Farní sbor Českobratrské církve evangelické v Uhříněvsi a Říčanech

Uhříněves 29.5.2016 Lk 7,1-10 (Jiří Ort)

Pozdrav: Milé sestry, milí bratři, vítám vás na bohoslužbách v 1. neděli po neděli Trojiční, na bohoslužbách, při kterých se smíme těšit ze společenství, které máme spolu i ze společenství, do kterého nás spolu zve Hospodin.

Introit: Pane, v Tvém milosrdenství doufám, moje srdce jásá nad Tvou spásou. Budu zpívat Hospodinu, neboť se mě zastal. Ž 13,6

Píseň: 184

Modlitba: Pane Bože, přicházíme k Tobě jako cizinci. Přicházíme jako Ti, kteří hledají kotvu svého života. Přicházíme zároveň jako ti, kdo si to, co naleznou, hájí a chrání před druhými. Kdo nemají pochopení pro ty, kteří také hledají a kteří jsou jiní.

Pane, moc Ti děkujeme, že s tím smíme přicházet za Tebou. Děkujeme, že se Ti smíme otevřít, že se Ti smíme svěřit. Že se smíme ptát, že smíme konfrontovat své postoje se svědectvím toho, který přišel nabídnout člověku život ve Tvém království. Který přicházel za každým člověkem. Jehož zvěst nezničila ani lidská zloba, která ho dovedla až na kříž. Pane děkujeme Ti, že ses ke zvěsti Ježíše z Nazareta přiznal, že jsi jej převedl ze smrti do svého života a nám tak nabídl stejnou cestu.

Prosíme Tě, buď tu dnes s námi a posiluj naši důvěru v cestu Ježíše Krista, našeho Pána a Spasitele. Amen.

Slovo dětem:

Píseň ze Svítá: S17 Bojujte, bojujte dál

Čtení: 1Kr 8,22-43

Text: Lk 7,1-10

Haleluja. Hospodine, všichni králové země ti vzdají chválu, až uslyší, co jsi vyřkl. Haleluja. Ž 138,4

Tématem dnešní neděle jsou podle ekumenického lekcionáře cizinci. Zůstaneme nejprve v situaci ze starozákonního textu. Ony z něj byly ekumenickým lekcionářem vlastně vybrány pouze verše úvodní a závěrečné, ale stálo za to si poslechnout text celý. Slyšeli jsme Šalomounovu modlitbu, jejímž tématem je prosba o odpuštění. Mluví o situaci, která je velice kritická a právě z ní se ozývá prosba o odpuštění, o potvrzení Boží věrnosti jeho lidu. „Hospodine, můj Bože, skloň se k modlitbě svého služebníka a k jeho prosbě o smilování a vyslyš lkání a modlitbu, kterou se tvůj služebník před tebou dnes modlí: Ať jsou tvé oči upřeny na tento dům v noci i ve dne, na místo, o kterém jsi řekl, že tam bude dlít tvé jméno. Vyslýchej modlitbu, kterou se bude tvůj služebník modlit obrácen k tomuto místu.“ Není to pouze ohrožení ze strany nepřátel, ale jsou to také hlad, neúroda a nemoci, které ničí Boží lid. Které ničí lidi, kteří důvěřují Hospodinu, kteří s ním spojili své životy. Modlitba, kterou slyšíme, skutečně není modlitba v klidném období, kdy se všechno daří.

A v takové situaci je běžné, že se v komunitě či společenství hledá viník. Obětní beránek. Lidské dějiny jsou této reakce plné. Je jí plná i naše přítomnost. Sami to zažíváme v naší společnosti ve vztahu všem, kteří jsou jiní. Ale ono jde o víc. To, co zažíváme, je až důsledek lidského nastavení, ve kterém jsme vyrůstali už od dětství – dodnes vzpomínám na tátovo vyprávění, jaké měla maminka problémy jako učitelka v Jedličkově ústavu, kdy někteří rodiče ze strachu zavírali doma své děti, které byly nějakým způsobem postižené. A ve kterém vyrůstají i dnešní děti, kterým je tento odpor k jinakosti předáván. Nastavení odporu k těm, kteří jsou odlišní. S hrůzou jsem slyšel vyprávění maminky, které ve škole řekli, že její dítě nevezmou, jakkoli je na školu zralé. Nevezmou ji prostě z toho důvodu, že je malé vzrůstem, ve škole je šikana a je velice pravděpodobné, že by se stalo terčem této šikany. Povídali jsme si s Mírou Šulákem o jeho zkušenostech ze školy, kde s dětmi mluví právě o těch, kteří jsou odlišní. Dost těžko můžeme očekávat, že by se toto negativní nastavení vůči odlišnostem v dospělosti změnilo jako mávnutím kouzelného proutku.

