Farní sbor Českobratrské církve evangelické v Uhříněvsi a Říčanech

Uhříněves 29.11.2015 Ž 25,4-5; Mt 7,7 (Jiří Ort) křest

Pozdrav: Milé děti, milé sestry, milí bratři, milí přátelé, vítám vás na bohoslužbách v první neděli adventní, na které jsme byli pozváni z Boží milosti a lásky.

Introit: Brány, zvedněte výše svá nadpraží, výše se zvedněte, vchody věčné, ať může vejít Král slávy. (Ž 24,7)

Píseň: 273 Zvedněte brány svrchků svých

Modlitba: Pane Bože, dnes máme velikou radost. Je první neděle adventního období a my si můžeme připomínat Tvůj příchod za člověkem. Znovu smíme promýšlet skutečnost, že náš život, život člověka, má hodnotu. Při všem, co se kolem nás děje, co tuto hodnotu devalvuje, Ty přicházíš, abys nás ujistil, že pro Tebe každý z nás hodnotu má.

Děkujeme, že nás dnes zveš do společenství Tvé církve a že nás tady necháváš zažít radost z pozvání. Pro každého z nás, ale dnes především pro Halku, pro Hynka, pro jejich rodinu. Děkujeme, že právě dnes zveš nás všechny ke své hostině, kde Ti budeme smět odevzdat všechno, co nás tíží, a přijmout Tvou posilu na cestu.

Chceme poprosit, aby radost z Tvé nabídky, radost z Tvého příchodu, překročila zdi kostelů a projasnila tmu strachu, osamění a bolesti na tomto světě. Amen.

Slovo dětem:

Píseň: S186

Čtení: Sir 2,1-11

Píseň: S 356 Ambrožova ranní píseň

Představení křtěného: Milé sestry a milí bratři, členové církve Kristovy a tohoto jejího sboru v Uhříněvsi, manželé Klára a Miroslav Šulákovi požádali o křest pro své děti Hynka a Halku. Staršovstvo se křtem souhlasí. Kmotry jsou Zora a Pavel Světlíkovi.

Prosím vás, abyste předstoupili.

Slova ustanovení: Ježíš ženě odpověděl: "Každý, kdo pije tuto vodu, bude mít opět žízeň. Kdo by se však napil vody, kterou mu dám já, nebude žíznit navěky. Voda, kterou mu dám, stane se v něm pramenem, vyvěrajícím k životu věčnému."

Slovo o křtu: Slyšeli jsme slovo o naději, kterou pro nás Pán Bůh připravil. Naději, ve které smíme přijmout, že jsme přijati. Naději života, jehož dárcem a zdrojem je Ježíš z Nazareta, ten Ukřižovaný a Vzkříšený. Kristus. Z toho se smíme radovat a za to děkovat. Toho pečetí je křest.

V tomto znamení bude smět žít i Hynek a Halka. Za pomoci rodičů, za pomoci kmotry, za pomoci sboru.

Křestní vyznání: Milá Kláro, milý Miroslavem, milá Zorko, milý Pavle, nyní vyznejte spolu s tímto shromážděním víru v Boha Otce, Syna i Ducha svatého, víru v základní naději, kterou spolu všichni máme a ve kterou budou dnes pokřtěni Hynek a Halka. Učiňme to slovy Apoštolského vyznání víry, které spojuje křesťany všech dob a církví:

Apoštolské vyznání víry:

Věřím v Boha, Otce všemohoucího, Stvořitele nebe i země, i v Ježíše Krista, Syna jeho jediného, Pána našeho, jenž se počal z Ducha svatého, narodil se z Marie Panny, trpěl pod Pontským Pilátem, byl ukřižován, umřel a byl pohřben, sestoupil do pekel, třetího dne vstal z mrtvých, vstoupil na nebesa, sedí na pravici Boha Otce všemohoucího, odkud přijde soudit živé i mrtvé. Věřím v Ducha svatého, v svatou církev obecnou, svatých obcování, hříchů odpuštění, těla z mrtvých vzkříšení a život věčný. Amen.

