Farní sbor
Českobratrské církve evangelické
v Uhříněvsi a Říčanech
Farní sbor
Českobratrské církve evangelické
v Uhříněvsi a Říčanech
Pozdrav: Milé sestry, milí bratři, všechny vás vítám ve společenství, ve kterém se můžeme radovat z Božího pozvání.
Introit: V soužení jsem vzýval Hospodina, k svému Bohu o pomoc jsem volal. Uslyšel můj hlas ze svého chrámu, mé volání proniklo až k jeho sluchu. Ž 18,7
Píseň: 161
Modlitba: Pane, dnes chceme moc děkovat za setkání s Tebou, za setkání se svědectvím o Tobě. Děkujeme, že nám otevíráš společenství svého lidu, ve kterém se setkáváme s ujištěním, že Ty jsi živý Bůh. Že před námi otevíráš budoucnost, ve které se na Tebe smíme obracet, ve které nás učíš modlitbě.
Děkujeme, že to vše smíme poznávat ve svědectví Ježíše z Nazareta. Že v jeho životě a smrti smíme nacházet důvěru v Tebe, v Tvoji pomoc. Děkujeme, že smíme ve víře přijmout, žes tuto důvěru nezklamal, že ses k němu přiznal, žes jej vzkřísil.
Děkujeme, že v této důvěře se nemusíme bát úkolů, které před nás stavíš. Že se můžeme odvážit nabízet Tvoji milost, Tvoji budoucnost ve Tvém království všem lidem kolem nás.
Amen.
Čtení: 1K 3,1-9
Píseň: 419
Text: Mt 5,21-26
Haleluja. Hospodine, celým svým srdcem ti vzdávám chválu, o všech divuplných činech tvých chci vypravovat. Budu se radovat, jásotem tě oslavovat, tvému jménu, Nejvyšší, pět žalmy. Haleluja. Ž 9,2n
Text minulé neděle z Matoušova evangelia končil provokativně: „Nebude-li vaše spravedlnost o mnoho přesahovat spravedlnost zákoníků a farizeů, jistě nevejdete do království nebeského.“ Nezmění-li se perspektiva našeho vnímání Božího zákona. Božího jednání v Ježíši Kristu. Tedy Božího jednání pro člověka.
Ale co to znamená prakticky? To je klasická otázka tváří v tvář Ježíšově zvěsti. Jsme z této zvěsti všichni v zásadě nadšení, jen její aplikace je pro nás problematická. Je tak snadné Ježíšovy důrazy použít jako hůl na lidi kolem nás. Je tak snadné tuto zvěst použít jako hůl na nás samotné. Ovšem – Ježíšovy důrazy tu jsou a my chceme být Ježíšovými učedníky. A tak tu stojíme a máme pocit, že nasloucháme nesplnitelným etickým nárokům v lidských vztazích. Právě ve své konkrétnosti. Právě proto, že nám Ježíš staví před oči konkrétní situaci, konkrétního člověka.
Znovu se musíme vrátit na začátek. A připomenout si, o čem tu Ježíš vlastně mluví. Jde tu o Boží království. Jde tu o to, jestli druhým přejeme, aby se i oni stali jeho součástí. Jestli prakticky vyjadřujeme, že je tu Boží nabídka i pro ně. Pro každého člověka.
To je základní stavební kámen lidského soužití v Ježíšově zvěsti. Ježíš skutečně nepředkládá etiku lidského jednání. Ale když ve víře přijímáme jeho jednání a výroky za platné, stávají se základem našeho etického systému. Stávají se základem života společenství a ovlivňují i etické hodnoty společnosti.
Vyznáváme tedy, že nabídka v Ježíši Kristu je tu pro všechny. Že je tu život pro všechny. Že je tu život pro všechny. A protikladem nabídky života je to, že někomu život vezmu. „Slyšeli jste, že bylo řečeno otcům: Nezabiješ! Kdo by zabil, bude vydán soudu.“ To si uvědomujeme všichni, takový čin je nejen odmítnut z Boží strany, ale zároveň je odmítán etickými systémy i zákonem ve všech civilizovaných zemích. Děsí nás, když tento zřetelný zákaz někdo poruší. Odsuzujeme takového člověka nejen zákonem, ale i vlastním, osobním vztahem k němu. Vzal přece druhému člověku život.
Je to zřetelně vidět na rozhořčení v celé společnosti, když slyšíme zprávy o teroristických útocích. Když slyšíme zprávy o válečných konfliktech. ALE – my si zároveň uvědomujeme, že vzít život se dá i jinými způsoby. Že společnost není lidská pouze proto, že nastavila zákony, které trestají toho, kdo zabije druhého člověka. Že může brát život odmítnutím pomoci těm, kteří pomoc potřebují. Že můžeme brát život odmítnutím práva druhého člověka na budoucnost.
