Farní sbor Českobratrské církve evangelické v Uhříněvsi a Říčanech

Uhříněves 7.6.2015 2K 4,5-12 (Jiří Ort) bohoslužby s VP

Pozdrav: Milé sestry, milí bratři, milé děti, všechny vás vítám na naší společné bohoslužbě. Na setkání, kde smíme naslouchat Božímu slovu, těšit se z Božího pozvání a děkovat za ně.

Introit: Pane, v Tvé milosrdenství doufám, moje srdce jásá nad Tvou spásou. Budu zpívat Hospodinu, neboť se mě zastal. Ž 13,6

Píseň: 33 Rozveselte se v Hospodinu

Modlitba: Pane Bože, přicházíme k Tobě s vděčností, že Ti smíme odevzdat své životy. V jistotě, že Ty je nepřebíráš, že si nevybíráš, který život Ti stojí za námahu a který ne. Vyznáváme se z mnoha selhání, vyznáváme, jak mnoho dokážeme ublížit, jak málo si dokážeme naslouchat a porozumět si.

Právě takoví Ti chceme poděkovat, že jsi přišel za člověkem, který je takový jaký je, v Ježíši z Nazareta. Že jsi otevřel dveře pro setkání napříč všem rozdílům, že jsi nabídl život všem.

Děkujeme, že to dnes smíme hmatatelně prožít u Tvého stolu. Že se smíme těšit z toho, že nám nabízíš společenství s Tebou i společenství s těmi, kdo Tě hledají, kdo se po Tobě ptají a touží jít po Tvé cestě.

Amen.

Slovo dětem:

Píseň ze Svítá: S318

Čtení: Mk 2,23-3,6

Píseň: 669 Přijď, Spasiteli

Text: 2K 4,5-12

Haleluja. Hospodine, všichni králové země ti vzdají chválu, až uslyší, co jsi vyřkl. Haleluja. Ž 138,4

V prvním čtení máme před sebou nádherný text. A typický text pro Ježíšův život a jeho zvěst. "Sobota je učiněna pro člověka, a ne člověk pro sobotu. Proto je Syn člověka pánem i nad sobotou." (Mar 2:27-28 CEP) Svěcení soboty tu je symbolem Ježíšova přístupu k tomu, jak byl vnímán Zákon. Jako něco, co bylo součástí identity Božího lidu. Co bylo nutné dodržovat, aby bylo vše tak, jak má – aby v Božím lidu vládl Hospodin. Aby to nebylo pouze to nejnutnější, jak to zajišťovaly kruhy kolem chrámu.

Byly bychom nespravedliví vůči židovství, kdybychom prohlásili, že to, co udělali učedníci zakazoval pohled všech židovských skupin. A už vůbec bychom byli nespravedliví, kdybychom si představovali, že všechny židovské skupiny tvrdili, že se v sobotu nesmí uzdravovat. Stejně tak Ježíš vůbec nezpochybňoval svěcení soboty. Mohli bychom říci, že je Ježíš součástí běžných sporů v židovství, jak se správně chovat podle Mojžíšova Zákona. Problém ale byl, že tyto spory byly velice zásadní – šlo v nich o to, kdo bude ten pravý Izrael. Ti, kteří nedodržovali Zákon nebo ho dodržovali chybně, byli nazýváni hříšníky. Když čteme v jednom z předchozích sporů ve 2. kapitole Markova evangelia výčitku vůči Ježíšovi, že stoluje s celníky a hříšníky, pak tu nejde o nějaké darebáky, ale o lidi, kteří se podle ostatních zásadně mýlí ve své zbožnosti. Kteří zcela chybně ukotvili svůj život.

A do toho vstupuje Ježíš s mohutným důrazem na člověka. Ve všech „galilejských sporech“ z počátku Markova evangelia je na jedné straně vnímání Zákona a na druhé straně člověk. A za člověkem stojí Ježíš celou svoji autoritou. Zřetelně to vyjadřuje slovy „Proto je Syn člověka pánem i nad sobotou.“ (Mar 2:28 CEP) Člověk se vším, co paří k jeho životu je určující pro otázky, kolem kterých se vedly vášnivé diskuse. Je to skutečně nádherně vidět na příběhu člověka s „odumřelou“ rukou. Je to úplná divadelní scéna, která přesně ukazuje Ježíšův důraz. Ten člověk byl na okraji. A Ježíš jej staví do centra dění. „Vstaň a pojď doprostřed!“ (Mar 3:3 CEP) Ne rozhovor o tom, jaké chození pod Zákonem je to pravé, ale člověk patří podle Ježíše do centra.

