Farní sbor Českobratrské církve evangelické v Uhříněvsi a Říčanech

20.4.2014 Mk 4,1-9 bohoslužby s VP (Jiří Ort)

Pozdrav: Milé sestry a milí bratři, milé děti, sešli jsme se dnes k bohoslužbě v neděli Vzkříšení a já vás zdravím ujištěním, že milost našeho Pána Ježíše Krista, láska Boží a přítomnost Ducha svatého je se všemi vámi.

Introit: Kristus byl vzkříšen! - Opravdu byl vzkříšen! (Lk 24,6.34)

Píseň: 347 Nastal nám čas přeradostný

Modlitba: Pane Bože, mohli jsme zaslechnout svědectví o Tvé milosti. Mohli jsme se setkat s evangeliem o Tvém Synu a našem Spasiteli. Máme za co děkovat. A přitom právě to nedokážeme. Nedokážeme rozpoznat, co evangelium přináší do našich životů. Nedokážeme přijmout Tvůj základní dar naděje.

Pane, děkujeme Ti, že Tvá nabídka, Tvá nabídnutá ruka, je stále na dosah. Děkujeme, že stále znovu nabízíš ujištění, že jsi skutečně vzkřísil Ježíše z Nazareta. Že s Jeho vzkříšením vstupuje Tvůj život i do životů našich. Děkujeme, že se smíme stále znovu učit pohledu vzkřísení na tento svět, na Tvůj lid i na nás samotné.

Prosíme, aby dnes z tohoto shromáždění zaznívala radostná zvěst o Tvé milosti – tak, aby byla povzbuzení všem, kdo pořebují slyšet o Tvé naději v Ježíši Kristu, našem Pánu. Amen.

Slovo dětem:

Píseň ze Svítá: S332

Čtení: Mk 4,1-9

Píseň: 349 V nás srdce hořelo

Text: 1K 15,42-43

Haleluja. Toto je den, který učinil Hospodin, jásejme a radujme se z něho. Haleluja.

Už kříž mohl být tím, co otevřelo naději. To jsme slyšeli při bohoslužbách na Velký pátek. Vždyť slovo o kříži je výpovědí naděje prvních křesťanů. Ten velký důraz na kříž, na utrpení Kristovo, se kterým se setkáváme v poezii, v písních ve zpěvníku, to všechno jakoby u nás nefungovalo. Nejde to tak lehce. Proto máme tak rádi příběhy, které přichází po ukřižování. Příběh poutníků, kteří spěchají v zoufalství z Jeruzaléma do Emauz, příběh učedníků schovaných před světem v uzavřené místnosti. Příběh Petra a ostatních, kteří utekli domů a rybaří a dělají co mohou, aby uživili rodinu, protože ty cesty s Ježíšem, ty už jsou pryč. Ano, my můžeme plakat s Petrem, naříkat s žalmistou, můžeme si uvědomit vlastní hříšnost, neschopnost uskutečnit lepší svět. Ale to, že si to uvědomíme, neznamená, že jsme přijali naději velikonoc. Že před sebou skrze kříž uvidíme naději. Že v něm spatříme něco jiného, než utrpení člověka, který nás přesahuje. Uvidět něco nového. Uvědomit si Boží cestu a zároveň ji přijmout jako svoji budoucnost, to jsou dvě odlišné věci.

Všechno máme před sebou, všechno máme před očima - kříž je nadějí, kříž je obětí beránka, aby lid mohl vyjít z Egypta, aby nezemřel v zemi otroctví - ale nám přijde jako konec. Dokud se nesetkáme se Vzkříšeným. Tak to čteme v příbězích evangelia. A já si říkám, jestli to biblickýcm svědkům skutečně tak najednou došlo. Jak to vlastně je s vírou v pravdivost zvěsti kříže a vzkříšení.