V Šalomounově modlitbě to slyšíme jinak. Slyšíme vyznání, že všechno zlé, co boží lid potkalo, je důsledkem jeho nevěry vůči Hospodinu. Víte, že tento model považuji za značně riskantní, ale má jeden velice zásadní kladný důsledek. V tomto pojetí pokorného pohledu na vlastní situaci je odstraněn model jiného, odlišného, jako obětního beránka. Obětní beránek je v tradici židovské zbožnosti Boží nabídkou záchrany svému lidu a ne objekt nenávisti.

A tak před námi z pokorné prosby o odpuštění vyrůstá i prosba za cizince. Za toho, který nějakým způsobem hledá cestu životem a jeho kroky ho zavedly před Hospodina. A také do jeho lidu. Přichází s prosbou, o které nevíme vůbec nic. Přichází s prosbou a Šalomoun naléhavě žádá o její vyslyšení.

Do tradice této modlitby vstupujeme v dnešním novozákonním příběhu. Vstupují do ní představitelé synagogy, kteří přicházejí za Ježíšem s prosbou o pomoc pro pohanského setníka. V úvodu je tento setník hoden pomoci proto, že on sám je pomocí Božímu lidu. "Je hoden, abys mu to udělal; neboť miluje náš národ, i synagógu nám vystavěl." Je to zajímavý, velice lidský a tak trochu úsměvný vstup do vztahu k cizinci. Posílá dary sboru, tak mu, Pane Bože, pomoz.

Ale příběh sám úsměvný není – stojíme tu tváří v tvář otázce, co má v lidském životě smysl. Na čem, na kom, svůj život orientovat. Otrok je na smrt nemocen – jsme tedy konfrontováni posledními věcmi. A stojíme tu také ve stínu Ježíšova zásadního projevu – ve stínu kázání na rovině. Je tedy velice důležité, co se stane, jak Ježíš zareaguje, jak se k celé situaci postaví.

Ježíš reaguje jednoznačně – přijímá prosbu přestavených synagogy a jde do pohanského domu, aby pomohl. Neudivuje nás to, jsme na to u Ježíše zvyklí, ale přesto je to hodno pozornosti. Ježíš chce vstoupit tam, kam by vstupovat neměl. Jako příslušník Božího lidu do domu pohana. Ale ono tu jde o víc – Ježíš jde, aby odpověděl na základní otázku života – a jde právě k cizinci. K tomu, kdo je sice sympatizant, ale není uvnitř. Zdá se nám, že toto není otázka pro nás. Ty bariéry nejsou až tak striktní.

Ale když se vrátíme k otázce cizinců, k otázce odlišnosti, k otázce obětních beránků, uvědomíme si, že to není až tak pravda. To, co se v dnešním příběhu z Lukášova evangelia děje, překračuje všechny bariéry, které máme nastavěné. Všechny naše představy o správném životě, který by měl žít správný křesťan. V této perspektivě skutečně přestává být úsměvný postup představených synagogy. Oni se vzdávají práva na rozhodnutí, co dává životu smysl, co odnímá smrti právo na člověka a staví jej na stranu života. A toto právo delegují na Ježíše. To je nesmírně aktuální v každé době, protože církev je v neustálém pokušení stavět se v tomto příběhu na místo Ježíše.

A tak se Ježíš vydává k cizinci. Ale do domu nevstoupí. Z důvodu, který mě značně zlobí a rozlítostňuje. Onen setník totiž zná pravidla Božího lidu a nechce, aby je Ježíš kvůli němu porušoval. Představa, kterou vytvořila sama církev, představa řádů a pravidel, která se staví mezi člověka a Boha, je tu akceptována. Ale přesto překonávána. Jakoby setník, cizinec, stál na druhé straně zdi, ale nenechal se přesto od Ježíše oddělit.

"Pane, neobtěžuj se; vždyť nejsem hoden, abys vstoupil pod mou střechu. Proto jsem se ani neodvážil k tobě přijít. Ale dej rozkaz, a můj sluha bude zdráv. Vždyť i já podléhám rozkazům a vojákům rozkazuji; řeknu-li některému 'jdi', pak jde; jinému 'pojď sem', pak přijde; a svému otroku 'udělej to', pak to udělá."

