Uhříněves 14.6.2015 Joz 6, 1-20 - Jericho (Filip Boháč)

Proč? Nebylo v tom duchovní naučení. Historicky by asi nevýznamnější informací ohledně Izraele bylo, jak král Achab vytvořil s dalšími čtyřmi aramejskými králi protiasyrskou koalici, a v bitvě u Karkaru (863 př. n. l), odrazili asyrského agresora Salmanasara III. Kdyby se to nestalo, byl by severní Izrael zničen o sto let dříve. Ale v Bibli o tom není ani zmínka. Tedy – Bible není historická kniha, ani jí být nemá a nechce; a je to tak správně (netřeba se znepokojovat).

A když se to tedy nestalo, tak proč si to připomínáme?

Zpráva o dobytí Jericha není historickou zprávou – ale teologickou! Jde o teologické uchopení reality. Jericho totiž bylo také dobyto bojem bez boje. Velká řada vykladačů si všímá, že v případě Jericha jde spíše o liturgický piknik – tedy o nějaký rituál, zapojování hudby a artefaktů – které odkazují k Bohu. Které hradby byste prosím vás chtěli zničit tím, že je budete obcházet a troubit u toho? To snad leda zbytky Říčanského hradu.

Příběh o dobytí Jericha je třeba chápat předně v jeho duchovním významu!

O co vlastně jde: Jozue a s ním Izrael, mají dobýt něco – co už je jejich; nebo jinak – je jim to slíbeno. A někdo jim v tom brání – a je to silný, ba dokonce duchovní nepřítel, skrytý ve smýšlení občanů Jericha.

Nám, podobně jako Izraelcům nejspíš taky něco brání na cestě životem. Hádám, že to pro nikoho z vás asi nebude zrovna Jericho, ale zkuste se schválně zamyslet – co teď stojí před vámi za překážku… Je něco takového?

Pro jednoho to může být: zkouška ve škole, dalšího trápí, že se rozhádal s kamarádem – a neví jak z toho ven, jiný má problémy s šéfem v práci atp... – domyslete si sami. Obecně mám za to, že se to děje takřka vždy, když se my jako křesťané – snažíme svůj život žít víc směrem k Bohu ~ když se snažíme vykonávat své křesťanské povolání. Tak se před nás postaví nějaké to Jericho – tedy na první pohled nedobytná hradba, na kterou nestačíme.

Ale toho se nesmíme leknout! My přece chceme dál! Chceme tu hradbu nějak porazit!

Apoštol nás ujišťuje v 1 Korintským 1, 21: „Protože svět svou moudrostí nepoznal Boha v jeho moudrém díle, zalíbilo se Bohu spasit ty, kdo věří, bláznovskou zvěstí.“ Jen si připomeňme jakou taktiku ten Jozue použil. Systém, jakým lze zničit Jericho – je vpravdě bláznovský. Hradby duchovního Jericha nepadají tak, jako hradby jiných pevností. Zbraně vám budou k ničemu.

Všimněme si, že Jozue nerozhoduje o tom – jak se má Jericho dobývat. JAK NA TO – nám sdělil sám Hospodin. A jak tedy bojovat s našimi překážkami v životě? No rozhodně jinak, než jak by nám radila naše lidská moudrost. Jozuovi by lidská moudrost radila: „chlape tak na tohle budeš potřebovat katapult, nebo žebříky.“ Ne, tudy ne – říká Hospodin. Bitva o Jericho není historická záležitost – je to záležitost duchovní, a tak je třeba bojovat v duchu.

Ani tady nás nenechal Hospodin v koncích, a radí, jak na to: Izraelci mají obcházet 6 dní hradby s archou úmluvy, a troubit; sedmý den mají město obejít sedmkrát. Tak trochu nám tu zaznívá jedno z přikázání desatera: sedmý den budeš odpočívat, a soustředit se na Boha. A v širším měřítku v tom rozpoznávám jakousi taktiku, která má svůj význam i pro nás.