Tato otázka je spojena se křtem. Miriam Boháčová vytvořila krásný strom, na kterém vidíme děti, které byly v našem sboru pokřtěny. Nebude to trvat dlouho a znovu se při křtu budu ptát rodičů: „Věříš, že Ježíš Kristus je Pánem nad životem a smrtí vaší i vašeho dítěte?“ Setkali jsme se se svědectvím, že Ježíš z Nazareta byl vzkříšen. Ale teď stojíme před otázkou. A je to otázka naléhavá, které se nemůžeme vyhnout. O čem si vlastně skutečně myslím, že má moc nad mým životem a smrtí? Čemu věřím, že má v tomto světě skutečně moc? Že má budoucnost? Je to Boží království, které přinesl a přináší Ježíš z Nazareta nebo moc síly, moc peněz, moc vlivu? Moc sobectví. O co se tedy chceme v životě opřít? Co u nás děti uvidí? To je ta nezákladnější otázka a já ji slyším znovu a znovu. A slyším ji znovu dnes, v Neděli vzkříšení.

Odpověď není úplně jednoduchá. Musím být zcela osobní – rád bych odpověděl - „Ano, opírám svůj život o víru ve Vzkříšeného Ježíše jako svého Pána.“ Ale vyznávám, že zažívám stále nový souboj o tuto víru. Že se stále znovu musím učit vzkříšení. Že zažívám úzkost člověka z Ježíšova podobenství – toho, který rozhodil semena po poli a čeká, jestli se nějaká ujmou. Jestli vůbec bude nějaká úroda a jestli já tak mám nějakou budoucnost. A to čekání je dlouhé a já nemám trpělivost. „Pane, jak je to s Tvým královstvím? Pane, jak je to se svědectvím o životě, který jsi přinesl? Pane, jak je to s Tvým vzkříšením?“

S vděčností se stávám posluchačem Ježíšovy odpovědi, Ježíšova podobenství o rozsévači. S vděčností naslouchám a učím se zvěsti o naději. My všichni se učíme, přicházíme k Ježíši, tomu Vzkříšenému. On nás vidí, dobře vidí naši nejistotu a touhu po naději pro nás i pro naše děti. A tak přicházíme s našimi dětmi, s našimi vnoučaty, se svými blízkými nebo sami. Jsme tu společně a nasloucháme. Abychom se učili naději pro život. Abychom se učili vzkříšení. Tak jako první církev, tak jako celé generace před námi.

„Vyšel rozsévač rozsévat.“ Nic víc. Je to zvláštní království a zvláštní moc. Ježíš nás neživí iluzemi, že bychom se mýlili, když se nám zdá, že jsou při tom rozsévání velké ztráty. Ano, je to těžké. Semeno padá na tvrdou ušlapanou cestu, nemůže zakořenit, přilétají ptáci a odnášejí je pryč. Jiné padá do země, zapouští kořeny, ale úrodná vrstva půdy je příliš mělká a pod ní je skála – semeno rychle vzejde, ale stejně rychle ve slunečním žáru uschne. A jiné konečně zapadne tam, kde se už před tím rozbujelo trní a bodláčí. To roste rychleji a udusí to, co tam má vzejít; takže nové semeno nemá žádnou šanci. Nakonec se ale přece jen ukáže: ne všechno je ztraceno, existuje přece i dobrá půda a semeno, které do ní padne, přinese úrodu – a právě tady se ukazuje zásadní rozdíl proti naší skepsi. Ježíš důrazně upozorňuje, že není všechno marné. Semínko přináší úrodu třicetinásobnou, šedesátinásobnou, dokonce i stonásobnou.

Naděje. Ale není to naděje, že je v našich silách Boží království prostě realizovat, když budeme tou správnou půdou. Když se zdokonalíme na tu skutečně správnou půdu. O tuto iluzi jsme přišli na Velký pátek – nemůžeme se už oddávat této iluzi o lidských kvalitách tváří v tvář kříži. Ježíš nedoufá v nic menšího než v úplnou proměnu této země. Není to nic menšího, než div vzkříšení, který tu máme před sebou. Nový, tvůrčí čin Boží, Boží podaná ruka člověku. Tak, jak nás o něm ujišťuje apoštol Pavel: „Tak je to i se zmrtvýchvstáním. Co je zaseto jako pomíjitelné, vstává jako nepomíjitelné. Co je zaseto v poníženosti, vstává v slávě. Co je zaseto v slabosti, vstává v moci.“

