Farní sbor
Českobratrské církve evangelické
v Uhříněvsi a Říčanech
Farní sbor
Českobratrské církve evangelické
v Uhříněvsi a Říčanech
Sd 6,1-6.11-14
Milé děti, dívaly jste se z okna, když jste jeli sem, do Škvorce? Co jste viděly? Viděly jste domy. A pěkně opravené. Viděly jste ve vesnici i rybníček. Ale mimo vesnice pole, na kterých se už všechno zelená. Prostě, radost pohledět. Však jsme také na začátku bohoslužeb zpívali děkovnou písničku.
Ale náš příběh začíná smutně. Nevypráví o krásné zemi, ve které lidé bydlí ve městech a vesnicích, ve které se zelenají pole a vinice a lidé se těší, až budou sklízet. Když si při vyprávění představíme zemi, ve které žil Boží lid, tak tam lidé žijí ve strachu, žijí v jeskyních, protože tam je to bezpečnější, bojí se, že jim úrodu někdo ukradne. Je to smutné, ale co s tím?
Tak se podíváme, co s tím. Máme tu jednoho mladého muže. (loutka) Copak to dělá? „Mlátí pšenici v lisu, aby s ní utekl před Midjánci.“ Myslíte, že je to ten pravý člověk, kterého hledáme? Kterého hledá Hospodin? Statečný člověk, který vysvobodí Izraelce z moci Midjánců? Co vy na to? No, mě tedy připadá, že spíš ne. A přece! Začíná rozhovor mezi Božím poslem a Gedeonem. No, ono to začíná tak, že si Boží posel dělá z Gedeona legraci. Nebo vidí víc než my i než Gedeon? „Hospodin s tebou, udatný bohatýre!“ „Dovol, můj pane, je-li s námi Hospodin, proč nás tohle všechno potkává? Kde jsou všechny jeho podivuhodné činy, o nichž nám vypravovali naši otcové? Říkali: »Což nás Hospodin nevyvedl z Egypta?« Ale teď nás Hospodin zavrhl a vydal do rukou Midjánců."
Proč Pán Bůh něco neudělá? Copak neslyší denně zprávy o uprchlících, kteří hledají domov? Copak nevidí, kolik lidí má trápení? Vyprávíme si o vysvobození z Egypta, ale to už je dávno.
Trápí tě to, Gedeone? Skutečně tě trápí, co se kolem tebe děje? Tak jdi a pomoz. „Jdi v této své síle a vysvobodíš Izraele z rukou Midjánců. Hle, já tě posílám.“
Píseň: S239
Sd 7,9-18
Tak Gedeon poslechl a vydal se na cestu, na kterou ho poslal Hospodin. Na cestu osvobození Božího lidu z rukou Midjánců. Z otroctví strachu. Ale ono se to lépe řekne, než udělá. Proti Gedeonovi a Izraelcům stojí veliká armáda. Izraelců je 300, Midjánců mnohem, mnohem více. Ale Pán Bůh ujistil Gedeona, že to podstatné je, že On, Hospodin, je na jejich straně. Že jim pomůže.
A bude to tak? A znovu Gedeonovi zní v uších otázka: „Dovol, můj pane, je-li s námi Hospodin, proč nás tohle všechno potkává? Kde jsou všechny jeho podivuhodné činy, o nichž nám vypravovali naši otcové? Říkali: »Což nás Hospodin nevyvedl z Egypta?« Ale teď nás Hospodin zavrhl a vydal do rukou Midjánců." Může se on, Gedeon, skutečně spolehnout na Hospodina?
Tak, co s tím? Gedeon má zase strach? Chci se zeptat – co byste mu poradili? Co vám pomůže, když máte strach? … Přece když nejste sami. Když mám strach, když nevím, co dělat, tak mi vždycky pomůže, když je někdo se mnou a mohu si s ním popovídat nebo prostě být.
„Ihned sestup do tábora nepřátel, neboť jsem ti je vydal do rukou. Jestliže se bojíš sestoupit sám, sestup do tábora se svým mládencem Púrou. Uslyšíš, o čem budou mluvit. Pak jednej rozhodně a vtrhni dolů do tábora.“
A tak se stal Gedeon hrdinou. Udatným bohatýrem, jak ho nazval Boží posel. Takovým hrdinou, co mívá často strach. Děti, a já se vám k něčemu přiznám. Já ho mám právě proto rád.
Píseň: S 279
Čtení: Lk 10,46-50
Tak jsme si pověděli o bázlivém i statečném Gedeonovi. Pověděli jsme si, jak přemohl strach a přemohl Midjánce. Jak vysvobodil ze strachu celý Boží lid. Ale jak se do toho hodí příběh o slepém žebrákovi Bartimeovi? Co má tento příběh společného se strachem, s Božím povoláním, s vysvobození od nepřátel?
Podíváme se na toho slepého žebráka. Když Bartimaios nevidí, v čem mu to vadí? Co byste nemohli, kdybyste neviděli? Zkuste si zakrýt oči. Kdybyste se se zakrytýma očima zkusili projít po kostele, tak by hrozilo, že vrazíte do lavice nebo do jiného člověka. Kdybyste si chtěli nalít vodu do hrnku, tak by hrozilo, že hrnek přelijete. Kdyby vám někdo řekl, že je na louce krásný, červený vlčí mák, tak byste vlastně nevěděli, co si máte představit, protože byste nevěděli, jak taková červená vypadá.
To všechno je dost špatné – ale dá se s tím naučit žít – když vám někdo pomůže. Ono to tak je i v mnoha jiných věcech, které jsou pro nás těžké – dá se s nimi naučit žít, když nám někdo pomůže. Je mnoho lidí, kteří potřebují mnoho pomoci, tak jako Bartimaios. Jsou lidé, kteří přišli o domov a hledají domov nový. A tak jako Bartimaios – volají o pomoc.
A teď se podívejte, jak na to reagují v lidé v našem příběhu. „Mnozí ho napomínali, aby mlčel.“ Nevěděli, jak pomoci. Nevěděli, jestli vůbec nějaká pomoc je – tak ho napomínali, aby mlčel. Nechtěli o jeho bolesti vědět. Nechtěli jeho bolesti naslouchat.
Bolest a neštěstí pro ně byly stejně nepřekonatelné jako mocní Midjánci pro Gedeona. Měli z ní strach.
V dnešním příběhu slyšíme, že Ježíš se nebojí. Že naslouchá lidské bolesti a pomáhá. A my se tomu máme učit. Tak jako Gedeon nakonec přemohl strach, poslechl a udělal to, co po něm chtěl Hospodin. I my se máme učit přemoci svůj strach a naslouchat těm, kdo volají o pomoc. Pán Bůh nám v tom pomáhej.