Farní sbor Českobratrské církve evangelické v Uhříněvsi a Říčanech

Uhříněves 5.3.2017 Mt 5,1-11 (Jiří Ort)

Pozdrav: Milé sestry milí bratři, vítám vás na bohoslužbách v první postní neděli a zdravím vás apoštolským pozdravem: Milost našeho Pána, Ježíše Krista, láska Boží a přítomnost Ducha svatého se všemi vámi.

Zároveň zahajuji sborové shromáždění našeho sboru.

Introit: Hospodin praví: Bude mě volat a já mu odpovím, v soužení s ním budu, ubráním ho a obdařím slávou. Ž 91,15

Píseň: 614 Vzdávám Ti, Bože, chválu svou

Modlitba: Pane Bože, přicházíme do tohoto společenství, přicházíme za Tebou a je toho mnoho, co s sebou neseme a co Ti chceme odevzdat. Všechny strachy, trpkosti, bolesti, ale i vděčnost a radosti. Všechen zmatek a roztěkanost, které si přinášíme ze světa kolem nás.

Děkujeme, že i v tomto postním období se budeme smět soustředit na to, co pro člověka přinesl Tvůj Syn, Ježíš Kristus. Děkujeme, že smíme věřit, že před námi budeš otevírat svoji milost a lásku, kterou přinesl, ale i soud, který ukazuje, že nic a nikdo nemůže přemoci Tvé rozhodnutí pro člověka.

Chceme Ti za to dnes vzdávat chválu uprostřed společenství, kam jsi nás pozval, chceme Ti odevzdat životy naše i život tohoto sboru. Prosíme, veď si nás po své cestě. Amen.

Slovo dětem:

Píseň ze Svítá: S286 Rok za rokem

Čtení: Ř 5,12-21

Píseň: 631 Nám pomoz, Pane milý

Text: Mt 5,1-11

Beránku Boží, který snímáš hřích světa, smiluj se nad námi.

Dnes je první postní neděle a zároveň jsme se sešli celé sborové společenství a budeme moci přistupovat k večeři Páně. Zároveň budeme po bohoslužbách pokračovat sborovým shromážděním, při kterém se budeme ohlížet za vším, co jsme společně prožili v minulém roce a zároveň odevzdáme své plány do roku tohoto do Božích rukou.

Jsem moc rád, že to vše připadlo na 1. postní neděli, jsem rád, že na ni připadl apoštolův zásadní text o člověku i předznamenání Ježíšova působení z Matoušova evangelia. Protože to vše nám pomůže promyslet, uvědomit si podstatu života, ke které nás vede postní období.

Oba texty jsou vlastně o pokušení. V Matoušově evangeliu je to zřetelné, v Pavlově textu v odkazu na knihu Genesis, na událost v zahradě Eden, kdy první člověk podléhá pokušení představy, že by mohl, tak jako Bůh, znát dobré i zlé. Že by dokázal toto rozlišovat v životě svém i v životech druhých.

O jaké pokušení vlastně jde? Ďábel přichází za Ježíšem a velice přesně vybírá témata, která nás trápí. Sociální témata – vždyť nasycení člověka, tedy možnost žít důstojný život, je i bude zásadním problémem. A my si s ním nevíme rady. Postoj k této otázce nás rozděluje. Známe rizika, která s sebou nesla hnutí, která měla jako heslo řešení tohoto problému. Známe riziko zkratkovitých řešení. Zároveň ovšem známe i rizika, která s sebou nese pohled skeptický, který tento problém považuje za neřešitelný a rezignuje na systémové řešení. Vidíme spojení s ďáblem při řešení, vidíme spojení s ďáblem při rezignaci. Ano, skutečně vnímáme tento problém jako ďábelský. Jsme před něj postaveni osobně i jako sborové společenství.

Druhé pokušení není o nic méně zákeřné. Jakkoliv se zdá být pouze v osobní rovině. V rovině naší zbožnosti. V rovině představy Boha a Jeho vztahu k nám. Tento problém už řeší kniha Job a stále ho nemáme vyřešený. Vztah modlitby a Božího jednání. Stav našeho života a Boží milosti. Jak to je? Za co se můžeme modlit? Co z našich proseb je naplňováním ďábelského scénáře? Co je oním skokem z věže? Vždyť přece doufáme, že Pán Bůh naše prosby nejen slyší, ale také vyslýchá. Že mu není lhostejný náš osud. Na jedné straně sebevědomá prezentace vyslyšených modliteb tváří v tvář historické zkušenosti holokaustu a na druhé ne menší ďábelské pokušení brát naději svým bližním zpochybněním smyslu modlitby.

