Farní sbor Českobratrské církve evangelické v Uhříněvsi a Říčanech

3.11.2013 Lk 19,1-10 VP (Jiří Ort)

Uhříněves 3.11.2013

Pozdrav: Milé děti, milé sestry, milí bratři, vítám vás v tomto shromáždění, kam jsme byli všichni pozváni z Boží milosti, abychom se učili poznávat Boží dobrotu v životech svých i životech kolem nás.

Introit: Hospodine, celým srdcem Ti vzdávám chválu, klaním se Ti před Tvým svatým chrámem, Tvému jménu vzdávám chválu za Tvé milosrdenství a za Tvou věrnost. Ž 138,1-2

Píseň: 138

Modlitba: Hospodine, Ty vstupuješ do našich životů. Uprostřed dění v této společnosti, uprostřed dění tohoto světa. Vidíme nespravedlnost, vidíme sociální rozdíly, vidíme bolest a utrpení i spokojenou soběstřednost. Cítíme se bezmocní, máme pocit, že jsme vláčeni událostmi, že není možnost, jak je ovlivnit.

Ale Ty vstupuješ do našich životů. Smíme přijmout svědectví o Ježíši z Nazareta, který přišel a bořil všechny hradby, které lidé nastavěli. A jakkoliv to vypadalo, že prohrál, Ty jsi jej vzkřísil a my tak máme jistotu, že Ježíš Kristus boří tyto hradby i v našich životech.

Prosíme, abychom se z této jistoty uměli radovat, abychom se na ni uměli spolehnout a byli tak svědectvím všem, kteří touží po životě.

Amen.

Slovo dětem:

Píseň ze Svítá: S 17 Bojujte, bojujte dál

Čtení: Ab 1,1-4; 2,1-4

Píseň: 184

Text: Lk 19,1-9

Haleluja. Kéž ti vzdají chválu, Hospodine, veškeré tvé skutky, kéž ti tvoji věrní dobrořečí, ať hovoří o tvém slavném kralování, ať promluví o tvé bohatýrské síle. Haleluja. Ž 145.10n

Na schůzce mládeže jsme stavěli hradby. Do každé cihly jsme vepsali skutečnost, která dělí lidi. Která rozděluje lidské životy. V té zdi se objevily různé vlastnosti, různé danosti života. Vzpomněl jsem si na tuto hradbu, když jsem četl text z proroka Abakuka. „Proč mi dáváš vidět ničemnosti a mlčky na trápení hledíš? Doléhají na mne zhouba a násilí, rozrostli se spory a sváry. Proto je tak ochromen zákon a nikdy se neprosadí právo. Spravedlivého obkličuje svévolník, proto je právo tak překrouceno.“ (Ab 1:3-4 CEP) Mnoho jednotlivých cihel, ze kterých vzniká zeď. Cihel, které se týkají osobních vlastností i sociální situace. Cihel, se kterými si nevíme rady, se kterými si příliš neví rady nikdo. Jeden zdůrazňuje jednu část zdi, druhý jinou a vzájemně se obviňují, že zeď jako takovou popírají. Uvědomovali jsme si to před volbami, uvědomujeme si to i po nich. Ta hradba mezi lidmi, hradba, která se nepříjemně týká i nás, tu je a nemůžeme se jí zbavit. A voláme s prorokem k Hospodinu, aby s tím něco udělal. Protože naše lidské síly na ní nestačí.

Uvědomujeme si to při různých situacích osobního i společenského života. Jak snadno se člověk upne k někomu, kdo prohlásí, že on má recept, že onu zeď odstraní – ať už popřením nebo skutečným odstraněním. To jsme si uvědomili na bezobsažných bilboardech od agenta 009 přes ANO – bude líp po nabídku fungování něčeho, co ty hradby odstraní – tedy státu nebo jakési pravicovosti zformované do říkanek. Ale abychom byli spravedliví – když se podíváme na dnešní novozákonní příběh, tak tam davy také hledají někoho, kdo by vše změnil. A promítají si tuto touhu do Ježíše. Řekli bychom, že tak je to správně. Bezesporu. Jen to má jeden problém. Celý ten dav, který Ježíše následoval, měl představu, jak tu jejich touhu má Ježíš naplnit. Každý měl představu, co je onou hradbou, kterou by Ježíš měl zbořit.

