Farní sbor Českobratrské církve evangelické v Uhříněvsi a Říčanech

Uhříněves 2.11.2014 Gn 1,1 (Jiří Ort) bohoslužby s VP

Pozdrav: Sestry a bratři, shromáždili jsme se ve jménu Pána Ježíše Krista, abychom vzdávali Bohu chválu a dík, abychom mu vyznávali své viny, abychom prosili za sebe i za druhé, abychom hledali nové poznání Boží lásky a očekávali na Jeho slovo, které z milosti proměňuje lidské životy. Amen.

Introit: Oči všech s nadějí vzhlížejí k Tobě a ty jim v pravý čas dáváš pokrm, otvíráš svou ruku a ve své přízni sytíš všechno, co žije. Ž 145,15

Píseň: 138 Srdcem celým Tebe, Pane

Modlitba: Pane Bože, přicházíme do tohoto společenství, přicházíme a vidíme před očima Tvé dary. Máme z nich radost, máme radost z toho, že nás vedou k radostnému vyznání, že Ty jsi Stvořitel tohoto světa. Že ono krásné podobenství z počátku knihy Genesis je provždy pravdivé. Že stále platí, že to Ty vyvádíš lidský život a tak i celé stvoření z chaosu.

Pane, vyznáváme, že právě my lidé Tvé stvoření do chaosu uvrhujeme. Vyznáváme, že ničíme Tvé dary – dary vztahů, dar přírody, dar života jako takového. Jsme z toho nešťastní, malá chybná rozhodnutí, malá selhání přerůstají do rozměrů, které my jako lidé neumíme zvládnout.

Pane, děkujeme Ti, že Ti dnes smíme vše odevzdat a přijmout Tvé pozvání k Tvému stolu. K hostině naděje, odpuštění, smíření. K hostině, kterou nám nabízíš ve svém Synu a našem Spasiteli Ježíši Kristu.

Prosíme, aby smíření, které my prožíváme v tomto společenství, zasáhlo celé Tvé stvoření. Amen.

Slovo dětem:

Píseň: S 45 Díky

Čtení: Mk 10,35-45

Píseň: 673 Dej odvahu včas slyšet

Text: Gn 1,1

Haleluja. Ze svých síní zavlažuješ hory, země se sytí ovocem tvého díla. Haleluja. Ž 104,13

Dnes je neděle díkčinění. Díkčinění za to, co jsme směli přijmout a co smíme přijímat z Božích rukou. Za to, že dostáváme každý den nový dar života, za to, že kolem sebe smíme vnímat dar Božího stvoření. Hodně si to uvědomujeme právě v těchto dnech, kdy se radujeme z narození Damiána a Lukáše. Uvědomovali a uvědomujeme si to při společných setkáních, při práci na zahradách, kdy se dotýkáme nových a nových Božích zázraků. Tu možnost na chvíli se ztišit, zklidnit se a uvědomit si sami sebe i svět kolem nás, alespoň na chvíli být blíž skutečnosti Božích darů – to je něco velmi vzácného. Něco, co se nám velmi často nedaří přenášet do shonu všedních dnů. Jak rádi bychom měli před očima obraz toho všedního zmatku a spěchání a uklidnění a odpočinutí – ale to všechno zarámováno větou: „Na počátku stvořil Bůh nebe a zemi“.

A přitom se mi místo toho před oči znovu vrací obraz Jana Ámose Komenského z jeho Labyrintu světa: „A aj, nesčíslné zástupy vidím jako mlhu, nebo tu ze všeho světa jazyků a národů, všelikého stavu a povolání lidé byli. Jedni chodili, jiní běhali, jíní jezdili, jiní stáli, jiní seděli, jiní vstávali, jiní zas létali, jiní se rozličně vrtěli.

Málo pak tu byl kdo zahálivý, všichni se prací nějakou zanášeli: Ale kteréž práce nic nebyly než hříčky dětinské, někteří i se svými stínem hráli, jej měříce, honíce, lapajíce. A to vše tak usilovně, až mnozí stonali a potili se, někteří se i přetrhovali. Nebo když se někdo s něčím motal a namáhal, jiný přijda pletl se mu v to, někdy se jich v jedné věci chytilo několik, pak nechali ji všichni a běžel každý ve svou stranu. Naposledy spatři jsem Smrt mezí nimi všudy se procházející: ana kosou ostrou, lukem a střelami zaopatřena byvši, všechněch hlasem napomínala, aby se smrtedlným býti pamatovali. Ale jejího volání žádný neposlouchal, každý svého bláznovství a neřádu dále hleděl.“

Ten rám se mi ztratil. Ten rám vyznání Boha Stvořitele. A najednou je obraz zmatený. Je plný činností a vztahů a úsilí, ale také plný mlhy a zmatků. A zbytečnosti a bezvýchodnosti. Komu ti lidé patří? Umí fantastické věci a umí i zrůdnosti. Je to krásný i strašlivý obraz, který tu máme před sebou. A vidí ho lidé a trápí se. A vidíme ho i my, kteří jsme vyznali, jakou radost máme z chvil, kdy jsme si směli a smíme připomínat, že Hospodin, Bůh Izraele, je Stvořitel. A zjišťujeme, že to není snadné vyrovnat se s obrazem světa, který máme před sebou. Není, nebylo a nebude to snadné.

