Farní sbor Českobratrské církve evangelické v Uhříněvsi a Říčanech

Říčany 13.11.2016 Mk 4,26-29 (Jiří Ort)

Pozdrav: Milé sestry, milí bratři, milé děti, milí přátelé, vítám vás všechny na společných bohoslužbách ujištěním, že Bůh, bohatý v milosrdenství, z velké lásky, jíž si nás zamiloval, probudil nás k životu spolu s Kristem, aby se nadcházejícím věkům prokázalo, jak nesmírné bohatství milosti je v Jeho dobrotě k nám v Kristu Ježíši.

Amen.

Introit: Bůh sám, Bůh Hospodin promluvil a volá zemi od slunce východu až po západ. Ž 50,1

Píseň: 161 Tebe, Bože, chválíme

Modlitba: Pane a Otče náš nebeský, chválíme Tvou velikou věrnost a shovívavost, které jsi nám prokázal. V poslední neděli církevního roku se ohlížíme a s vděčností si uvědomujeme, jak jsi zachovával světlo evangelia uprostřed nás, že Tvé Slovo nebylo uzavřeno pouze ve zdech modliteben, ale smělo být také veřejně zvěstováno, Tvůj stůl byl připraven pro všechny lačnící a žíznící. Směli jsme se shromažďovat a žít jako Tvůj lid, každý z nás a všichni dohromady, staří i mladí, rodiče i děti, Ti, kteří vyrostli ve sboru Tvé církve nebo jsi si je do svého lidu přivedl později. Tobě buď za to sláva.

Dnes, kdy očekáváme advent Tvého Syna, dovoláváme se Tvého milosrdenství, které jsi nám dal okusit, prosíme o Tvoji lásku. Vyznáváme, že o ní potřebujeme slyšet, že se s ní potřebujeme setkávat, že s nedočkavostí toužíme po setkání se zvěstí o příchodu Tvého Syna. Potřebujeme, aby zněla v našich životech.

Prosíme, aby Zvěst o příchodu Ježíše Krista hlasitě zaznívala po celé Tvé církvi. Aby probouzela spící, posilovala malověrné a bezradné, obracela ty, kteří již s Tebou nepočítají a žijí si podle svého. Pane, prosíme, buď tu dnes s námi svým Duchem svatým, oživuj jím společenství Tvého lidu. Amen.

Čtení: 2Kr 22,8-20

Píseň: 435 Ó Pane, jenž jsi přikázal

Text: Mk 4,26-29

Haleluja. Po všechny dny byl Bůh naší chloubou, tvému jménu chceme vzdávat chválu věčně. Haleluja. Ž 44,9

Blížíme se ke konci církevního roku. S tímto obdobím je ve starocírkevních perikopách spojeno Matoušovo podobenství o deseti družičkách. Dobře je známe, známe také jeho smysl – mluví o naší bdělosti a mluví o Božím soudu. Není jedno, jak žijeme, není jedno, jak se k sobě chováme, není jedno, pod jakou autoritu stavíme svůj život – ženich se blíží a jestli prospíme jeho průvod, jestli nebudeme mít připraveno dost oleje do lamp, jestli nás zastihne nepřipravené, může se nám stát, že přijdeme k zavřeným dveřím.

Tomu rozumíme, to chápeme, to je srozumitelné podobenství o soudu. Musíme se snažit, nesmíme usnout, musíme mít zásobu oleje, musíme pracovat, musíme jednat. Nebo ne? Nebo o tom Ježíšovo podobenství u Matouše nemluví? Jsme v rozpacích a přemýšlíme, co to čekání znamená. A do toho přemýšlení přichází Marek s jiným Ježíšovým podobenstvím, kde rolník prostě zaseje a čeká. Čeká až do doby, kdy přijde žeň. K jeho čekání není nic dodáno, ta nečinnost dráždí, ta nečinnost provokuje. Co to tu ten Ježíš říká? Co to po nás chce? Pro evangelisty Matouše a Lukáše to bylo moc otázek, moc nejistoty, a tak prostě toto podobenství do svých spisů nepřejali. A tak je můžeme číst pouze u Marka, vynechat je nechceme a ptáme se znovu: Co s ním? Co s podobenstvím, které je označováno jako podobenství o samočinně rostoucím semeni nebo podobenství o trpělivém rolníkovi.

Co s ním v době, kdy nemáme čas se zastavit, kdy musíme vše zařéídit, protože bez nás by to přece nebylo, kdy máme těžkou hlavu ve chvílích, kdy nám přes ni věci přerůstají, kdy se vymykají naší kontrole. Nesmíme přece usnout, nesmíme se nechat ovlivňovat okolnostmi, naopak my sami musíme ovlivňovat okolnosti. Vždyť my přece víme, jak to má být. Z těchto slov by neměla zaznívat ironie, výsměch. To naše jednání není přece vedeno zlými úmysly. Je motivováno snahou o dobrý život. Snažíme se bdít a čekat na ženicha aktivně. Snažíme se být připraveni. Vždyť to ani jinak nejde. Naše zkušenost nám říká, že má-li se něco prosadit, musíme napnout všechny své síly. V aktivitě je poslušnost. Jak by to vypadalo, kolik věcí by se zhroutilo, kdybychom přestali být aktivní.

Co to má Ježíš s tím čekáním, až zrno vyroste v klas a přijde čas žně?

