Farní sbor
Českobratrské církve evangelické
v Uhříněvsi a Říčanech
Farní sbor
Českobratrské církve evangelické
v Uhříněvsi a Říčanech
Pozdrav: Milé děti, milé sestry a milí bratři, milí přátelé, vítám vás na našich společných bohoslužbách a zdravím vás apoštolským pozdravem: Milost našeho Pána Ježíše Krista, láska Boží a přítomnost Ducha svatého se všemi vámi. Amen.
Introit: Co jsme slýchali a o čem víme, to, co nám otcové vyprávěli, nebudeme tajit jejich synům. Budeme vyprávět budoucímu pokolení o Hospodinových chvályhodných činech, o mocných skutcích a divech, jež konal. (Ž 78,2-4)
Píseň: 611 Není lepší na tom světě
Modlitba: Pane Bože, přicházíme k Tobě trochu celí pochroumaní. Co my všechno provedli. Pohádali se, urazili se, nebyli schopní odpustit. Nějak nám to nejde být učedníky Tvého Syna. Nevíme si se sebou rady a nevíme si rady ani s tím, co se dozvídáme v Písmu. Jací bychom měli být, co od nás chceš, čím bychom měli být lidem kolem nás. Někdy si říkáme, tady nemáme co dělat, to není pro nás, to je pro nějaké lepší lidi.
Ale pak jsme znovu uslyšeli pozvání do Tvého shromáždění. Znovu jsme dostali naději v tom, že Ty nás neopouštíš, i když my selháváme. Děkujeme Ti, že pro takové lidi jako jsme my jsi poslal svého Syna, který pro naši záchranu zemřel na kříži. Děkujeme Ti za všechny svědky o Jeho vzkříšení, o kterém si smíme vyprávět i my a ujišťovat se o Jeho přítomnosti v Duchu svatém i v tomto shromáždění, v našich rodinách, ve všech společenstvích i u všech jednotlivců, kteří k tobě volají. Amen.
Čtení: Gn 2,15-17; 3,1-6
Píseň: S201 Nám pomoz, Pane milý
Text: Mt 10,5.7.8
Haleluja. Hospodine, tvoje milosrdenství je věčné. Haleluja. Ž 138,8b
Když se podíváme na tento obrázek, vidíme tam rostliny. Když se podíváme na další, uvidíme tam zvířata. A když se podíváme na tento poslední, uvidíme tam dva lidi. Věděli byste, jak se jmenují? Ano, Adam a Eva. My už jsme si o nich vyprávěli, ale dnes si o nich povíme další příběh.
Adam s Evou žili v zahradě Eden. Měli se o ni starat, aby tam všechno rostlo, aby bylo postaráno o zvířata, aby všechno bylo v pořádku. To dalo určitě spoustu práce a Adam s Evou museli být šikovní, aby to zvládli. Mohli být spokojení, když se tak všechno dařilo.
Ale nebyli... Co to ten Adam a Eva provedli? Neposlechli, to víme. Jedli plody ze stromu poznání dobrého a zlého. Ale proč to udělali? Chci se vás, děti zeptat, jestli už byste chtěli být větší? Jestli byste už chtěly být dospělé?
V čem by to bylo dobré? Mohly byste spoustu věcí, které zatím nemůžete. Na které jste malé. Když já byl malý, byl v televizi seriál, jmenoval se Randall a Hopkirk. Jenže ho dávali až příliš pozdě. A já se na něj nesměl dívat. A přiznám se, že mě to zlobilo, že mi to bylo líto. Kdybych tak mohl být větší! To bych se na něj dívat mohl. Jenže mě nezbývalo nic jiného než poslechnout.
Je to zvláštní, ale Adam s Evou jakoby na tom byli stejně. Když jim had řekl, že přece mají právo ochutnat ze stromu, ze kterého jíst nesmí, moc se jim to líbilo. Mají přece právo. Jsou už velcí. Mohou dělat to, k čemu se oni rozhodnou. A tak to udělali. A najednou bylo všechno špatně, najednou svádějí vinu jeden na druhého, najednou se rozhodně nechovají jako dospělí lidé. Najednou je pryč všechno, co se jim tak dařilo.