Co s tím obrazem udělat? Otočit stojan, abychom se na něj nemuseli dívat. Odejít, abychom s ním nemuseli být ve stejné místnosti. Utéct a nechat tento svět světem. Kolikrát už to lidé udělali. Kolikrát už to udělali lidé zbožní, kteří nepochopili Komenského ráj srdce. Jak často si vytváříme paralelní, jiný svět, kde je všechno jinak, kde se vytváří jiný život, plný zbožných emocí – obraz prozářený světlem a přece obraz falešný.

Můžeme také obrazu světa podlehnout, a plní zoufalé odvahy se ponořit do temných tónů barev. Bojovat s vědomím bezvýchodnosti. Bojovat statečný boj, o kterém jsme přesvědčeni, že ho nemůžeme vyhrát. Protože vítězem je už předem obraz – obraz, od kterého nechceme utéct a zároveň ho nedokážeme přemoci.

Můžeme ho také nechat stát v koutě. Žít si svůj život a občas se na obraz podívat. Protože my do něj přece nepatříme. My jsme jinde. Víme něco víc, než lidé v tomto obraze. Víme, že to, co je v něm, není to poslední, co bylo k životu řečeno. Jakub a Jan Zebedeovi to také dobře věděli a žádali o to, co má skutečně cenu. Žádali o místa na levici a pravici toho, o kom věřili, že má moc od Hospodina, Boha Stvořitele. Věřili, že jemu patří vláda nad tímto světem a chtěli patřit k těm jeho. K těm, kteří také budou vládnout. Tak nějak z výšky, nějak z dálky. Obraz světa nebude odhozen, nebude otočen, zůstane stát v místnosti, ale Jakub a Jan zůstanou mimo ten shon a zmatek a toužení a bolest a budou vládnout. Budou určovat, co je dobré a co špatné, budou přicházet do obrazu spolu s královstvím svého Pána a budou jím chráněni. Bez nejmenšího zaváhání odpovídají, že samozřejmě, jsou ochotni pít kalich, který bude pít Ježíš a jsou ochotni být pokřtěni křtem, kterým bude pokřtěn Ježíš. Nevědí, o čem je řeč. A ostatní se zlobí, protože ani oni nevědí, neznají Boží cestu.

Ale to není naděje, kterou přináší Ježíš. To není slovo pro stvoření Hospodina, Boha Izraele. On přichází právě do obrazu, který máme před sebou, do obrazu, ve kterém jsme. Není to vzdálený Bůh, který vládne. Ale Bůh, kterého smíme rozpoznat v Ježíši z Nazareta, který přišel, „aby sloužil a dal svůj život jako výkupné za mnohé."

Najednou náš obraz dostává rám a celý se proměňuje. Člověk v něm není ztracen beze smyslu, ale smí vědět, že i on je Božím stvořením, že jeho život je darem a že i pro něj přišel Ježíš z Nazareta. Bůh Stvořitel není daleko, ale stará se a je přítomen. Ježíš z Nazareta, Kristus, Zachránce a Vykupitel přichází především se zvěstí, že Bůh je s námi v obraze tohoto světa. Smíme vyjít z toho, co je pro člověka v každodenním životě nejreálnější – a právě tam nalezneme Boha.

Smíme se radovat ze stvoření, smíme se učit vděčnosti za dar nového dne – v radosti z narození Damiána a Lukáše, v radosti ze setkání, v radosti ze zázraků přírody. Smíme se radovat ze smyslu, z budoucnosti stvoření, která je v Božích rukách. A smíme a máme se přiznávat k těm, kdo nevzdali život v obraze světa. A tak se k nim přiznáváme a také v něm chceme žít. Vstupujeme spolu s nimi často do temných barev tohoto obrazu, stejně nevyzbrojení a slabí, někdy ještě slabší než druzí. Víme o cestě služby a pomoci a zdá se nám tak těžká a neproveditelná. Ale vstupujeme s nadějí víry, která ví, že Hospodin, Bůh, stvořitel nebe a země neopustil své stvoření a v Ježíši z Nazareta přichází právě do tohoto světa, aby své stvoření vykoupil.