Otázka rodičům a kmotrům: Vyznali jste spolu s námi křesťanskou víru. Ptám se vás, zda si na jejím základě přejete, aby Hynek a Halka byli pokřtěni v Krista. Jestliže tomu tak je, odpovězte: Ano.

Zároveň se vás ptám, chcete-li se snažit podávat Halce a Hynkovi svědectví, že život dostáváme jako vzácný Boží dar a Ježíš Kristus je jeho Pánem – v životě i ve smrti? Chcete-li, odpovězte: Ano, s pomocí Boží.

Toužíte, aby Kristus Hynka a Halku připojil ve křtu do společenství své církve? Jestliže tomu tak je, odpovězte: Ano, toužíme.

Otázka sboru: Sestry a bratři, chcete být společně v tomto společenství svědectvím o Boží milosti a lásce Magdalence i celé její rodině? Chcete-li, odpovězte: Ano.

Křestní akt: Pán Ježíš Kristus praví: Nechte děti přicházet ke mně, nebraňte jim, neboť takovým patří království Boží.

Hynku, křtím tě ve jméno Otce i Syna i Ducha svatého.

Halko, křtím tě ve jméno Otce i Syna i Ducha svatého.

Požehnání křtěné: Boží požehnání spočiň na tobě a zůstaň s tebou navždy. Amen.

Modlitba po křtu: Pane Bože, děkujeme za Hynkau, děkujeme za Halku. Děkujeme za jejich rodiče a kmotra a moc Tě prosíme, abys je provázel svým požehnáním.

Prosíme také za tento sbor, za částku Tvého lidu. Prosíme, abys nám pomáhal být svědectvím o Tvé lásce nejen pro Hynka a Halku a jejich rodinu, ale také dětem tohoto sboru, jeden druhému a lidem kolem nás.

Amen.

Píseň: 459 Bože náš, Otče náš

Text: Ž 25,4-5; Mt 7,7

Haleluja. Ze Sijónu, místa dokonalé krásy, zaskvěl se Bůh, přichází Bůh náš a nehodlá mlčet. Haleluja. Ž 50,2-3a

Když jsem si přečetl texty, které rodiče Hynka a Halky pro ně vybrali jako křestní texty, měl jsem velikou radost. Protože přesně tím směrem jsem promýšlel dnešní kázání. Pročítám si v této době Komenského Labyrint světa a ráj srdce a najednou to všechno k sobě patřilo. Texty ze Sirachova spisu, z Žalmu, z evangelia, z Komenského knihy. Všechno to, co otevírá dobu adventu, všechno to, co bych rád řekl rodičům Halky a Hynka, co bych rád řekl vám, a tak trochu rád řekl i Halce a Hynkovi do života.

A nemohl jsem požádat lepšího průvodce než Jana Amose Komenského.

Když jsme slyšeli text z Ž 25, naléhavě se nás dotklo, jak důležité, vlastně zcela základní, je pro život člověka cesta, na kterou vykročí. Protože dnes byli pokřtěni Halka s Hynkem, naléhavě jsme si uvědomili, jak nesmírně důležité je právě pro naše děti, abychom byli schopni jako lidé najít porozumění jeden pro druhého. Vidíme, jak obtížné je najít takovou cestu, správnou cestu pro konkrétního člověka, a jak pro lidi kolem něj je přímo úzkostné pozorovat jeho hledání a často tápání. Uvědomujeme si, jak bychom rádi pomohli, jak bychom rádi nasměrovali – ale ono to vlastně nejde. To není v našich silách. Tak jako Komenského poutník, každý z nás na svoji cestu vyráží sám – a oni průvodci „Všudybud“ a „Mámení“ se vnucují každému z nás.