To ukazuje i problém, který vznikl ve sboru v Korintu. Je zřetelné, že se sestry a bratři v tomto společenství vzájemně nevraždí. Přesto je tu hluboký problém, který apoštol Pavel řeší s vypětím všech sil. Když využijeme Ježíšova slova, můžeme říci, že se tu členové sboru zlobí jeden na druhého. A to vede k dalším věcem – k hodnocení, jestli ten či onen příslušník té či oné skupiny patří do království Božího: „již ten, kdo se hněvá na svého bratra, bude vydán soudu; kdo snižuje svého bratra, bude vydán radě; kdo svého bratra zatracuje, propadne ohnivému peklu.“ Tedy přeloženo - „kdo svého bratra obviňuje z prázdnoty před Bohem nebo kdo ho obviňuje z bezbožnosti“. Najednou si uvědomujeme, že my sami, že církev má v ruce moc, jejíž zneužití může vést ke zničení života druhého člověka. Mimochodem – to jsou ony slavné klíče, které byly právě v Matoušově evangeliu svěřeny Ježíšem Petrovi.
Takovou moc máme v rukách a ta se skutečně stává hodně nebezpečnou, když – řečeno apoštolovými slovy - „myslíme a žijeme jako ostatní lidé“. Kolikrát mě už jen napadlo, jestli nám nebylo svěřeno něco příliš nebezpečného. Já vím, že krásného, ale přece jen příliš nebezpečného. Protože my neumíme myslet jinak než po lidsku! Kdysi jsem četl u filozofa a sociologa Ericha Fromma zamyšlení ze začátku 70. let nad schůzkou tzv. Římského klubu – skupiny významných světových osobností, které se zamýšleli nad tím, co je nutné změnit, aby tento svět přežil. Závěry byly pro Fromma velice podnětné – s jednou podmínkou – musí se změnit sám člověk.
Může se člověk ale změnit? Můžeme se my změnit? Nevím, jestli má odvaha stačí na kladnou odpověď. Ale vím, věřím, že Boží odpovědí je ano. Pán Bůh přišel a přichází do naší slabosti a nabízí nám v Ježíši Kristu cestu k proměně. K přijetí Ježíšovy perspektivy vnímání života do života našeho. Bůh nás zve do svého království. Smíme prožívat to, co prožíval Matoušův sbor, to, co prožívali sestry a bratři ve sboru v Korintu. Navzdory všemu napětí a neporozumění. Smíme se setkávat a přijímat společně ujištění o Boží přítomnosti. Smíme se ji učit rozpoznávat ve svých životech i v životě kolem nás. Smíme se učit modlitbě, učit se počítat s živým Bohem, který přišel a přichází za člověkem. A učit se z Písma poznávat Jeho cesty, po který za námi přichází a na která nás zve.
Ježíšova slova skutečně nejsou morálním nárokem. Nejsou etickým systémem. Jsou upozorněním, že existuje život, který má smysl žít. Jsou pozváním do tohoto života. Amen.
Píseň: 176
Ohlášky:
Přímluvná modlitba:
Pane, dnes jsme směli slyšet, že Tvé království je stvořené pro každého člověka.
Moc tě prosíme za ty, kterým životní trápení zastírá naději této Tvé milosti. Za ty, kteří se musí vyrovnávat se ztrátou blízkého člověka. Za ně Tě, Pane, prosíme.
Za ty, jejichž život je naplněný službou nemocnému člověku nebo je samotné trápí nemoc. Za ně tě, Pane, prosíme.
Za ty, kteří ztrácí životní perspektivu, protože jsou ve společnosti diskvalifikovaní – protože mají jinou bavu kůže, protože jsou jakkoliv postižení, protože nemají na bydlení, protože spadli do jakékoliv závislosti. Za ně všechny Tě, Pane, prosíme.
Prosíme za matky nebo otce, kteří zůstali sami se svými dětmi. Prosíme za lidi, kteří se rozhodli pomáhat v rámci pěstounské péče. Za ně, tě, Pane, prosíme.
Prosíme za pracovníky azylových domů, za jejich práci. Za ně Tě, Pane prosíme.
Prosíme za ty, kteří museli utéct ze svých domovů kvůli válce nebo hladu. Prosíme za mír v Sýrii i za ochotu pomoci v naší zemi. Za to Tě, Pane, prosíme.
Vyslyš, prosíme, naše tiché osobní díky i prosby.
Pane, voláme k Tobě spolu se všemi lidmi, kteří touží po životě, který Ty nabízíš:
„Otče náš, jenž jsi na nebesích, posvěť se jméno Tvé. Přijď království Tvé. Buď vůle Tvá jako v nebi, tak i na zemi. Chléb náš vezdejší dejž nám dnes. A odpusť nám naše viny, jakož i my odpouštíme našim viníkům. A neuveď nás v pokušení, ale zbav nás od zlého. Neboť Tvé jest království i moc i sláva na věky. Amen.“
Poslání: Ale vy, milovaní, budujte svůj život na přesvaté víře, modlete se v Duchu svatém, uchovejte se v lásce Boží a očekávejte milosrdenství našeho Pána Ježíše Krista k věčnému životu.
Jud 1,20n
Požehnání: A pokoj Boží, kterýž převyšuje všeliký rozum, hájiti bude srdcí vašich i smyslů vašich v Kristu Ježíši. Fp.4,7
Píseň: 685 I když se rozcházíme