Uhříněves 8.3.2020 Ex 14 dětské (Jiří Ort)

Uhříněves 8.3.2020

Pozdrav: Milé děti, milé sestry, milí bratři, milí přátelé, vítám vás všechny ve 2. postní neděli, Reminiscere, v tomto kostele, kde se smíme těšit z pozvání do společenství Božího lidu, kde se smíme těšit z ujištění o tom, že na nás Pán Bůh nezapomíná.

Introit: Rozpomeň se na slitování svá, Hospodine, a na milosrdenství svá, která jsou od věků. Ž 25,6

Píseň: 42 Jako jelen mučen žízní

Modlitba: Pane Bože, náš Otče, přicházíme na Tvé pozvání a mohli bychom se radovat a vyprávět ostatním lidem, že i oni jsou zváni, že i pro ně máš připravenou otevřenou náruč. Mohli bychom nabízet těm, kteří mají své trápení, slovo Tvé naděje a pomocnou ruku. A místo toho hledáme, jak žít. Hledáme, jakou cestou života se vydat, jak reagovat na situace kolem nás. Situace, které vytváří strach, nesnášenlivost a sobectví. Máme pocit, že je toho příliš mnoho, že s tím nejde nic dělat.

Pane, chceme Tě dnes poprosit, abys nám dával svého Ducha svatého, v jehož síle bys nás vyvedl z labyrintu beznaděje, do kterého jsme se dostali. Prosíme, uč nás i dnes slovům chval, aby i z našeho společenství zněly do světa díky za dar života, který od Tebe každý člověk dostává a který Ty naplňuješ smyslem.

Amen.

Čtení: Ex 14,5-16

Píseň: S 288 Svobodná zem

Text: Ex 15,19-21

Už je to dávno, co jsem tu vyprávěl příběh o klukovi Rasmusovi, který napsala paní Astrid Lindgrenová. Mnoho z vás jste ho neslyšeli a ti, kteří jej slyšeli si jej určitě rádi poslechnete ještě jednou. Ale když jsem se začetl do příběhu, který na dnešek připadl jako povídání do nedělní školy, znovu jsem si na Rasmuse vzpomněl. A dostal jsem velkou chuť vám o něm povědět.

Rasmus byl kluk, kterému bylo 9 let. Neměl rodinu, neměl vlastně nikoho. Jen kamaráda Gunnara. Oba žili v dětském domově a spolu s nimi ještě mnoho kluků a děvčat. To tak je i dnes. I dnes jsou dětské domovy pro děti, které nikoho nemají.

My si nebudeme vyprávět celý Rasmusův příběh. Poslechneme si pouze jeho část, která je ale moc důležitá. Protože způsobila všechno, co Rasmus prožil. V dětském domově byl zvláštní den. Měla přijet návštěva – měli přijet bezdětní manželé, kteří si vyberou dítě. A všichni společně pak budou rodina. Všichni alespoň v koutku duše doufali, že to oni budou mít to štěstí.

Jenže Rasmusovi se ten den nepovedl. Už od rána. Když chtěl oplatit Gunnarovi nedobrovolnou koupel, polil místo Gunnara slečnu Jestřábovou, ředitelku domova. Pak zase rozbil slunečník, který patřil té očekávané návštěvě. A nakonec, když si z toho všeho chtěl udělat legraci…

»„Aha, tak ty mi zase hodláš dát sprchu,“ pravila Jestřábka a působila skoro klidným dojmem. „ Zítra úderem osmé hodiny přijdeš ke mně a uvidíme, kdo z nás dvou dostane sprchu.“

„Ano, Jestřábko Slečnová...“ vykoktal Rasmus strachy bez sebe.

Slečna Jestřábová zavrtěla odevzdaně hlavou.

