Farní sbor Českobratrské církve evangelické v Uhříněvsi a Říčanech

Uhříněves 18.10.2015 J 14,5-17 (Jiří Ort) bohoslužby se slibem staršovstva

Pozdrav: Milé sestry, milí bratři, milí přátelé, vítám vás na bohoslužbách, na které jsme směli přijít na pozvání z Boží milosti a lásky.

Introit: Dobrořečit budu Hospodinu v každém čase, z úst mých bude znít vždy Jeho chvála. (Ž 34,2)

Píseň: 609

Modlitba: Pane Bože, přicházíme naplněni vděčností, že sis každého z nás povolal. Že máš pro každého z nás úkol. Máme z toho radost, spolu se žalmistou Ti chceme dobrořečit a chválit Tě za to, že jsi nerezignoval na práci s člověkem. Že jsi vstupoval a stále vstupuješ do lidských životů.

Pane, zároveň se strachujeme. Máme obavu, že Tvé volání nerozpoznáme, že nepochopíme, co po nás chceš. Nebo že budeme mít strach uposlechnout.

Děkujeme, že smíme přicházet na Tvé pozvání, že smíme být součástí společenství, kde si můžeme být navzájem oporou i napomenutím. Ale především, že tu smíme v síle Ducha svatého svědčit o naději pro člověka ve vší různosti. O naději v člověku Ježíši z Nazareta, který byl pro lidskou zlobu ukřižován, ale Ty ses k jeho cestě přiznal. Dal jsi nám všem skrze jeho vzkříšení naději života uprostřed všech tlaků smrti.

Za to Ti děkujeme a prosíme, aby tato zvěst naděje zněla ze shromáždění Tvého lidu po celém světě. Amen.

Slovo dětem:

Píseň ze Svítá: S79 Hříchy

Čtení: J 14,5-17

Uvedení starších do jejich úřadu

Píseň: 426 Tvá, Pane Kriste, věc to jest

Text: J 14,15-17

Haleluja. Hospodine, klaním se Ti před tvým svatým chrámem, tvému jménu vzdávám chválu za tvé milosrdenství a za tvou věrnost; svou řeč jsi vyvýšil nad každé své jméno. Haleluja. Ž 138,2

Pročítal jsem si slib, který budou dávat noví členové staršovstva a uvědomil jsem si, že mě přijde neproveditelný. Tedy – že si pod těmi slovy, která uslyšíme můžeme představit, co my sami chceme. „Přijímáte své pověření sborem jako povolání od Boha? Chcete se ve službě, k níž jste povoláni, podřizovat slovu Božímu?“ A zároveň „Zavazujete se, že budete upevňovat bratrskou jednotu Českobratrské církve evangelické a že budete dbát jejích řádů, které si církev v poslušnosti Božího slova uložila?“

Co si pod tím představit? Co znamená bratrská jednota Českobratrské církve evangelické? Že spolu budeme ve všem souhlasit? Je to přednější než podřizování se slovu Božímu? Mnoho otázek kolem otázek, které jsme dnes slyšeli, které nám připomínají, že jsme součástí církve, ve které má každý z nás nějakou roli. Mnoho otázek kolem otázky, která nás otevírá problémům lidí kolem nás. „Chcete žít v místě, kam vás Pán Bůh postavil – ve své rodině, ve své práci a jinde – tak, abyste vydávali věrohodné svědectví o Pánu Ježíši Kristu a o příchodu Božího království?“ Naší odpovědnosti jako křesťanů právě v té oblasti, která je kouzelně specifikovaná jako „jinde“ - tedy ve společnosti, v jejím nastavení vůči chudým, pronásledovaným, různě handicapovaným.

Skutečně mnoho otázek. „Pane, ukaž nám Otce, a víc nepotřebujeme!“ Ukázat Boha, vědět, kudy se vydat na křižovatkách, které na naší cestě potkáváme.

