O nás Program Kontakt Fotogalerie Mapa Staršovstvo
Interiér Exteriér Farní sbor Českobratrské církve evangelické v Uhříněvsi a Říčanech
Banner

Uhříněves 5.5.2015 J 20,11-18 (Jiří Ort) bohoslužby s VP

uloz.to/xb3kKQug/150405-001-mp3

Pozdrav: Milé sestry, milí bratři, milé děti, milí přátelé, vítám vás všechny na společných bohoslužbách na Boží hod velikonoční, při kterých budeme svědky svátosti křtu a vítám vás ujištěním, že Bůh, bohatý v milosrdenství, z velké lásky, jíž si nás zamiloval, probudil nás k životu spolu s Kristem, aby se nadcházejícím věkům prokázalo, jak nesmírné bohatství milosti je v Jeho dobrotě k nám v Kristu Ježíši.

Introit: Kámen, kterýž zavrhli stavitelé, učiněn jest v hlavu úhelní. Od Hospodina stalo se to, a jest divné před očima našima. Tentoť jest den, kterýž učinil Hospodin, a protož radujme se a veselme se v něm. Haleluja.

 

Píseň: 346 Buď Tobě sláva

 

Modlitba: Pane Bože, přicházíme naplněni vděčností. A radostí. Těšíme se z dnešní zvěsti o vzkříšení. Máme radost, že jsi přijal svého Syna, že jsi vzkřísil a jasně nám tak řekl, co má budoucnost v tomto světě. Budoucnost ve vztazích mezi lidmi, budoucnost ve vztazích, které jsou tak zatíženy lidským hříchem. Děkujeme, že před námi dnes otevíráš svoji naději pro všechny, kteří nevědí jak dál, pro všechny, kteří jdou po Tvé cestě, ale umdlévají a potřebují ujištění, že jsi s nimi.

A moc prosíme o Tvoji přítomnost ve shromážděních svého lidu po celém světě, aby radost z dnešní naděje otevírala cestu právě k těm, kteří ji potřebují zažít. Amen.

 

Slovo dětem:

Píseň: S135

 

Píseň sboru: Již pominula sobota

 

Čtení: J 20,11-18

Píseň: 333A Bůh náš všemohoucí

Text: Ef 1,3-14

Haleluja. Toto je den, který učinil Hospodin, jásejme a radujme se z něho. Haleluja.

 

 

 

Marie plakala. Máme tu před sebou zřetelný stín ukřižování, zřetelný stín Velkého pátku. Hrob je prázdný, ale ne jako symbol naděje, ale jako ukázka zlomyslnosti všeho zlého, které porazilo Ježíše. Na tento text jsem kázal při křtu Jonášova spolužáka a jeho maminky a v příběhu jejich rodiny, která byla KGB odvlečena z Československa do Sovětského svazu, se nám připomínají příběhy doby ne tak dávno minulé i doby současné, příběhy zvůle a zloby, která se snažila a na mnoha místech stále ještě snaží zpřetrhat všechny vazby na to, čím by se člověk mohl potěšit a povzbudit. Příběhy odvlečených celých rodin nebo jen některých jejích členů. Příběhy rodin na útěku, které s obtížemi hledají nový domov. Příběhy msty a nenávisti, příběhy sobectví a lhostejnosti.

A Marie pláče. Oproti jiným evangelistům je v Janově evangeliu Marie u hrobu sama. Tak jako jsme si to ve velkopátečním příběhu uvědomili u apoštola Petra, i dnes slyšíme hluboké svědectví o tom, že stín utrpení a zloby a lidské slabosti a hříchu musí člověk nakonec přece jen překonat sám. Jakoby tu Jan tou redukcí počtu žen u hrobu chtěl vyjádřit i tu naši zkušenost, že v těch nejzákladnějších životních otázkách stojíme sami u prázdného hrobu a vyhodnocení tohoto faktu z nás nikdo nesejme.

Vypadá to nesmírně skepticky. Vidíme tu před sebou generace rodičů a prarodičů, kteří by rádi učinili toto rozhodnutí za své děti a vnuky – a s bolestí si uvědomují, že to nejde. Vidíme před sebou partnery, kterým se rozpadá vztah, přestávají být dva a jsou každý sám, vidíme mnoho opuštěnosti. Vidíme lidi, kteří se snaží o dobré a vede je to ke konfliktu a opuštěnosti. Ta samota před prázdným hrobem skutečně vede k pláči, který je reakcí na rozpoznání důsledků lidské svobody.