A tak i třetí ďáblův útok má dvě tváře. Jasně slyšíme ďáblova slova nabízející moc. Tady by zazněl v dnešní době a v naší společnosti nadšený aplaus. Vždyť přece moc korumpuje a každý, kdo se o ní jenom otře, je darebák. A přece – i toto ďáblovo pokušení má druhou stranu. Naprostou rezignaci na aktivitách ve veřejné oblasti. Uzavření se do soukromého sobectví.

Každé z těchto témat by bylo na samostatné promýšlení. Zároveň jsou ale spojeny příběhem ze zahrady Eden. Jsou spojeny lidskou touhou být jako bohové – tedy umět rozlišit dobré od zlého. Umět se vymanit z oné dvojznačnosti reakcí na ďáblovo pokušení. Z napětí, které provází náš život a trápí nás.

Ježíš odpovídá. To je razantní vstup do tohoto napětí. Odpovídá nejenom slovy, která jsme slyšeli, ale především celou svou zvěstí, celým svým životním svědectvím.

A k této odpovědi se nadšeně hlásí apoštol Pavel. Zřetelně se hlásí k tomu, že Ježíš v pokušení obstál, že nabízí cestu života jako alternativu k cestě, kterou nabízí staré lidství. Cestě, která nám přijde bezvýchodná. To apoštol Pavel popisuje velice zřetelně – je si velice dobře vědom, kam až jsme na té staré, adamovské cestě dospěli. Kam jsme došli pod vlivem naší touhy, kterou nejsme schopni naplnit a stojíme tak tváří v tvář dvojznačnosti našich rozhodnutí. Pavel tento stav hříchu nazývá smrtí. A my si nepotřebujeme nechat složitě vysvětlovat, jak nám tento stav zasahuje do všech oblastí života.

Jsem rád, že je dnes první postní neděle. Jsem rád, že na tuto neděli připadly texty z Matoušova evangelia a z Pavlovy epištoly do Říma. Jsem rád, že dnes společně přistoupíme k večeři Páně a budeme vzpomínat i plánovat život v našem společenství.

Dnes zaznívá pro nás všechny, že Ježíšovo postní období vrcholí jasným ne ďáblovu pokušení. A my na začátku toho našeho letošního postního období slyšíme Pavlovo jásavé vyznání, že je před námi otevřen život, který otevírá právě tento Ježíš, a zároveň Ježíš ukřižovaný a vzkříšený. Před námi je vláda života a ne smrti. „Jako jediné provinění přineslo odsouzení všem, tak i jediný čin spravedlnosti přinesl všem ospravedlnění a život.“ Ano, ona dvojznačnost, kterou nese hřích, je stále kolem nás. Ale my už smíme žít v silovém poli života. V silovém poli Boží milosti. V této jistotě víry smíme spolu s apoštolem vyznat: „Nemyslím, že bych již byl u cíle anebo již dosáhl dokonalosti; běžím však, abych se jí zmocnil, protože mne se zmocnil Kristus Ježíš. Bratří, já nemám za to, že jsem již u cíle; jen to mohu říci: zapomínaje na to, co je za mnou, upřen k tomu, co je přede mnou, běžím k cíli, abych získal nebeskou cenu, jíž je Boží povolání v Kristu Ježíši.“ (Fp 3,12-14) Amen.

Píseň: 682

Úvod: Bůh je zde s námi. A říká: Pokoj vám. Zve nás do kruhu kolem svého stolu, zve nás k oslavě, neboť Bůh daroval člověku mnoho potřebných věcí, dává vzrůst všemu kolem nás, pod ochranu bere všechny plody života. Navrch přidává nevšední dar: smrt smrti a život života skrze našeho Pána Ježíše Krista.

Vyznání a zvěstování milosti:

Chceme přijmout Boží radost a oslavit ten vzácný Boží dar. Chceme vyjádřit, že bohatství našeho života je dílem Božím. Bez jeho pomoci a lásky bychom jenom živořili. Předložme Bohu s vděčností své vyznání.

