Pozdrav: Milé sestry, milí bratři, vítám vás ve společenství na dnešních bohoslužbách, kde smíme přijmout ujištění o Boží milosti, kterou Ježíš Kristus nabídl a nabízí každému člověku.
Introit: Hospodine, slyš můj hlas, když volám, svoji tvář přede mnou neukrývej. Ž 27,7a.9a
Píseň: Ž 33 Rozveselte se v Hospodinu
Modlitba: Pane Bože děkujeme Ti za tuto krásnou neděli. Děkujeme za den, kdy si znovu smíme uvědomit, že se nemusíme honit, abychom vše sami zajistili, ale že se smíme nechat Tebou pozvat, zastavit se a naslouchat svědectví o tom, že v Tvé ruce je tento svět. Že do Tvé ruky smíme odevzdávat své blízké i ty, se kterými si nerozumíme a trápí nás to. Děkujeme, že si nemusíme nechat zastřít výhled na život vším, čeho se kolem nás lekáme, ale smíme se otevřít svědectví o Tvém Synu, Ježíši Kristu a přijmout jeho cestu do svých srdcí. Přijmout naději pro život, který nám dal ve svém kříži a vzkříšení.
Děkujeme, že se tak nejen pro nás otevírá budoucnost pro naše životy a pro život celého Tvého stvoření. Amen.
Slovo dětem
Píseň ze Svítá: S 186 Moc předivná
Čtení: Sk 1,1(6)-14
Píseň: 671 Dej mi, Pane, bdělé srdce
Text: Iz 40,27-31
Haleluja. Bůh kraluje nad všemi pronárody, Bůh sedí na svém svatém trůnu. Haleluja. (Psa 47:9 CEP)
Hned na začátku jsme trochu zaskočeni. Je tu zcela jiná zpráva o významu Ježíšova vzkříšení. Na konci Lukášova evangelia jsme byli svědky osobního setkání se Vzkříšeným a hned na počátku dalšího spisu téhož autora se setkáváme s potřebou vyprávět něco nového, něco, co je zcela unikátní právě u evangelisty Lukáše, něco, co ostatní evangelisté ve svém svědectví nevyprávějí. Ježíšovo nanebevstoupení.
Ježíš po 40 dní učil učedníky o království Božím. Tak jako Hospodin na hoře Sínaj předával Mojžíšovi smlouvu s Izraelem. Smysl obojího vysvětlování byl stejný – jak Pán Bůh jedná s člověkem, jak ho vede životem. Ujištění o tom, že ho neopouští. A přece se hned po tomto 40 denním kurzu učedníci ptají: "Pane, už v tomto čase chceš obnovit království pro Izrael?" (Act 1:6 CEP)
Otázka, která je pro nás důležitá ze dvou důvodů. První důvod je časový – v Lukášově době už opadává bezprostřední očekávání druhého Kristova příchodu. Je to vlastně první generace křesťanů, která má stejnou zkušenost jako my. A to, že definitivní řešení pro tento svět nepřijde bezprostředně. Že prostě žijeme a budeme žít ve světě plném rozporů, plném situací, které budou vzbuzovat naši nejistotu a otázky, kdo je vlastně vládcem na této zemi. Otázky, které trápily Boží lid už od nepaměti. To zřetelně slyšíme v dnešním textu z knihy proroctví proroka Izajáše: „Proč říkáš, Jákobe, proč, Izraeli, mluvíš takto: "Má cesta je Hospodinu skryta, můj Bůh přehlíží mé právo"?“ (Isa 40:27 CEP) Ano, jsme v tuto chvíli s evangelistou a jeho adresáty na jedné lodi, řešíme stejnou otázku spolu s dlouhou řadou generací Božího lidu.
Dalším důvodem je právě očekávání na Boží jednání. Na to, že Pán Bůh zasáhne, že změní běh příběhů, jak zpíváme v jedné písni, že to prostě bude všechno jinak, že se změní logika moci v tomto světě. "Pane, už v tomto čase chceš obnovit království pro Izrael?" K této otázce svádí text, který je před tím dnešním textem z proroctví proroka Izajáše. „"Ke komu mě chcete připodobnit, aby mi byl roven?" praví Svatý. "K výšině zvedněte zraky a hleďte: Kdo stvořil toto všechno?" Ten, který v plném počtu vyvádí zástupy hvězd a všechny volá jménem; má obrovskou sílu a úžasnou moc, nechybí mu ani jedna.“ (Isa 40:25-26 CEP) Hospodin je přece tak mocný, že by mohl, že by měl obnovit království pro Izrael. Že by měl vzpomenout na svůj lid.