Stojí před námi problém zjevení. „Ukaž nám“. Skutečně je to možné? Skutečně je tu možnost Boží nabídky vstupu do našich životů? Kdybychom teď řekl, že tato možnost není, tak by to bylo na mimořádnou schůzi staršovstva hned po bohoslužbách s úkolem začít hledat nového faráře pro tento sbor. Jestliže říkám, že to možné je, vystavuji sebe i vás velikému nároku. V tomto případě totiž stavíme naše rozhodování – na tvrdo řečeno - pod soud Božího slova. Nemůžeme vyjmout svá hodnocení života svého a života kolem nás (včetně celospolečenského i světového) z toho, co vyznáváme jako Boží zjevení.

To je základní předpoklad, se kterým k Božímu zjevení přistupujeme. Jestliže ano – pak s ním musíme počítat. Pak musíme – nikoliv můžeme – vstoupit do Boží školy a učit se rozpoznávat Boží důrazy v našich životech i životech okolo nás. To před námi otevřel dnešní slib nových členů staršovstva.

Tedy - „Pane, ukaž nám Otce, a víc nepotřebujeme!“. A Ježíš z Nazareta odpověděl: „Tak dlouho jsem s vámi, Filipe, a ty mě neznáš? Kdo vidí mne, vidí Otce. Jak tedy můžeš říkat: Ukaž nám Otce?“ „Tak dlouho jsem s vámi, ve vašich příbězích, ve vašem sboru, tak dlouho jsem s každým z vás osobně a vy se orientujete podle sebe? Podle toho, co vám vyhovuje, co odpovídá vašemu nastavení, vašemu strachu, vaší skepsi?“

Vy víte, že jsem stále člověk hledající, že mám pochybností o mnoha věcech víc než dost. Že pochybnosti víry nejsou něčím, co bych neznal, co by mi bylo cizí. Ale uvědomil jsem si na poslední biblické hodině pro třicátníky, že tomu musím dát meze. Že je tu něco víc, než mé pochybnosti. „Nevěříš, že já jsem v Otci a Otec je ve mně? Slova, která vám mluvím, nemluvím sám od sebe; Otec, který ve mně přebývá, činí své skutky. Věřte mi, že já jsem v Otci a Otec ve mně; ne-li, věřte aspoň pro ty skutky!“ Je tu odpověď na pochybnosti, je tu odpověď na hledání. Když Mahátma Gándhí narazil na text Kázání na hoře, byl jím uchvácen. Když vstoupil do kostela, odkud ho vyhodili pro barvu pleti, odmítl církev. Ale ne Ježíšovu zvěst. Je tu cesta navzdory rasismu, navzdory xenofóbii, navzdory soběstřednosti – navzdory všemu, vůči čemu církev není imunní. Ale je tu cesta. Je možné se setkat s Božím zjevením.

Je však možné ji poznat? Vždyť právě Kázání na hoře je textem, se kterým si církev nikdy nevěděla a stále neví rady. Právě na Ježíšových výrocích a činech prakticky zažíváme obrovskou různost interpretace. A církev ji zažívala od svého počátku. Různost přístupu k Písmu od fundamentálního – doslovného až po krajně liberální ovlivňuje samozřejmě i způsob interpretace biblických textů. A samozřejmě i textů, které vypovídají o Ježíši z Nazareta. Takže – co s tím? Co s Božím zjevením, jestliže si s ním každý dělá, co chce?

Musíme se vrátit na začátek – věříme, že existuje Boží zjevení. Věříme, že jím je Ježíš z Nazareta, který je Kristus, Spasitel a chceme vstoupit do Boží školy, abychom toto jeho živé Slovo byli schopni zaslechnout a rozpoznat. A tím se dostáváme k evangelistově zcela zásadní výpovědi. Nemáme rezignovat. Nemáme se utopit v relativizaci. Pro ty, kteří se snaží Ježíše následovat, je tu přímluvce – Paraklétos. Tedy – ten, který volá spolu s námi.

