. Text, se kterým si nevíme rady. Ale abychom ho pochopili, musíme se trochu vrátit a podívat se, o čem Lukáš vypráví povolání Petra, Jakuba a Jana. Jsme svědky zásadního konfliktu s farizey. Konfliktu, který se týká postoje k Mojžíšovu zákonu. Ježíš si osobuje právo ho vykládat z pozice toho, který může odpouštět hříchy. A jeho výklad Zákona je určován vztahem k druhým lidem. „Nepřišel jsem volat k pokání spravedlivé, ale hříšníky“, říká reptajícím farizeům a zákoníkům po povolání celníka Léviho. Celý spor vygraduje, když Ježíš uzdraví chromého člověka v sobotu. Bezprostředně před dnešním oddílem čteme o reakci zákoníků a farizeů - „Tu se jich zmocnila zlost a radili se spolu, co by měli s Ježíšem udělat“.
„V těch dnech“ - tedy v reakci na toto zásadní odmítnutí odchází Ježíš na horu, aby se modlil. Tak evangelista popisuje Ježíše vždy před nějakým zásadním rozhodnutím. Ale pouze na tomto místě čteme, že se Ježíš modlil celou noc. To, co přijde ráno po této noci strávené v modlitbě, máme tedy vzít velice vážně. „Když nastal den, zavolal k sobě své učedníky a vyvolil z nich dvanáct, které také nazval apoštoly.“ Ježíš ustavuje Boží lid, vybírá 12 kmenů Izraele a chystá se vyřídit pravidla, která nastavil Hospodin ve smlouvě se svým lidem, a podle kterých má tento lid žít.
Evangelista tu připomíná scénu, o které jsme četli v 1. čtení. Nesoustředí se na Mojžíše, který na hoře Sínaj přebírá od Hospodina desky zákona, ale na Mojžíše, který již sestoupil pod horu, zjistil, že lid selhal - postavil si hmatatelného boha, kterého by měl stále při ruce. Tomuto lidu vyřídil Mojžíš Hospodinovo slovo: „Vyjdi odtud, ty i lid, který jsi vyvedl ze země egyptské, do země, kterou jsem přísežně slíbil Abrahamovi, Izákovi a Jákobovi: Dám ji tvému potomstvu. Pošlu před tebou svého posla a vypudím Kenaance, Emorejce, Chetejce, Perizejce, Chivejce i Jebúsejce. Půjdete do země oplývající mlékem a medem. Já však nepůjdu uprostřed vás, abych vás cestou nevyhubil, neboť jste lid tvrdošíjný.“ Odmítnutí nabídky Boží smlouvy kvůli náboženské jistotě neznamená konec života – ale znamená konec cesty s Hospodinem. Provinění Božího lidu bylo ve formě zlatého býčka přímo hmatatelné. Nová a nová provinění, kdy Boží lid selhává, protože kvůli náboženským představám odmítá pomoc člověku v nouzi, už nevypadá tak křiklavě – zdá se, že vše běží tak jak má. Jen ti lidé v církvi nám nějak ubývají a tak trochu se strachujeme o budoucnost církve. Rádi bychom, abychom měli výraznější možnost mluvit ve veřejném prostoru, abychom měli možnost ovlivňovat druhé tak, aby se chovali správně – tedy podle našich představ. Ale Ježíš na toto zjednodušené vnímání nepřistupuje a říká zřetelně - „Musíte změnit pohled na svět kolem vás i na sebe samotné“. Polský dominikán Ludwik Wiśniewski v těchto dnech vydal článek „Obviňuji“, kde píše na adresu těch, kteří tleskají nenávistné kampani proti všem menšinám v Polsku: „V Polsku umírá křesťanství. Vyvrací je horliví členové církve. Biskupové mlčí, bohužel.“
To skutečně není pouze o katolické církvi a o Polsku. Pro nás všechny se otevírá Ježíšovo kázání na rovině s blahoslavenstvími i výrazným napomenutím. My všichni jsme vystaveni rozpakům, nejistotě, co s tímto Ježíšovým slovem. Jestli se podle něj dá žít. Jestli je vůbec možné jít cestou, na které by nás provázel Hospodin. Apoštol Pavel vystihl naše pocity tváří v tvář Ježíšovu nároku: „Nikdo není spravedlivý, není ani jeden, nikdo není rozumný, není, kdo by hledal Boha.“ A dál už ani raději citovat nebudu.
Sociální důrazy bychom našli i v dobové literatuře z evangelistovy doby. Ježíšovi však jde o víc – jde mu o to, aby ti, kteří jsou vytlačeni na okraj společnosti, dostali stejná práva jako ostatní. Ježíš nemluví o tom, že by např. chudoba jako taková dělala člověka lepším. On pouze upozorňuje, že ani hlad, ani neštěstí, ani vyloučení z lidského společenství nestaví bariéru mezi Boha a tohoto člověka. Tuto bariéru naopak staví sebejistota v tom smyslu, že my už jsme přece za vodou. Sebejistota ve smyslu vytváření zlatých býčků, ochočení Hospodina, který má fungovat tak, jak my si představujeme. Evangelista tu otevírá pohled k okamžiku, kdy Hospodin bude rozhodovat o budoucnosti našich životů, ale zároveň tento pohled promítá do lidských vztahů tady a teď. Tady a teď otevírá naději, ale tady a teď na nás také klade velký nárok.
Bylo by však nebezpečnou zkratkou, kdybychom skončili u tohoto nároku, kdybychom skončili u pohledu na víru pouze jako na úkol. Kdybychom se nevrátili zpět k Ježíšově modlitbě na hoře. Kdybychom nepokračovali v četbě příběhu Božího lidu po přečtení Božího výroku: „Já však nepůjdu uprostřed vás, abych vás cestou nevyhubil, neboť jste lid tvrdošíjný.“ Ale my můžeme pokračovat v četbě, protože Hospodin mluvil s Mojžíšem. Můžeme se otevírat naději Boží přítomnosti v našich životech, protože Ježíš setrval celou noc v modlitbě – v rozhovoru s Bohem. Oba dnešní texty nás ujišťují, že Bůh chce mluvit s člověkem. Křesťanství není něco lepšího než ostatní náboženství – ať už theistická  nebo atheistická. Křesťané, my, nejsme něco lepšího než lidé kolem nás. Jedno ale smíme vědět – Pán Bůh to s lidmi nevzdává. Člověk smí slyšet a přijímat Boží ujištění: „Já sám půjdu s vámi a dám vám odpočinutí.“ Nabízí naději pro každého – i – a právě – těm, kteří jsou zapomenutí, kteří nemají hlas. Nemusíme se tedy bát – to smíme vědět. Nemusí se bát ti, na které zapomínáme i my. Všichni jsme pozváni ke stolu, kde pro nás náš Pán připravil posilu na cestu.                              Amen.