Vyznáváš, že jsi člověk chybující a že nejsi před Boží tváří o nic lepší než druzí lidé? A přiznáváš, že ani ty se nemůžeš vykroutit z vin a bídy tohoto světa? Jestliže tomu tak je, odpověz: Vyznávám.

Věříš, že Ježíš Kristus, Syn Boží, se čelem postavil proti zlu a položil svůj život i pro tebe? Věříš, že svou smrtí naši smrt přemohl a svým vzkříšením obnovil život? Jestliže tomu tak je, odpověz: Věřím.

Chceš odpustit všem, kdo se proti tobě provinili? Jsi-li ochoten odpustit, vyznej: Odpouštím.

Slovo milosti: Boží milost i v našich životech otevírá výhled naděje a my se o tom smíme ujistit ve slovech, která i nám nabízí autor epištoly Židům: 'Toto je smlouva, kterou s nimi uzavřu po oněch dnech, praví Pán; dám své zákony do jejich srdce a vepíšu jim je do mysli; na jejich hříchy a nepravosti už nikdy nevzpomenu.' Žd 10,16n

Pozdravení pokoje: O tuto naději Boží milosti se smíme navzájem podělit a podat si navzájem ruce na znamení odpuštění, bratrství a jednoty Kristova lidu a pozdravit jeden druhého se slovy: Pokoj tobě.

Modlitba: Otče, děkujeme ti,

neboť ty jsi náš Bůh.

Nebe a země a všechno, co žije,

ti vděčí za svůj původ.

Tvé světlo osvětlilo svět

a dalo povstat životu;

člověka jsi stvořil podle svého obrazu,

řídil jsi jeho cestu

a vedl jsi ho svým přikázáním.

Slyšel tvé slovo z úst tvých poslů,

nám všem jsi řekl své věčné Slovo:

v Ježíši Kristu, tvém Synu.

V něm máme život.

Jeho Duch lásky je tím Duchem, který nás učí

chválit tebe, našeho Otce,

tobě děkovat,

tebe oslavovat

a tebe vyznávat:

Svatý, svatý, svatý jsi, Hospodine zástupů, plná jsou nebesa i země tvé slávy. Požehnaný, který přicházíš ve jménu Páně. Hosana na výsostech!

Slova ustanovení: Poslyšte slova ustanovení svaté večeře Páně: „Já zajisté přijal jsem ode Pána, což i vydal jsem vám, že Pán Ježíš v tu noc, v kterouž zrazen jest, vzal chléb a díky činiv, lámal a řekl: Vezměte, jezte, to jest tělo mé, kteréž se za vás láme. To čiňte na mou památku. Takž i kalich, když povečeřel, řka: Tento kalich je ta nová smlouva v mé krvi. To čiňte, kolikrát koli píti budete, na mou památku. Nebo kolikrát byste koli jedli chléb tento a z kalicha toho pili, smrt Páně zvěstujete, dokud nepřijde.“

(1K 11,23-26)

Apoštolské vyznání: Chceme se touto svátostí posilnit ve víře. Nejen sami pro sebe, nejen v jednotě církve Kristovy, ve společenství s křesťany všech generací a národů. Ale v jednotě se všemi, za kterými přišel Hospodin, Bůh Izraele ve svém Synu, aby jim nabídl život. Vyznejme nyní svoji víru, která nás ujišťuje o naději tohoto Božího navštívení:

Sbor: Věřím v Boha, Otce všemohoucího, Stvořitele nebe i země, i v Ježíše Krista, Syna jeho jediného, Pána našeho, jenž se počal z Ducha svatého, narodil se z Marie Panny, trpěl pod Pontským Pilátem, byl ukřižován, umřel a byl pohřben, sestoupil do pekel, třetího dne vstal z mrtvých, vstoupil na nebesa, sedí na pravici Boha Otce všemohoucího, odkud přijde soudit živé i mrtvé. Věřím v Ducha svatého, v svatou církev obecnou, svatých obcování, hříchů odpuštění, těla z mrtvých vzkříšení a život věčný. Amen.

Píseň: Při vysluhování svaté večeře Páně Budeme společně zpívat píseň

397, 308

Pozvání: Ježíš Kristus každého z nás zve: „Pojďte ke mně všichni, kdo se namáháte a jste obtíženi břemeny, a já vám dám odpočinout.“ I my se tedy nyní smíme odvážit přistoupit ke stolu, který je pro nás připraven.

Přijímání: Společenství těla Kristova.