Právě pro tuto touhu jsem nesmírně rád, že tento text z Lukášova evangelia připadl na tuto neděli. Neděli týden po volbách a především neděli, kdy jsme zváni k večeři Páně. Právě pro tu spoustu lidí, kteří upínají svůj pohled k někomu, kdo by mohl vše změnit. Protože do tohoto zástupu patříme. My můžeme odmítat mnohé dění v naší společnosti s tím, že do tamtoho zástupu my jsme se nepřidali. Že jsme někým jiným, že tam nesměrujeme naše naděje. Ale z tohoto zástupu my se vyvázat nemůžeme. Protože tento zástup následuje Ježíše z Nazareta a upíná své naděje právě k jeho osobě.

Takže vstupme. A následujme Ježíše. Přicházíme do Jericha, do města plného symboliky. Toto město bylo ztělesněním hradeb, ztělesněním toho, co oddělovalo člověka od zaslíbené země, od prostoru spadajícího pod Boží vládu. Od prostoru, kde mají platnost jiná pravidla, než ta lidská. A typické je, že ve chvíli, kdy se zástup spolu s Ježíšem blíží k tomuto městu, k tomuto symbolu, oslovuje Ježíše s žádostí o pomoc slepý člověk a zástup ho odhání. Aby neotravoval se svými problémy. Protože tady se má stát něco velikého. To se stalo ještě před událostí v Jerichu. A přece se nic nezměnilo. Přece tu je stále ona touha zástupu po zboření vlastních hradeb. Stále tu lítáme v takové předvolební situaci, kdy voliči doufají v naplnění vlastních představ.

Ale v tomto je Ježíš jiný. Nebagatelizuje existenci žádné části hradby ani neotvírá bezbřehé možnosti, do kterých by si každý mohl vložit svoji představu. Ježíš je velice konkrétní a zároveň velice obyčejný. Tak, jako náš dnešní příběh. Zacheus, celník, kolaborant s římskou mocí, zjevně také vkládá naděje do Ježíše z Nazareta. Nebo je pouze zvědavý? Tento člověk se evidentně do žádného „předvolebního programu“ nevešel. Jeho hradby nikoho nezajímají. Kromě Ježíše. Ježíš přistupuje k Zacheovi a bere ho vážně. Navzdory všem představám okolí. A navíc upozorňuje, že toto jeho jednání není náhodné. „Dnes musím zůstat v tvém domě.“ Ono slovo musím je u evangelisty Lukáše zřetelným vyjádřením toho, že tady se jedná o Boží dílo spásy.

Je to skutečně zvláštní. Že právě tady se dostává odpovědi prorokovu volání po Božím zásahu do dění tohoto světa. Vypadá to přece hrozně málo. Tak se přece hradby neboří. Při pohledu kolem sebe ten zástup vidí mnoho dalších cihel ve zdi. A toto Ježíšovo jednání jakoby přidávalo další. Dívali jsme se na mládeži na úryvky filmu Zeď, který je zpracováním stejnojmenného koncertu skupiny Pink Floyd. Tam, když padla zeď, tak to byl obrovský výbuch. Tam, když lidé protestovali proti zdem, tak to byly bouřlivé demonstrace. Obrovské projevy frustrace. Tady – Ježíš vchází do Zacheova domu. Musí tam vejít. Boří zeď.

Stojíme tváří v tvář obrovskému paradoxu, který obtížně přijímáme v praxi. V příběhu z Lukášova evangelia se lidé zlobí, že tu Ježíš narušil hradbu v místě, kde měla zůstat stát. My zároveň cítíme problém, jestli tato cesta je tou, která skutečně může proměnit i celou společnost. Jestli té hradby ještě nezbylo příliš mnoho. Ale Ježíš jde touto cestou. Vstupuje do těch našich velkých problémů absolutně nepopulisticky. A velice nenápadně.

Stojíme na začátku pokusu o něco nového v naší společnosti. Zároveň si uvědomujeme, že před mnohým novým stojí i církev. Včera jsme s Maruškou Jiříčkovou byli na semináři o budoucnosti financování církve. Máme plnou hlavu otázek. „Proč mi dáváš vidět ničemnosti a mlčky na trápení hledíš? Doléhají na mne zhouba a násilí, rozrostli se spory a sváry. Proto je tak ochromen zákon a nikdy se neprosadí právo. Spravedlivého obkličuje svévolník, proto je právo tak překrouceno.“

A do toho vstupuje i k nám Ježíš, který je Spasitel, Zachránce životů. Mesiáš, Kristus. Vstupuje i k nám právě dnes a stává se naším hostitelem. A ujišťuje nás tak, jako Zachea, že se před námi otevírá život. Život podle Božích pravidel, kterým často nerozumíme, proti kterým se někdy bouříme, ale život, po kterém vlastně toužíme. Ježíš vstupuje a ohlašuje: "Dnes přišlo spasení do tohoto domu. Neboť Syn člověka přišel, aby hledal a spasil, co zahynulo." A my smíme toto ujištění přijmout. Smíme si nechat pomoci při proměně života tak, jako Zacheus. Smíme začít bořit hradby v životě svém i v životě kolem nás. Pán Bůh nám v tom pomáhej.