Z Boží milosti. Z Boží milosti uviděl Petr svůj hřích a plakal. Z Boží milosti to neznamenalo konec, ale naději. Ne, není jedno, jak žijeme, ale to, co nám dává budoucnost, je Boží milost. Nemusíme se schovávat. Nemusíme se děsit, nemusíme to vzdávat. Pán Bůh se smiloval a ve vzkříšení Ježíše z Nazareta daroval život i nám a našim dětem. A tak můžeme a máme bojovat s tím velikým napětím v životech našich i v životě tohoto světa. Smíme se odvážit říci, že jsme rádi na světě, že to považujeme za dar, smíme se těšit na nový den, smíme se odvážit radovat se s radujícími a plakat s plačícími. Smíme se odvážit žít – a učit to i naše děti.

Protože Boží milost, moc evangelia, je mocnější, než se odvažujeme doufat. Nemusíme se bát. Můžeme děkovat. Učit se vděčnosti za zázrak vzkříšení. Učit se naději – ve společenství církve, v tomto společenství, v rodinách.

Pane Bože, děkujeme za svědectví o naději tam, kde my už podklesáváme a nevidíme před sebou nic než bezmoc a beznaděj. Děkujeme za svědectví o Tvém království pro nás i naše děti, děkujeme, že se smíme těšit na nový den v jistotě, že ty nás všechny máš ve své ruce a že smíme očekávat nová a nová svědectví o vzkříšení Tvého Syna a našeho Pána, Ježíše Krista. Amen.

Píseň: 346 Buď Tobě sláva

Vyznání vin: Pane Bože, děkujeme za svědectví o vzkříšení. Děkujeme za slova naděje pro nás, pro naše blízké i pro tento svět. Vyznáme, jak málo tuto zvěst dokážeme žít, jak moc se jí musíme učit. Děkujeme za nabídku smíření, kterou každému z nás dáváš. A chceme vyznat, jak málo v nás je smíření. Jak jsme určováni vším možným a pro nedostatek víry pak nedokážeme přijímat Tvůj život, natožpak ho nabízet druhým.

Vyznáváme zároveň, že nejsme lepší, než lidé kolem nás. Před Tebou, Bože, vyznáváme svůj hřích. Chceme-li takto vyznat, odpovězme: Vyznáváme.

A přece před Tebe předstupujeme s nadějí na odpuštění pro milost tvého Syna, Ježíše Krista, který za nás zemřel a pro nás je živ. Věříme v moc jeho smrti a vzkříšení. Je-li tomu tak, vyznejme: Věříme.

Chceme nyní odložit všechen hněv a výčitky a odpouštíme těm, kdo nám ublížili. Vyznejme to hlasitě pro lásku Kristovu: Odpouštíme.

Pane, toto vše Ti nyní odevzdáváme a děkujem, že smíme věřit v Tvé odpuštění a v Tvou posilu v životě, který nám každému nabízíš.

Slovo milosti: Přijměte do svých srdcí slovo milosti! Dokazuje Bůh svou lásku k nám: Když jsme ještě byli hříšní, Kristus zemřel za nás. Když jsme nyní ospravedlněni prolitím jeho krve, spaseni budeme skrze něho. Křtem jsme spolu s ním pohřbeni ve smrt, abychom – jako Kristus byl vzkříšen z mrtvých slavnou mocí svého Otce – i my vstoupili na cestu nového života.

Pozdravení pokoje: Smíme přijmout tuto Boží milost, kterou nás nyní obdarovává a smíme si navzájem podat ruce na znamení odpuštění, bratrství a jednoty Kristova lidu a pozdravit jeden druhého se slovy: Pokoj tobě.

Eucharistická modlitba:

Otče,
jsme na cestě k tobě.
Děkujeme ti za tvou lásku, která dává našemu putování směr a smysl.
Nutíš nás cestou procházet propastmi,
i když se na to necítíme dost silní.
Dáváš nám jako oporu lidi, kteří jdou s námi
a posilují nás, když jsme slabí,
povzbuzují nás, když se nám zdá, že jsme v koncích.
Děkujeme ti za všechny, kdo byli na cestě před námi:
za Abraháma a Sáru,
za Miriam a Mojžíše,
za krále Davida a královnu Ester.