„Když to Ježíš uslyšel, podivil se, obrátil se k zástupu, který ho následoval, a řekl: "Pravím vám, že tak velikou víru jsem nenalezl ani v Izraeli."“

Máme před očima cizince. Všechny ty, kdo jsou odlišní. Máme před očima nabídku života, kterou reprezentuje Ježíš z Nazareta. Života krásného, ale zároveň náročného. Dobře víme, jak obtížně se sází na pravidla, která platí v Božím království, které Ježíš přináší. Jak se s tím pereme. Ale tady je člověk, který je jiný, který je odlišný, který nezapadá do našich pravidel, ale na Ježíšovu zvěst vsadil život.

Pane, prosíme, dávej nám důvěru v Tvé království, jakou měl onen cizinec, jakou mají mnozí cizinci dnešních dnů. Amen.

Píseň: 355

Ohlášky:

Přímluvná modlitba: Pane, přicházíme, abychom Ti odevzdali ty, o které máme starost. Abychom Ti poděkovali za všechny, kdo mají důvěru v Tvoji cestu a žijí podle toho. Přicházíme, abychom Ti odevzdali sebe navzájem.

Pane, prosíme za nemocné. Prosíme za své blízké, za nemocné v našem sboru, za přátele. Pane, posiluj je, ujišťuj o své přítomnosti a nás veď k pomoci a povzbuzení. Za to Tě, Pane, prosíme.

Pane, myslíme na všechny, kdo se cítí být cizinci ve společnosti, ve které žijí. Myslíme na ty, kteří jsou vytěsňováni na okraj. Myslíme na seniory, myslíme na ty, kteří patří do skupin, které nemohou sehnat práci, myslíme na mladé lidi, kteří nezapadají do mechanismu výkonnosti. Pane, prosíme pro všechny o Tvé ujištění, že Ty jsi poslal svého Syna právě pro ty, kteří patřili a patří mezi outsidery. Prosíme, abys nám ukazoval cestu, jak těmto lidem být pomocí. Za to Tě, Pane, prosíme.

Pane, děkujeme za všechny, kdo jsou ochotní nabízet pomoc tam, kde to není okázale vidět. Prosíme za práci zaměstnanců diagnostických ústavů, prosíme za práci sociálních odborů na radnicích, které jsou často kritizované, prosíme za sociální odbor v Uhříněvsi. Prosíme za ty, kteří se snaží o alternativní pomoc – jako se o to snaží v komunitním centru Klinika. Prosíme za práci Diakonie, Charity i mnoha dalších neziskových organizací. Za ně Tě, Pane, prosíme.

Prosíme za ty, kdo se snaží pomáhat v zachování Tvého stvoření. Za ty Tě, Pane, prosíme.

Prosíme za Tvou církev. Prosíme, pomáhej jí, aby se skutečně dokázala spolehnout na zvěst evangelia. Prosíme za papeže Františka, který se právě o to snaží. Prosíme za každý sbor, každou farnost, aby byla svědectvím o evangeliu. Za to Tě, Pane, prosíme.

Dnes zvlášť prosíme za práci farnosti v Petrovicích. Prosíme za faráře Františka, za pastorační pracovnici Renatu a další a další členy sboru. Aby otevření nového sborového centra přinášelo plody v pomoci lidem. Za to Tě, Pane, prosíme.

Prosíme dnes za ty, kdo jsou cizinci v zemích Evropy. Za ty, kteří uprchli před válkou a hladem. Prosíme i za ty, kteří jsou stále na útěku. Za ně Tě, Pane, prosíme.

Pane, prosíme, vyslyš naše tiché díky i prosby.

Spolu se všemi, kdo hledají život, k Tobě voláme jako Tvé děti:

„Otče náš, jenž jsi na nebesích, posvěť se jméno Tvé. Přijď království Tvé. Buď vůle Tvá jako v nebi, tak i na zemi. Chléb náš vezdejší dejž nám dnes. A odpusť nám naše viny, jakož i my odpouštíme našim viníkům. A neuveď nás v pokušení, ale zbav nás od zlého. Neboť Tvé jest království i moc i sláva na věky. Amen.“

Poslání: Ovoce Božího Ducha je láska, radost, pokoj, trpělivost, laskavost, dobrota, věrnost, tichost a sebeovládání. Jsme-li živi Božím Duchem, dejme se Duchem také řídit. Ga 5,22n.25

Požehnání: Sám Pán pokoje ať vám uděluje pokoj vždycky a ve všem. Pán se všemi vámi. Amen. 2Te 3,16

Píseň: 485