Farní sbor Českobratrské církve evangelické v Uhříněvsi a Říčanech

Uhříněves 17.5.2015 J 17,1-19 (Jiří Ort)

Pozdrav: Milé sestry, milí bratři, milé děti, všechny vás vítám a mám radost, že jsme mohli takto přijmout Boží pozvání na dnešní bohoslužby, na kterých se smíme těšit z ujištění, že Pán Bůh je s námi a slyší nás.

Introit: Hospodine, slyš můj hlas, když volám, svoji tvář přede mnou neukrývej. Ž 27,7a.9a

Píseň: 625 Jak příjemné, můj Pane

Modlitba: Pane Bože, přicházíme, abychom volali. Přicházíme s prosbou, abys slyšel naše hlasy a vstupoval do našich životů. Slovem, setkáním, svědectvím Tvého stvoření. Ale především se svědectvím o Tvém Synu, Ježíši z Nazareta.

Děkujeme, že nemusíme hledat svou odpověď sami, ale smíme přicházet do společenství tohoto sboru, že si smíme být i my navzájem oporou, povzbuzením, ujištěním, že si nejsme navzájem lhostejní. Ujištěním, že toto sborové společenství je Tvůj dar pro nás.

Moc Tě prosíme, abychom uměli naslouchat nejen sobě navzájem, ale abychom uměli naslouchat lidem kolem nás. Tak, abychom je mohli skutečně pro jejich život ujistit, že ti nejsou lhostejní, že je máš rád a i pro ně jsi v Ježíši Kristu nabídl své království. Amen.

Slovo dětem:

Píseň ze Svítá: S166 Kristus je má síla i spasení

Čtení: J 17,1-19

Píseň: 404 Pane Ježíši Kriste

Text: Lk 4,16-21

Haleluja. Bůh kraluje nad všemi pronárody, Bůh sedí na svém svatém trůnu. Haleluja. (Psa 47:9 CEP)

Přiznám se, že jsem s tím Janovým textem hodně bojoval, než jsem ho přijal a byl schopen se nad ním zamyslet. Důvod, proč jsem s ním bojoval, bylo napětí, které jsem cítil mezi synoptickým pohledem na Ježíše z Nazareta, který reprezentuje Ježíšovo programové prohlášení u evangelisty Lukáše a Ježíšem janovským z dnešního textu, tedy části Velekněžské modlitby.

Všichni cítíme onu rozpohybovanou dobu, není možné si nevšímat potřebných, není možné neuvažovat o tom, k čemu nás tu Pán Bůh chce mít. K čemu má být církev. Rezonuje nám v tom Ježíšova zvěst o Božím království s jeho dopadem na situaci lidí, kteří potřebují pomoci. Není to pouze o uprchlících, jakkoliv tato otázka je zcela zásadní. Je testem solidarity, testem lidství. Řečeno s T.G.Masarykem – testem schopnosti žít ideál humanitní. Je až neskutečné, jaké důvody se v našem státě uvádějí pro to, aby uprchlíci k nám přijímáni nebyli. Ano, církev by se k tomu měla vyjádřit, měla by upozorňovat na situaci nouze a ne přemýšlet nad tím, jak si díky Dnům víry naplní kostely. Jsou tu ale i lidé, kteří mají existenční nouzi a žijí vedle nás. Lidé, kteří potřebují třeba „pouze“ naši přítomnost. „'Duch Hospodinův jest nade mnou; proto mne pomazal, abych přinesl chudým radostnou zvěst; poslal mne, abych vyhlásil zajatcům propuštění a slepým vrácení zraku, abych propustil zdeptané na svobodu, abych vyhlásil léto milosti Hospodinovy.'“ (Luk 4:18-19 CEP) To nás trápí. To promýšlíme. Tuto komunikaci Ježíšovy zvěsti o Božím království a situace, ve které žijeme. Často nás to leká, nevíme si rady s Ježíšovými vyostřenými nároky. V našem textu promýšlíme Ježíšova slova: „Přišel jsem vyhlásit léto milosti Hospodinovy.“

A najednou se před našima očima otevírá text z Janova evangelia, který nás neleká vůbec. Který představuje Ježíše jako toho, který je zcela soustředěný na ujištění, že On je ten, který přináší Boží obraz. Nebo, jak slyšíme v dnešním textu, ten, který zjevuje Boží jméno. A prosí za ty, kteří mu patří. Za ně, ne pro svět. Mohli bychom být spokojení. Tady můžeme spokojeně žít. Ale my spokojení nejsme.

