O nás Program Kontakt Fotogalerie Mapa Staršovstvo
Interiér Exteriér Farní sbor Českobratrské církve evangelické v Uhříněvsi a Říčanech
Banner

Uhříněves 18.9.2016 Lk 16,1-8 (Jiří Ort)

 

Pozdrav: Milé sestry, milí bratři, milé děti, vítám vás ve společenství, ve kterém společně smíme přijímat ujištění o Boží lásce a milosti.

Introit: Ty jsi, Hospodine, spravedlivý, přímý ve svých soudech. Nalož se svým služebníkem podle svého milosrdenství, vyučuj mě v tom, co nařizuješ. Ž 119,137.124

Píseň: 119 XIX

Modlitba: Pane Bože, Ty nás zveš, abychom za Tebou přicházeli. Nabízíš nám, že nám budeš naslouchat, brát vážně naše rozhodnutí a že nás budeš posilovat, aby nás naše rozhodnutí nevedla od Tebe.

Děkujeme Ti za to. Děkujeme, že jsi otevřený všem našim snahám a touhám, že bereš vážně i naše bloudění a nabízíš nám světlo tam, kde se nám zdá, že už je kolem nás jenom tma.

Děkujeme za svědectví Ježíše z Nazareta. Děkujeme, že to není někdo vzdálený, ale že přišel v plném lidství za člověkem a ukázal a ukazuje nám, že je možné žít v důvěře v Tebe. Moc Tě prosíme, abys nám dával sílu v této důvěře žít. A v této důvěře svědčit lidem, že je možný život, který nabízíš. Amen.

 

Slovo dětem:

Píseň ze Svítá: S 125

 

Čtení: Ž 113

Píseň: 500

Text: Lk 16,1-8

Haleluja. Vy, kdo se bojíte Hospodina, doufejte v Hospodina, je vám pomocí a štítem. Haleluja. Ž 115,11

 

Nuzného pozvedá z prachu, z kalu vytahuje ubožáka a pak ho posadí vedle knížat, vedle knížat svého lidu. Neplodnou usazuje v domě jako šťastnou matku synů.“ Jsou to krásná slova, které jsme slyšeli v Ž 113. Takový svět bychom chtěli, takový svět by se nám líbil. Čteme o tom, že Bůh vyvedl Izraele z otroctví a ten příběh nás uchvacuje. Čteme o tom, že Bůh přemohl nepřátele svého lidu. Ale především čteme slova dnešního žalmu a texty jemu podobné. A říkáme si – jak ono to tedy je? Jak je možné, že něco takového kolem sebe nevidíme? Že kolem sebe vidíme lidi nemocné, nešťastné, zadupané do země, ze které je nikdo a nic nepozvedne a my bychom jim tento žalm skutečně nepřečetli, aby si ještě nemysleli, že to jinak funguje, ale na ně osobně Pán Bůh zapomněl. Jak to tedy je?

To nejsou otázky teoretické, to je snaha o pochopení vlastního života, života svých blízkých, v perspektivě příběhů, které čteme v Bibli. V perspektivě Božího jednání nejen s celým stvořením, ale také s mým životem. Otázka po tom, jak vlastně Pán Bůh jedná nebo nejedná.

Jakoby ten novozákonní text do tohoto našeho ptaní nepatřil. Ježíšovo provokativní podobenství o nepoctivém správci. Ale – když už se ptáme po Božím působení v naší realitě, jsme tu správně. V tomto podobenství se pohybujeme v realitě, která v Ježíšově době existovala. Důvod, proč Ježíš tento obraz použil, byl, že pro posluchače nebyl cizí. To je smysl podobenství. Lidé znali jednotlivé aktéry příběhu, znali situaci. Přinejmenším si dobře dovedli představit správce, který využíval pánova majetku pro sebe. Moc dobře znali také půjčky, které byly spláceny ve formě naturálií. Prostě proto, že podle Mojžíšova zákona bylo zakázáno půjčovat na úrok, ovšem při splácení v naturáliích se tento zákaz dal velice šikovně obejít. Vždyť cena takových naturálií nebyla pevně stanovena a tak nebylo nic špatného, když toho oleje nebo pšenice muselo být víc. Prostě realita všedního dne, na kterou je Pán Bůh tak trochu krátký. Která se prostě děje.

