Farní sbor Českobratrské církve evangelické v Uhříněvsi a Říčanech

22.6.2014 Gn 12,1-9 (Jiří Ort)

Pozdrav: Milé sestry, milí bratři, přišli jsme na Boží pozvání a smíme se těšit z Boží milosti a vzdávat mu chválu.

Introit: Pane, v Tvé milosrdenství doufám, moje srdce jásá nad tvou spásou. Budu zpívat Hospodinu, neboť se mě zastal. (Ž 13,6)

Píseň: S480

Modlitba: Pane, přicházíme jako poutníci, kteří potřebují najít směrovku, kam jít. Přicházíme jako poutníci, kteří jsou vyčerpaní a potřebují občerstvit a povzbudit. Přicházíme jako poutníci, které na cestě zastihla tma a toužíme po záblesku světla.

Pane, náš Otče, jsme naplnění vděčností, že dnes znovu smíme naslouchat ujištění, že Ty jsi promluvil a promlouváš do lidského putování. Do lidského hledání, do lidských temnot, ale i lidské radosti a naděje. Děkujeme, že dnes smíme naslouchat svědectví o víře, která otevírá Tvou naději pro každého člověka. Děkujeme, že tomuto svědectví smíme naslouchat v tomto společenství, kde si právě ve víře smíme být oporou.

Prosíme o Tvou přítomnost v Duchu svatém, abychom dokázali být oporou lidem kolem sebe, prosíme, aby se dnes otevírala naděje všude tam, kde po ní lidé žízní. Amen.

Slovo dětem:

Píseň ze Svítá: S331

Čtení: Gn 12,1-9

Píseň: S481

Text: Ř 4,16-25

Haleluja. Hospodine, všichni králové země ti vzdají chválu, až uslyší, co jsi vyřkl. Haleluja. Psalms 138:4

"Počet lidí, kteří jsou nuceni opustit své domovy kvůli válce nebo pronásledování přesáhl v roce 2013 50 milionů - poprvé od druhé světové války." Tato zpráva byla v minulých dnech zveřejněna Agenturou OSN pro uprchlíky.

Právě v takové situaci se ocitáme na konci 11. kapitoly knihy Genesis. Rozptýlení národů po stavbě Babylonské věže a uprostřed toho rodokmen jedné z rodin žijících ve stejných zmatených podmínkách jako všichni ostatní. Lidé bez budoucnosti. To je důraz dnešního biblického textu. Nestačí začít jej číst až tou 12. kapitolou, musíme si uvědomit, kde je zasazen. Uvědomit si onu zprávu Agentury OSN pro uprchlíky. Uvědomit si realitu života kolem nás, kdy bez domova nebo na pokraji bezdomovectví žije mnoho lidí.

Protože právě do této situace promlouvá Hospodin. Do situace bez budoucnosti. Abram a Sára jsou typičtí právě tím, že došli na konec cesty. Když Hospodin promluvil poprvé, bylo to stvořitelské slovo v 1. kapitole Genese. Nyní tvoří podruhé. Vstupuje do marnosti, do zmaru a povolává lidi k alternativnímu životu k tomu životu, který byl a je všude kolem. To je za oním zaslíbením země. Zaslíbením místa k životu. Místa, kde se dá žít. To je velice důležité právě pro onu konkrétnost. Zabraňuje to jakýmkoliv svatým řečem bez konkrétního dopadu. Hospodin vstupuje tam, kde není budoucnost a nabízí ji. A to je ještě podtržené zaslíbením potomstva. Zaslíbením daru života. Tyto dvě věci jsou spojené.

Ovšem ještě jedna věc je v Boží řeči k Abramovi důležitá. Je to druhá polovina 3. verše. „V tobě dojdou požehnání veškeré čeledi země.“ To, co tu slyšíme není nabídka úniku z reality. Boží nabídka je naopak cestou pro celý svět. Pro všechny lidi. Je to ona zvláštní Boží logika pomoci člověku skrze konkrétní osobní svědectví. Skrze svědectví alternativního, Božího způsobu života.