A přece tato samota není posledním slovem. Objevuje se jakýsi člověk, Marie neví, kdo to je a v pláči se ho vyptává a svěřuje mu své zoufalství. Tak si představuji, jak dlouho tato scéna mohla trvat. Jak dlouho mluvila Marie. Jak dlouho byla uzavřena ve svém smutku. Jen tu chvíli – nebo bolest vyjadřovala celý den? Jak dlouho trvá, než člověk ve svém trápení dokáže slyšet, než rezignuje? Nevím a pro vypravěče to není důležité. To, co je podstatné, že ten cizinec neodešel, naslouchá, důležité je, že Marie není sama, i když si to zatím neuvědomuje.

Marie – zazní její jméno a najednou je všechno jinak. Marie, Marto, Lazare, Petře, Jane, Tomáši - „Moje ovce znají můj hlas, já je znám, jdou za mnou“ říká Ježíš. A Marie ho poznává a my ho poznali a proto jsme tady. Najednou víme, co znamená prázdný hrob, najednou víme, že tu nestojíme u pomníku minulosti, ale u svědectví nového života. Najednou víme, že na toto poznání, na rozhodnutí víry ve vzkříšení, nejsme sami.

Jak je logická Mariina reakce – podržet toho, který je tím svědectvím. Který je novým životem. Ale Ježíš ji samotnou posílá být svědectvím. Tuto jednu ženu. Toho Petra, který zapřel. Každého z nás. Člověka, který, zdá se, může tak málo, který je tak zranitelný. Znovu tu máme svědectví o bezmoci evangelia, dobré zprávy o vzkříšení a novém životě. Znovu se zdá, že Marie bude sama. A přece jde a bude svědčit o Vzkříšeném.

Myslíme v tuto chvíli na všechny ty, kdo nám podali svědectví o životě. Kteří nám ho stále podávají. Ne velkými gesty, velkými slovy, ale svým životem, který je tak jako ten náš jakoby bezmocný vůči všem těm mocnostem, které hýbou světem. Které hýbou lidmi a vyvolávají v nich strach a tak i pasivitu a neschopnost žít. Svědectví života, jehož Pánem je vzkříšený Ježíš z Nazareta – Kristus.

Ano, každý stojíme sám u prázdného hrobu. Ale Vzkříšený, Kristus si v Duchu svatém nachází své svědky, aby nás každého oslovil jménem a nabídl nový život. A tak jsme tu všichni společně a každý sám a nasloucháme hymnů díkůvzdání z epištoly do Efezu. Hymnu, ve kterém jsme ujišťováni o Boží lásce k nám v Ježíši Kristu, kterého právě z této lásky Bůh probudil k životu a s ním i nás. V hymnu, který nás ujišťuje o tom, že je každému z nás, jak tu jsme, nabídnuto nehynoucí dědictví – budoucnost v Boží ruce, kterou smíme prožívat už nyní a nikdo nám je nemůže vzít.

Toto ujištění platí pro všechny lidi a zvlášť mohutně pro ty, kterým lidská slabost, zloba, nenávist, lidský hřích, vzaly domov. Právě dnes na Boží hod velikonoční, v den Vzkříšení, nového života, si smíme připomenou, že nám náš Pán připravil a připravuje svůj domov. V naději víry vyznáváme, že jím smí být Kristova církev. A my se v tomto domově máme učit žít tak, jak nám o tom svědčí dnešní hymnus – učit žít život chvály, abychom tak mohli být svědectvím všem, kdo stojí pod křížem nebo u prázdného hrobu a pláčí. Amen.

 

Píseň: 350 Přemohl Ježíš smrti noc

 

Vyznání vin: Pane, jsme naplněni radostí, těšíme se ke stolu, který jsi pro nás přichystal. Radujeme se o to víc, že víme, jak je tento Tvůj dar, dar vzkříšení, dar nového života, dar pozvání ke Tvému stolu, nezasloužený.