V této realitě se odehrává příběh. Správce je u svého pána pomluven – ať už oprávněně nebo ne. Je mu sděleno, že musí opustit své postavení. A on je nucen promyslet svou situaci – vyřešit svoji budoucnost. A vyřeší ji. Jestliže o jeho dřívějším jednání ve vztahu k pánovu majetku nic nevíme a můžeme spekulovat, jestli byl správce pouze pomluven nebo zda skutečně jednal nepoctivě, nyní už s jistotou víme, že správce zneužil pánův majetek ve svůj prospěch. Můžeme ho dost dobře chápat, i když nemusíme souhlasit. Správce učinil pokus, jak se zajistit do budoucna. Ovšem je to stále ona realita jednání kolem nás, která nám dělá problémy.

O to větším šokem je, když pán svého správce pochválí pro jeho prozíravé jednání. Vykladači – a vlastně už opisovači – si s touto situací nevěděli příliš rady a dělali a dělají psí kusy, aby pánova slova vysvětlili a zbavili je oné provokativnosti. Jiří Mrázek ve svém výkladu Lukášových podobenství s humorem sobě vlastním tyto výklady rozkrývá. Zároveň mluví o tzv. minimálním výkladu. Výkladu existenciálním. Navrhuje i jiný výklad, ale přiznám se, že mě je blízký právě tento existenciální přístup. A k němu také vedou otázky, které jsme si kladli na začátku.

Tedy – správce je člověk, který se dostal do mezní situace a rozhodl se pod vlivem toho, co považoval za to nejdůležitější. A to – zajistit si jakýmkoliv způsobem vztahy, o které se bude moci v budoucnosti opřít. Přátelství vidí jako základní hodnotu života a podle toho jedná. Sází na to vše s tím, že to může vyjít a také nemusí. Ale on to zkusí.

Je pochválen od pána a dokonce i od Ježíše, který svým učedníkům říká: „Vždyť synové tohoto světa jsou vůči sobě navzájem prozíravější, než synové světla.“

O co tedy jde? Vraťme se k našim úvodním otázkám. Zdá se nám, že to, co tak jásavě sděluje žalmista, je pouhou iluzí, že to tak ve světě kolem nás prostě nechodí. Zdá se nám, že je kolem nás i v nás příliš mnoho bolesti. A že s ní nejde nic dělat. Že jsou tu danosti, se kterými nehneme a Pán Bůh se neobjevuje a nic s tím nedělá. Stručně, že hodnoty Božího království, které Ježíš z Nazareta zvěstoval, nefungují. To, co s jistotou funguje, je to, co se stalo onomu správci. My vlastně nevíme, jestli byl poctivý nebo nepoctivý, čteme, že byl pomluven. A přesto se jeho nepoctivost předpokládá natolik, že se ocitla i v nadpisu podobenství. Je ocejchován a nikdo s tím nic nenadělá. My se bráníme danostem, ale ony jsou, ať už se nám to líbí nebo ne.

Do toho vstupuje Ježíš se svým podobenstvím. Do těchto daností. A popisuje je, jak už je jeho zvykem, pěkně vyostřeně. A já na jeho konci slyším otázku: „A co vy?“ Protože Ježíš je naprosto přesvědčen, že Pán Bůh jedná, že Pán Bůh nabízí, že provází. Ale právě že provází, je v rozhovoru s člověkem. Nechává člověka rozhodovat se, nechává ho jednat. Ano, oslovil Mojžíše. Ale Mojžíš se rozhodoval, jestli půjde za faraonem nebo ne. Mojžíš se bál – šel s ním Áron. Ne zázračný nadčlověk, ale Mojžíšův bratr. Se svými schopnostmi i s chybami. A tak jsme provázeni příběhem Božího lidu – příběhem Božích výzev i lidských rozhodnutí. Tak poslal Bůh Ježíše z Nazareta. Ne jako nadčlověka, ale jako člověka, který činil stejná rozhodnutí jako my. Tento člověk Ježíš přinesl a ukazoval Boží království – prostor k životu pro každého člověka.