Máme tedy volat, máme se ptát, máme hledat – v jistotě, že toto volání má smysl. V jistotě, že jsme v tomto volání povzbuzováni, protože má smysl. Jak jinak se učit, jak jinak zkoumat, jaké Slovo má pro nás Pán Bůh připraveno? Jak jinak stavět náš život i dění kolem nás pod Boží vládu?

Toto je povzbuzení, které dnes zaznívá pro nové členy staršovstva i pro nás všechny jak tu jsme. I my si smíme a máme pro sebe přivlastnit Ježíšova slova: „Amen, amen, pravím vám: Kdo věří ve mne, i on bude činit skutky, které já činím, a ještě větší, neboť já jdu k Otci.“

Amen.

Píseň: 648 (S 166) Kristus je má síla

Ohlášky:

Přímluvná modlitba: Pane Bože, dnes jsme si znovu směli uvědomit dar společenství Tvého lidu. Dar tohoto konkrétního sborového společenství. A proto dnes chceme prosit právě za náš sbor, za jeho službu.

Pane, chceme poprosit za nemocné. Poprosit za ty, kdo potřebují naši pomoc, kdo potřebují povzbuzení. Poprosit za ty, kteří pláčou a potřebují, abychom naslouchali. Prosíme o posilu tam, kde my sami už nemáme sílu být pomocí. Za to Tě, Pane, prosíme.

Pane, prosíme za naše nemocné. Prosíme za Evu Kočovou, prosíme za Helenu Zejfartovou. Za ně Tě, Pane, prosíme.

Pane, prosíme za mladé rodiny, za děti. Prosíme aby společenství sboru bylo svědkem o naději uprostřed nároků a tlaků dnešní doby. Svědectvím o Tvé pomocné ruce v odpovědnosti, která je právě na mladé rodiny kladena. Za ně Tě, Pane, prosíme.

Pane, prosíme, aby naše sborové společenství bylo místem otevřenosti pro druhé lidi. Abychom dokázali být otevření pro různé názory, pro různé životní zkušenosti, pro různé typy zbožnosti. Prosíme, abychom se dokázali zastat těch, kteří se ocitají z nejrůznějších důvodů na okraji. Za to Tě, Pane, prosíme.

Prosíme o posilu, abychom dokázali vnímat bolest kolem nás, abychom Ti ji dokázali odevzdávat, abychom ji vydrželi a nezavírali před ní oči. Za to Tě, Pane, prosíme.

Prosíme za práci staršovstva našeho sboru, prosíme o Tvou posilu, abychom v našem sboru dokázali být Tvým lidem. Za to Tě, Pane, prosíme.

Prosíme za ty, kdo jsou vytěsňováni na okraj společnosti, za ty, kdo nejsou vnímáni jako lidé, ale jako problém. Prosíme za ty, kteří byli umístěni do nelidských podmínek v detenčním táboře v Bělé. Prosíme za ty, kdo jsou na útěku před válkou, kdo jsou na útěku před bídou. Prosíme za lidi v táborech pro uprchlíky po celém světě. Za ně Tě, Pane, prosíme.

Pane, v tichosti Ti odevzdáváme své díky a prosby.

Voláme k Tobě spolu s celým Tvým lidem jako Tvé děti: „Otče náš, jenž jsi na nebesích, posvěť se jméno Tvé. Přijď království Tvé. Buď vůle Tvá jako v nebi, tak i na zemi. Chléb náš vezdejší dejž nám dnes. A odpusť nám naše viny, jakož i my odpouštíme našim viníkům. A neuveď nás v pokušení, ale zbav nás od zlého. Neboť Tvé jest království i moc i sláva na věky. Amen.“

Poslání: Dávejte si dobrý pozor na to, jak žijete, abyste si nepočínali jako nemoudří, ale jako moudří; nepromarněte tento čas, neboť nastaly dny zlé. Proto nebuďte nerozumní, ale hleďte pochopit, co je vůle Páně.

Ef 5,15-17

Požehnání: A pokoj Boží, kterýž převyšuje všeliký rozum, hájiti bude srdcí vašich i smyslů vašich v Kristu Ježíši. Fp 4,7

Píseň: 618