Farní sbor Českobratrské církve evangelické v Uhříněvsi a Říčanech

10.3.2013 Gn 24,57-58 (Jiří Ort) kázáníčko pro děti

Beránku Boží, který snímáš hřích světa, smiluj se nad námi.

Byl jeden pan král a jedna paní královna a těm se narodil – princ. Úplně malé miminko. (obr.) Pan král a paní královna se o miminko pěkně starali. Jak se stará o miminko? Věděli byste? Miminko nemá mít hlad. A co ještě? Na miminko mluvili a všechno mu ukazovali, aby pěkně malý princ poznával svět. Aby věděl, co všechno roste na zahradě, jaká zvířátka jsou na dvorku, jaká v lese. O to všechno se pan král a paní královna starali.

A to už princ nebyl miminko. (obr.) Byl to kluk a musel se toho spoustu naučit. Co myslíte, že se takový kluk musel naučit. Noc – měl by umět číst a psát a počítat. A nejenom to, když už uměl číst, tak toho měl také využívat a číst knihy. Učil se tak poznávat příběhy a jiná města a jiné země, aby si nemyslel, že je všechno takové, jak on je zvyklý z domova. A také se učil poznávat, co je důležité. Na co dát pozor, co má cenu a co cenu nemá. To všechno se princ učil.

A teď už je princ velký. Je dospělý, ne že by všechno uměl, ale rozhoduje se sám. Pan král a paní královna už jen přihlížejí. A přece je něco trápí. Ještě něco by princi rádi předali. Princ umí všechno možné, jen ještě něco nebo někdo mu schází. (obr.) Princezna.

A tady vlastně začíná pohádka. Tady pohádky začínají. Aby si princ našel tu pravou princeznu. Aby se nespletl. A tak mu v pohádkách pomáhá kouzelný dědeček, minulou neděli jsme si povídali o lišce Ryšce, princi Bajajovi pomáhal mluvící kůň. Necháme prince hledat a zazpíváme si písničku.

Píseň: S379 Vstaň a hledat pojď tu zem

I Izák už vyrostl. (obr.) I jeho se snažili Abraham se Sárou naučit, co je důležité. Učili ho, co se sami v životě naučili. Tak, jak jsme si to vyprávěli o malém princi. Ale Abraham se Sárou naučili Izáka ještě něco. Naučili ho i tu nejdůležitější věc. Že Pán Bůh je vždycky provázel a neopouštěl je ani ve chvílích, kdy se jim to tak zdálo. Že všechno, co Pán Bůh slíbil, tak také dodržel. To se snažili Abraham se Sárou Izáka naučit.

Izák už je tedy dospělý (obr.), Abraham se Sárou zestárli, (obr.) Sára zemřela a Abraham začíná mít strach. Znovu je sám (obr.), jako kdysi za památné noci, kdy volal k Hospodinu, jestli na něj nezapomněl a Pán Bůh s ním uzavřel smlouvu. Platí to i pro Izáka? Bude se skutečně Pán Bůh starat o Izáka stejně jako o něj a o Sáru? Vždyť jestli teď on, Abraham, zemře, bude Izák sám. Nebo mu bude Pán Bůh také pomáhat? Abraham je sám a je mu smutno. V pohádce by Izák vyšel do světa a cestou by mu kůň nebo liška poradili. Ale tady nejsme v pohádce. V životě se učíme spoléhat na Pána Boha, tak jako Abraham.

Tak co Abraham udělal? Zavolal si Izáka a poslal ho do světa za nevěstou? Ne? To je tedy divné. A přece měl Abraham pravdu. Vždyť Izák je v zemi, kterou jim dal Hospodin. Odtamtud nesmí odejít, i kdyby to bylo kvůli nevěstě. A tak se Abraham skutečně znovu spolehl. Pán Bůh pomůže.

Zavolal služebníka (obr.) a poslal ho do světa. Aby přivedl nevěstu pro Izáka. Jestlipak on to ale nepoplete? Ten služebník se toho bál. A moc. Jen jestli tu dívku pozná. A když tu dívku objeví, jen jestli s ním bude chtít jít do tak daleké země k úplně cizím lidem. Jen jestli Pán Bůh na Abrahama a Izáka nezapomene a pomůže jim, aby bylo všechno podle Jeho, Boží, vůle. Nespletl se Abraham, skutečně Pán Bůh pomůže?

Měl to ten služebník spoustu starostí. A my mu pro povzbuzení zazpíváme písničku.

Píseň: S125 Jen Ty, Pane můj

Tak. Služebník šel dlouho a dlouho. Až došel do dalekého města, (obr.) do města Cháran. A před branami byla studna, kam přicházeli lidé pro vodu i napojit zvířata. (obr.) Tak. A teď to přijde. Tady by měl služebník určitě potkat dívku, pro kterou ho poslal Abraham. A je na to sám. Je sám, stejně jako Abraham. Všechno kolem mizí a služebník volá k Pánu Bohu. Dobře asi znal písničku, kterou jsme zpívali. Ví, koho prosit, ví, že není sám.

A služebník dostal to znamení o které prosil. (obr. - všechny mizí, zůstává služebník a dívka) Skutečně přišla dívka, která mu nabídla džbán s vodou a postarala se o jeho velblouda. Všechno se stalo přesně tak, jak se stát mělo. (obr. - znovu město i lidé i zvířata) Služebník jí dal dárek, ona ho zavedla domů, kde služebník pěkně vypověděl, proč přišel. Splnil svůj úkol.

A najednou, děti, znovu všechno mizí. Mizí služebník, mizí rodina, mizí město a zůstává jen a jen dívka. Dívka jménem Rebeka. Je sama. Jako služebník, jako kdysi Abraham. Jako on kdysi i ona dnes slyší zavolání. Volá Pán Bůh nebo to přišel jen jakýsi zvláštní člověk, který shání nevěstu pro svého pána? Jak se asi Rebeka rozhodne? Nikdo ji nemůže pomoct. Nikdo z lidí jí nemůže pomoct.

Rebeka se rozhodla. Znovu se objevuje rodina i ten zvláštní posel, objevuje se město Cháran, které Rebeka tak dobře zná, i se studnou, ke které Rebeka tak často chodila pro vodu.

Rebeka nasedá na velblouda a odjíždí. Zavolal ji Pán Bůh. A já, děti, Rebeku obdivuji. Obdivuji i Abrahama i toho služebníka. Pochopili, co je nejdůležitější se v životě učit. Naslouchat a učit se rozpoznávat Boží hlas a spolehnout se na něj. Pro Rebeku to nekončí, i ona se to bude muset stále učit. Tak jako Izák. Tak jako my. Pán Bůh nám v tom pomáhej.

Amen.