Farní sbor Českobratrské církve evangelické v Uhříněvsi a Říčanech

Uhříněves 14.5.2017 Jr 32,1.5-15 (Jiří Ort) bohoslužby s dětmi

Pozdrav: Milé děti, milé sestry, milí bratři, všechny vás vítám při společném setkání, do kterého jsme směli přijít z Boží milosti.

Introit: Zpívejte Hospodinu píseň novou, neboť učinil podivuhodné věci. Zjevil před očima pronárodů svoji spravedlnost. Ž 98,1a.2b

Píseň: 118 Ó chvalte laskavého Pána

Modlitba: Pane Bože, přicházíme na Tvé pozvání a moc Ti za to děkujeme. Děkujeme, že nám tady, v našem kostele, s lidmi, se kterými se vídáme pravidelně i s těmi, se kterými se vídáme zřídka, nabízíš prostor, kde se můžeme ztišit a otevřít se slovům o Tobě a o nás jako Tvém lidu. Slovům, která svědčí o Tvé přítomnosti na životních cestách, po kterých jdeme.

Dnes děkujeme za ujištění, že Tvá přítomnost není podmíněná našimi pocity, naší zbožností, ale že je to Tvá milost, která nám umožňuje žít v Tvé blízkosti. Že je to Tvá milost, která otevírá budoucnost tam, kde ji my už nevidíme. Nejenom pro nás osobně, ale i pro lidi kolem nás, pro celé Tvé stvoření.

Děkujeme, že tuto milost jsme směli poznat a stále ji smíme poznávat v příběhu Ježíše z Nazareta. Amen.

Čtení: Jr 32,1.5-15

Píseň: S216 Nevím, Pane, co Ti dát

Text: Jr 31,1-6

Haleluja. Hospodinova pravice se vyvýšila, Hospodinova pravice koná mocné činy! Haleluja. (Psa 118:16 CEP)

Děti, věděly byste, co jsme si v minulém týdnu připomínali za slavné dny? Mluvili jste o tom ve školce nebo ve škole? Připomínali jsme si konec 2. světové války. O tom se těžko povídá. Já jsem vlastně na tom stejně jako vy a raději se ptám a poslouchám, než abych sám povídal. Ptám se sestry Votavové, ptám se u Sanderů, vyprávěl mi i Jiří Boháč, co zažíval za války jako dítě. Když byli naši kluci malí, moc rádi poslouchali, když jim jejich dědeček vyprávěl, jak na konci války utíkali z Brna, protože Brno bylo bombardované.

Bylo toho hodně, co Mariin tatínek vyprávěl a vypráví. Ale to hlavní na celém vyprávění je, že museli celá rodina utíkat před boji, ale při tom útěku se rozdělili. Nakonec to vypadalo tak, že tatínek s jedním synem zůstal a Mariin tatínek, který byl ještě malý kluk, se vydal s maminkou a dalšími příbuznými na cestu. Určitě si říkáte, že to byla cesta plná strachu – vždyť celá rodina byla rozdělená. On už nebyl společně ani tatínek se svým starším synem – ten šel odnést králíky, aby neuhynuli, než se všichni vrátí. Prostě – jeden o druhém nic nevěděli a měli o sebe starost.

A přece si poslechněte, že to vyprávění není nijak smutné. „A tak odpoledne jsme už byli mezi svými v Rovečíně a já jsem se svými bratránky a sestřenicemi běhal po vesnici jako o prázdninách. Každý den se něco událo a každý den jsem na chvíli upadl do dětského světa her kolem potoka. Věděl jsem, že náš domek v Brně může být zničen a začal sem si proto budovat jakoby nový domov. Z Tišnova jsem si celou cestu nesl kn96ku Bernharda Gryimka “Taková jsme my zvířata“, kterou jsem uložil do krabice na boty. Tu mi věnoval pan Kolář. Ke knize jsem přidal kus slídy, zřejmě z některého letadla, která bojovala nad námi, dále kuličku, kterou jsem našel za Hodonínem u cesty, potom leták shazovaný americkými letadly, obrázek Shirley Tempelové ze série herců přikládané k předválečným tabulkám čokolády (od tety Milky, mé kmotry), pohlednici tišnovské radnice, sojčí pírko a dvě prázdné nábojnice z německých pušek. Každý večer jsem si to rozložil a prohlížel.“

Píseň: S355 Vlak Boží

Dnešní text, který jsme si četli, je z knihy proroka Jeremjáše. A je vzpomínkou na dobu, kdy byla také válka. Na Jeruzalém útočila vojska mocného krále Nebukadnesara. A vypadalo to špatně. Sám prorok Jeremjáš vyřizoval králi Sidkijášovi, že to nedopadne dobře. Protože se lidé k sobě chovali zle, nežili tak, jak po nich chtěl Pán Bůh. A tak bylo mnoho chudých a nešťastných, mnoho těch, kterých se nikdo nezastal, když jim někdo ubližoval. Takové království, takový Jeruzalém Pán Bůh nechce. Protože se v něm nedá žít.

