Farní sbor Českobratrské církve evangelické v Uhříněvsi a Říčanech

Uhříněves 6.12.2015 Lk 3,1-6 (Jiří Ort) bohoslužby s VP

Pozdrav: Milé sestry, milí bratři, milé děti, milí přátelé, všechny vás vítám ve společenství, do kterého jsme byli pozváni z Boží milosti.

Introit: Ó pastýři Izraelský, pozoruj, kterýž vodíš Jozefa jako stádo, kterýž sedíš nad cherubíny, ó zastkvějž se. Před Efraimem, Beniaminem a Manasse vzbuď moc svou, a přispěj k spasení našemu. Ž 80,2-3

Píseň: 273 Zvedněte brány svrchků svých

Modlitba: Hospodine, náš Otče, tvé království v tomto světě již začalo. Setkáváme se s jeho mocí, s jeho otevřeností pro každého člověka každý den. Setkáváme se s jeho nabídkou života, který má budoucnost, který má Tvé požehnání.

Zároveň však vyznáváme, že na něj útočí všechno zlé a slabé, co v nás lidech je. Ve velkém, kdy vidíme kolem sebe svět, ve kterém roste utrpení následkem sobectví i rezignace. I v malém, kdy vidíme rozpadající se vztahy, kdy vidíme, jak k sobě navzájem nejsme schopní nalézt cestu. Mrzí nás to, jsme z toho nešťastní.

Pane Ježíši Kriste, ty jsi vstoupil na nebesa ke svému Otci. Jsi a zůstáváš Pánem. Máš moc chránit nejen svůj lid, ale celé Boží stvoření před zkázou. A nakonec přijdeš v slávě soudit živé i mrtvé.

Dej, ať Tě očekáváme a s pozdviženou hlavou vyhlížíme vykoupení člověka. Ty jsi nám je svou obětí připravil a dáváš nám je zvěstovat ve svém slově. Nebe i země pominou, ale slova tvá nepominou. Na to spoléháme.

Amen.

Slovo dětem:

Píseň ze Svítá: S189 Moudrost mi, Pane, dávej

Čtení: Fp 1,3-11

Píseň: 260 Otče všemohoucí

Text: Lk 3,1-6

Haleluja. Hospodin bude soudit svět spravedlivě a národy podle své pravdy. Haleluja. (Psa 96:13 CEP)

Text z Lukášova evangelia, který jsme slyšeli, patří neoddělitelně k adventnímu poselství. A naprosto nutně. Patří sem, protože nám pomáhá, abychom se neminuli s onou vánoční dobrou zprávou, s evangeliem. Protože právě tady vlastně začíná Lukášův spis, právě tady začíná zvěst o Ježíši z Nazareta, který přišel na tento svět, aby nám přinesl království svého Otce. Bez Janova svědectví bychom nemohli číst příběhy ze začátku Lukášova spisu, příběhy narození.

Protože právě v Janově poselství slyšíme jasná slova o pokání a odpuštění hříchů. A tato slova zaznívají jako důsledek zřetelného Božího slova: „Stalo se slovo Boží k Janovi, synu Zachariášovu, na poušti. I začal Jan procházet celé okolí Jordánu a kázal: "Čiňte pokání a dejte se pokřtít na odpouštění hříchů".“ Do poselství adventu zřetelně patří slova o tom, že není možné se na vánoční poselství, na příchod Božího syna, nepřipravit.

„Čiňte pokání“. Slovo „μετάνοια“ neznamená pouhou lítost nad tím, že jsme něco pokazili, že jsme ublížili. Znamená mnohem více. Znamená proměnu života. Příklon k Hospodinu. Znovu jsme tu u velikých slov, kterých se lekáme. Kterých se lekám. Chvíli před tím, než jsem začal psát kázání, jsem slyšel rozhovor s čerstvým osmdesátníkem Woody Allenem, který řekl, že ať už si psychiatři, faráři a další říkají cokoliv, život si stejně nakonec udělá, co chce. Ano, bezesporu. V každém případě farář ani nikdo jiný tu není od toho, aby ohýbal život podle svých představ.

Ale to, co tu říká Jan Křtitel, není o přitesávání života podle jeho představ. Není o tom, co se má, co se smí dít. Není o tom, jestli dnes smíme nebo nesmíme mít strach. Ona je to v posledu nabídka. Jan Křtitel vyšel na poušť, a mluvil o naději. Poušť i Jordán byly něčím, co skutečně nebylo možné opominout ze zásadních příběhů Božího lidu. To, že je tu Boží lid zván na poušť, je jasným svědectvím, že je možné vyjít z moci všech, kteří ho zavlekli do zajetí, kteří ho nutí žít v otroctví.

