Farní sbor Českobratrské církve evangelické v Uhříněvsi a Říčanech

Říčany 26.12.2014 J 1,1-14 (Jiří Ort) bohoslužby s VP

Pozdrav: Milé sestry, milí bratři, vítám vás na bohoslužbách na druhý svátek vánoční apoštolským pozdravem: Milost našeho Pána, Ježíše Krista, láska Boží a přítomnost Ducha svatého se všemi vámi.

Introit: Znáte přece štědrost našeho Pána Ježíše Krista: byl bohatý, ale pro vás se stal chudým, abyste vy jeho chudobou zbohatli. 2K 8,9

Píseň: 284

Modlitba: Pane, děkujeme, že se smíme setkat, abychom si připomínali tu zázračnou skutečnost, že si děláš starost o člověka i o celé stvoření. Že si dnes smíme vyprávět a promýšlet vyprávění Tvých dávných svědků s důvěrou, že v nich zaslechneme Tvůj hlas. Tvé ujištění, že lidský život i život celého stvoření má smysl. Že ho má u Tebe. Navzdory všemu, co nás chce přesvědčit o opaku.

A tak se dnes chceme společně radovat a těšit se z toho že jsi nás ujistil o platnosti života tím, že jsi za námi poslal svého Syna. Žes ho poslal do všech vztahů – radostných i bolestných – jaké prožíváme my.

Děkujeme, že právě dnes, o vánočních svátcích, nás zveš ke svému stolu. Děkujeme, že toto pozvání smíme přijmout společně a společně se tak těšit ze Tvé přítomnosti. Amen.

Čtení: Gn 1,1-5.24-31

Píseň: 290

Text: J 1,1-14

Haleluja. Velkou cenu má v Hospodinových očích oddanost jeho věrných až k smrti. Tobě obětuji oběť díků a budu vzývat Hospodinovo jméno. Haleluja.

Janův text, který připadl na dnešní neděli podle ekumenického lekcionáře, je zvláštní. A mě se do něj příliš nechtělo. A nakonec mě úplně pohltil. Je zajímavé, jak různí autoři vysvětlují svým posluchačům a čtenářům význam Ježíše z Nazareta. Evangelisté Matouš a Lukáš vyprávějí příběh o naplnění Božích zaslíbení, které vyřizovali proroci. Příběh o narození dítěte v Betlémě, který si tak podmanil lidská srdce, tento příběh především vnímáme ve vánočních písních. Apoštol Pavel k vyjádření Ježíšova významu používá obraz nového Adama.

A evangelista Jan vstupuje svým hymnem zcela jinak. A tak jsme na 2. svátek vánoční slyšeli jako 1. čtení oddíl z 1. kapitoly knihy Genesis. I Jan totiž vědomě začíná stejnými slovy: „na počátku“. Jan se vrací ke stvoření. Před stvoření. A jakkoliv jeho hymnus působí tak nějak zvláštně, nadzemsky, Jan jím chce vyjádřit pravý opak.

Ano, na počátku bylo Slovo. Ve velice těsném vztahu k Bohu. Takovém, že se o něm Jan vyjadřuje básnicky, protože toto prostě jinak než básní vystihnout nelze. To Slovo bylo při stvoření. Dávalo mu smysl. Všechno povstalo skrze ně a bez něho nepovstalo nic, co jest.

Nejsem si vědom, že by v některém jiném novozákonním textu autor tak masivně vyznával, že stvoření je dobré. A je krásné to slyšet právě dnes. Ona vánoční zvěst plná naděje se týká člověka skutečně ve všech vztazích a souvislostech. A tak tu máme před očima svědectví o novém stvoření. Viděl jsem ve zprávách záběry z katolického kostela v Brně, kde měli betlém, který to dojemně vystihoval. Působil trochu dojmem Noemovy archy. Se všemi možnými druhy zvířat, které přicházejí k jesličkám. Kouzelná kombinace textu Janova s texty Matouše a Lukáše.