Píseň: 683 (S305) Spolu lámejme chléb

VP
Úvod:
Bůh je zde s námi. A říká: Pokoj vám. Zve nás do kruhu kolem svého stolu, zve nás k oslavě, neboť Bůh daroval člověku mnoho potřebných věcí, dává vzrůst všemu kolem nás, pod ochranu bere všechny plody života. Navrch přidává nevšední dar: smrt smrti a život života skrze našeho Pána Ježíše Krista.

Vyznání a zvěstování milosti:
Chceme přijmout Boží radost a oslavit ten vzácný Boží dar. Chceme vyjádřit, že bohatství našeho života je dílem Božím. Bez jeho pomoci a lásky bychom jenom živořili. Předložme Bohu s vděčností své vyznání.

Vyznáváš, že jsi člověk chybující a že nejsi před Boží tváří o nic lepší než druzí lidé? A přiznáváš, že ani ty se nemůžeš vykroutit z vin a bídy tohoto světa? Jestliže tomu tak je, odpověz: Vyznávám.

Věříš, že Ježíš Kristus, Syn Boží, se čelem postavil proti zlu a položil svůj život i pro tebe? Věříš, že svou smrtí naši smrt přemohl a svým vzkříšením obnovil život? Jestliže tomu tak je, odpověz: Věřím.
Chceš odpustit všem, kdo se proti tobě provinili? Jsi-li ochoten odpustit, vyznej: Odpouštím.

Slovo milosti: Přijměme do svého srdce slovo milosti a potěšení:
Jak bychom mohli zapomenout na Boží věrnost?
Jemu věřit znamená rozpomínat se na jeho dobré skutky.
Když jsem byl skleslý, on mě pozvedl.
Když jsem hladověl po životě, nasytil mne.
Když jsem byl opuštěný, zůstal se mnou.
Když jsem zabloudil, přivedl mě k sobě.
Když jsem se uzavřel do sebe, do svých úzkostí, do svých nezdarů a do svých vin, on mě osvobodil, abych se znovu našel a nově mě obrátil k druhým. Amen.

Pozdravení pokoje: Smíme přijmout tuto Boží milost, kterou nás nyní obdarovává a smíme si navzájem podat ruce na znamení odpuštění, bratrství a jednoty Kristova lidu a pozdravit jeden druhého se slovy: Pokoj tobě.

Eucharistická modlitba:
Dobrý Bože,
stojíme před Tebou s otevřenýma rukama.
Jsou znamením toho, jak jsme potřební,
neboť všechno, co máme, není před Tebou ničím,
všechno, co nazýváme svým, je bezvýznamné,
nemáme-li Tebe.
Jenom Ty jediný jsi skutečným smyslem
a prvým cílem a hloubkou našeho života.
Ty nejsi Bohem, který se uzavírá do sebe.
Ujal ses naší slabosti a chudoby
a dáváš nám do nastavených rukou
ten největší, jedinečný dar:
Tvého Syna, který je cesta, pravda a život.
Proto chceme chválit Tebe, našeho Otce,
Tobě děkovat,
Tebe oslavovat
a Tebe vyznávat:
Svatý, svatý, svatý jsi, Hospodine zástupů, plná jsou nebesa i země Tvé slávy. Požehnaný, který přicházíš ve jménu Páně. Hosana na výsostech.