Vyznáváme, jak je naše víra slabá, jak často malověrně pracujeme v Tvé službě. Jak utíkáme a strachujeme se. Jak přes svědectví evangelia o vzkříšení neumíme zvěstovat Tvoji naději – v rodině, ve sboru, v zaměstnání, ve společnosti. Vyznáváme, že se tak podílíme spolu s ostatními na bídě tohoto světa. Sestry a bratři, kdo takto vyznává, nechť se přidá slovy: Vyznávám.

A přece před Tebe předstupujeme s nadějí na odpuštění pro milost tvého Syna, Ježíše Krista, který za nás zemřel a pro nás je živ. Věříme v moc jeho smrti a vzkříšení. Je-li tomu tak, vyznejme: Věříme.

Chceme nyní odložit všechen hněv a výčitky a odpouštíme těm, kdo nám ublížili. Vyznejme to hlasitě pro lásku Kristovu: Odpouštíme.

Pane, toto vše Ti nyní odevzdáváme a děkujem, že smíme věřit v Tvé odpuštění a v Tvou posilu v životě, který nám každému nabízíš.

 

Slovo milosti: Hospodin ti odpouští všechny nepravosti, ze všech nemocí tě uzdravuje, vykupuje ze zkázy tvůj život, věnčí tě svým milosrdenstvím a slitováním. Ž 103,3n 

 

Pozdravení pokoje: Smíme přijmout tuto Boží milost, kterou nás nyní obdarovává a smíme si navzájem podat ruce na znamení odpuštění, bratrství a jednoty Kristova lidu a pozdravit jeden druhého se slovy: Pokoj tobě.

 

Eucharistická modlitba:

Otče,
jsme na cestě k tobě.
Děkujeme ti za tvou lásku, která dává našemu putování směr a smysl.
Nutíš nás cestou procházet propastmi,
i když se na to necítíme dost silní.
Dáváš nám jako oporu lidi, kteří jdou s námi
a posilují nás, když jsme slabí,
povzbuzují nás, když se nám zdá, že jsme v koncích.
Děkujeme ti za všechny, kdo byli na cestě před námi:
za Abraháma a Sáru,
za Miriam a Mojžíše,
za krále Davida a královnu Ester.

Především ti však děkujeme za toho,
který jde s námi naší cestou:
Ježíše Krista.
On osvětluje naši cestu.
Otevírá nám oči.
V Jeruzalémě nás posilnil svou svatou večeří,
abychom šli v jeho šlépějích.

V noci před svou smrtí
vzal Ježíš chléb a vzdal ti díky, Otče,
dával jej svým učedníkům se slovy:

Toto je pokrm na vaši cestu.
Vezměte a jezte.
Toto je moje tělo, které se za vás vydává.

Poté vzal kalich s vínem,
a znovu ti vzdal díky.
Dával jej učedníkům se slovy:

Toto je kalich mé krve,
nová a věčná smlouva.
Tato krev se prolévá za vás a za všechny lidi,
aby jim byly odpuštěny hříchy.
To čiňte, abych byl přítomen mezi vámi.

Proto ti děkujeme, Otče,
za Ježíšova slova a jeho příklad.
On nás svým životem učí věřit v tebe
a v cestu života.
Svou smrtí nám ukázal naději, která zůstává,
i když je vše ztraceno.
Svým vzkříšením ukazuje tvou lásku,
která obnovuje všechny, kdo se cestou znavili a zestárli.

Otče,
sešli nám svého Ducha,
abychom měli na cestě světlo pro oči, sílu pro tělo,
a společenství pro poutníky,
a abychom se pod znameními chleba a vína nyní setkali
s Kristem, který je naše cesta, pravda a život.
Amen.


 

Při vysluhování svatě večeře Páně budeme zpívat píseň 397 a poté 308.

Pozvání: Hle, pokrm, který jsme vlastníma rukama, připravili, ale ke kterému nás zve náš Pán.

Hle stůl, který jsme vystrojili, ale u kterého nás On přijímá.

Hle radost, po které jsme toužili, ale kterou nám dává On sám.

Do společenství kolem stolu Páně je zván každý, dospělý či dítě, který upřímně vyznává, věří a má ochotu odpustit. Tak už nemeškejme a radostně pojďme.

 

Přijímání: Společenství těla Kristova.

Společenství krve Kristovy.