Šest dní – tj. všechen čas, který můžeš pracovat, se o tu svou překážku starej ty. A sedmého dne, jdi, a nech pracovat Hospodina! To, že s Izraelci chodila kolem Jericha i archa úmluvy, je velmi důležité. Protože to znamenalo, že Bůh je s nimi aktivně přítomen. A co je v arše úmluvy? Desky zákona, Áronova hůl a mana. Rozumím tomu tak, že když nás něco trápí, máme nějaký ten problém – tak se ho máme snažit řešit, a to za pomoci Bible – Božího slova, a modliteb. Když se takhle budeme snažit, tak přijde další fáze taktiky – nechat jednat Boha. Jde o to, také pozvat Boha do našeho života, a naslouchat mu, když bude radit kudy dál.

Jeden může namítnout: „Ale Bůh k nám přeci nemluví! Já nic neslyším.“ Že někoho neslyším, neznamená, že ten někdo nemluví. Myslím, že všichni znáte ten efekt: kdy maminka volá na dítě, že bude večeře – ozve se: „Jo jo.“ A další půlhodinu to několikrát opakuje, a vtírá se, než jí vůbec začne to dítě poslouchat.

A takhle je to i s námi; Bůh na nás neustále mluví – a že nemluví jako člověk? No, to se ví, že ne, mluví jako Bůh – ne jako člověk, proč se divit. Pořád se snaží nějak člověka oslovit. Akorát my lidé, a řekněme to naplno – často hlavně my křesťané – neposloucháme, a potom říkáme, že Bůh k nám nemluví, nebo možná ani není. Bůh dal totiž nám lidem – a to bych mu skoro jako Cimrman, i vytkl :-) - až moc svobodnou vůli. Tam kde si člověk pustí svoji „svobodu“ na špacír – vznikaly vždycky ty nejbrutálnější konflikty^[6].

A jak tedy zaslechnout Boží hlas? No předně čtením Bible a modlitbou. Bible je Boží slovo, a když si v ní budeme číst, a pak promýšlet – jestli nám to něco říká, či ne – do té naší konkrétní situace, tak jistě najdeme nějakou odpověď (vyzkoušeno)! Podobně funguje modlitba – komunikační kanál země-nebe; člověk-Bůh. Bůh s námi komunikuje také skrze své anděly – tedy posly, což mohou být i lidé. Lidé, kteří vyřizují nějakou Boží vůli (třeba pomáhají nemocným) jsou andělé. Před obléháním Jericha potkal Jozue anděla, a ten ujistil ho v tom, na co chystá^[7]. Je tedy možné, že nám Pán Bůh dá vědět i tak, že se setkáme s někým, kdo nám poradí. Na jiném místě Bible čteme, že prorok Eliáš čekal, až uslyší Boha: „Po zemětřesení byl oheň, ale Hospodin ani v tom ohni nebyl. Po ohni však hlas tichý, jemný.^[8]“ Naslouchejme tedy tomu tichému hlasu, který nám dobře radí.

Jozue se spolehl plně na Boží slovo, a aniž by nějak váhal – tak do toho jde. A to je asi i hlavní důraz toho vyprávění o Jerichu – následovat slova našeho Pána – i když to vypadá, že je to bláznovství. Nečekat na rozumové ujištění. Opravdový křesťan bude vždy vypadat jako blázen – a Ježíš o tom mluví předem, že křesťan bude vypadat jako šílenec, to není žádná novinka. A Ježíšovo Slovo do aktuální situace, které byť se zdá – jako akt víry – bláznovstvím, je vždy pravé a neklame.

Opakuji: Co je právě pro nás ta konkrétní hradba? A pokud se nějak doptáváme Boha – co nám do té situace radí? Co je jeho vůle pro nás? Když tohle víme, tak s vírou do toho. Nám všem už bylo oznámeno, že budeme bořit různé hradby na cestě k Bohu. Ne vlastní moudrostí, ale Boží milostí, láskou, vírou a nadějí!

Amen