A proto je fascinující pročítat stránky Komenského svědectví, putovat s ním po tomto světě, který se v principu nezměnil. Naše úzkost z lidské neochoty k naslouchání, ke smíření, lidská tendence vše rychle vyřešit násilným způsobem i neustálé omlouvání této cesty, je tu působivě vykreslena.

Ale to samozřejmě my nechceme, nás trápí tato odvěká lidská tendence. Znovu a znovu hledáme a chceme dokázat, že člověk je přece schopný jiné cesty. Vždyť jsme plní nadějí a touhy a lásky. Halce a Hynkovi budou rodiče i kmotři předávat lásku k životu, budou jim ukazovat Boží stvoření. Oni určitě najdou dobrou cestu!

A přece je Komenský ve svém popisu světa a člověka nesmírně skeptický. Dívá se kolem sebe a vidí, a my s ním, lidskou slabost vůči všem pokušením, vůči svádění na cestě za naplněním lidského života. Především však je skeptický právě vůči tomu, že by se lidé spolu mohli domluvit. A zajímavé je, že tento Učitěl národů si velice dobře uvědomuje, že schopnost domluvit se není otázka intelektu či vzdělání. Tuto iluzi, kterou jsem si velice dobře uvědomoval při mnoha projevech v neděli 22.11. na Albertově, Komenský tvrdě nabourává. „Takž zase na plac Učených výjdeme: a aj, svády, různice, rvačky, shon mezi nimi. Řídký tu byl, kdož by s někým táhanice neměl: nejen mladí (což by se nedospělého věka drzosti přičísti mohlo), než i ti starci vespolek se drancujíce. Nýbrž čím kdo za učenějšího aneb sám sebe držel, aneb od jiných jmín byl, tím více různic začínal a na jiné vůkol šermoval, sekal, házel a střílel, až hleděti hrozno bylo; pochvalu a slovoutnost v tom sobě zakládaje.“

Právě ve výchově dětí je dnes vkládána velká naděje do jejich vzdělání. Což je jistě výborné. Ale tady je dáváno do uvozovek. Ne jako nevhodné, ale jako mylný základ, mylná kotva lidského života.

Co tedy nabídnout? Komenský si pohrává s moudrostí. Velice intenzivně. Vždyť to je právě to, co by bylo řešením. Hledání moudrosti. Odkládá stranou hrad paní Fortuny, hledání různých forem laciného štěstí, satiricky se strefuje do lidí, kteří se nechají velice snadno omámit vidinou čehosi neuchopitelného, nechá je kupovat balíčky s lákavými obaly a pak stát nad jejich prázdným obsahem. Chvíli sklíčené, ale nepoučitelné. Ale moudrost, to by přece mohl být ten základ. Dokonce se k němu dostává později než k oblasti náboženství. Tam sice záhlédne záblesk, ale je od něj odtažen svými průvodci. Ale moudrost, to by mohla být cesta. Moudrost, která je podpírána takovými jmény jako Sokrates, Erasmus Rotterdamský a dalšími a dalšími. A nakonec jako zlatý hřeb vstupuje král Šalamoun. Ale právě on boří iluzi o lidské moudrosti jako pevnému základu života. Demaskuje ji. „On tedy vztáhna ruku, sejme z oblíčeje jejího zastření, kteréž ač se prvé cosi drahého a stkvoucího zdálo, nenašlo se však býti než pavučinou. A aj, tvář její se ukázala bledá, však odutá, červenosti sic něco na lících, však líčené (což se odlupováním po místech znamenalo) mající; ruce tolikéž prašivé spatříny a všecko tělo nemilé, i dýchání její smrduté. Čehož sem já se zděsil i všickni přítomní, že jsme jako strnutí stáli.“