Skutečně situace učedníků je nám velice blízká. Vždyť i my mnohé víme o Ježíšově zvěsti o Božím království, vždyť i my mnohé víme o evangeliu, dobré zprávě o kříži a vzkříšení. A přece se stále znovu ptáme, přece nám stále znovu není jasná Boží cesta v tomto světě a naše místo na ní. Pokorně se přiznáváme ke slovům apoštola Pavla z epištoly do Říma: „Vždyť ani nevíme, jak a za co se modlit,...“ (Rom 8:26 CEP)
Jak tedy Ježíš odpovídá? „Není vaše věc znát čas a lhůtu, kterou si Otec ponechal ve své moci; ale dostanete sílu Ducha svatého, který na vás sestoupí, a budete mi svědky v Jeruzalémě a v celém Judsku, Samařsku a až na sám konec země.“ (Act 1:7-8 CEP) Ježíš podtrhuje slova, která vyřizoval Izajáš: „Cožpak nevíš? Cožpak jsi neslyšel? Hospodin, Bůh věčný, stvořitel končin země, není zemdlený, není znavený, jeho rozumnost vystihnout nelze. Od dává zemdlenému sílu a dostatek odvahy bezmocnému. Mladíci jsou zemdlení a unavení, jinoši se potácejí, klopýtají. Ale ti, kdo skládají naději v Hospodina, nabývají nové síly; vznášejí se jak orlové, běží bez únavy, jdou bez umdlení.“ (Isa 40:28-31 CEP)
Evangelista Lukáš tu píše Teofilovi, jeho sboru i nám o Boží cestě pro tento svět. A pro nás. Cestě, která nám ne a ne být srozumitelnou. Zdá se, že to není uskutečnitelné, že se nám to nemůže podařit. Ale čtěme dál příběh evangelisty Lukáše. „Po těch slovech byl před jejich zraky vzat vzhůru a oblak jim ho zastřel.“ (Act 1:9 CEP) Co tedy znamená ono Ježíšovo nanebevstoupení? Bezprostřední reakcí je pocit, že teď už jsme zcela opuštění. Teď už jsou učedníci skutečně v naprosto stejné situaci jako my. Je tedy nanebevstoupení opuštěním člověka? Už se ani nemůžeme zeptat onu otázku "Pane, už v tomto čase chceš obnovit království pro Izrael?". Protože není koho. "Má cesta je Hospodinu skryta, můj Bůh přehlíží mé právo".
A přece chce Lukáš říci něco zcela odlišného, protichůdného. „A když upřeně hleděli k nebi za ním, jak odchází, hle, stáli vedle nich dva muži v bílém rouchu a řekli: "Muži z Galileje, co tu stojíte a hledíte k nebi? Tento Ježíš, který byl od vás vzat do nebe, znovu přijde právě tak, jak jste ho viděli odcházet."“ (Act 1:10-11 CEP) Tento Ježíš neodešel, byl vzat do nebe. Tedy – tato akce je akcí toho, který Ježíše vzkřísil, toho, který ho provázel po celý jeho život, který garantoval jeho zvěst o Božím království, který s ním byl i ve chvíli umírání na kříži. Nemáme tu před očima útěk, ale ujištění, že všechno to, co Ježíš přinesl, má budoucnost, protože tento Ježíš byl vzat do nebe a „sedí na pravici Boha Otce, odkud přijde soudit živé i mrtvé“, jak vyznáváme v Apoštolském vyznání víry.
A co máme tedy dělat my? Jak chce Pán Bůh měnit tento svět od zcela základních mezilidských vztahů po tlak na projevy solidarity pro ty, kteří potřebují pomoci? Co dělat v tomto mezidobí mezi Ježíšovým nanebevstvoupením a jeho druhým příchodem? „… dostanete sílu Ducha svatého, který na vás sestoupí, a budete mi svědky v Jeruzalémě a v celém Judsku, Samařsku a až na sám konec země."“ (Act 1:8 CEP) Tedy svědky toho, který tu byl pro člověka, který přinášel bezpodmínečné odpuštění a nabídku nového života. Znovu se tu Ježíš setkává s důrazy Izajášovy zvěsti Božímu lidu. V jeho dnešním textu jsme ujištěni, že Bůh dá svému lidu sílu k životu. Tomu životu, který mu nabízí již od počátku – životu služby a svědectví o naději pro člověka.