A jsou proti tomu bezmocní. A to my už známe – jak často se nám stane, že se s někým pohádáme, jak často se nám stane, že si spolu nerozumíme, jak často vidíme někoho, komu neumíme pomoci. „Tak, milý Adame, milá Evo, jste dospělí, tak to přece umíte vyřešit!“ A Adam mlčí, Eva mlčí. Tolik toho chtěli pro sebe, tolik chtěli být dospělí a najednou jsou bezmocní.
A učedníci mlčí a my mlčíme. Jakoby se ten příběh stále znovu opakoval. A my si uvědomujeme, že s tím být dospělý je to nějak jinak a cítíme se být zase dětmi. A nevíme, kudy kam...
Píseň: S147 Kdo mě z pout mých
Minulou neděli jsem vám četl z knihy Nekonečný příběh. Dnes vám k ní řeknu něco víc. Mluvili jsme o tom, že hrdinou knihy je kluk Bastián. Je hrdinou z našeho světa. Ale v knize je ještě jeden svět, svět říše Fantázie. V tom světě žije dětská císařovna a jednoho dne ta císařovna onemocní. A onemocní vlastně celá říše. Prostě začnou mizet země, vody, lesy i stvoření. Propadají se do Nicoty. A nikdo neví, co se to děje, nikdo neví, jak to zastavit.
Dětská císařovna vyšle Átreje – kluka asi tak stejně starého jako Bastián, aby zjistil, co se to děje. Aby zjistil, jak císařovnu i celou říši zachránit. Átrej dlouho hledal a nakonec – vlastně nešťastnou náhodou – skončil ve městě bez lidí, ve městě, které měla každou chvíli pohltit Nicota. A tam potkal zlé stvoření, Vlkodlaka a od něj se dozvěděl, co se to vlastně děje.
Nemocná nebyla pouze říše Fantázie, nemocný byl i lidský svět. Lidé začali myslet jenom na sebe, důležité bylo, aby byli úspěšní, důležité bylo, aby měli hodně peněz, důležité bylo, aby všechno šlo podle jejich představ – a do toho se nehodila fantazie. Fantazii lidé zaměnili za lež. Sny označili jako nebezpečnou zbytečnost. A tak hynuly světy oba – svět lidí i říše Fantázie.
Co s tím? Budou děti malými dospělými, zmizí touha po lepším světě pro všechny? Nebo se najde někdo, kdo dá Dětské císařovně nové jméno a zachrání říši Fantázie?
„Vykonal jsi spoustu práce, Átreji,“ řekla císařovna, „chceš si odpočinout?“
„Ještě ne. Nejdřív bych rád zažil dobrý konec svého příběhu. Pokud je to tak, jak říkáš - že jedině pomocí mého dlouhého příběhu jsem mohl k tobě přivést našeho zachránce, a jestliže jsem splnil svůj úkol – proč tu ten zachránce ještě není? Nač ještě čeká?“
Bastián cítil, jak mu rozčilením zvlhly ruce.
„Vždyť nemůžu,“ řekl, „přece nemám tušení, co musím udělat. A možná, že to jméno, které mě napadlo, vůbec není správné.“
Bastián si představoval, jaké by to bylo, kdyby stál najednou před nimi – v celé své tloušťce, s nohama do x a s tím sýrovitým obličejem. Přímo viděl celé to zklamání ve tváři Dětské císařovny, když by mu říkala: „Co ty tu pohledáváš?“
Píseň: S274 Prosíme Tě, dej nám, Pane, sílu
Odváží se Bastián přihlásit se k Dětské císařovně? Troufne si žít jinak, než je běžné? Troufne si nabídnout lidem kolem sebe pohled do říše Fantázie? Vždyť je jen malý kluk!
I my se necítíme být dospělými. Vždyť jsme tak nedokonalí učedníci. Všeho se lekáme. Myslíme často víc na sebe než na to, že tu pro někoho jsme. Často už si také myslíme, že fantazie je zbytečná, protože realita toho, co si pro sebe představujeme je to, co je důležité. Úplně stejně jako Adam a Eva, úplně stejně jako učedníci Ježíše z Nazareta. A přece si nás Pán Bůh vybral, abychom byli pomocí. Přece je slovo vyslání určené také nám. To jsme jasně slyšeli v tom dnešním druhém čtení. Divíme se, říkáme si, to není možné, to se asi Pán Bůh spletl, vždyť my na to nestačíme. Ale je to tak – Pán Bůh si nás zavolal, abychom byli pomocí. Abychom pomáhali udělat z tohoto světa hezké místo k životu.