Společenství krve Kristovy.

Propouštění:

Ježíš nás ujišťuje: „Amen, amen, pravím vám, kdo věří, má život věčný. Já jsem chléb života. Vaši Otcové jedli na poušti manu, a zemřeli. Toto je chléb, který sestupuje z nebe: kdo z něho jí, nezemře. Já jsem ten chléb živý, který sestoupil z nebe; kdo jí z toho chleba, živ bude na věky. A chléb, který já dám, je mé tělo, dané za život světa." J 6,47-51

Ježíš řekl: "Amen, amen, pravím vám, nebudete-li jíst tělo Syna člověka a pít jeho krev, nebudete mít v sobě život. Kdo jí mé tělo a pije mou krev, má život věčný a já ho vzkřísím v poslední den.“ J 6,53n

Ježíš mu odpověděl: "Kdo mě miluje, bude zachovávat mé slovo, a můj Otec ho bude milovat; přijdeme k němu a učiníme si u něho příbytek.

J 14,23

Píseň: 678 Jeden Pán, jedna víra

Ohlášky:

Přímluvná modlitba: Pane Bože, náš Otče, s vděčností za všechny dary, které od Tebe dostáváme, s vděčností za Tvé pozvání do společenství kolem stolu, do společenství, kde se smíme navzájem učit rozpoznávat Tvé jednání v lidských životech. Odvažujeme se právě tady k Tobě volat a s důvěrou Ti odevzdávat ty, o které máme starost.

Pane, odevzdáváme Ti své nemocné, odevzdáváme Ti ty, kteří se vyrovnávají ve svých životech s velkou ztrátou. Za ně všechny Tě, Pane, prosíme.

Dnes Ti chceme odevzdat Tvou církev a její zvěst. Chceme Tě poprosit konkrétně za náš sbor. Prosíme, abychom uměli rozpoznávat cestu, kterou jsi pro nás připravil, prosíme za sílu, abychom po ní dokázali jít. Abychom byli svědectvím o evangeliu, o Tvé cestě za člověkem a s člověkem. Za to Tě, Pane, prosíme.

Prosíme o citlivost pro lidi kolem nás. Prosíme, aby nás tváří v tvář jejich problémům nepřemáhal strach, ale odvaha víry, která vede k pomoci. Za to Tě, Pane, prosíme.

Pane, odevzdáváme Ti všechny ty, kteří se o tuto pomoc snaží. Prosíme za lidi v neziskových organizacích, prosíme za lidi na sociálních odborech, prosíme za všechny, kdo nepodléhají skepsi a stále se snaží o lepší podmínky pro své bližní. Za ně Tě, Pane, prosíme.

Prosíme o odvahu vstupovat do veřejného prostoru. Prosíme za ty, kteří v něm působí a poctivě se snaží svoji moc užívat k vytváření otevřeného prostoru pro lidi v celé jejich různosti. Za ně Tě, Pane, prosíme.

Prosíme za muslimy, kteří jsou obětmi útoků extrémistických islamistů. Prosíme za ty, kteří jsou oběťmi válečných konfliktů. Za ně Tě, Pane, prosíme.

Chceme Ti nyní v tichosti odevzdat všechno, co máme na srdci.

Pane, voláme k Tobě spolu se všemi, kdo touží po životě:

„Otče náš, jenž jsi na nebesích, posvěť se jméno Tvé. Přijď království Tvé. Buď vůle Tvá jako v nebi, tak i na zemi. Chléb náš vezdejší dejž nám dnes. A odpusť nám naše viny, jakož i my odpouštíme našim viníkům. A neuveď nás v pokušení, ale zbav nás od zlého. Neboť Tvé jest království i moc i sláva na věky. Amen.“

Poslání: Jděte nyní a slovem i skutkem uvádějte ve známost evangelium a dělejte si starost o spravedlnost, lásku a pokoj.

Jděte v naději setkání s Ježíšem Kristem mezi nejmenšími z našich bratrů a sester

a žijte v naději Božího navštívení.

Požehnání: Sám pak Bůh pokoje nechť vás cele posvětí a zachová vašeho ducha, duši a tělo bez úrazu a poskvrny do příchodu našeho Pana Ježíše Krista. Věrný je ten, který vás povolal; on to také učiní. Amen. 1Te 5,23n

Píseň: 604 Buď sláva Bohu, chvála Otci