Takoví tu dnes společně jsme, přišli jsme, abychom právě dnes vnesli do obrazu stvoření chvalozpěv díků za život a za všechno, co nám náš Pán poskytuje každý den. Přišli jsme, abychom jako poutníci tímto světem přijali pozvání ke stolu, který pro nás připravil náš Pán, abychom se posílili na další cestu.

Amen.

Píseň: 650 sl.1-7 Začnem píseň novou

Vyznání vin: Pane, vyznáváme, jak snadno propadáme beznaději při pohledu na svět kolem sebe. Vyznáváme, že se nám až příliš rychle ztrácí výhled na možnosti života, který Ty nabízíš. Je nám to líto. Je nám líto, že neumíme svědčit o Tvé naději. Děkujeme, že nás v této bez naději nenecháváš, ale zveš nás ke svému stolu. Děkujeme, že Ti smíme odevzdat všechno, co nás tíží a trápí.

Odevzdáváme Ti všechna svá provinění, všechno sobectví a nesplněné úkoly v Tvé službě. Před Tebou, Bože, chceme vyznat svůj hřích. Potvrďme, bratři a sestry, své vyznání hlasitým: Vyznáváme.

A přece před Tebe předstupujeme s nadějí na odpuštění pro milost Tvého Syna Ježíše Krista, který za nás zemřel a pro nás je živ. Věříme v moc jeho smrti a vzkříšení. Potvrďme hlasitě: Věříme.

Pamětlivi toho, že Bůh v Kristu odpustil nám, odkládáme nyní všechen hněv i výčitky a odpouštíme těm, kdo nám ublížili. Vyznejme to hlasitě pro lásku Kristovu: Odpouštíme.

Slovo milosti: Okuste a uzříte, že Hospodin je dobrý. Blaze muži, který se utíká k němu. Žijte v Hospodinově bázni, jeho svatí, vždyť kdo se ho bojí, nemají nedostatek. I lvíčata strádají a hladovějí, ale nic dobrého nechybí těm, kdo se dotazují Hospodina. Ž 34,9-11

Pozdravení pokoje: Smíme přijmout tuto Boží milost, kterou nás nyní obdarovává a smíme si navzájem podat ruce na znamení odpuštění, bratrství a jednoty Kristova lidu a pozdravit jeden druhého se slovy: Pokoj tobě.

Preface: Otče, děkujeme ti,

neboť ty jsi náš Bůh.

Nebe a země a všechno, co žije,

ti vděčí za svůj původ.

Tvé světlo osvětlilo svět

a dalo povstat životu;

člověka jsi stvořil podle svého obrazu,

řídil jsi jeho cestu

a vedl jsi ho svým přikázáním.

Slyšel tvé slovo z úst tvých poslů,

nám všem jsi řekl své věčné Slovo:

v Ježíši Kristu, tvém Synu.

V něm máme život.

Jeho Duch lásky je tím Duchem, který nás učí

chválit tebe, našeho Otce,

tobě děkovat,

tebe oslavovat

a tebe vyznávat:

Svatý, svatý, svatý jsi, Hospodine zástupů, plná jsou nebesa i země Tvé slávy. Požehnaný, který přicházíš ve jménu Páně. Hosana na výsostech.

Slova ustanovení: Poslyšte slova ustanovení svaté večeře Páně: „Já zajisté přijal jsem ode Pána, což i vydal jsem vám, že Pán Ježíš v tu noc, v kterouž zrazen jest, vzal chléb a díky činiv, lámal a řekl: Vezměte, jezte, to jest tělo mé, kteréž se za vás láme. To čiňte na mou památku. Takž i kalich, když povečeřel, řka: Tento kalich je ta nová smlouva v mé krvi. To čiňte, kolikrát koli píti budete, na mou památku. Nebo kolikrát byste koli jedli chléb tento a z kalicha toho pili, smrt Páně zvěstujete, dokud nepřijde.“

(1K 11,23-26)

Apoštolské vyznání: Chceme se touto svátostí posilnit ve víře. Nejen sami pro sebe, ale v jednotě církve Kristovy, ve společenství s křesťany všech generací a národů. Vyznejme tedy spolu s nimi slovy Apoštolského vyznání víry:

Sbor: Věřím v Boha, Otce všemohoucího, Stvořitele nebe i země, i v Ježíše Krista, Syna jeho jediného, Pána našeho, jenž se počal z Ducha svatého, narodil se z Marie Panny, trpěl pod Pontským Pilátem, byl ukřižován, umřel a byl pohřben, sestoupil do pekel, třetího dne vstal z mrtvých, vstoupil na nebesa, sedí na pravici Boha Otce všemohoucího, odkud přijde soudit živé i mrtvé. Věřím v Ducha svatého, v svatou církev obecnou, svatých obcování, hříchů odpuštění, těla z mrtvých vzkříšení a život věčný. Amen.