Ovšem – uprostřed reality našich dní. Uprostřed reality, která nás často děsí, ze které jsme nešťastní. A ve které často nevíme, jak dál. Tak jako učedníci. A právě proto Ježíš toto podobenství vypráví svým učedníkům. Správce v hluboké krizi vsadil na hodnotu, které věřil. Přátelství.

Vsadíme my na hodnoty Božího království? Kdybychom zakončili touto otázkou, nebylo by to ale ježíšovské. Protože by to byl pouze nárok – koukejte se spolehnout. Ale on to pouze nárok není. Ježíš není Všudybudem z Komenského Labyrintu světa. Nenasazuje brýle mámení. Pouze ujišťuje, že Pán Bůh i uprostřed reality tohoto světa stojí skutečně na straně všech, kteří potřebují pomoci. Že nabízí povzbuzení pro všechny, kteří se touto pomocí snaží být také. Existuje tu realita, nad kterou jásá žalmista. Existují tu mnozí, kteří vzali tuto realitu vážně a Pán Bůh jim nabízí posilu a povzbuzení. A Ježíš nás zve, abychom do této Boží reality vstoupili také.

Amen.

Píseň: 672

 

Ohlášky:

Přímluvná modlitba: Pane, přicházíme a chceme Ti odevzdat všechny, o které máme starost. Velice často jsme bezradní, neumíme pomoci a jsme z toho zoufalí. Prosíme Tě, posiluj nás v hledání cesty k pomoci. Za to Tě, Pane, prosíme.

Pane, odevzdáváme Ti rodinu Kočovu. Děkujeme za všechny, kdo se Evu i děti snaží povzbudit. A prosíme Tě, abys je všechny posiloval. Za to Tě, Pane, prosíme.

Pane, vidíme kolem sebe mnoho vyčerpaných lidí. Vidíme tlak na všechny generace, na každou jinak. Prosíme, pomáhej každému nacházet jistotu, že má pro Tebe obrovskou cenu, pomáhej nacházet základy života. Za to Tě, Pane, prosíme.

Dnes prosíme za Tvé stvoření. Uč nás s ním zacházet. Za to Tě, Pane, prosíme.

Prosíme za ty, kterým přírodní katastrofy zničily život. Prosíme za lidi v Itálii, v Indii, v jižním Mexiku a na mnoha dalších místech. Za ně Tě, Pane, prosíme.

Pane, prosíme za Tvou církev. Uč nás otevřenosti pro druhého člověka. Uč nás, abychom dokázali dodávat odvahu tam, kde strach z jinakosti vede k nenávisti. Prosíme, uč nás zbavovat strachu sebe i druhé. Za to Tě, Pane, prosíme.

 

Vyslyš, prosíme, naše tiché díky a prosby.

 

Voláme k Tobě spolu se všemi, kdo touží po životě: „Otče náš, jenž jsi na nebesích, posvěť se jméno Tvé. Přijď království Tvé. Buď vůle Tvá jako v nebi, tak i na zemi. Chléb náš vezdejší dejž nám dnes. A odpusť nám naše viny, jakož i my odpouštíme našim viníkům. A neuveď nás v pokušení, ale zbav nás od zlého. Neboť Tvé jest království i moc i sláva na věky. Amen.“

 

Poslání: Pokoj vám zanechávám, svůj pokoj vám dávám; ne jako dává svět, já vám dávám. Ať se vaše srdce nechvěje a neděsí.

J 14,27

 

Požehnání: Hospodin, z jehož ruky jsi vyšel, a který je tvůj Otec,
ti požehnej, a dej ti prospívat a růst na těle i na duchu.
Hospodin tě chraň před strachem a nebezpečím a vším zlým.
Hospodin nad tebou rozjasni svůj obličej, jako svítí slunce na zemi,
a buď ti milostivý, odpusť ti tvé viny a osvobodí tě.
Hospodin k tobě obrať svou tvář a shlédni na tebe v lásce a potěš tě.
Hospodin ti dej pokoj, blaho pro tělo a spásu pro duši.
Tak to chce náš Bůh, (+) Otec, Syn a Duch svatý (+).
Tak to platí nyní i navěky.
Tak to platí i pro tebe.

 

Píseň: 200