Co s tím? Co s tímto Ježíšem, za kterým jakoby nebyla cítit ona zvěst o Božím království, prostoru Boží vlády milosti pro ty, kteří touží po životě a je jim odepírán. Co s církví, která sepsala tento spis, Janovo evangelium, aby se ujistila, že jedině u tohoto Ježíše je život. A ti, kteří to odmítají, jsou darebáci, jako ti zlí židé, se kterými měla janovská církev zásadní problémy, nebo posedlí satanem, jako Jidáš. Nebo – tento svět, který Ježíše odmítl jako Krista, Spasitele.

Co s tím? Co dnes s textem, který ujišťuje učedníky, že je Pán Bůh zachová i po Ježíšově odchodu, který už nastává. I uprostřed všeho možného útlaku. Co se zaměřením na ujišťování církve, že ji Pán Bůh zachová?

Abychom s dnešním textem mohli vůbec pracovat, abychom se z něj mohli těšit, tak si musíme uvědomit úplný základ – proč je janovský Ježíš Ježíšem vítězným a na rozdíl od Ježíše synoptiků Ježíšem netrpícím. Abychom Janovy důrazy mohli pochopit, musíme mít neustále před očima Ježíšovo ukřižování. Janovská církev moc dobře věděla o obětovaném Beránkovi, moc dobře také věděla, že následování Ježíše znamená nesení kříže. Zažívala to na vlastní kůži. Jakkoliv u Jana neslyšíme nic o Božím království, slyšíme tam o lásce a službě ve vyprávění o umývání nohou, které uvádí zjevovatelský oddíl, jehož je Velekněžská modlitba závěrem. Oddíl, který nám ukazuje Boží jméno, základ Boží milosti. Najednou se nám janovské důrazy otevírají jako ujištění, že cesta s Ježíšem, který ukazuje jako základ Božího zjevení službu a lásku, má budoucnost. I když je tam kříž. Protože tento kříž je naplněním, oslavením Ježíše. Je to Boží plán, a tak je tento Ježíš tím, který je jednoznačně na Boží straně.

A k této cestě je církev vyzývána. K této cestě je odevzdávána. Jakkoliv nás trochu vyvádí z míry Janův styl jasných protikladů, protikladu těch, kteří patří Ježíši, a světa, tak to Jana nevede k útěku ze světa. „Jako ty jsi mne poslal do světa, tak i já jsem je poslal do světa.“ (Joh 17:18 CEP)

Jsme tedy posláni do světa. Zvěstovat Boží jméno. Tedy Boží příběh s člověkem, jak nám zřetelně ukazuje Boží rozhovor s Mojžíšem u hořícího keře. Boží příběh služby, lásky a oběti, jak nám je ukazuje Ježíš. A zároveň nám dnešní text z Janova evangelia připomíná, že nejsme nadlidé. Že není špatně, že se lekáme, že potřebujeme povzbudit. Že nám záleželo na tom, kdo bude zvolen do synodní rady a doufáme, že nové členy bude Pán Bůh provázet svou moudrostí. Že církev, my, se nebudeme ustrašeně rozhlížet, jestli tu ještě budeme za 30 let, ale budeme se solidarizovat s těmi, kdo naši solidaritu potřebují. Nebylo špatně, že janovský sbor měl otázky a nejistoty, že zcela zřetelně rozdělení církve byl jeho tématem. Na tomto pozadí vznikl celý spis, který ujišťuje, že celá zvěst evangelia není omyl. Že Ježíš z Nazareta je ten, který skutečně zjevil Boží jméno. Evangelista jasně říká, že na tuto cestu do světa dostáváme jistotu, že nás Pán Bůh neopouští a neopustí. „Již nejsem ve světě, ale oni jsou ve světě, a já jdu k tobě. Otče svatý, zachovej je ve svém jménu, které jsi mi dal; nechť jsou jedno jako my.“ (Joh 17:11 CEP)