Dnešní novozákonní text končí modlitbou. Protože v tuto chvíli už učedníci vědí jak a za co se modlit. A my se k nim smíme a máme přidat. Přidat se k prosbě o dar Ducha svatého, v jehož síle bychom byli schopni svědčit lidem kolem nás o nabídce života, o které nás Pán Bůh ujistil v Ježíši Kristu, našem Pánu. Amen.
Píseň: 662 Do země se skrývá
Ohlášky:
Přímluvná modlitba: Pane Bože, chceme Ti poděkovat – za to, že jsme si směli společně uvědomit si, že navzdory všemu, navzdory tomu, že znovu a znovu musíme vyznávat, že neumíme žít, že nám dělá problémy si uvědomit, co je v životě podstatné a na čem se nedá stavět, Ty vstupuješ do života tohoto světa. A učíš nás podávat to zásadní svědectví, které lidé tak potřebují slyšet. A tak Ti znovu chceme děkovat a chválit Tě, chceme Ti odevzdat jeden druhého i lidi kolem nás a poprosit Tě, abys nám nepřestával ukazovat určení našeho života, abys nám nepřestával připomínat příběh Ježíše z Nazareta, jeho nové lidství, které právě dnes nabízíš i nám.
Prosíme Tě za manželství. Za tento základní lidský vztah. Prosíme za ty, kteří se připravují na manželství. Radujeme se z rodin, kde si manželé i děti rozumějí a prosíme za rodiny, kde jen těžko nachází cestu k sobě.
Prosíme Tě za staré lidi, kterým se v bolesti ztrácí smysl nového dne a my nevíme, jak jim pomoci, jak je povzbudit. Za ty Tě, Pane, prosíme.
Prosíme Tě za mladé lidi, za lidi hledající, kteří tento smysl života nemohou najít a sklouzávají do skepse a cynismu. Za ty Tě, Pane, prosíme.
Prosíme za politiky, jejichž práci nevěříme a přitom si uvědomujeme, že je nesmírně nutná a vyžaduje sílu a vytrvalost, kterou můžeš dát pouze Ty. Za ty Tě, Pane, prosíme.
Prosíme za Tvoji církev, která tak volá po poslušnosti Tvému Slovu a přitom sama selhává a je špatným svědkem o Tvé milosti a o Tvém soudu. Za ni Tě, Pane, prosíme.
Pane, prosíme za Ty, kteří jsou dnes těmi, kteří jsou pronásledováni, za ty, kteří žijí v nejrůznějších vězeních – ať už doslova nebo obrazně. Za ně Tě, Pane, prosíme.
Pane, prosíme za koptské křesťany v Egyptě, kteří se znovu stali cílem teroristického útoku. Prosíme za pozůstalé obětí z Manchesteru. Prosíme za sebe navzájem, abychom dokázali vnímat bolest druhých a zároveň nepropadali nenávisti.
Voláme k Tobě nyní každý svoje tiché díky a prosby.
Vyslyš nás, prosíme, když se na Tebe obracíme spolu se všemi, kdo touží po životě:
„Otče náš, jenž jsi na nebesích, posvěť se jméno Tvé. Přijď království Tvé. Buď vůle Tvá jako v nebi, tak i na zemi. Chléb náš vezdejší dejž nám dnes. A odpusť nám naše viny, jakož i my odpouštíme našim viníkům. A neuveď nás v pokušení, ale zbav nás od zlého. Neboť Tvé jest království i moc i sláva na věky. Amen.“
Poslání: Nestrachujte se! Nebuďte zmateni. Což jsem ti vše neohlašoval a neoznamoval už předem? Vy jste moji svědkové. Což je Bůh kromě mne? Jiné skály není, já o žádné nevím. Iz 44,8
Požehnání: Kéž je nám Bůh milostiv a dá nám požehnání, kéž nad námi rozjasní svou tvář! Ať je známa na zemi tvá cesta, mezi všemi pronárody tvoje spása! Bůh nám žehná, Bůh náš. Bůh nám dává svoje požehnání. Nechť se ho bojí všechny dálavy země! Amen
Žalmy 67:2n.7an
Píseň: 485 Král věčný nás požehnej