Farní sbor Českobratrské církve evangelické v Uhříněvsi a Říčanech

Říčany 11.10.2015 Mk 10,17-31 (Jiří Ort)

Pozdrav: Milé sestry, milí bratři, milé děti, milí přátelé, vítám vás všechny na společných bohoslužbách ujištěním, že Bůh, bohatý v milosrdenství, z velké lásky, jíž si nás zamiloval, probudil nás k životu spolu s Kristem, aby se nadcházejícím věkům prokázalo, jak nesmírné bohatství milosti je v Jeho dobrotě k nám v Kristu Ježíši.

Introit: Co jsme slýchali a o čem víme, to, co nám otcové vyprávěli, nebudeme tajit jejich synům. Budeme vyprávět budoucímu pokolení o Hospodinových chvályhodných činech, o mocných skutcích a divech, jež konal. (Ž 78,2-4)

Píseň: Ž 33 Rozveselte se v Hospodinu

Modlitba: Otče nebeský, dávej nám, prosíme, Ducha svatého, abychom nepřestávali věřit, že oslavený a vyvýšený Kristus je ten ukřižovaný Ježíš z Nazareta, že ten, kterého jsi vyvýšil a sedí na Tvé pravici, je Beránek zabitý, že jemu, který má v tomto světě jen chatrnou a nedokonalou církev, jako jsme my, jemu je dána všeliká moc na nebi i na zemi.

Dej, abychom se nepohoršovali nad tím, když vše nejde podle našich představ, když zjišťujeme, že není v naší moci zvládnout vše, jak by se nám líbilo, že se můžeme setkávat s nepochopením i odmítnutím. Prosíme, dávej nám sílu, abychom nepropadali strachu a beznaději s pocitem, že se vše Tobě vymyká z rukou.

Duchu svatý, Duchu pravdy, který pocházíš od Otce, uváděj nás do svědectví o Ježíši z Nazareta. Připomínej nám v pravý čas jeho slova o naději i o trápení. Dej, abychom mu nejen porozuměli, ale uměli také podle Jeho slov žít. Nauč nás spolehnout na Jeho slova „Doufejte, já jsem přemohl svět“.

Pane, v tuto chvíli neprosíme jenom za sebe, ale odevzdáváme do Tvých rukou Tvou církev po celém světě. Amen.

Čtení: Mk 10,17-31

Píseň: 440 Ozvi se, Pane můj

Text: Ř 5,1-2

Haleluja. Hospodine, tvoje milosrdenství je věčné. Haleluja. Ž 138,8b

Ježíš je na odchodu a přibíhá za ním mladý muž s otázkou: „Mistře dobrý, co mám dělat, abych měl podíl na věčném životě?“ Trochu z této otázky mám pocit, jestli není úplně mimo to, co dnes zažíváme. My přece dnes nejsme centrem problémů, není to poněkud soběstředné se takto ptát? Neměli bychom se spíše ptát, jak máme pomáhat? A přece nás tento text upozorňuje, že by bylo iluzí se vynechat z otázek, které si dnes pokládáme. Protože my se vynechat nedokážeme, protože to není možné.

Přemýšlel jsem nad formou otázky i nad tím, co bychom se asi zeptali dnes. „Pane Ježíši, co máme dělat, abychom žili správně?“ To je otázka, ke které jsem došel a která se mě velice týká, na kterou se snažím nacházet odpověď téměř 2000 let po události, kterou nám zachytil evangelista. A kterou se pokusíme položit a hledat na ni odpověď v době velice náročné. Protože se velice týká toho, co církev zvěstuje jako své poselství lidem kolem sebe. Uvědomme si, že právě odpověď na tuto otázku nás vede do sporů, často velice ostrých sporů. Je mnoho důrazů, jejichž nenaplnění vede k větě: „Ty nejsi dobrý křesťan. Tento sbor není dostatečně křesťanský. To by musel ještě naplnit ta a ta kritéria.“ Cítíme, jak nás taková slova zasahují, není nám to jedno, protože si spolu s oním mladým mužem uvědomujeme, že není jedno jak žijeme. Že celý svět a samozřejmě i my sami patříme pod Boží soud. Svědectví o Božím soudu nad tímto světem je hluboce pravdivé. Máme tedy skutečně žít tak, abychom žili podle Božích představ. „Pane, jak máme žít, aby to bylo správně?“