Má to ovšem ještě další rozměr. V některých žalmech se setkáváme s vděčností za stvoření. Za všechno co Hospodin stvořil a co je dobré. Za to, že jeho stvoření dostalo řád, ve kterém smíme žít. Krásně to ilustruje žalm 104. „Hospodine, Bože můj, jsi neskonale velký, oděl ses velebnou důstojností. Halíš se světlem jak pláštěm, rozpínáš nebesa jako stanovou plachtu. Mezi vodami si kleneš síně, z mračen si vůz činíš a vznášíš se na perutích větru. Z vichrů si činíš své posly, z plamenů sluhy. Zemi jsi založil na pilířích, aby se nehnula navěky a navždy. Propastnou tůň jsi přikryl jako šatem. Nad horami stály vody; pohrozils a na útěk se daly, rozutekly se před tvým hromovým hlasem. Když vystoupila horstva, klesly do údolí, do míst, která jsi jim určil. Mez, kterou jsi stanovil, už nepřekročí, nepřikryjí znovu zemi. Prameny vysíláš do potoků, které mezi horami se vinou.“ Vše je na svém místě, vše má svůj řád, který určuje Hospodin.

Chápeme tu představu, chápeme touhu po životě v řádu, po životě pokojném. Ale hned další žalmy mluví o bolesti, nepochopení, nenávisti. Najednou je všechno jinak. O zoufalé touze, aby Hospodin vyslyšel uprostřed zmatku a chaosu. Tak to slyšíme v žalmu 13: „Dlouho ještě, Hospodine, na mě ani nevzpomeneš? Dlouho ještě chceš mi svou tvář skrývat? Dlouho ještě musím sám u sebe hledat rady, strastmi se den ze dne v srdci soužit? Dlouho ještě se bude můj nepřítel proti mně vyvyšovat? Shlédni, Hospodine, Bože můj, a odpověz mi! Rozjasni mé oči, ať neusnu spánkem smrti, ať nepřítel neřekne: "Zdolal jsem ho!" Moji protivníci budou jásat, zhroutím-li se.“ Hledání útěchy ve stvoření a v jeho řádu nemůže být tím, co by přinášelo světlo do temnot.

Jan jasně říká, že tímto světlem je Slovo. Světlem, které svítí ve tmě a tma jej nepohltila. Světlem, které osvěcuje každého člověka. A toto Slovo se stalo tělem a přebývalo mezi námi. Spatřili jsme jeho slávu, slávu, kterou má od Otce jednorozený Syn, plný milosti a pravdy.

Právě dnes vyznáváme svou radost z narození Ježíše, který je Zachráncem, Spasitelem, Slovem, které se stalo tělem. A díky evangelistu Janovi jsme ujišťováni o tom, jaká je Boží vůle v lidských životech. Jaká je Boží vůle v celém stvoření.

Když pročítáme Janovo evangelium, zjišťujeme, že to, co Ježíš přináší, je nabídka života. Pro každého, napříč všemi bariérami a představami, které má člověk. Jan odvážně říká, že toto je Boží schéma pro stvoření. „Všechno povstalo skrze Slovo a bez něho nepovstalo nic, co jest.“

Stejně jako v Matoušově příběhu i Jan se musí vyrovnat s tím, že to kolem nás tak nevypadá. Že celé stvoření je rozbolavělé, že se z něj člověk vyděluje a ničí jej. Že jsme skutečně velmi daleko situaci z žalmů, kdy žalmista radostně oslavuje řád stvoření. Že člověk ničí člověka, že Boží vůle v životě člověka, že Boží požehnání životu je odmítáno. Že je život jako takový ohrožený.

A přece Jan zpívá své svědectví o stvoření. Přece zpívá hymnus o světle a o životě. Je hluboce přesvědčený, že přichází skrze konkrétní svědectví, tak jako v případě Jana Křtitele. Ano, to, co vidíme na mnoha místech kolem nás je odmítnutí Božího světla požehnání životu. Ale zároveň vidíme, kolik lidí se ptá se po onom světle, kolik lidí hledá cestu Božího plánu se stvořením, Božího plánu s člověkem, jak jej otevírá v Ježíši Kristu. Skutečně není možné si nevšimnout poctivé snahy lidí kolem nás, kteří se snaží naplnit život pomocí druhým, není možné si nevšimnout, jak se statečně snaží o poctivý život v otevřenosti druhým.