Píseň: Při vysluhování svaté večeře Páně Budeme společně zpívat píseň

397

460

Pozvání: Hospodin řekl svému lidu: Já jsem Hospodin, tvůj Bůh, já jsem tě přivedl z egyptské země. Otevři svá ústa, naplním je. Dnešní den je zajisté svatý našemu Pánu. Netrapte se! Radost z Hospodina bude vaší záštitou. I my se smíme nyní odvážit přistoupit ke stolu, který je pro nás připraven.

Přijímání: Společenství těla Kristova.

Společenství krve Kristovy.

Propouštění:

A slyšel jsem veliký hlas od trůnu: "Hle, příbytek Boží uprostřed lidí, Bůh bude přebývat mezi nimi a oni budou jeho lid; on sám, jejich Bůh, bude s nimi, a setře jim každou slzu s očí. A smrti již nebude, ani žalu ani nářku ani bolesti už nebude - neboť co bylo, pominulo."

Zjevení Janovo 21:3-4

Můj příbytek bude nad nimi a já jim budu Bohem a oni budou mým lidem.

Ezechiel 37:27

Píseň: 551 Tys na mne myslil dřív

Ohlášky:

Přímluvná modlitba: Pane Bože, voláme k Tobě jako Ti, kteří Tě směli poznat jako dárce života. Dnes znovu si to připomínáme a děkujeme Ti za dar života Damiána a Lukáše.

A zároveň Tě chceme prosit o požehnání pro narozená miminka i pro jejich rodiny. Za to Tě, Pane, prosíme.

Pane, dnes Ti chceme odevzdat všechny ty, kdo se snaží předávat svědectví o darovanosti života. Prosíme, abychom i my dokázali ukazovat, že život není samozřejmost a že se k němu máme chovat jako k vzácnému daru. Za to Tě, Pane, prosíme.

Pane, odevzdáváme Ti Tvé stvoření a prosíme, abys je opatroval. Uvědomujeme si, co znamená porušenost přírody v mnoha částech světa, uvědomujeme si nedostatek vody v mnoha zemích. A prosíme, abys nás vedl k podpoře těch, kdo se snaží o pomoc. Za to Tě, Pane, prosíme.

Pane, přijali jsme při Tvém hodu ujištění, že Ti patříme. Že jsme jeden vedle druhého Tvoje děti. Prosíme, abys nás učil vnímat se tak navzájem. Abys v nás otevíral ochotu snažit se pochopit, ochotu naslouchat i odpouštět. Za to Tě, Pane, prosíme.

Pane, prosíme o uklidnění napjaté situace v Jeruzalémě. Prosíme, abychom my dokázali přispět nerozdmycháváním nenávisti vůči lidem, které neznáme a nerozumíme jim. Za to Tě, Pane, prosíme.

Prosíme za oběti hrůz v Sýrii, Íráku, Lybanonu. Za to Tě, Pane, prosíme.

Pane, vyslyš nás, když k Tobě znovu voláme s prosbou o pomoc pro Hanku s Toničkou a pro dívky unesené v Nigérii. Za to Tě, Pane, prosíme.

Prosíme, vyslyš v tuto chvíli naše tiché díky i prosby.

Vyslyš nás nyní, když se na Tebe obracíme spolu se všemi hledajícími jako ke svému Otci: „Otče náš, jenž jsi na nebesích, posvěť se jméno Tvé. Přijď království Tvé. Buď vůle Tvá jako v nebi, tak i na zemi. Chléb náš vezdejší dejž nám dnes. A odpusť nám naše viny, jakož i my odpouštíme našim viníkům. A neuveď nás v pokušení, ale zbav nás od zlého. Neboť Tvé jest království i moc i sláva na věky. Amen.“

Poslání: Nedělejte si tedy starost a neříkejte: Co budeme jíst? Co budeme pít? Co si budeme oblékat? Po tom všem se shánějí pohané. Váš nebeský otec přece ví, že to všechno potřebujete. Hledejte především jeho království a spravedlnost, a všechno ostatní vám bude přidáno.

Mt 6,31-33

Požehnání: Kéž je nám Bůh milostiv a dá nám požehnání, kéž nad námi rozjasní svou tvář! Ať je známa na zemi tvá cesta, mezi všemi pronárody tvoje spása! Bůh nám žehná, Bůh náš. Bůh nám dává svoje požehnání. Nechť se ho bojí všechny dálavy země! Amen

Žalmy 67:2n.7an

Píseň: 486 Svaté Boží požehnání