Ale k tomu je potřeba i lidská odpověď. „A Abram se vydal na cestu, jak mu Hospodin přikázal.“ Toto spojení je momentem, který tak uchvátil apoštola Pavla. „On uvěřil a měl naději, kde už naděje nebylo; tím se stal `otcem mnohých národů´ podle slova: `tak četné bude tvé potomstvo´. Neochabl ve víře, i když pomyslil na své již neplodné tělo - vždyť mu bylo asi sto let - i na to, že Sára již nemůže mít dítě; nepropadl pochybnosti o Božím zaslíbení, ale posílen vírou vzdal čest Bohu v pevné jistotě, že Bůh je mocen učinit, co zaslíbil.“

Tady se před našima očima rozehrává motiv pro nás nesmírně důležitý. První částí je skutečnost, že Hospodin, Bůh Abrahámův, hovoří. Že jeho Slovo, které tvořilo, tvoří stále a to i v našich životech. Že se děje navzdory všemu. Není součástí pověr, není součástí jakéhosi Božího automatu, který si člověk může ochočit. Je to svobodné slovo a právě proto nepřemožitelné ve své milosti pro člověka. V tom našem textu z knihy Genesis není ani slovo o minulosti člověka. Není tu ani slovo o tom, čeho je člověk součástí. Hospodinovo Slovo tvoří věci nové a neohlíží se. A tak se nemusí ohlížet ani Abram se Sárou, ani apoštol Pavel. Prostě je tu naděje – navzdory všemu.

Stačí jen kývnout. Ale – ta otázka je, čemu kývnout. To je ta druhá část. Zaslíbení – země a potomstva. Ale co to znamená? Co je budoucností Abrama se Sárou, co je budoucností naší? Za co to Abram děkoval, když se dostal až do země, kterou mu Hospodin slíbil? Apoštol Pavel velice odvážně vstupuje do hradeb lidských jistot, které jsme schopni z Božích zaslíbení vytvořit. Není možné přehlédnout, že Boží cesta s člověkem v zaslíbené zemi je velice zvláštní. Je pevně spojena s exilem. S jakýmsi pročištěním představ o Božím zaslíbení budoucnosti. Nejsilnější výpovědi nacházíme v Písmu skutečně tam, kde člověk ztrácí své jistoty a vrací se – nebo je nucen se vrátit - k té abramovské jistotě, k víře v platnost Božího zaslíbení. A také – k onomu zaslíbení nebo výzvě být požehnáním pro národy.

Píseň: 482 Chleba a víno neseme

Velice zajímavou výpověď o vnímání této abrahamovské cesty ukázal biblický seriál, který mi ukazoval Carlo na mládeži. Zcela pominul nebo předělal stěžejní situace a soustředil se na akci. Vyšel z toho velice současný Abram, který bojuje, který lpí na svých představách, na svém pohledu na tom, co je správné. A do těchto pohledů vstupuje Ježíš z Nazareta, tak chápe jeho zvěst apoštol Pavel a nabízí Abrama, toho biblického Abrama, jako zásadní postavu, která v tuto chvíli není svázána svými představami o zaslíbené zemi a o potomstvu. Postavu, která se stává požehnáním právě proto, že navzdory všemu je schopná uvěřit v budoucnost, kterou nabízí Hospodin.

Tyto texty přináší ekumenický lekcionář hned vzápětí po Nedělích svatodušní a trojiční. Co tedy přinášíme jako církev? Jako křesťané? Shodou okolností v neděli, kdy společně zpíváme Truvérskou mši, písně soustředěné na hostinu, kterou dostáváme zcela zadarmo, a kterou nám Pán Bůh nabízí skrze našeho Pána a Spasitele Ježíše z Nazareta. Otevírá se tu před námi nová, Boží spravedlnost. Kterou smíme pouze přijímat a v úžasu otevírat oči nové budoucnosti a přinášet Bohu, co nás tíží a otevírat se daru milosti pro sebe i pro druhé. Tak, jak jsme to zpívali: „Chleba a víno neseme.“