Za to dnes smíme děkovat a smíme také prosit, abychom dokázali být svědectvím, které by otevíralo pro lidi kolem nás cestu Slovu, které se stalo tělem. Ježíši Kristu, který přišel nabídnout život. Pán Bůh nám v tom pomáhej. Amen.

Píseň: 299

Vyznání vin: Pane Bože, děkujeme, že vstupuješ do našich životů. Děkujeme, že víš o všech našich temnotách, které nás trápí. Že víš o temnotách tohoto světa, které nás děsí. Že Ti je smíme odevzdávat. Ne jako sebetrýznění, ale v poctivé snaze přijmout sebe sami takové, jací jsme v jistotě, že přes všechna naše selhání, přese všechno odcizení lidem i Tobě, se smíme nazývat Tvými dětmi. Vždyť si právě dnes znovu připomínáme, že i za námi jsi poslal svého Syna, aby nám nabídl život.

A tak v této jistotě vyznáváme. Že nejsme lepší než druzí lidé, že i my máme svůj podíl na lidské bolesti v tomto světě. Potvrďme, bratři a sestry, své vyznání hlasitým: Vyznáváme.

Předstupujeme před Tebe s nadějí na odpuštění pro milost Tvého Syna Ježíše Krista, kterého jsi pro nás poslal na tento svět, který za nás zemřel a pro nás je živ. Věříme v moc jeho smrti a vzkříšení. Potvrďme hlasitě: Věříme.

Pamětlivi toho, že Bůh v Kristu odpustil nám, odkládáme nyní všechen hněv i výčitky a odpouštíme těm, kdo nám ublížili. Vyznejme to hlasitě pro lásku Kristovu: Odpouštíme.

Smíme přijmout jako odpověď svědectví o Boží milosti: Neboť Bůh tak miloval svět, že dal svého jediného Syna, aby žádný, kdo v něho věří, nezahynul, ale měl život věčný.

Jan 3:16

Pozdravení pokoje: V radosti z této Boží odpovědi, v radosti, že smíme přijmout Boží milost, kterou nás nyní obdarovává a smíme se i my podarovat a navzájem si podat ruce na znamení odpuštění, bratrství a jednoty Kristova lidu a pozdravit jeden druhého se slovy: Pokoj tobě.

Modlitba: Svatý Pane, všemohoucí Otče, věčný Bože,

chceme Tě vždycky a všude chválit a děkovat ti,
skrze Ježíše Krista, našeho Pána.
Jeho jsi zaslíbil jako Vykupitele
nám, ztraceným lidem.
Jeho pravda je světlem hledajících.
Jeho svatost s tebou smiřuje hříšníky.

Naplnil se čas,
poslal jsi toho, který byl zaslíben,
již nám září den vykoupení.
Proto se radujeme z tvého zaslíbení a tvé věrnosti.

Spojeni s proroky
a se všemi,
kdo očekávají tvé království,
se připojujeme k chvalozpěvu tvých andělů
a vyznáváme ke tvé cti:

Svatý, svatý, svatý jsi, Hospodine zástupů, plná jsou nebesa i země Tvé slávy. Požehnaný, který přicházíš ve jménu Páně. Hosana na výsostech.

Slova ustanovení: Poslyšte slova ustanovení svaté večeře Páně: „Já zajisté přijal jsem ode Pána, což i vydal jsem vám, že Pán Ježíš v tu noc, v kterouž zrazen jest, vzal chléb a díky činiv, lámal a řekl: Vezměte, jezte, to jest tělo mé, kteréž se za vás láme. To čiňte na mou památku. Takž i kalich, když povečeřel, řka: Tento kalich je ta nová smlouva v mé krvi. To čiňte, kolikrát koli píti budete, na mou památku. Nebo kolikrát byste koli jedli chléb tento a z kalicha toho pili, smrt Páně zvěstujete, dokud nepřijde.“

(1K 11,23-26)

Apoštolské vyznání: Chceme se touto svátostí posilnit ve víře. Nejen sami pro sebe, ale v jednotě církve Kristovy, ve společenství s křesťany všech generací a národů. Vyznejme tedy spolu s nimi slovy Apoštolského vyznání víry:

Sbor: Věřím v Boha, Otce všemohoucího, Stvořitele nebe i země, i v Ježíše Krista, Syna jeho jediného, Pána našeho, jenž se počal z Ducha svatého, narodil se z Marie Panny, trpěl pod Pontským Pilátem, byl ukřižován, umřel a byl pohřben, sestoupil do pekel, třetího dne vstal z mrtvých, vstoupil na nebesa, sedí na pravici Boha Otce všemohoucího, odkud přijde soudit živé i mrtvé. Věřím v Ducha svatého, v svatou církev obecnou, svatých obcování, hříchů odpuštění, těla z mrtvých vzkříšení a život věčný.