Uvědomil jsem si, jak podobně jsme na tom my. Ztrácíme jednu iluzi za druhou, ztrácíme víru, že bychom na tomto světě mohli žít v míru a porozumění. „Ach přemízerní, bídní, nešťastní lidé!“, volá poutník. „Ach Bože, Bože, Bože; Bože, jestliže jaký Bůh jsi, smilůj se nade mnou bídným!“

Pokorně se přiznávám k tomuto poutníkovu zvolání. Přiznávám se k tomu, jak pracně hledám cestu pro sebe, pro své blízké, pro lidi kolem sebe. A jak jsem vděčný za slova, která vybrali Klárka a Míra pro své děti. Jak vděčný jsem, že mohou zaznít v tuto chvíli: „Proste, a bude vám dáno; hledejte a naleznete; tlučte a bude vám otevřeno.“ Biblické svědectví je, že existuje základ života a má cenu ho hledat.

Právě v tuto neděli, v první neděli adventní si smíme připomenout, že naděje pro Halku a Hynka, pro jejich rodiče a kmotry, pro nás všechny, pro tento svět, existuje. Poutník slyší hlas: „To když já mluviti přestanu, všecken se ještě hrůzou třesa, uslyším za sebou temný hlas řkoucí: „Navrať se!““ „„Vítej, vítej, můj synu a bratře milý!“ A to pověděv, objal mne přívětivě a políbil. „Kdežs pak byl, synu můj? Kdes byl tak dlouho? Kudys chodil? Čehos v světě hledal? Potěšení? I kdežs ho hledati měl než v Bohu? Díval sem se, synu můj, kdyžs bloudil: ale již sem se déle dívati nechtěl, přivedl sem tě k sobě, tebe do tebe uveda. Nebo tu sem sobě zvolil palác k bydlení svému: chceš-li tu bydliti se mnou, najdeš tu, čehožs v světě nadarmo hledal, pokoj, utěšení, slávu a sytost všeho. Toť slibuji, synu můj, zklamán nebudeš jako tamto.“ „Já ty řeči slyše, a že to můj Spasitel Ježíš Kristus, o němž sem i prvé v světě povrchně něco slýchal, jest, srozuměv, ne jako v světě s bázní a pochybováním, ale s plným potěšením a celou dověrností ruce sepna a jemu podávaje, řekl sem: „Teď jsem, Pane můj Ježíši! Vezmi mne sobě, tvůj chci býti a zůstávati na věky. Mluv služebníku svému a dej, ať poslouchám; pověz, co chceš, a dej, ať oblibuji; vzlož, coť se líbí, a dej, ať nesu; obrať mne, k čemu chceš, a dej, ať stačuji; poruč, co chceš, a co poroučíš, dej: nechť sem já ničímž, aby ty sám všecko byl.““

Tento základ našeho života se otevírá pro Halku, pro Hynka, pro jejich blízké. I pro nás. Pán Bůh za námi přišel do našeho bloudění. Poslal svého Syna. Haleluja. Amen.

Píseň: 259 Navštiv nás, Kriste žádoucí

Vyznání vin: Pane, dnes jsme plni radosti. A právě v této chvíli s vděčností přijímáme možnost přijít před Tebe, před svého Otce a odevzdat Ti své životy jako Komenského poutník. Odevzdat Ti všechno, co nás trápí, co nás tíží, co nemůžeme unést. To Ty nás, Pane, přivádíš k sobě – i nás k sobě navzájem ve svém pozvání ke svému stolu. Děkujeme Ti, že si nemusíme na nic hrát a smíme Ti nyní vše vyznat.

Vyznáváme, že v tom nejsme lepší než ostatní lidé. Že naše budoucnost není v naší síle, ale v Tvé milosti. V tom, že stále tlučeš na naše dveře. Vyznáváme, že i my neseme vinu na bídě tohoto světa. Kdo tak spolu se mnou vyznává, společně vyznej: Vyznávám.