Proč jen to vždycky skončí tak, že si lidé začnou ubližovat? Jeremjáš sedí ve vězení a přemýšlí, jestli je možné na tomhle světě žít. Vždyť ho nemá rád ani jeho král, natožpak ten král, který chce zničit Jeruzalém. A Jeremjášovi je smutno, protože je mu líto Jeruzaléma, je mu líto, že to takto všechno dopadá. A nezná z toho cestu ven. Kdyby tak Pán Bůh přišel a všechno to obrátil, zatřásl lidmi a oni by se k sobě začali chovat hezky a už by spolu neválčili. To by se líbilo Jeremjášovi, to by se líbilo i nám.

Jeremjáš volal k Pánu Bohu, aby ukázal lidem, jestli má život smysl.

Píseň: S143 Kde Pane jsi

A představte si to – Pán Bůh Jeremjášovi odpověděl. A odpověděl mu prapodivně. „Přijde za tebou tvůj bratranec a nabídne ti ke koupi pole u vás doma v Anatótu. A ty je kup. Aby o tom všichni věděli. Protože tady, v mé zemi, se bude žít.“

Moc se mi líbí tento příběh. Moc se mi líbí vyprávění Mariina tatínka, který vzpomíná, jakou měl uprostřed války radost, že vidí své bratrance a sestřenice a jak s nimi běhal po vesnici. A dodnes si pamatuje, jak si ochraňoval své poklady v krabici od bot. Myslíte, že neviděl, co se kolem něj děje? Tak poslouchejte:

„Skoro idyla, kdyby každý večer nebyly z Kounicových kolejí slyšet výstřely, kterými končily životy lidí. Maminka se při tom rozplakala a prosila mne, abych se za popravené modlil, což jsem dělal s dětskou důsledností a poctivostí.“

Byla to těžká doba, ve které žil Jeremjáš. Byla to těžká doba, ve které žili vaši pradědečkové a prababičky, na kterou vzpomínají sestra Votavová, Sanderovi, sestra Zejfartová, Jiří Boháč a Mariin tatínek. A přece máme slyšet, že je proč žít, je proč se radovat a těšit se ze setkání a ze vzpomínek, že je možné se těšit, až vyrostete, co všechno budete dělat.

A to všechno proto, že Pán Bůh žehná životu. Že má rád lidi a ukazuje jim, že život může být krásný. Amen.

Píseň: S286 Rok za rokem

Ohlášky:

Přímluvná modlitba: Pane Bože, přinášíme Ti svoje modlitby tak, jak nás k tomu vybízíš. Děkujeme Ti za to, že tuto možnost máme, děkujeme, že tak smíme připomínat druhým i sobě, že nikdo není sám.

Prosíme dnes za všechny nemocné, zvlášť za ty, které máme kolem sebe. Prosíme, abys nám ukazoval, jak jim být nablízku. Za to Tě, Pane, prosíme.

Prosíme, uč nás vidět ty, kteří žijí život plný strachu. Prosíme, uč nás je povzbuzovat, uč nás je přijímat, uč nás na ně myslet. Prosíme za všechny, kteří žijí ve společnosti, kde je jejich odlišnost důvodem k nenávisti. Prosíme za takové lidi i v našem státě. Za ně Tě, Pane, prosíme.

Moc Tě prosíme za děti. Prosíme, abychom jim dokázali být svědectvím o životě. O tom, že je proč se ze života radovat a přát ho i druhým, protože Ty jsi jeho dárcem. Za to Tě, Pane, prosíme.

Prosíme, uč nás podstatě zvěsti o Božím království, kterou přinesl Ježíš z Nazareta. Uč nás vzájemné otevřenosti a naslouchání, uč nás solidaritě a odvaze tam, kde je potřeba zastat se druhého člověka. Za to Tě, Pane, prosíme.

Prosíme, abychom jako křesťané dokázali přinášet hodnoty Tvého království do naší společnosti. Za to Tě, Pane, prosíme.

Prosíme za ty, kteří jsou uprchlíky. Za všechny, kdo hledají útočiště k životu. Za ně Tě, Pane, prosíme.

Prosíme, vyslyš naše tiché díky i prosby.

V tuto chvíli k Tobě chceme volat se všemi, kdo touží po životě:

„Otče náš, jenž jsi na nebesích, posvěť se jméno Tvé. Přijď království Tvé. Buď vůle Tvá jako v nebi, tak i na zemi. Chléb náš vezdejší dejž nám dnes. A odpusť nám naše viny, jakož i my odpouštíme našim viníkům. A neuveď nás v pokušení, ale zbav nás od zlého. Neboť Tvé jest království i moc i sláva na věky. Amen.“

Poslání: Jsem jist, že ani smrt ani život, ani andělé ani mocnosti, ani přítomnost ani budoucnost, ani žádná moc, ani výšiny ani hlubiny, ani co jiného v celém tvorstvu nedokáže nás odloučit od lásky Boží, která je v Kristu Ježíši, našem Pánu. Ř 8,38n

Požehnání: Hospodin ti požehnej a opatruj Tě. Hospodin rozjasni nad tebou svou tvář a buď ti milostiv. Hospodin obrať k tobě svou tvář a obdař tě pokojem. Amen. Nu 6,24-26

Píseň: 168 Zpívejte, čest vzdejte