A tak i my ve všech úkolech, které se před námi otevírají, v práci pro lidi, na které tak klade důraz Ježíšova zvěst v synoptických evangeliích, v práci na vztazích s našimi nejbližšími, smíme s vděčností přijmout skutečnost, že i nás Ježíš odevzdává Bohu. Že tu nejsme ztraceni ve vší své nejistotě a chybách. Smíme naplno vnímat, že to nejsou naše schopnosti, díky kterým si zasloužíme patřit Pánu Bohu – ale je to právě Ježíšova přímluva, která nás Bohu odevzdává. Nebo, chcete-li, to sám Bůh nás přijímá ze své milosti v Ježíši Kristu. Že smíme jít za druhým člověkem právě tak, jako za ním šel Ježíš z Nazareta. A smíme prosit za druhé i za sebe, abychom na naší cestě nezabloudili. Jako církev. I my osobně.

Amen.

Píseň: 679 Uč nás na cestě pravé 354

Ohlášky:

Přímluvná modlitba: Pane Bože, chceme Tě moc prosit, abys nás učil k Tobě volat. Abys nás učil dívat se kolem sebe a odevzdávat Ti ty, kteří touží po životě a prosit Tě, abychom i my dokázali pomoci tam, kde můžeme.

Pane, nejen dnes Tě prosíme za Evu Kočovou i za její blízké. Prosíme, abys je všechny posiloval a dával jim jistotu své přítomnosti. Za to Tě, Pane, prosíme.

Pane, prosíme Tě dnes za nově zvolené členy synodní rady naší církve. A chceme poprosit o Tvého Ducha odvahy nejen pro její jednotlivé členy, ale pro nás všechny. Abychom se opravdu snažili myslet na úkoly církve a ne na její přežití. Za to Tě, Pane, prosíme.

Prosíme o pomoc, abychom uměli povzbudit ty, kdo jsou v těžké životní situaci. Prosíme o empatii, o trpělivost v naslouchání. Prosíme, dávej nám moudrost rozpoznat, co a kdy je potřeba říci slovo povzbuzení, kdy a jaká je potřeba konkrétní pomoc. Za to Tě, Pane, prosíme.

Prosíme za ty, kdo se dostali do těžké situace v rodině. Za ty, kdo ublížili i za ty, kterým bylo ublíženo. Pane, prosíme za zázrak smíření. Za to, Tě, Pane, prosíme.

Pane, prosíme o odvahu, nápaditost a solidaritu politiků tváří v tvář katastrofě těch, kteří prchají před násilím a bídou ve svých zemích. A nám dávej sílu, abychom dokázali solidaritu podpořit. Za to Tě, Pane, prosíme.

Pane, děkujeme za obětavé lidi, kteří stále pomáhají zvládat boj s virem Ebola. Máme radost, že už je většina zemí mimo nebezpečí a zároveň prosíme za situaci v Guinei a Sieře Leone. Prosíme i za italskou zdravotní sestru, která se při pomoci sama virem nakazila. Za to vše Tě, Pane, prosíme.

Odevzdáváme Ti v tuto chvíli své osobní díky a prosby v tichých modlitbách.

Spolu se všemi lidmi, kteří touží po naplnění Tvého zaslíbení pokoje, k Tobě voláme jako ke svému Otci: „Otče náš, jenž jsi na nebesích, posvěť se jméno Tvé. Přijď království Tvé. Buď vůle Tvá jako v nebi, tak i na zemi. Chléb náš vezdejší dejž nám dnes. A odpusť nám naše viny, jakož i my odpouštíme našim viníkům. A neuveď nás v pokušení, ale zbav nás od zlého. Neboť Tvé jest království i moc i sláva na věky. Amen.“

Poslání: A tak, moji milovaní bratří, buďte pevní, nedejte se zviklat, buďte stále horlivější v díle Páně; vždyť víte, že vaše práce není v Pánu marná. 1K 15,58

Požehnání: A pokoj Boží, kterýž převyšuje všeliký rozum, hájiti bude srdcí vašich i smyslů vašich v Kristu Ježíši. Fp.4,7

Píseň: 355 Kristus má v rukou celý svět