No jo, ale co s tím dál? Co s tím, když toto vnímání je vždy znovu opravováno, protože zasahuje do identity toho kterého náboženského proudu? Asi nejsem sám, koho okouzlil doc. Pavel Hošek svojí přednáškou o Islámu. A já si pamatuji nejvíc větu o humanizující hermeneutice, tedy zlidšťujícím výkladu. To by mělo probíhat ve všech náboženstvích, protože se kultura a společenská situace prostě vyvíjejí. A Ježíšovy důrazy k tomuto přístupu otevírají cestu. Jakoby ho zaštiťuje autoritou Božího království, které přináší.

Jenže – co je to platné, když kolem sebe vidíme to, co vidíme. Co je to platné, když se nemůžeme sejít společně při vysluhování večeře Páně. O tom bychom si mohli popovídat s apoštolem Pavlem. On pochopil a uchopil tento základní Ježíšův důraz na otevřenost pro všechny hříšníky – tedy pro celou různost náboženské praxe a byl přesvědčen, že právě otevřenost pro lidi zcela mimo Boží lid je toho logickým důsledkem. O to jde v myšlence „spasení pouhou vírou“. Ale Pavel neustále narážel na tvrdé odmítnutí. Nejtypičtější ohlas těchto sporů slyšíme z apoštolových slov na začátku epištoly Galatským, kde se Pavel zlobí, že apoštol Petr po příchodu „vizitace“ z Jeruzaléma do Antiochie zcela obrátil a odmítl společenství s křesťany z pohanů u stolu Páně. Je zajímavé, že i v Korintu to byl problém – tam se zase toto společenství dělilo ze sociálních důvodů. A my bychom takové dělení lidí na lepší a horší mohli ukázat i dnes kolem sebe. Stejně jako kdysi je toto dělení z náboženských i sociálních důvodů. Je čím dál zřetelnější, že lakmusovým papírkem je postoj k uprchlíkům. Skutečně nikdo nezná řešení, ale druhá věc je tyto uprchlíky alespoň neurážet. Brát je vážně jako lidi. A my se cítíme slabí, máme pocit, že jsme zcela bezmocní. Ema nám na mládeži vyprávěla, jak na facebooku požádala o zakázání facebookových stránek, na kterých bylo natvrdo prezentováno „Cikáni do plynu“. Ema všechno vyplnila, vysvětlila a přišla jí odpověď, že není důvod ke stažení, že to nevybočuje z rámce. Ta bezmoc je skutečně veliká.

A do toho vstupuje dnešní text apoštola Pavla z dopisu do Korintu. Je to text místy tvrdý, protože je součástí ostré polemiky. Právě proti výlučnosti. Právě proti opuštění Ježíšova důrazu na člověka. O to horší, že vlastně korintští profitovali na tomto Ježíšově důrazu a teď ho opouštějí, když jde o druhé. Opouštějí důraz Kristova kříže jako určující model pro lidský život.

To, co mě na apoštolu Pavlovi fascinuje, jsou dvě věci. Jednak se nevzdává, k čemuž já osobně mám tendence. On dobře ví, že to, co mu bylo svěřeno, je tak důležité, že se vzdát nesmí. On věří zvěsti evangelia. „Neboť Bůh, který řekl 'ze tmy ať zazáří světlo', osvítil naše srdce, aby nám dal poznat světlo své slávy ve tváři Kristově.“ (2Co 4:6 CEP) Je přesvědčený, že jde o poklad, který lidé potřebují k životu. Tedy ne konkrétní projevy zbožnosti, ne konkrétní konfese, ne kulturní zázemí, ale Ježíšova ochota stolovat s hříšníky. Nabídka života všem v té největší různosti.

A další, v čem Pavla obdivuji, je jeho na jedné straně zaťatost pro evangelium pro člověka a na druhé straně obrovský odstup, který od sebe měl. Promlouvá právě do naší úzkosti, že na to nestačíme. Žil ve stejně rozdělené církvi, žil v roztříštěné společnosti, denně čelil životu v chudobě, žil ve světě, který byl na schopnosti člověka až příliš veliký. Zdálo se tehdy i dnes, že síly, které ničí život mají mnohem větší moc než síly, které se snaží život chránit. Proč to tak je? Proč jen to tak je?