Amen.

Pozvání: Radujme se a jásejme a vzdejme mu chválu; přišel den svatby Beránkovy, jeho choť se připravila a byl jí dán zářivě čistý kment, aby se jím oděla." Zj 19:7.8a

Přijímání: Společenství těla Kristova.

Společenství krve Kristovy.

Slovo při propouštění:

Vpravdě veliké je tajemství zbožnosti: Byl zjeven v těle, ospravedlněn Duchem, viděn od andělů, hlásán národům, došel víry ve světě, byl přijat do slávy.

1 Timoteovi 3:16

Píseň: 294

Ohlášky:

Přímluvná modlitba: Pane Bože, uprostřed dnešní radosti k Tobě s důvěrou voláme, abychom Ti odevzdali své blízké i lidi či události, které jsou daleko a o které máme starost.

Pane, odevzdáváme Ti své nemocné. Prosíme za bratra Augustu, za ses. Nečasovou, za maminku Vlasty Boháčové. Prosíme, opatruj je a povzbuzuj. Za to Tě, Pane, prosíme.

Pane, odevzdáváme Ti setkání poutníků z Taize. Prosíme, buď nám při něm přítomen a dej prožít radost ze setkání s lidmi a s Tebou. Za to Tě, Pane, prosíme.

Pane odevzdáváme Ti sestry a bratry všech věkových kategorií našeho sboru. Prosíme, uč nás si vzájemně naslouchat a být si povzbuzením. Za to Tě, Pane, prosíme.

Pane, odevzdáváme Ti sborová a farní společenství v Říčanech, Uhříněvsi, v Petrovicích, v Kolodějích. Prosíme, žehnej jejich práci a veď nás společně ke svědectví o naději. Za to Tě, Pane, prosíme.

Pane, chceme moc poděkovat, že se válčící strany na Ukrajině dohodly na výměně zajatců. Děkujeme Ti za tento zázrak a prosíme, aby to byl první krok na cestě k životu v míru. Za to Tě, Pane, prosíme.

Pane, jsme zoufalí ze situace v Sýrii a Íráku. Děsí nás zvěrstva páchaná fanatiky z Islámského státu. A prosíme za zajatého jordánského letce. Za to Tě, Pane, prosíme.

Pane, dnes znovu prosíme za Hanku s Toničkou unesené v Pákistánu, za 200 dívek a nově dalších 100 žen unesených v Nigérii. Za ně Tě, Pane, prosíme.

Odevzdáváme Ti v tichosti své osobní díky i prosby.

Spolu se všemi lidmi, kteří touží po naplnění Tvého zaslíbení pokoje, k Tobě voláme jako ke svému Otci: „Otče náš, jenž jsi na nebesích, posvěť se jméno Tvé. Přijď království Tvé. Buď vůle Tvá jako v nebi, tak i na zemi. Chléb náš vezdejší dejž nám dnes. A odpusť nám naše viny, jakož i my odpouštíme našim viníkům. A neuveď nás v pokušení, ale zbav nás od zlého. Neboť Tvé jest království i moc i sláva na věky. Amen.“

Poslání: Radujte se v Pánu vždycky, znovu říkám, radujte se! Vaše mírnost ať je známa všem lidem. Pán je blízko. Netrapte se žádnou starostí, ale v každé modlitbě a prosbě děkujte a předkládejte své žádosti Bohu.

(Phi 4:4-6 CEP)

Požehnání: A pokoj Boží, kterýž převyšuje všeliký rozum, hájiti bude srdcí vašich i smyslů vašich v Kristu Ježíši. (Phi 4:7 BKR)

Píseň: 296