 

Slovo při propouštění: Ale Bůh, bohatý v milosrdenství, z velké lásky, již si nás zamiloval, probudil nás k životu spolu s Kristem, když jsme byli mrtví pro své hříchy. Milostí jste spaseni!

 

Neboj se. Já jsme první i poslední, ten živý; byl jsem mrtev - a hle, živ jsem na věky věků. Mám klíče od smrti i hrobu.

 

Veleben buď Bůh a Otec Pána našeho Ježíše Krista, neboť nám ze svého velikého milosrdenství dal vzkříšením Ježíše Krista nově se narodit k Živé naději. Dědictví nehynoucí, neposkvrněné a nevadnoucí je připraveno pro vás v nebesích a Boží moc vás skrze víru střeží ke spasení, které bude odhaleno v posledním čase. Jděte v pokoji.

 

Píseň: 334 Kristus Pán vstal z mrtvých

Ohlášky:

 

Přímluvná modlitba: Pane Bože, dnes se smíme radovat, že to Ty nabízíš život, že to Ty jsi jeho Pánem a že náš život jde vstříc Tvé náruči. Dnes Tě chceme moc poprosit za všechny, kdo potřebují ujistit o této základní zvěsti pro člověka.

Pane, prosíme, abys ujišťoval o tom, že náš život má domov u Tebe a Ty nás všechny vedeš domů, blízké Jiřího Petříka. Za to Tě, Pane, prosíme.

Pane, odevzdáváme do Tvé laskavé ruky Evu Kočovou i jejího muže a děti. Moc Tě prosím, abys je všechny povzbuzoval a je-li to možné, aby se Eva uzdravila. Za to Tě, Pane, prosíme.

Pane, Ty dáváš naději. A my Tě prosíme o sílu a naději pro ty, kdo jsou unavení. Kdo ztrácí sílu k dalšímu životu. Prosíme o ty, kteří jsou nemocní, kdo jsou opuštění, kteří už ztratili své přátele. Za ně Tě, Pane, prosíme.

Pane, Ty dáváš naději na smíření. Prosíme, abys proměňoval naše srdce, prosíme abys proměňoval všechna lidská srdce, abychom tuto naději na smíření člověka s člověkem nevzdávali. Za to Tě, Pane, prosíme.

Pane, prosíme Tě za lidi bez domova. Za všechny utečence před násilím, před chudobou. Za všechny sociálně vyloučené. Za ně Tě, Pane, prosíme.

Pane, prosíme za naše sborové společenství. Prosíme za společenství sborů a farností Tvé církve v Uhříněvsi, v Říčanech, v Petrovicích. Prosíme, veď nás po své cestě, veď nás, abychom dokázali být živým svědectvím o Tvé milosti. Za to Tě, Pane, prosíme.

 

Odevzdáváme Ti v tuto chvíli své osobní díky a prosby v tichých modlitbách.

 

Spolu se všemi lidmi, kteří touží po naplnění Tvého zaslíbení pokoje, k Tobě voláme jako ke svému Otci: „Otče náš, jenž jsi na nebesích, posvěť se jméno Tvé. Přijď království Tvé. Buď vůle Tvá jako v nebi, tak i na zemi. Chléb náš vezdejší dejž nám dnes. A odpusť nám naše viny, jakož i my odpouštíme našim viníkům. A neuveď nás v pokušení, ale zbav nás od zlého. Neboť Tvé jest království i moc i sláva na věky. Amen.“

 

 

Poslání: Proto i já, když jsem uslyšel o vaší víře v Pána Ježíše a lásce ke všem bratřím, nepřestávám za vás děkovat a stále na vás pamatuji ve svých modlitbách. Prosím, aby vám Bůh našeho Pána Ježíše Krista, Otec slávy, dal ducha moudrosti a zjevení, abyste ho poznali a osvíceným vnitřním zrakem viděli, k jaké naději vás povolal, jak bohaté a slavné je vaše dědictví v jeho svatém lidu a jak nesmírně veliký je ve své moci k nám, kteří věříme. Ef 1,15-19

 

Požehnání: Milost našeho Pána Ježíše Krista a láska Boží a přítomnost Ducha svatého se všemi vámi. Amen. 2K 13,13

 

Píseň: Jako vítěz