A to skutečně nepatří do nějaké dávné minulosti – ani tehdy, když o tom mluvil Jan Křtitel, ani dnes, kdy se velice cítíme v zajetí vlastní slabosti, vlastního strachu z tlaků kolem nás. Jan Křtitel jasně říká – je možné z toho všeho vyjít, je možné se dát na cestu, je možné jít vstříc, připravit se na příchod něčeho zcela nového.

Ale – ono je to o tom, na čem chceme mít svůj život založen. Podle Jana Křtitele není možné vyjít, vyrazit na cestu s tím, že budeme stále spoléhat na to, co je zaběhané, co nepůsobí konflikt, protože je to v našem okolí obecně přijímáno. V době Jana Křtitele to byla židovská představa, že stačí být součástí Božího lidu – to samo o sobě bylo tou nadějí, na kterou bylo možné se spoléhat. Tato představa byla a je ostatně součástí přesvědčení mnohých členů i představitelů církví. Církev jako hodnota sama o sobě. Křesťanská tradice jako hodnota sama o sobě. Hodnotnější než tradice jiné.

A najednou se ozývá - „čiňte pokání“. A pak je možné i další - „'dejte se pokřtít na odpouštění hříchů', jak je psáno v knize slov proroka Izaiáše: 'Hlas volajícího na poušti: Připravte cestu Páně, vyrovnejte mu stezky! Každá propast bude zasypána, hory i pahorky budou srovnány; co je křivé, bude přímé, hrbolaté cesty budou rovné; a každý tvor uzří spasení Boží.'“

Je to až neskutečné – nejen, že je možné vyrazit na cestu z otroctví, ale je možné v tomto světě připravovat cestu pro přicházejícího Boha. Pán Bůh přichází do lidských, do našich životů.

Tato naděje zní nádherně - jen co to ale znamená. Nebo lépe – co je to za Boha, který přichází. Jak mu připravit cestu? Máme se znovu pustit do svatých válek, jak bylo zvykem ve starozákonní době? To byl přece způsob Asýrie, to byl způsob Egypta, to byl způsob Babylóna. Zničit ty, kteří sloužili jiným Bohům. Podrobit si je, pokořit je. To byl způsob misie křesťanského císaře Karla Velikého. To byl způsob misie, jak ji prosazovala „křesťanská“ Evropa vůči nově objeveným světům, kde lidé nikdy neslyšeli o Ježíši z Nazareta, v němž přišel Bůh za člověkem. To je způsob, který, bez zástěrky náboženství prosazuje bohatá část světa vůči té části chudé.

„Čiňte pokání a nechte se pokřtít na odpuštění hříchů. A připravte cesty Páně.“ Co to je za Boha, který přichází?

O tom mohl přemýšlet apoštol Pavel ve vězení v Efezu, když psal dopis do sboru ve Filipech. Mohl se zamýšlet nad tím, jak je možné, že ho Bůh, který přišel v Ježíši Kristu za člověkem, nechává prohrávat, že ho nechává trpět. A přece je veden svojí vírou k něčemu zcela jinému. Ke snaze povzbudit, ke snaze potěšit sestry a bratry ve sboru ve Filipech. Ujistit je, že navzdory únavě, navzdory smutku z konfliktů, které při nejlepší vůli stále pokračují, se mohou radovat spolu s apoštolem z toho zásadního faktu, že jsou spoluúčastníky milosti. Protože v nich ten Bůh, který přišel v Ježíši Kristu, začal dobré dílo. A oni ho vpustili. Nechali ho vstoupit do svých srdcí a to dobré dílo v sobě konat.

V tomto pozdravu, v tomto povzbuzení apoštol Pavel vykresluje onen obrat, pokání, metanoiu, kterou zvěstoval Jan Křtitel. Ukazuje zřetelně, že ono dobré dílo, které v nás započal Bůh, vede ke každodenní snaze o rozpoznávání Božího díla lásky v Ježíši Kristu. Je tedy jasné, že pokání, obrat, metanoia, ani Janův, ani Ježíšův křest není něčím, co by nás jednou provždy zbavilo nutnosti hledat poznání toho, na čem záleží v lidském životě. Ale to, o čem byli ujištěni rodiče a kmotři Hynka a Halky minulou neděli, to, o čem ujišťuje i apoštol Pavel filipské i nás, to je jistota, že víme, u koho hledat toto rozpoznání. Že ho můžeme hledat v modlitbě, že se smíme v modlitbě povzbuzovat, abychom neztratili z očí, abychom neztratili ze srdcí Toho, který určuje náš každodenní život.