A tak vyznáváme, jak moc potřebujeme domov, který nám nabízíš. Jak moc se těšíme ke stolu, který jsi pro nás připravil. Předstupujeme před Tebe s nadějí na odpuštění pro milost Tvého Syna Ježíše Krista, který za nás zemřel a pro nás je živ. Věříme v moc jeho smrti a vzkříšení. Potvrďme hlasitě: Věříme.

Pamětlivi toho, že Bůh v Kristu odpustil nám, odkládáme nyní všechen hněv i výčitky a odpouštíme těm, kdo nám ublížili. Vyznejme to hlasitě pro lásku Kristovu: Odpouštíme.

Slovo milosti: Směle nyní přijměme slovo milosti a potěšení:

Duch Boží je s tebou, chce ti přinášet posilu a jistotu, že láska, radost a pokoj Boží i odpuštění vin budou s tebou. Amen.

Pozdravení pokoje: O tuto naději Boží milosti se smíme navzájem podělit a podat si navzájem ruce na znamení odpuštění, bratrství a jednoty Kristova lidu a pozdravit jeden druhého se slovy: Pokoj tobě.

Preface:

Děkujeme ti, všemohoucí Otče,

a chválíme tě

za tvé působení ve světě

skrze našeho Pána Ježíše Krista.

Uprostřed rozděleného a znesvářeného lidstva

totiž vidíme,

že ty dáváš ochotu ke smíření.

Je to tvůj Duch, kdo se dotkl srdcí,

když nepřátelé spolu opět mluví,

protivníci si podávají ruce

a národy hledají cestu k sobě.

Je to tvé dílo, když ochota ke smíru

ukončuje spor,

odpuštění překonává nenávist

a místo pomsty přichází prominutí.

Proto tě neustále chválíme,

děkujeme ti

a připojujeme se ke chvalozpěvu nebeských chórů,

které volají bez konce:

Svatý, svatý, svatý jsi, Hospodine zástupů, plná jsou nebesa i země Tvé slávy. Požehnaný, který přicházíš ve jménu Páně. Hosana na výsostech.

Slova ustanovení: Připomínáme si, co Bůh pro člověka vykonal. Vzdáváme Bohu chválu, slavíme Kristovu památku, jak nám přikázal:

Pán Ježíš v tu noc, v kterouž zrazen jest, vzal chléb a díky činiv, lámal a řekl: Vezměte, jezte, to jest tělo mé, kteréž se za vás láme. To čiňte na mou památku. Takž i kalich, když povečeřel, řka: Tento kalich je ta nová smlouva v mé krvi. To čiňte, kolikrát koli píti budete, na mou památku.

Kdykoli tedy jíte tento chléb a pijete tento kalich, smrt Páně zvěstujete, dokud nepřijde.

Píseň: Při vysluhování svaté večeře Páně Budeme společně zpívat píseň

397, 308

Pozvání: Neboť kdo z lidí zná, co je v člověku, než jeho vlastní duch? Právě tak nikdo nepoznal, co je v Bohu, než Duch Boží.

A my jsme přijali Ducha, který je z Boha, abychom poznali, co nám Bůh daroval. O tom i mluvíme ne tak, jak nás naučila lidská moudrost, ale jak nás naučil Duch.

Blahoslavení pozvaní k hostině Beránkově. Tak už nemeškej, a radostně pojď každý, kdo touží přijmout Boží pozvání k naději.

Přijímání: Společenství těla Kristova.

Společenství krve Kristovy.

Propouštění:

Ježíš nás ujišťuje: „Amen, amen, pravím vám, kdo věří, má život věčný. Já jsem chléb života. Vaši Otcové jedli na poušti manu, a zemřeli. Toto je chléb, který sestupuje z nebe: kdo z něho jí, nezemře. Já jsem ten chléb živý, který sestoupil z nebe; kdo jí z toho chleba, živ bude na věky. A chléb, který já dám, je mé tělo, dané za život světa." J 6,47-51

Ježíš řekl: "Amen, amen, pravím vám, nebudete-li jíst tělo Syna člověka a pít jeho krev, nebudete mít v sobě život. Kdo jí mé tělo a pije mou krev, má život věčný a já ho vzkřísím v poslední den.“ J 6,53n

Ježíš mu odpověděl: "Kdo mě miluje, bude zachovávat mé slovo, a můj Otec ho bude milovat; přijdeme k němu a učiníme si u něho příbytek.