Nevím, snad jsme na tom jako v Judském království za krále Jóšijáše. Království docela prosperovalo, velmocenský soused se unavil, a tak se i Židé mohli nadechnout k normálnímu životu, k běžným starostem. A že jich bylo! Úroda nikdy není úplně jistá, člověk má starost o děti, jíst potřebují. Rádi si každý rok vyprávíme, jak nás Hospodin vyvedl z Egypta, že bez něj bychom se do zaslíbené země nedostali, vždyť kdo jiný by odstranil z cesty takové překážky jako král Balák, široký Jordán a velkoměsto Jericho? Hezky se to vypráví, hezky se vzpomíná. Ale zpátky do života – letos to zase vypadá na sucho. A já mám ještě dluhy od loňska. Ten život je někdy prevít, člověk se ohání, jak může a nic z toho. Někdy tomu nerozumím, modlil jsem se v chrámu, soused tam byl taky a ono nic. Má Hospodin v ruce i ten obyčejný život nebo jen ty velké akce? Ostatně – v pelištejském Gátu se prý mají docela dobře, tam se urodilo.

Jak to, že to v té zaslíbené zemi nefunguje podle našich představ? Jak to, že to tak nefunguje v církvi? Vždyť nechceme špatné věci a přece se neprosazují. Nám přece nejde o plné žaludky, nám jde o život takový, jaký má být i podle Písma. Je to tak a já jsem nervózní, protože už nemám další kapacitu, už se nemohu víc nasadit, už nemohu přidat. A jsem z toho unavený a nešťastný a rezignovaný. A vidím náš sbor, výborný sbor, kde bychom si rádi pomáhali navzájem a také tu byli pro druhé lidi venku a nestačíme ani na jedno ani na druhé. A vidím seniorátní odbor pro mládež, který má plno plánů, plno přestav a omezené síly.

A najednou přichází služebníci za králem Jóšijášem. Našli knihu – říkává se, že to byla kniha Deutoronomium. A král čte – čte příběh o smlouvě, příběh o vyvedení z Egypta, o putování pouští, příběh o škole poslušnosti a spolehnutí na Hospodina. A králi je úzko, protože jak se Hospodin zlobil na Jóšijášovy předky, může se zlobit i na něj a na jeho současníky. Také oni se neumí spolehnout na Hospodina, také oni nejsou bdělí a připravení a kniha mluví o soudu.

Jakoby Marek ten příběh četl. I on měl před očima Boží lid, i on viděl nervozitu, strach i rezignaci z toho, že to všechno nefunguje tak, jak by se slušelo na přicházející Boží království. A tak Marek bere do ruky pero a papyrus a také píše knihu. A hned na jejím začátku, hned za zásadní informací o tom, kdo je Ježíš z Nazareta, o tom, že má moc odpouštět hříchy a uzdravovat, že má moc proměňovat lidské životy, moc darovanou od Hospodina, hned po těchto informacích přichází 4. kapitola a v ní povzbuzení k důvěře a k trpělivosti. Povzbuzení sestavené z různých důrazů a mezi nimi i náš důraz ilustrovaný na čekajícím rolníkovi. Do toho podstatného a zásadního totiž ten rolník zasáhnout nemůže.

Vždy mi vrtalo hlavou, jestli toto podobenství nevede k pasivitě. Jestli to Ježíš trochu nepřehnal. A čím dál tím víc si myslím, že je to podobenství hluboce pravdivé a učí právě té bdělosti, o které mluví Ježíš v příběhu o 10 družičkách. Nejde je ovšem jenom tak odkývat. Musíme k němu nějak dorůst, musíme se jej naučit žít. Naučit se žít ve skutečnosti zaslíbené země, Božího království, kde to nefunguje tak, že všechno zvládneme. To by bylo dost smutné svědectví pro ty, kteří všechno zvládnout nemohou. Jde o spolehnutí na Hospodina. Vše vlastně začíná s prázdnýma rukama, bez-mocně, v modlitbě. A odtud čerpáme sílu k osobnímu nasazení tam, kde můžeme pomoci, a k pokornému ztišení ve chvíli, kdy už víc nemůžeme. To nevede k pasivitě, ale k svobodné a osvobodivé práci pro Boží království, které my v ruce nemáme. Žeň je v ruce Hospodáře.

A tak smíme pracovat a smíme i odpočívat. Obojí s dobrým svědomím a s vděčností. Martin Luther to vyjádřil jadrně: „Zatímco piju džbánek svého wittenberského piva, běží evangelium dále.“ My dokonce můžeme děkovat i ve chvílích, kdy se nám osobně nedaří. To je svědectví Božího lidu svému okolí. Vždyť je s námi ten, který po lidsku naprosto prohrál, ale Pán Bůh jej vzkřísil k životu před svou tváří. Amen.

Píseň: 189B Hrad přepevný

Přímluvná modlitba:

Ohlášky:

Slovo poslání: A tak bratři, svou sílu hledejte u Pána, v Jeho veliké moci. Oblecte plnou Boží zbroj, abyste mohli odolat ďáblovým svodům. Nevedeme svůj boj proti lidským nepřátelům, ale proti mocnostem, silám a všemu, co ovládá tento věk tmy, proti nadzemským duchům zla. Proto vezměte na sebe plnou Boží zbroj abyste se mohli v den zlý postavit na odpor, všechno překonat a obstát. Stůjte tedy „opásáni kolem beder pravdou, obrněni pancířem spravedlnosti, obuti v pohotové službě evangeliu pokoje“ a vždycky se štítem víry, jímž byste uhasili všechny ohnivé střely toho Zlého. Přijměte také „přilbu spasení“ a „meč Ducha, jímž je slovo Boží“.

Ef. 6,10-16

Požehnání: Milost našeho Pána Ježíše Krista a láska Boží a přítomnost Ducha svatého se všemi vámi. Amen. 2K 13,13

Píseň: 177 Nuž, Bohu děkujme