„Tak Jestřábka Slečnová, říkáš… já vážně nevím, co se to s tebou dneska děje, Rasmusi.“

Pak odešla. Rasmus zůstal stát bez hnutí a věděl, že je ztracen. Nikdo ho už nemůže zachránit, tentokrát je to jasná věc. Dostane výprask rákoskou a sám si byl vědom, že si ho zaslouží. Člověk nemůže provést tolik hloupostí během jediného dne beztrestně. Rasmus v životě rákoskou nedostal a zřetelně cítil, že se s tím nikdy nevyrovná. Za žádných okolností se s tím nesmíří. Ach jo, proč jenom nesedí v držce vedle paní kupcové a neodjíždí odtud pryč! Když se to tak vezme, zbývá mu udělat jedinou věc – utéct. Nemůže celou noc ležet v posteli a vědět, že jakmile nastane ráno, půjde si ke slečně Jestřábové pro výprask.«

A tak Rasmus utekl.

Píseň: S144 Kde kdo to zná

Vy jste si minulou neděli s Marií vyprávěli, jak Boží lid, Izrael, odešel z Egypta. Jak ho faraon propustil, protože zjistil, že Pán Bůh je silnější než on, faraon, a že svůj lid v Egyptě nenechá. A tak se vydali na cestu. Šli, třeba si i zpívali, vždyť o tom se jim ani nezdálo, že by mohli být svobodní. Že by se mohli vydat na dlouhou cestu do země, kterou jim Pán Bůh slíbil. Že by mohli najít domov – tak, jak po tom toužil Rasmus.

Jenže – tak jako pro Rasmuse, i pro Boží lid to byl teprve začátek příběhu. Začátek cesty. A na takové cestě se může přihodit spousta věcí. I takových, které nám nejsou příjemné. A to se také Božímu lidu stalo. Faraón si všechno rozmyslel a rozhodl se, že žádnou svobodu Božímu lidu nedá. Že ho pěkně přivede zpátky do Egypta. A vydal se za Izraelci s celým svým vojskem – a to bylo skutečně mocné.

Takže to dopadlo tak, že Izraelci došli k moři. Před sebou moře, za sebou faraóna s celým vojskem. Co s tím? Co teď mají dělat? Dostali strach. A děti, když máme strach, tak říkáme a děláme věci, které bychom jinak neudělali. Začneme myslet jen a jen na sebe.

A tak to také u Rákosového moře vypadalo. Samé výčitky, samé naříkání. Měli jsme zůstat v Egyptě, vždyť jsme si to hned mysleli. Ono je lepší nikam nechodit, protože co kdybychom zakopli, co kdybychom chytili rýmu nebo něco horšího. A ti druzí? Že těm jde skutečně o život a potřebují pomoci? Kdepak, ti nás nezajímají.

Píseň: S325 Tak dej mi, Pane, sílu

Je to zajímavé, jak malý kluk Rasmus byl v mnoha věcech moudřejší než celý Boží lid. Potkal tuláka Oskara – a měl takovou radost, že našel někoho, kdo ho má rád, že ho snad ani jednou nenapadlo, že by bylo lepší zůstat v dětském domově. I když – po kamarádovi Gunnarovi se mu občas zastesklo. Poslechněte si závěr Rasmusova příběhu. Nebo nový začátek?

„Rasmus vyběhl ven. To je ale štěstí, že tu mají i jezero… Dnes je opravdu šťastný den, nejšťastnější ze všech.

Zastavil se na prahu a čekal na Oskara. U nohou se mu na sluníčko vyhřívalo kotě a spalo. Ano, byl to šťastný den. Rasmus měl jezero a kočku, otce a matku. Měl domov. Tenhle starý dřevěný domek je jeho domov. Trámy jsou časem a povětřím úplně vybělené, ale stejně je jeho dům krásný! Jemně pohladil hrubé trámy ve zdi. Drobnou, hubenou a špinavou rukou pohladil Rasmus dům, který se teď stal jeho domovem.“

Že se Boží lid neměl z čeho radovat? Že měl jen samé starosti a trápení? Že je neměl nikdo rád? Ale kdeže! Kdo jim poslal Mojžíše? A kdo je vysvobodil z Egypta, kdo jim ukazoval cestu?! To všechno zažili, věděli, že je má Pán Bůh rád – a přece se nedokázali radovat jako Rasmus.

Nebo ano? Vzpomenete si, co jsem vám četl z bible já? Že se radovala Miriam a zpívala a hrála na bubínek a s ní ostatní ženy i muži, určitě i děti. Prostě radovali se všichni. Protože si uvědomili, že skutečně nejsou sami. Že je s nimi Pán Bůh, že je provází na jejich cestě a dává na ně pozor. Navzdory všem těžkostem, strachu a trápení se mohli radovat.