Amen.

Píseň: 672

Vyznání vin: Pane Bože, přicházíme na Tvé pozvání, neseme s sebou všechno, co nás tíží i z čeho se radujeme, chceme Ti to odevzdat a společně, jako Tvé děti přistupovat ke stolu, ke kterému nás zveš. K hostině Tvého Syna a našeho Spasitele, Ježíše Krista. K hostině toho, který přišel nabídnout život i nám.

Vyznáváme, jak často nás přepadají pochybnosti, jestli Ježíš Kristus skutečně může nabídnout život. Vyznáváme, že svoji nevírou zmnožujeme bolest a beznaději v tomto světě. Kdo takto poznáváte svou vinu, vyznejte to hlasitým: Vyznávám.

S radostí se přiznáváme k naději, kterou nám nabízíš. Že naše slabost a vina není tím posledním, co má moc nad naším životem, ale je to Tvá milost v Ježíši Kristu. Předstupujeme před Tebe s nadějí na odpuštění pro milost Tvého Syna Ježíše Krista, který za nás zemřel a pro nás je živ. Věříme v moc jeho smrti a vzkříšení. Potvrďme hlasitě: Věříme.

S vděčností přijímáme ujištění, že jsi nám v Kristu odpustil a tak i my nyní s radostí odkládáme všechen hněv i výčitky a odpouštíme těm, kdo nám ublížili. Vyznejme to hlasitě pro lásku Kristovu: Odpouštíme.

Slovo milosti: Hospodin nás vysvobodil z moci tmy a přenesl do království svého milovaného Syna. V něm máme vykoupení a odpuštění hříchů.

Pozdravení pokoje: O tuto naději Boží milosti se smíme navzájem podělit a podat si navzájem ruce na znamení odpuštění, bratrství a jednoty Kristova lidu a pozdravit jeden druhého se slovy: Pokoj tobě.

Preface: Pane, chceme děkovat za tvou lásku.
Protože Ty nás očekáváš jako Otec milosrdenství
a tvůj Syn nám dává odvahu k Tobě přijít
a svěřit se ve víře tvé milosti.
Proto tě chválíme vprostřed celého tvého stvoření.
Proto stojíme ve velkém zástupu těch, kdo žijí z tvé lásky.
Proto pozvedáme své hlasy do jediné chvály, která spojuje nebe i zemi
a se všemi anděly bez konce vyznáváme:

Svatý, svatý, svatý jsi, Hospodine zástupů, plná jsou nebesa i země Tvé slávy. Požehnaný, který přicházíš ve jménu Páně. Hosana na výsostech. Amen.

Připomínáme si dílo a utrpení našeho Pána Ježíše Krista, spoléháme na jeho oběť a slavíme jeho památku, jak nám přikázal. Prosíme o dar Ducha svatého, který nás proměňuje, který s námi tvoří společenství lidu Kristova, společenství, ze kterého smíme mít duchovní užitek, zdroj radosti a růstu v milosti.

Slova ustanovení: Poslyšte slova ustanovení svaté večeře Páně: „Já zajisté přijal jsem ode Pána, což i vydal jsem vám, že Pán Ježíš v tu noc, v kterouž zrazen jest, vzal chléb a díky činiv, lámal a řekl: Vezměte, jezte, to jest tělo mé, kteréž se za vás láme. To čiňte na mou památku. Takž i kalich, když povečeřel, řka: Tento kalich je ta nová smlouva v mé krvi. To čiňte, kolikrát koli píti budete, na mou památku. Nebo kolikrát byste koli jedli chléb tento a z kalicha toho pili, smrt Páně zvěstujete, dokud nepřijde.“

(1K 11,23-26)

Vyznání víry: Pane Bože, stojíme před Tebou, radujeme se z Tvého pozvání a spolu s celým Tvým lidem, v jednotě s křesťany všech generací, národů a konfesí vyznáváme svoji víru slovy apoštolského vyznání:

Věřím v Boha, Otce všemohoucího, Stvořitele nebe i země, i v Ježíše Krista, Syna jeho jediného, Pána našeho, jenž se počal z Ducha svatého, narodil se z Marie Panny, trpěl pod Pontským Pilátem, byl ukřižován, umřel a byl pohřben, sestoupil do pekel, třetího dne vstal z mrtvých, vstoupil na nebesa, sedí na pravici Boha Otce všemohoucího, odkud přijde soudit živé i mrtvé. Věřím v Ducha svatého, v svatou církev obecnou, svatých obcování, hříchů odpuštění, těla z mrtvých vzkříšení a život věčný. Amen.