Především ti však děkujeme za toho,
který jde s námi naší cestou:
Ježíše Krista.
On osvětluje naši cestu.
Otevírá nám oči.
V Jeruzalémě nás posilnil svou svatou večeří,
abychom šli v jeho šlépějích.

V noci před svou smrtí
vzal Ježíš chléb a vzdal ti díky, Otče,
dával jej svým učedníkům se slovy:
Toto je pokrm na vaši cestu.
Vezměte a jezte.
Toto je moje tělo, které se za vás vydává.

Poté vzal kalich s vínem,
a znovu ti vzdal díky.
Dával jej učedníkům se slovy:
Toto je kalich mé krve,
nová a věčná smlouva.
Tato krev se prolévá za vás a za všechny lidi,
aby jim byly odpuštěny hříchy.
To čiňte, abych byl přítomen mezi vámi.

Proto ti děkujeme, Otče,
za Ježíšova slova a jeho příklad.
On nás svým životem učí věřit v tebe
a v cestu života.
Svou smrtí nám ukázal naději, která zůstává,
i když je vše ztraceno.
Svým vzkříšením ukazuje tvou lásku,
která obnovuje všechny, kdo se cestou znavili a zestárli.

Otče,
sešli nám svého Ducha,
abychom měli na cestě světlo pro oči, sílu pro tělo,
a společenství pro poutníky,
a abychom se pod znameními chleba a vína nyní setkali
s Kristem, který je naše cesta, pravda a život.
Amen

Apoštolské vyznání: Pane Ježíši, chceme přijmout Tvé pozvání ke společnému stolu. Ke stolu, kde Ty jsi hostitelem. A chceme tak učinit společným vyznáním naší víry. V jednotě našich rodin, v jednotě tohoto sboru, v jednotě církve Kristovy, ve společenství s křesťany všech konfesí, generací a národů. Vyznejme tedy spolu s nimi slovy Apoštolského vyznání víry:

Sbor: Věřím v Boha, Otce všemohoucího, Stvořitele nebe i země, i v Ježíše Krista, Syna jeho jediného, Pána našeho, jenž se počal z Ducha svatého, narodil se z Marie Panny, trpěl pod Pontským Pilátem, byl ukřižován, umřel a byl pohřben, sestoupil do pekel, třetího dne vstal z mrtvých, vstoupil na nebesa, sedí na pravici Boha Otce všemohoucího, odkud přijde soudit živé i mrtvé. Věřím v Ducha svatého, v svatou církev obecnou, svatých obcování, hříchů odpuštění, těla z mrtvých vzkříšení a život věčný.

Amen.

Píseň: Při vysluhování svaté večeře Páně Budeme společně zpívat píseň

397

308 Jezu Kriste, štědrý kněže

Pozvání: Bože, Duchu svatý, v srdcích nám potvrzuješ svědectví proroků i apoštolů, že jsou pravdivá. Vléváš nám odvahu uvěřit Kristově lásce, že on s námi je a zůstává po všechny dny, nezavrhuje nás, ale zve k sobě, přijímá nás spolu s našimi bližními a tvoří z nás společenství svých učedníků, abychom se od něho naučili spolu žít v bratrské lásce. Prosíme, požehnej tento velikonoční hod, abychom tu okusili, že sám Kristus je naším hostitelem, radovali se z toho a přijali od něho novou sílu na cestu za ním. Amen.

A tak již usmířeni s Kristem i bližními přistupujme v radosti ke stolu Páně.

Přijímání: Společenství těla Kristova.

Společenství krve Kristovy.

Ale Bůh, bohatý v milosrdenství, z velké lásky, již si nás zamiloval, probudil nás k životu spolu s Kristem, když jsme byli mrtví pro své hříchy. Milostí jste spaseni!

Neboj se. Já jsme první i poslední, ten živý; byl jsem mrtev - a hle, živ jsem na věky věků. Mám klíče od smrti i hrobu.

Veleben buď Bůh a Otec Pána našeho Ježíše Krista, neboť nám ze svého velikého milosrdenství dal vzkříšením Ježíše Krista nově se narodit k Živé naději. Dědictví nehynoucí, neposkvrněné a nevadnoucí je připraveno pro vás v nebesích a Boží moc vás skrze víru střeží ke spasení, které bude odhaleno v posledním čase. Jděte v pokoji.