Společenství s lidmi a s Bohem. Je to obrovská naděje pro nás jako pro společenství sboru církve Kristovy. Je to naděje, že nás skutečně nic nemůže vytrhnout z Boží budoucnosti. Že jakkoliv nás tíží naše minulost a často i přítomnost, tak zaslíbení Boží budoucnosti to nemůže zrušit. O tom nám svědčí dnešní texty, o tom nám svědčí písně Truvérské mše. Smíme a máme být v síle setkání požehnáním ve světě, ve kterém žijeme. Je to nesmírně těžké, zpráva zveřejněná Agenturou OSN pro uprchlíky nám vyráží dech. Vyráží nám dech, do jakého světa jsme postaveni. A přece smíme svými omezenými silami přinášet pomoc. Přece smíme prosit. Přece smíme vstupovat do rozhodování věcí veřejných ve vší své nejistotě. Protože to činíme v důvěře v Boží přítomnost, v milost Boží nabídky budoucnosti pro člověka. Amen.

Píseň: S483

Ohlášky:

Přímluvná modlitba: Pane, v naději Tvé milosti k Tobě nyní voláme a chceme Ti odevzdat potřebné. Dnes Ti chceme odevzdat všechny ty, kdo před sebou nevidí budoucnost.

Pane, prosíme za uprchlíky. Vyděsilo nás, že je nejvyšší počet uprchlíků od doby 2. světové války. Cítíme se bezradní, bezmocní. Pane, prosíme, abychom nepřidávali bolest a rozdělení kolem sebe. Za to Tě, Pane, prosíme.

Pane, prosíme za lidi bez domova, které máme kolem sebe. Prosíme, abychom nezavírali oči nad jejich situací, prosíme, abychom nevzdávali sen o spravedlivější společnosti. Za to Tě, Pane, prosíme.

Pane, prosíme za ty, kdo před sebou nevidí budoucnost, kdo ztrácí svůj život. Prosíme za lidi, kterým se rozpadl vztah, prosíme za děti z rozvrácených rodin, prosíme za ty, kteří najeli do schématu neustálé práce a ztrácí pojem o tom, proč vlastně žijí. Prosíme za seniory, kterým mizí ze života přátele a cítí samotu. Za ty všechny Tě, Pane, prosíme.

Pane, prosíme o smíření v tomto světě, o smíření v lidských životech. Prosíme, aby Tvoje milost proměňovala lidská srdce, aby proměňovala naše srdce. Abychom se otevřeli Tvé budoucnosti. Za to Tě, Pane, prosíme.

Pane, vkládáme do Tvých rukou životy Těch, kteří jsou v rukách těch, kteří propadli nenávisti. Prosíme za unesené dívky v Nigérii, za Hanku a Toničku v Pákistánu. Za ně Tě, Pane, prosíme.

V tichosti vkládáme do Tvých rukou své díky i prosby.

Pane, voláme k Tobě nyní jako ke svému Otci: „Otče náš, jenž jsi na nebesích, posvěť se jméno Tvé. Přijď království Tvé. Buď vůle Tvá jako v nebi, tak i na zemi. Chléb náš vezdejší dejž nám dnes. A odpusť nám naše viny, jakož i my odpouštíme našim viníkům. A neuveď nás v pokušení, ale zbav nás od zlého. Neboť Tvé jest království i moc i sláva na věky. Amen.“

Poslání: Jděte nyní a slovem i skutkem uvádějte ve známost evangelium a dělejte si starost o spravedlnost, lásku a pokoj.

Jděte v naději setkání s Ježíšem Kristem mezi nejmenšími z našich bratrů a sester

a žijte v naději Božího navštívení.

Požehnání: Ať vám milost dělá život krásným a bohatým před Boží tváří, láska ať vás provází a hřeje

a ať vás brání před chladem a mrazem lidské zloby

a Boží pravda ať vám svítí na cestu, když se moci chopí tma. Amen.

Píseň: S484