Píseň: Při vysluhování svaté večeře Páně Budeme společně zpívat píseň

397

Pozvání: Hospodin řekl svému lidu: Já jsem Hospodin, tvůj Bůh, já jsem tě přivedl z egyptské země. Otevři svá ústa, naplním je. Dnešní den je zajisté svatý našemu Pánu. Netrapte se! Radost z Hospodina bude vaší záštitou. I my se smíme nyní odvážit přistoupit ke stolu, který je pro nás připraven.

Přijímání: Společenství těla Kristova.

Společenství krve Kristovy.

Propouštění:

A naděje neklame, neboť Boží láska je vylita do našich srdcí skrze Ducha svatého, který nám byl dán. Když jsme ještě byli bezmocní, v čas, který Bůh určil, zemřel Kristus za bezbožné. Římanům 5:5n

Píseň: 616

Přímluvná modlitba: Pane Bože, děkujeme Ti, žes nás právě dnes pozval ke svému stolu. Žes nás právě dnes znovu ujistil, že Ty v Ježíši Kristu nabízíš život. Že nic a nikdo nemůže vzít tento život. Že Tvá nabídka je mocnější, než všechny hradby, které člověk nastavěl. Proto k Tobě voláme s prosbami o pomoc.

Pane, chceme Ti odevzdat partnerské vztahy. Chceme děkovat tam, kde se vše daří a prosit za ty, kdo už nemohou být spolu, protože mezi nimi narostla zeď.

Chceme prosit za vztahy mezi generacemi, prosíme o pomoc tam, kde narůstají trpkosti vyrůstající z odlišných představ.

Prosíme za sborová společenství, za toto konkrétní společenství v Uhříněvsi a v Říčanech. Prosíme, pomáhej nám svým Duchem svatým, abychom budovali společenství otevřené, naslouchající, abychom dokázali vytvářet zázemí a především, abychom byli svědectvím o Tobě jako živém Bohu.

Odevzdáváme Ti vztahy v naší společnosti. Prosíme, abychom si dokázali naslouchat. Abychom se skutečně snažili pochopit druhého člověka. Prosíme, abys nás nenechal propadnout skepsi z nedobré atmosféry v politice. Prosíme, abychom my jako křesťané dokázali vnášet naději tam, kde se zdá, že zmizela.

Pane, moc Tě prosíme o naději pro Hanku a Toničku i pro jejich rodiny. Jsme vyděšení ze zpráv, které se k nám dostávají. Máme strach a zoufale k Tobě voláme, abys pomohl.

Vyslyš, prosíme, naše tiché prosby i díky.

Voláme k Tobě spolu s celým Tvým lidem jako ke svému Otci:

„Otče náš, jenž jsi na nebesích, posvěť se jméno Tvé. Přijď království Tvé. Buď vůle Tvá jako v nebi, tak i na zemi. Chléb náš vezdejší dejž nám dnes. A odpusť nám naše viny, jakož i my odpouštíme našim viníkům. A neuveď nás v pokušení, ale zbav nás od zlého. Neboť Tvé jest království i moc i sláva na věky. Amen.“

Ohlášky:

Poslání: Proto i my, ode dne, kdy jsme to uslyšeli, nepřestáváme za vás v modlitbách prosit, abyste plně, se vší moudrostí a duchovním pochopením poznali jeho vůli. Tak budete svým životem dělat Pánu čest a stále se mu líbit, ve všem ponesete ovoce dobrých skutků, budete růst v poznání Boha, a z moci jeho božské slávy nabudete síly k trpělivosti a radostné vytrvalosti; a budete děkovat Otci, který vás připravil k účasti na dědictví svatých ve světle. Ko 1,9-14

Požehnání: Sám pak Bůh pokoje nechť vás cele posvětí a zachová vašeho ducha, duši a tělo bez úrazu a poskvrny do příchodu našeho Pana Ježíše Krista. Věrný je ten, který vás povolal; on to také učiní. Amen.

1Te 5,23n

Píseň: 355