Vzpomenete si proč? Protože jim Pán Bůh pomohl na druhou stranu moře. Protože Pán Bůh zastavil všechno to zlé, co faraón chystal. Protože je ujistil, že jim připravil cestu domů a že je po ní povede. Že se mohou těšit, že zažijí to, co zažil Rasmus.

A tak zpívali. Protože nejsou sami. Protože mají jeden druhého. A protože je všechny i každého zvlášť má Pán Bůh ve své ruce. Pán Bůh má ve své ruce i nás. Je s námi. Amen. A tak si zazpíváme také.

Píseň: 300 Radostná

Ohlášky:

Přímluvná modlitba: Pane Bože, posilněni ujištěním o Tvé přítomnosti v našich životech se před Tebou skláníme v prosbách a přímluvách za ty, o které máme starost.

Odevzdáváme Ti své blízké, o které máme starost. Odevzdáváme Ti nemocné a opuštěné v našem sboru o kterých víme, i ty, o kterých nevíme. Za ně všechny Tě, Pane, prosíme.

Prosíme za všechny, kdo se bojí nejisté budoucnosti. Prosíme za seniory, kterým ubývá sil a jen s obtížemi se mohou adaptovat na zvýšený finanční tlak. Prosíme především za ty, kteří jsou sami, ale i za rodiny, které se snaží pomoci a je to pro ně obtížné. Za ty Tě, Pane, prosíme.

Dnes moc prosíme za seniory v nemocnicích i v domovech pro seniory, za všechny, kteří jsou v zařízeních, která v současné době podlehla mediálnímu šílenství a zakázala návštěvy. Za ně Tě, Pane, prosíme.

Prosíme také za všechny, kdo se nechali zmanipulovat šílenstvím kolem koronaviru. Za všechny, kdo přestali žít a jsou sevřeni strachem a následně nenávistí. Kdo ze strachu před smrtí přestali žít. Za ně Tě, Pane, prosíme.

Děkujeme za všechny, kdo přijali dar života jako možnost být s druhými lidmi. Za všechny, kdo naslouchají a promýšlí situaci druhých. Prosíme, abychom jako věřící lidé dokázali být podporou pro ty, kdo se snaží pomáhat uprostřed sobeckého šílenství kolem koronaviru. Za to Tě, Pane, prosíme.

Prosíme za ty, na koho se uprostřed mediální kampaně zapomíná. Prosíme za ty, kteří jsou součástí až tragické situace na hranicích mezi Tureckem a Řeckem. Za ně Tě, Pane, prosíme.

Prosíme za církev. Prosíme, abychom v síle evangelia uměli stavět mosty mezi lidmi. Pomoz nám, aby nás strach a nevíra nevydali všanc nenávisti. Za to Tě, Pane, prosíme.

Prosíme, vyslyš v tuto chvíli naše tiché či hlasité prosby či díky.

Pane, spolu se všemi, kdo touží po Tvém pokoji, k Tobě voláme jako ke svému Otci:

„Otče náš, jenž jsi na nebesích, posvěť se jméno Tvé. Přijď království Tvé. Buď vůle Tvá jako v nebi, tak i na zemi. Chléb náš vezdejší dejž nám dnes. A odpusť nám naše viny, jakož i my odpouštíme našim viníkům. A neuveď nás v pokušení, ale zbav nás od zlého. Neboť Tvé jest království i moc i sláva na věky. Amen.“

Poslání: Jděte nyní a slovem i skutkem uvádějte ve známost evangelium a dělejte si starost o spravedlnost, lásku a pokoj.

Jděte v naději setkání s Ježíšem Kristem mezi nejmenšími z našich bratrů a sester

a žijte v naději Božího navštívení.

Požehnání: Ať vám milost dělá život krásným a bohatým před Boží tváří, láska ať vás provází a hřeje

a ať vás brání před chladem a mrazem lidské zloby

a Boží pravda ať vám svítí na cestu, když se moci chopí tma. Amen.

Píseň: 488 Milost Pána našeho