Apoštol odpovídá velice pokorně a zároveň s jistotou, že to, co vidíme, to, co nás nutí do pochybností, nemá větší sílu než Boží milost. Ano - „Tento poklad máme však v hliněných nádobách“, ale proto, „aby bylo patrno, že tato nesmírná moc je Boží a není z nás.“ A tak i dnes smíme slyšet ujištění, že Ježíšův důraz na Boží milost pro člověka v celé jeho různosti má platnost. A my smíme vědět, že má smysl se této dobré zprávě, tomuto evangeliu, dát do služby. A smíme přijmout posilu ve společenství s naším Pánem a Spasitelem, ke kterému jsme zváni k tomuto stolu.

Amen.

Píseň: 672 Dej nám moudrost, odvahu

Vyznání vin: Pane Bože, přicházíme k Tobě a chceme poděkovat, že si nás v tuto chvíli vedeš k tichosti a k vyznání. Že před Tebou smíme vyznat to, co nás tíží a trápí, že Ti to smíme odevzdat a otevřít se Tvé milosti, ve které nám ukazuješ skutečný základ našich životů. Děkujeme, že před námi otevíráš perspektivu života, který má budoucnost.

Chceme před Tebou vyznat, že nejsme lepší než lidé kolem nás. Že často svou skepsí zastíráme výhled k Tvé naději. Kdo takto poznáváte svou vinu, vyznejte to hlasitým: Vyznávám.

Vyznáváme všechno to, co jsme zavinili a nevíme si s tím rady, všechna slova, která neměla zaznít, všechny chvíle, ve kterých jsme neobstáli, svou netrpělivost a svou lhostejnost. Kdo takto poznáváte svou vinu, vyznejte to hlasitým: Vyznávám.

Pane, z evangelia Tě ve svědectví Ježíše Krista poznáváme jako milosrdného Pána, který se slitovává a odpouští, nepohoršuje se, ale přijímá. Proto věříme, že také my máme v Tobě a u Tebe naději a odpuštění a budoucnost. Kdo takto věříte vyznejte to hlasitým: Věřím.

Protože Ty jsi odpustil nám a nabízíš společenství s Tebou i s lidmi, také já odpouštím všem, kdo se proti mně jakkoli provinili a prosím o odpuštění každého, komu jsem ublížil sám.

Kdo jste takto ochotni ke smíření, vyznejte to hlasitým: Odpouštím.

Slovo milosti: Cožpak nevíš? Cožpak jsi neslyšel? Hospodin, Bůh věčný, Stvořitel končin země, není zemdlený, není unavený, jeho rozumnost vystihnout nelze. On dává zemdlenému sílu a dostatek odvahy bezmocnému. Iz 40,28n

Pozdravení pokoje: Smíme přijmout tuto Boží milost, kterou nás nyní obdarovává a smíme si navzájem podat ruce na znamení odpuštění, bratrství a jednoty Kristova lidu a pozdravit jeden druhého se slovy: Pokoj tobě.

Modlitba: Otče, děkujeme ti,

neboť ty jsi náš Bůh.

Nebe a země a všechno, co žije,

ti vděčí za svůj původ.

Tvé světlo osvětlilo svět

a dalo povstat životu;

člověka jsi stvořil podle svého obrazu,

řídil jsi jeho cestu

a vedl jsi ho svým přikázáním.

Slyšel tvé slovo z úst tvých poslů,

nám všem jsi řekl své věčné Slovo:

v Ježíši Kristu, tvém Synu.

V něm máme život.

Jeho Duch lásky je tím Duchem, který nás učí

chválit tebe, našeho Otce,

tobě děkovat,

tebe oslavovat

a tebe vyznávat:

Svatý, svatý, svatý jsi, Hospodine zástupů, plná jsou nebesa i země tvé slávy. Požehnaný, který přicházíš ve jménu Páně. Hosana na výsostech!

Slova ustanovení: Poslyšte slova ustanovení svaté večeře Páně: „Já zajisté přijal jsem ode Pána, což i vydal jsem vám, že Pán Ježíš v tu noc, v kterouž zrazen jest, vzal chléb a díky činiv, lámal a řekl: Vezměte, jezte, to jest tělo mé, kteréž se za vás láme. To čiňte na mou památku. Takž i kalich, když povečeřel, řka: Tento kalich je ta nová smlouva v mé krvi. To čiňte, kolikrát koli píti budete, na mou památku. Nebo kolikrát byste koli jedli chléb tento a z kalicha toho pili, smrt Páně zvěstujete, dokud nepřijde.“

(1K 11,23-26)

Apoštolské vyznání: Chceme se touto svátostí posilnit ve víře. Nejen sami pro sebe, ale v jednotě církve Kristovy, ve společenství s křesťany všech konfesí, generací a národů. Vyznejme tedy spolu s nimi slovy Apoštolského vyznání víry:

Sbor: Věřím v Boha, Otce všemohoucího, Stvořitele nebe i země, i v Ježíše Krista, Syna jeho jediného, Pána našeho, jenž se počal z Ducha svatého, narodil se z Marie Panny, trpěl pod Pontským Pilátem, byl ukřižován, umřel a byl pohřben, sestoupil do pekel, třetího dne vstal z mrtvých, vstoupil na nebesa, sedí na pravici Boha Otce všemohoucího, odkud přijde soudit živé i mrtvé. Věřím v Ducha svatého, v svatou církev obecnou, svatých obcování, hříchů odpuštění, těla z mrtvých vzkříšení a život věčný. Amen.

Píseň: Při vysluhování svaté večeře Páně Budeme společně zpívat píseň

397

Pozvání: Ježíš Kristus každého z nás zve: „Pojďte ke mně všichni, kdo se namáháte a jste obtíženi břemeny, a já vám dám odpočinout.“ I my se tedy nyní smíme odvážit přistoupit ke stolu, který je pro nás připraven.

Přijímání: Společenství těla Kristova.

Společenství krve Kristovy.

Propouštění:

Ježíš mu odpověděl: "Kdo mě miluje, bude zachovávat mé slovo, a můj Otec ho bude milovat; přijdeme k němu a učiníme si u něho příbytek.

J 14,23

Píseň: 650 Začnem píseň novou

Ohlášky:

Přímluvná modlitba: Pane Bože, náš Otče, přicházíme za Tebou a chceme Ti odevzdat všechny, na které myslíme, o které máme starost. A chceme Tě poprosit, abys ochraňoval a pomáhal i těm, a možná právě těm, o kterých nevíme nebo na ně zapomínáme.

Odevzdáváme do Tvých rukou Evu a Járu Kočovi i jejich děti. Prosíme, posiluj je, aby měli sílu zvládat Evinu nemoc. Za ně Tě, Pane, prosíme.

Odevzdáváme Ti všechny, kdo jsou zraněni v partnerském vztahu. Odevzdáváme Ti rodiny, které trpí neporozuměním. Odevzdáváme Ti děti, které si toto zranění ponesou životem. Za ně Tě, Pane, prosíme.

Pane, myslíme na místa, kde žijeme. Prosíme za všechny, kdo se snaží být pomocí ve veřejném prostoru. Za ně Tě, Pane, prosíme.

Prosíme za sbory a farnosti v našem okolí. Prosíme o Ducha svatého, aby nás ujišťoval o Tvé milosti, a tak nás vedl k otevřenosti pro druhé lidi. Za to Tě, Pane, prosíme.

Pane, prosíme o posilu pro pozůstalé obětí námořního neštěstí čínské lodi. Za ně Tě, Pane, prosíme.

Prosíme o mír pro Ukrajinu, kde znovu zintenzivněly boje. Za to Tě, Pane, prosíme.

Pane, vidíme nové a nové vlny uprchlíků. Prosíme o pomoc. Prosíme o odvahu k pomoci. Za to Tě, Pane, prosíme.

Pane, odevzdáváme Ti politiky na setkání G7. Odevzdáváme Ti politiky u nás. Prosíme pro ně o odvahu k humanitě. Odvahu postavit se nenávisti a sobectví. Za ně Tě, Pane, prosíme.

Vyslyš, prosíme, naše osobní díky a prosby, které Ti v tichosti odevzdáváme.

Voláme k Tobě spolu se všemi křesťany tak, jak nás to naučil Tvůj syn a náš spasitel Ježíš Kristus:

„Otče náš, jenž jsi na nebesích, posvěť se jméno Tvé. Přijď království Tvé. Buď vůle Tvá jako v nebi, tak i na zemi. Chléb náš vezdejší dejž nám dnes. A odpusť nám naše viny, jakož i my odpouštíme našim viníkům. A neuveď nás v pokušení, ale zbav nás od zlého. Neboť Tvé jest království i moc i sláva na věky. Amen.“

Poslání: Ten, který „dává semeno k setbě i chléb k jídlu, dá vzrůst vaší setbě a rozmnoží „plody vaší spravedlnosti“. Vším způsobem budete obohacováni, abyste mohli být velkoryse štědří.

2Kor. 9,10a11a

Požehnání: A pokoj Boží, kterýž převyšuje všeliký rozum, hájiti bude srdcí vašich i smyslů vašich v Kristu Ježíši. Fp.4,7

Píseň: 488 Milost Pána našeho