Píseň: 350 Přemohl Ježíš smrti moc

Přímluvná modlitba: Rád bych vám nabídl, abyste se, budete-li chtít, po jednotlivých přímluvách, po slovech „Za to Tě, Pane, prosíme“ přidali slovy „Pane, smiluj se“.

Pane, chceme poděkovat za pozvání k Tvému stolu. Děkujeme, že jsme směli přijmout ujištění, že jsi s námi. Ujištění o Tvé lásce a milosti, které se všem lidem dostalo v životě Ježíše z Nazareta, v jeho smrti na kříži i v jeho vzkříšení. Pane, v síle tohoto ujištění Ti chceme odevzdat své prosby.

Pane, vidíme mnoho lidí, kteří jsou v tomto světě vytěsňováni na okraj. Trápí nás to a chceme Ti odevzdat je i všechny, kteří se jim snaží pomoci.

Prosíme za všechny, které limituje jejich postižení. Prosíme, abychom je dokázali přijímat bez předsudků. Za ně Tě, Pane, prosíme.

Prosíme za ty, kteří nemohou sehnat práci. Prosíme za ty, kdo jsou nuceni pracovat v nedůstojných podmínkách i za nedůstojnou mzdu. Za ně Tě, Pane, prosíme.

Pane, prosíme za lidi bez domova. Za ty, kteří se snaží svou situaci řešit a nedaří se jim to. I za ty, kdo tak prostě žijí. Za ně Tě, Pane, prosíme.

Pane, odevzdáváme Ti všechny, kdo se snaží pomoci. Odevzdáváme Ti pracovníky různých organizací, které se potýkají s nedostatkem financí a přece se nevzdávají ve své snaze pomoci. Prosíme za tyto lidi v Uhříněvsi, v Kolovratech, v Říčanech i na dalších místech, kde žijeme. Za ně Tě, Pane, prosíme.

Pane, i dnes k Tobě voláme o pomoc pro zoufalé rodiče, učitele a přátele obětí havarovaného trajektu v Jižní Koreji i skolaček unesených v Nigérii. Voláme o pomoc pro Hanku a Toničku, které jsou v zajetí kdesi v Pákistánu, i pro jejich rodiny. Za ně všechny Tě, Pane, prosíme.

Pane, odevzdáváme Ti Tvé stvoření. Prosíme, uč nás, jak být jeho dobrými správci, jak být jeho ochránci. Za to Tě, Pane, prosíme.

Moc prosíme za Tvou církev. Prosíme, abychom naději dnešní radostné zvěsti o vzkříšení uměli přinášet do bolesti lidí okolo nás, do bolesti tohoto světa. Za to Tě, Pane, prosíme.

Pane, prosíme, vyslyš naše tiché díky i prosby.

Hospodine, voláme k Tobě spolu s celým Tvým lidem jako ke svému Otci: „Otče náš, jenž jsi na nebesích, posvěť se jméno Tvé. Přijď království Tvé. Buď vůle Tvá jako v nebi, tak i na zemi. Chléb náš vezdejší dejž nám dnes. A odpusť nám naše viny, jakož i my odpouštíme našim viníkům. A neuveď nás v pokušení, ale zbav nás od zlého. Neboť Tvé jest království i moc i sláva na věky. Amen.“

Poslání: Odstraňte starý kvas, abyste byli novým těstem, vždyť vám nastal čas nekvašených chlebů, neboť byl obětován náš velikonoční beránek, Kristus. Proto slavme velikonoce ne se starým kvasem, s kvasem zla a špatnosti, ale s nekvašeným chlebem upřímnosti a pravdy. 1K 5,7n

Požehnání: Zpívejte Hospodinu novou píseň, vždyť před očima všech národů zjevil svou spravedlnost a nezapřel své milosrdenství.

Ať vás jeho milost, láska a pravda provázejí, kamkoli zamíří vaše kroky; Boží pokoj ať prozáří vaše dny a vede vaše cesty. Amen

Píseň: S373 Nedělní chvalozpěv