Ježíšova odpověď je stručná: „Přikázání znáš: Nezabiješ, nezcizoložíš, nebudeš krást, nevydáš křivé svědectví, nebudeš podvádět, cti svého otce i svou matku!“ Ale my přece víme, že toto nestačí. V tom jsme od mala vychováváni – jedna věc je Mojžíšův zákon, ale Ježíš jej přece shrnul do dvojpřikázání lásky: "První je toto: `Slyš, Izraeli, Hospodin, Bůh náš, jest jediný pán; miluj Hospodina, Boha svého, z celého svého srdce, z celé své mysli a z celé své síly!´ Druhé pak je toto: `Miluj bližního svého jako sám sebe!´ Většího přikázání nad tato dvě není." Takže to tedy víme, víme víc než onen mladík, který prohlásil, že toto vše přece zachovává. To bychom my asi neřekli. My moc dobře víme, že to nezachováváme a máme z toho pořádný mindrák a říkáme si, jestli v tom vůbec jde takto žít. I z lásky jsme udělali Zákon a začínáme mít pochybnosti, jestli jde žít v neustálém pocitu, že nesplňujeme to, co bychom plnit měli. Jestli jde žít v neustálém vědomí vlastní nedostatečnosti.

Ovšem mladík řekl, že toto vše splňuje. A Ježíš na něj s láskou pohleděl a řekl mu větu, která nás provokuje a dělá nám problémy: "Jedno ti schází. Jdi, prodej všecko, co máš, rozdej chudým a budeš mít poklad v nebi; pak přijď a následuj mne!" K tomu všemu, co máme pocit, že bychom měli dělat, ještě toto. Nestačí, že nezvládáme vztahy, že nezvládáme pomoc tam, kde bychom pomoci měli. Teď přichází ještě Ježíšovo slovo, se kterým si nevíme vůbec rady. S tímto slovem před očima skutečně nikdo z nás neobstojí. Každý může přijít a ukázat na nás s tím, že nedodržujeme výzvu Vzkříšeného a jsme špatnými křesťany. Cítím se zahnaný do kouta a nevím, co s tím. A Ježíš to ještě podtrhl následným výrokem o majetku. Reakce mladého muže mi přijde přiměřená – bylo mu to líto, ale sebral se a odešel. Toto nejde žít.

Stojím tu spolu s učedníky, oni jsou zhrozeni, já se spíš zlobím, protože taková zjednodušení mě prostě nenechávají v klidu a vyslovuji spolu s ostatními zásadní otázku: "Kdo tedy může být spasen?" nebo „Jak máme tedy, Pane Bože, žít, abychom skutečně byli pomocí, abychom uskutečňovali Tvoji spravedlnost a aby, po pravdě řečeno, náš život k něčemu byl? Jak máme žít tváří v tvář nárokům, které na nás kladou události kolem nás?“

Ovšem to, co máme před sebou, nejsme schopni sami přijmout a církvi se vrací jako bumerang její moralistické řeči v obviňování okolí – ať to tedy žijí, ať to ukáží! Ještě víc to podtrhuje Petr, který po hlubokém zamyšlení radostně konstatuje, že oni to vlastně všechno zvládli.