Slova ustanovení: Poslyšte slova ustanovení svaté večeře Páně: „Já zajisté přijal jsem ode Pána, což i vydal jsem vám, že Pán Ježíš v tu noc, v kterouž zrazen jest, vzal chléb a díky činiv, lámal a řekl: Vezměte, jezte, to jest tělo mé, kteréž se za vás láme. To čiňte na mou památku. Takž i kalich, když povečeřel, řka: Tento kalich je ta nová smlouva v mé krvi. To čiňte, kolikrát koli píti budete, na mou památku. Nebo kolikrát byste koli jedli chléb tento a z kalicha toho pili, smrt Páně zvěstujete, dokud nepřijde.“
                                            (1K 11,23-26)

Apoštolské vyznání: Chceme se touto svátostí posilnit ve víře. Nejen sami pro sebe, nejen v jednotě církve Kristovy, ve společenství s křesťany všech generací a národů. Ale v jednotě se všemi, za kterými přišel Hospodin, Bůh Izraele ve svém Synu, aby jim nabídl život. Vyznejme nyní svoji víru, která nás ujišťuje o naději tohoto Božího navštívení:
    Sbor: Věřím v Boha, Otce všemohoucího, Stvořitele nebe i země, i v Ježíše Krista, Syna jeho jediného, Pána  našeho, jenž se počal z Ducha svatého, narodil se z Marie Panny, trpěl pod Pontským Pilátem, byl ukřižován, umřel a byl pohřben, sestoupil do pekel, třetího dne vstal z mrtvých, vstoupil na nebesa, sedí na pravici Boha Otce všemohoucího, odkud přijde soudit živé i mrtvé. Věřím v Ducha svatého, v svatou církev obecnou, svatých obcování, hříchů odpuštění, těla z mrtvých vzkříšení a život věčný.                 Amen.

Píseň: Při vysluhování svaté večeře Páně Budeme společně zpívat     píseň  
397, 308

Pozvání:  Hle, pokrm, který jsme vlastníma rukama připravili, ale ke kterému nás zve náš Bůh.
Hle stůl, který jsme vystrojili, ale u kterého nás on přijímá.
Hle, radost, po které jsme toužili, a kterou dává jen On sám.
Do společenství kolem stolu Páně je zván každý, dospělý i dítě. Tak už nemeškejme a radostně pojďme.

Přijímání: Společenství těla Kristova.
         Společenství krve Kristovy.

Propouštění:  
Jděte v pokoji a svou víru neste do světa. Radost a milost Boží vás budou provázet.
Kdo je v Kristu, je nové stvoření. Co je staré, pominulo, hle, je tu nové!                       2 Korintským 5:17

Píseň: 648 Kristus je má síla i spasení

Ohlášky:

Přímluvná modlitba: Pane, stojíme tu před Tebou jako prosebníci. Máme toho před očima mnoho. Mnoho konkrétní lidí. Mnoho událostí, které nás trápí, protože v našich očích berou lidem naději.
Pane, odevzdáváme Ti své blízké a přátele. Odevzdáváme Ti je a zároveň prosíme, abys nám ukazoval, jak být pomocí, jak být oporou. Za to Tě, Pane, prosíme.
Odevzdáváme Ti všechny ty, kteří jsou sevřeni strachem. Moc Tě prosíme za Tvou církev, abychom dokázali do strachu a beznaděje vstupovat s nabídkou konkrétní naděje. Za to Tě, Pane, prosíme.
Odevzdáváme Ti ty, kteří se snaží být lidmi. Prosíme, abys vstupoval do jejich únavy a deziluze. Prosíme o smíření s Tebou, smíření se sebou samými i s druhými. Aby do lidských životů vstupovala Tvá síla a odvaha k lidskosti naplněné Tvým milosrdenstvím. Za to Tě, Pane, prosíme.
Prosíme za ty, jejichž problémy přesahují naše chápání, naši schopnost jejich řešení. Moc prosíme, abys nás povolával do své služby a otevíral řešení, na která se sami necítíme dost silní. Za to Tě, Pane, prosíme.

Vyslyš, prosíme, naše tiché osobní díky i prosby.
Pane, voláme k Tobě spolu se všemi lidmi, kteří touží po životě, který Ty nabízíš:
„Otče náš, jenž jsi na nebesích, posvěť se jméno Tvé. Přijď království Tvé. Buď vůle Tvá jako v nebi, tak i na zemi. Chléb náš vezdejší dejž nám dnes. A odpusť nám naše viny, jakož i my odpouštíme našim viníkům. A neuveď nás v pokušení, ale zbav nás od zlého. Neboť Tvé jest království i moc i sláva na věky. Amen.“


Poslání: Ať vaše radost, vaše dílo i vaše slova vypráví o vaší naději a jsou zaslíbením toho, co přichází od Boha.

Požehnání: Kéž rostete v milosti a v poznání našeho Pána a Spasitele Ježíše Krista. Jemu buď sláva nyní a až do dne věčnosti.
                                                 2Pt 3,18
Píseň: 635 Tvá, Pane, láska