„A za to se modlím, aby se vaše láska ještě víc a více rozhojňovala a s ní i poznání a hluboká vnímavost; abyste rozpoznali, na čem záleží, a byli ryzí a bezúhonní pro den Kristův, plní ovoce spravedlnosti, které z moci Ježíše Krista roste k slávě a chvále Boží.“ Amen.

Píseň: 262 Vítej, Jezu Kriste

Vyznání vin: Pane, dnes jsme plni radosti. A právě v této chvíli s vděčností přijímáme možnost přijít před Tebe, před svého Otce a odevzdat Ti své životy jako Komenského poutník. Odevzdat Ti všechno, co nás trápí, co nás tíží, co nemůžeme unést. To Ty nás, Pane, přivádíš k sobě – i nás k sobě navzájem ve svém pozvání ke svému stolu. Děkujeme Ti, že si nemusíme na nic hrát a smíme Ti nyní vše vyznat.

Vyznáváme, že v tom nejsme lepší než ostatní lidé. Že naše budoucnost není v naší síle, ale v Tvé milosti. V tom, že stále tlučeš na naše dveře. Vyznáváme, že i my neseme vinu na bídě tohoto světa. Kdo tak spolu se mnou vyznává, společně vyznej: Vyznávám.

A tak vyznáváme, jak moc potřebujeme domov, který nám nabízíš. Jak moc se těšíme ke stolu, který jsi pro nás připravil. Předstupujeme před Tebe s nadějí na odpuštění pro milost Tvého Syna Ježíše Krista, který za nás zemřel a pro nás je živ. Věříme v moc jeho smrti a vzkříšení. Potvrďme hlasitě: Věříme.

Pamětlivi toho, že Bůh v Kristu odpustil nám, odkládáme nyní všechen hněv i výčitky a odpouštíme těm, kdo nám ublížili. Vyznejme to hlasitě pro lásku Kristovu: Odpouštíme.

Slovo milosti: Směle nyní přijměme slovo milosti a potěšení:

I kdyby ustoupily hory a pohnuly se pahorky, moje milosrdenství od tebe neustoupí a smlouva mého pokoje se nepohne, praví Hospodin, tvůj slitovník.

Pozdravení pokoje: O tuto naději Boží milosti se smíme navzájem podělit a podat si navzájem ruce na znamení odpuštění, bratrství a jednoty Kristova lidu a pozdravit jeden druhého se slovy: Pokoj tobě.

Preface:

Děkujeme ti, všemohoucí Otče,

a chválíme tě

za tvé působení ve světě

skrze našeho Pána Ježíše Krista.

Uprostřed rozděleného a znesvářeného lidstva

totiž vidíme,

že ty dáváš ochotu ke smíření.

Je to tvůj Duch, kdo se dotkl srdcí,

když nepřátelé spolu opět mluví,

protivníci si podávají ruce

a národy hledají cestu k sobě.

Je to tvé dílo, když ochota ke smíru

ukončuje spor,

odpuštění překonává nenávist

a místo pomsty přichází prominutí.

Proto tě neustále chválíme,

děkujeme ti

a připojujeme se ke chvalozpěvu nebeských chórů,

které volají bez konce:

Svatý, svatý, svatý jsi, Hospodine zástupů, plná jsou nebesa i země Tvé slávy. Požehnaný, který přicházíš ve jménu Páně. Hosana na výsostech.

Slova ustanovení: Připomínáme si, co Bůh pro člověka vykonal. Vzdáváme Bohu chválu, slavíme Kristovu památku, jak nám přikázal:

Pán Ježíš v tu noc, v kterouž zrazen jest, vzal chléb a díky činiv, lámal a řekl: Vezměte, jezte, to jest tělo mé, kteréž se za vás láme. To čiňte na mou památku. Takž i kalich, když povečeřel, řka: Tento kalich je ta nová smlouva v mé krvi. To čiňte, kolikrát koli píti budete, na mou památku.

Kdykoli tedy jíte tento chléb a pijete tento kalich, smrt Páně zvěstujete, dokud nepřijde.

Píseň: Při vysluhování svaté večeře Páně Budeme společně zpívat píseň

397, 308

Pozvání: Spustí-li se lijavec nebo padá-li sníh z nebe, nevrací se zpátky, nýbrž zavlažuje zemi a činí ji plodnou a úrodnou, takže vydává símě tomu, kdo rozsívá, a chléb tomu, kdo jí. Tak tomu bude s mým slovem, které vychází z mých úst, říká Hospodin: „Nevrátí se ke mně s prázdnou, nýbrž vykoná, co chci, vykoná zdárně, k čemu jsem je poslal."