Z tohoto textu mám skutečně pocit slepé uličky. Ze začátku to vypadalo, že to půjde, že je možné nějak žít, aby to mělo smysl. Přinejmenším si to myslel onen mladý muž. Ale Ježíš jakoby systematicky zatarasoval veškeré únikové cesty, až jsme zůstali stát na konci a nemáme kam jít. A kdyby se nám náhodou zdálo, že je někudy cesta ven, přispěchá apoštol Pavel s klasickou větou: „Ničeho si nejsem sice vědom, tím však ještě nejsem ospravedlněn, neboť mým soudcem je Pán.“ Není možné žít tak, abychom naplnili tento svět něčím lepším. Není možné žít tak, abychom naplnili Boží spravedlnost, jakkoliv se nám její principy líbí. Konec snění. Tečka.

Je tento text skutečně o tom? Je tedy pravda, že křesťanství ubíjí člověka? Že křesťanství je vlastně nesvobodným moralismem? Po pravdě řečeno, může se to dost jednoduše stát. Sami jsme viděli, jak snadné by bylo Ježíšovu zvěst zneužít. Zcela nenápadně jsem vynechal jeden zásadní Ježíšův důraz. Ono slovo bohatému mladému muži bylo vlastně pozváním k následování a my to pro onu provokaci majetku máme tendenci přehlížet. Je tu před námi výzva k následování Ježíše z Nazareta, kterého vyznáváme jako Krista. Důrazné upozornění, že toto následování je mnohem podstatnější než všechno co máme a o co se v životě opíráme – ať už je to majetek nebo náboženská pravidla, která jsou vzácná, jsou námi milá, ale nejsou tím základním.

A právě nebezpečí přehlédnutí ústřednosti tohoto pozvání, přehlédnutí této základní výzvy a jejího významu, si uvědomuje apoštol Pavel. I on viděl kolem sebe riziko představy, že to jako lidé zvládneme. Protože někam patříme, protože známe určité postupy, pravidla. Že to podstatné je toto dodržovat, držet se uvnitř zajištění našich hradeb.

A do toho apoštol Pavel přichází s osvobodivým evangeliem. „Uvědomte si, kdo vás zve! Uvědomte si, že neporoučí, ale zve! Uvědomte si, že to, co je před vámi není soud, ale milost. Protože soud už proběhl a vy jste byli ospravedlněni. Kristus zemřel za naše hříchy podle Písem a byl pohřben; byl vzkříšen třetího dne podle Písem.“

Pavel si naprosto nedělá iluze o tomto světě, o světě, ve kterém žil. Byl k němu velice kritický a zároveň z něj neutíkal za jakékoliv hradby. A přece svědčí o tom, že každý z nás, v okamžiku, kdy se nechá pozvat k následování vzkříšeného Ježíše, se stává svobodným. Uprostřed všech tlaků, uprostřed hledání postoje vůči dění kolem nás, vůči osobním otázkám, vůči vztahům, ve kterých se pohybujeme. Pavel svědčí o tom, že jsme vytrženi z onoho sevřeného prostoru a otázka už nemusí znít: „Co mám dělat, aby můj život za něco stál?“ Tvůj život už byl přijatý a otevřela se před ním budoucnost Boží milosti. Chcete-li – soud již proběhl a pro Ježíše Krista jsme byli ospravedlněni, každý z nás. Místo odsouzení, místo traumatizující slepé uličky, se před námi otevřela svoboda. Tak jako před Božím lidem na cestě z Egypta. Otázka, co mám dělat, abych já způsobil naplnění života, zprostředkování Boží spravedlnosti v tomto světě, v těch nejbližších vztazích, již nemá smysl.