Chcete, aby se k sobě lidé chovali lépe? Ano? Tak jim to předveďte. Trápí vás, že je někdo blízko vás smutný? Tak ho pohlaďte, usmějte se na něj, zeptejte se, co ho trápí. Trápí vás, když je někdo blízko vás nemocný a nešťastný? Tak buďte s ním, aby cítil vaši účast. Stačí zavolat. Stačí napsat. Trápí vás lhostejnost? Tak ji nerozmnožujte a naopak ji snažte nabourávat svým zájmem. O tom Ježíš říkal: Jděte a kažte, že se přiblížilo království nebeské. Nemocné uzdravujte, mrtvé probouzejte k životu, malomocné očišťujte, démony vymítejte; zadarmo jste dostali, zadarmo dejte. Možná tomu nerozumíme, zdá se nám to zvláštní, zdá se nám, že je toho na nás moc, ale to základní z toho pochopit můžeme. Máme být pomocí. V tom nám Pán Bůh pomáhá a pomáhat bude. Proto na svět přišel Ježíš z Nazareta. Amen.
Píseň: S372 Víru nám dej
Ohlášky:
Přímluvná modlitba: Pane Bože, moc Ti děkujeme, že Ti smíme patřit. Moc Ti děkujeme, že s námi máš trpělivost a učíš nás, jak žít život, který by byl pomocí v budování Tvého království pro všechny lidi. Děkujeme, že nás učíš za ně prosit, děkujeme, že nás učíš jim nabízet pomocnou ruku.
Pane, moc Tě prosíme za Evu Kočovou, která je znovu v nemocnici. Prosíme, povzbuzuj ji, povzbuzuj celou její rodinu. Odevzdáváme Ti i sestru Helenu Zejfartovou. Moc prosíme, aby o povzbuzení i pro ni. Aby neztrácela naději, že rehabilitace proběhne v pořádku a že znovu bude chodit jako dřív. Za ně Tě, Pane, prosíme.
Pane, moc Tě prosíme za ty, kdo se snaží pomáhat – v malém i velkém. Moc Tě prosíme za ty, kteří nepropadají rezignaci a strachu a vidí v potřebných člověka, kterému je potřeba pomoci. Za ně Tě, Pane, prosíme.
Prosíme za ty, kdo se snaží ukazovat hodnotu druhého člověka napříč všemi odlišnostmi. Prosíme za všechny, kdo se staví do cesty vlně xenofobie a rasismu. Za ně Tě, Pane, prosíme.
Prosíme za blízké kurdských obětí teroristického útoku v Ankaře. Za ně Tě, Pane, prosíme.
Děkujeme za ty, kdo jsou ochotni se dohodnout, kdo pracují na spojení lidí, ne na jejich rozdělení. Děkujeme Ti za všechny lidi ze 4 organizací v Tunisku, které obdržely Nobelovu cenu míru. A prosíme Tě za všechny, kdo se snaží o smíření. Za ně, Tě, Pane, prosíme.
Prosíme za ty, kteří putují za životem v míru, kteří putují za životem v lidských podmínkách. Za ně Tě, Pane, prosíme.
Vyslyš, prosíme, naše tiché prosby a díky.
Vyslyš nás, když společně voláme se všemi, kdo touží po Tvém pokoji: „Otče náš, jenž jsi na nebesích, posvěť se jméno Tvé. Přijď království Tvé. Buď vůle Tvá jako v nebi, tak i na zemi. Chléb náš vezdejší dejž nám dnes. A odpusť nám naše viny, jakož i my odpouštíme našim viníkům. A neuveď nás v pokušení, ale zbav nás od zlého. Neboť Tvé jest království i moc i sláva na věky. Amen.“
Poslání: Jako milované děti následujte Božího příkladu a žijte v lásce, tak jako Kristus miloval nás a sám sebe dal za nás jako dar a oběť, jejíž vůně je Bohu milá. Efezským 5:1n
Požehnání: Neboj se, červíčku Jákobův, hrstko Izraelova lidu. Já jsem tvá pomoc, je výrok Hospodinův, tvůj vykupitel je Svatý Izraele.
Izajáš 41:14
Píseň: 182 Pán Bůh je síla má