J 14,23

Píseň: 275 Zavítej k nám, Stvořiteli

Ohlášky:

Přímluvná modlitba: Pane Bože, uprostřed radosti na prahu adventu Ti chceme odevzdat všechny Ty, kdo očekávají na Tvůj příchod, všechny nemocné, hledající a ztrápené, všechny, kdo ztratili naději.

Pane, máme radost z dobrých zpráv o Evě Kočové, o Jiřím i Heleně Zejfartových a moc Tě prosíme, abys je nadále provázel svým požehnáním. Za to Tě, Pane, prosíme.

Pane, právě na počátku adventu prosíme za rodiny, ve kterých partneři ztratili naději na usmíření. Prosíme, vstupuj do bolestí a veď ke smíru – ať už v návratu nebo pokojném rozchodu. Za ně Tě, Pane, prosíme.

Prosíme za ty, kdo jsou opuštění. Prosíme za seniory, prosíme za partnery, kteří zůstali sami, prosíme za děti. Pane, vstupuj s nadějí do jejich životů a nám ukazuj, jak být pomocí. Za to Tě, Pane, prosíme.

Pane, odevzdáváme Ti všechny ty, kdo se snaží být pomocí lidem kolem sebe. Odevzdáváme Ti pracovnice a pracovníky sociálních služeb, odevzdáváme Ti ty, kteří se snaží udržet v provozu služby neziskových organizací. Dávej naději tam, kde už je vyčerpání a pocit marnosti. Za to Tě, Pane, prosíme.

Pane, odevzdáváme Ti všechny, kdo se snaží pomoci potřebným, kdo se snaží pomáhat lidem v nouzi napříč všem rozdílům. Za to Tě, Pane, prosíme.

Pane, odevzdáváme Ti všechny ty, kdo se prostě snaží poctivě živit. Všechny ty, kdo se snaží vydělanými penězi pomáhat. Mnoho lidí i v našem okolí je vyčerpáno každodenním kolotočem a nejistou budoucností. Prosíme, vstupuj do jejich života s nadějí. Za to Tě, Pane, prosíme.

Pane, odevzdáváme Ti Tvou církev. Prosíme, abychom dokázali být pomocí i svědectvím o Tvé lásce a milosti. Za to Tě, Pane, prosíme.

Pane, prosíme, vyslyš naše tiché prosby a díky.

Pane, voláme k Tobě spolu se všemi, kdo hledají naději pro život v tomto světě: „Otče náš, jenž jsi na nebesích, posvěť se jméno Tvé. Přijď království Tvé. Buď vůle Tvá jako v nebi, tak i na zemi. Chléb náš vezdejší dejž nám dnes. A odpusť nám naše viny, jakož i my odpouštíme našim viníkům. A neuveď nás v pokušení, ale zbav nás od zlého. Neboť Tvé jest království i moc i sláva na věky. Amen.“

Poslání: Jděte nyní a slovem i skutkem uvádějte ve známost evangelium a dělejte si starost o spravedlnost, lásku a pokoj.

Jděte v naději setkání s Ježíšem Kristem mezi nejmenšími z našich bratrů a sester

a žijte v naději Božího navštívení.

Požehnání: Ať vám milost dělá život krásným a bohatým před Boží tváří, láska ať vás provází a hřeje

a ať vás brání před chladem a mrazem lidské zloby

a Boží pravda ať vám svítí na cestu, když se moci chopí tma. Amen.

Píseň: 270