Ovšem otázka „Co mám dělat“ nám zůstává. Ježíš si zamiloval toho mladého muže, protože se tak poctivě snažil. Ale při vší poctivé snaze šel po cestě, která by jej dříve nebo později dovedla do místa, odkud by již nemohl dál. To, co nabízí Ježíš je svoboda. Ano, jsme nešťastní při pohledu kolem sebe a do sebe, jsme nešťastní z toho, že se vždy neshodneme ve způsobu následování Ježíše. Potřebujeme a máme se ptát „Pane, co máme dělat?“ Ale tato otázka už zaznívá jako otázka svobodných lidí. Vždyť to základní je, že jsme byli ve víře přijati, ospravedlněni, byl nám nabídnut život a my v něm smíme svobodně následovat Ježíše, jak nejlépe umíme. My jsme pouze svědky, my netvoříme evangelium, my mu nedáváme sílu. My z něj sílu smíme čerpat a svědčit o tom i svému okolí. To je zvěst církve. Zvěst o svobodném následování. Zvěst o Boží spravedlnosti pro tento svět, která se uskutečnila v Ježíši Kristu.

Amen.

Píseň: 675 Přijď již, přijď Duchu Stvořiteli

Ohlášky:

Přímluvná modlitba: Pane Bože, moc Ti děkujeme, že Ti smíme patřit. Moc Ti děkujeme, že s námi máš trpělivost a učíš nás, jak žít život, který by byl pomocí v budování Tvého království pro všechny lidi. Děkujeme, že nás učíš za ně prosit, děkujeme, že nás učíš jim nabízet pomocnou ruku.

Pane, moc Tě prosíme za Evu Kočovou, která je znovu v nemocnici. Prosíme, povzbuzuj ji, povzbuzuj celou její rodinu. Odevzdáváme Ti i sestru Helenu Zejfartovou. Moc prosíme, aby o povzbuzení i pro ni. Aby neztrácela naději, že rehabilitace proběhne v pořádku a že znovu bude chodit jako dřív. Za ně Tě, Pane, prosíme.

Pane, moc Tě prosíme za ty, kdo se snaží pomáhat – v malém i velkém. Moc Tě prosíme za ty, kteří nepropadají rezignaci a strachu a vidí v potřebných člověka, kterému je potřeba pomoci. Za ně Tě, Pane, prosíme.

Prosíme za ty, kdo se snaží ukazovat hodnotu druhého člověka napříč všemi odlišnostmi. Prosíme za všechny, kdo se staví do cesty vlně xenofobie a rasismu. Za ně Tě, Pane, prosíme.

Prosíme za blízké kurdských obětí teroristického útoku v Ankaře. Za ně Tě, Pane, prosíme.

Děkujeme za ty, kdo jsou ochotni se dohodnout, kdo pracují na spojení lidí, ne na jejich rozdělení. Děkujeme Ti za všechny lidi ze 4 organizací v Tunisku, které obdržely Nobelovu cenu míru. A prosíme Tě za všechny, kdo se snaží o smíření. Za ně, Tě, Pane, prosíme.

Prosíme za ty, kteří putují za životem v míru, kteří putují za životem v lidských podmínkách. Za ně Tě, Pane, prosíme.

Vyslyš, prosíme, naše tiché prosby a díky.

Vyslyš nás, když společně voláme se všemi, kdo touží po Tvém pokoji: „Otče náš, jenž jsi na nebesích, posvěť se jméno Tvé. Přijď království Tvé. Buď vůle Tvá jako v nebi, tak i na zemi. Chléb náš vezdejší dejž nám dnes. A odpusť nám naše viny, jakož i my odpouštíme našim viníkům. A neuveď nás v pokušení, ale zbav nás od zlého. Neboť Tvé jest království i moc i sláva na věky. Amen.“

Poslání: Toto praví Hospodin: "Dodržujte právo, jednejte spravedlivě, protože má spása se už přiblížila, už se zjevuje má spravedlnost. Iz 56,1

Požehnání: Bůh Pak pokoje, který toho velikého pro krev smlouvy věčné pastýře ovcí vzkřísil z mrtvých, Pána našeho Ježíše, učinil vás způsobné ve všelikém skutku dobrém, k činění vůle své, působě ve vás to, což jest libé před obličejem jeho, skrze Jezukrista, jemuž sláva na věky věků. Amen. Žd 13,20n

Píseň: 384 Pomoz mi, můj Pane