Blahoslavení pozvaní k hostině Beránkově. Tak už nemeškej, a radostně pojď každý, kdo touží přijmout Boží pozvání k naději.

Přijímání: Společenství těla Kristova.

Společenství krve Kristovy.

Propouštění: Ten, od něhož je to svědectví, praví: "Ano, přijdu brzo." Amen, přijď, Pane Ježíši! Zj 22,20

Nechť Pán dá bohatě růst vaší vzájemné lásce i lásce ke všem, tak jako i my vás milujeme, ať posílí vaše srdce, abyste byli bezúhonní a svatí před Bohem, naším Otcem, až přijde náš Pán Ježíš se všemi svými svatými.

1Te 3,12n

Píseň: 274 Vítej nám, hoste přemilý

Ohlášky:

Přímluvná modlitba: Pane, uprostřed vděčnosti za Tvé pozvání ke stolu, uprostřed vděčnosti za darovanou posilu pro život, Ti chceme odevzdat své prosby.

Prosíme, abys nám dal rozpoznat co je důležité v životě našem a v životě okolo nás. Prosíme, abys nám ukazoval, pro co se nasadit, za co prosit. Za to Tě, Pane, prosíme.

Pane, odevzdáváme Ti nemocné v našem sborovém společenství i v našem okolí. Odevzdáváme Ti Evu Kočovou i manžele Zejfartovi. Prosíme pro ně pro všechny o posilu. Za ně Tě, Pane, prosíme.

Prosíme za křesťanská společenství kolem nás. Za sbory i farnosti v Petrovicích, v Hostivaři, v Uhříněvsi, v Říčanech, v Mukařově. Prosíme, abychom společně dokázali být svědectvím o tom, že lze s Tvou pomocí překonávat strach. Že je možné žít v otevřenosti druhému člověku. Za to Tě, Pane, prosíme.

Prosíme za všechny, kdo se snaží naplňovat Tvé požehnání životu. Prosíme za ty, kdo pomáhají svou prací, prosíme za ty, kdo pomáhají svou modlitbou. Za ně všechny Tě, Pane, prosíme.

Prosíme za školy, prosíme za pedagogy i studenty, prosíme za ty, kdo se snaží každý na svém místě o poznání Tvého díla, aby mohl být pomocí druhým lidem. Za ně Tě, Pane, prosíme.

Prosíme za politiky tohoto světa. Jsme vděční za ty, kteří uprostřed všech úkolů a tlaků dokáží být lidmi, dokáží myslet na člověka v nouzi. Prosíme za jednání mocností v otázkách uprchlictví, v otázkách nastolení míru v Sýrii a v Íráku, v otázkách chování člověka vůči Tvému stvoření. Za to vše Tě, Pane, prosíme.

Pane, především Tě prosíme za lidi v nouzi. Za ty, kteří jsou v hmotné nouzi v naší společnosti. Za ty, kteří prchají před válkou a diktaturami. Za ty, o kterých nevíme a přitom naléhavě potřebují naše přímluvy. Za ně všechny Tě, Pane, prosíme.

Pane, prosíme, vyslyš naše tiché prosby a díky.

Pane, voláme k Tobě spolu se všemi, kdo hledají naději pro život v tomto světě: „Otče náš, jenž jsi na nebesích, posvěť se jméno Tvé. Přijď království Tvé. Buď vůle Tvá jako v nebi, tak i na zemi. Chléb náš vezdejší dejž nám dnes. A odpusť nám naše viny, jakož i my odpouštíme našim viníkům. A neuveď nás v pokušení, ale zbav nás od zlého. Neboť Tvé jest království i moc i sláva na věky. Amen.“

Poslání: A za to se modlím, aby se vaše láska ještě víc a více rozhojňovala a s ní i poznání a hluboká vnímavost; abyste rozpoznali, na čem záleží, a byli ryzí a bezúhonní pro den Kristův, plní ovoce spravedlnosti, které z moci Ježíše Krista roste k slávě a chvále Boží.

Fp 1,9-11

Požehnání: Kéž je nám Bůh milostiv a dá nám požehnání, kéž nad námi rozjasní svou tvář! Ať je známa na zemi tvá cesta, mezi všemi pronárody tvoje spása! Bůh nám žehná, Bůh náš. Bůh nám dává svoje požehnání. Nechť se ho bojí všechny dálavy země! Amen. (Ž 67,2n.7b.8)

Píseň: 276 Slávy Pán přichází opět