Uhříněves 12.4.2020 Mt 28,1-10 Boží hod velikonoční (Jiří Ort)

Uhříněves 12.4.2020

Pozdrav: Moc vás všechny zdravím do vašich domovů a přeji vám, abyste dnes mohli přijmout ujištění o Boží přítomnosti, které se nám dostává ve svědectví o vzkříšení.

Introit: Kristus byl vzkříšen! - Opravdu byl vzkříšen! (Lk 24,6.34)

Píseň: 333A (312) Bůh náš všemohoucí

Modlitba: Všemohoucí Bože, ty jsi učinil zázrak a vzkřísil našeho Pána Ježíše Krista a tak jsi daroval světu naději života. My Ti za to dnes chceme děkovat, radovat se z toho. Právě proto, že dnes spolu nemůžeme být jako sborové společenství, že nemůžeme stát kolem Tvého stolu a přijímat při Tvém hodu povzbuzení a posilu, právě proto chceme děkovat, že smíme slyšet ujištění, že neexistuje nic, co by přemohlo Tvůj zájem o člověka. Tvůj dar života pro každého z nás i pro celé Tvé stvoření. Zároveň vyznáváme, jak obtížně dokážeme žít tuto naději, kterou nás obdarováváš. Vyznáváme, že tak máme podíl na úzkosti kolem nás.

Prosíme tě: Dej, abychom se jako Tvoje církev stali Tvými dobrými svědky, abychom uměli svými životy ukazovat cestu k Tvé svobodě a společně s celým Tvým stvořením pronikli tmou k věčnému životu. Skrze Ježíše Krista, našeho Pána, tvého Syna, který s tebou a Duchem svatým žije a vládne od věků navěky. Amen.

Čtení: Mt 28,1-10

Píseň: Svítá 324 (241) Šly z rána ke hrobu

Text: 1K 15,12-16

Haleluja. Toto je den, který učinil Hospodin, jásejme a radujme se z něho. Haleluja. Ž 118,24

Cesta k hrobu. K hrobu, který je potvrzením všeho, co se stalo. A zároveň možností se ztišit, vzpomínat. Geniálně to vystihl Miloš Rejchrt ve své písni - „sobě pro útěchu, mrtvému na památku … oživit vzpomínku, pomazat mrtvé tělo“. Vzpomínat na někoho, kdo tu byl, ale už není. Vzpomínky zůstávají, mají vliv na náš život, na naše rozhodování, na naše vnímání světa okolo nás. Ale to, co už není možné, je přítomnost člověka, který zemřel. Jeho reakce na situace, u kterých bychom tak rádi slyšeli jeho názor, ve kterých bychom tak rádi přijali povzbuzení, potěšení. Situace, ve kterých by dokázal zprostředkovat rozhovor. Prostě tak, svou přítomností, vahou své autority. Nebo svoji bezmocí. Vzpomínám, jak důležitým člověkem byla pro nás ve vršovickém sboru sestra Olinka Musílková – nejen v době, kdy byla plná sil, ale i v době, kdy byla po mrtvici a sborové společenství se semklo zajišťováním pomoci pro ni. Toto už není možné. Ženy jdou ke hrobu „sobě pro útěchu, mrtvému na památku … oživit vzpomínku, pomazat mrtvé tělo“.

To je naše zkušenost. Smutná, opakující se zkušenost, že nás někdo opustí. A to právě zkušenost smrti zcela vystihuje. Z této zkušenosti se i sémanticky odvíjí popis skutečnosti, kdy druhý člověk zmizí z nejrůznějších důvodů z našeho života. Tvrdé vyjádření o někom, se kterým jsme ztratili vztah – přestal pro mě existovat. Nebo se mi ztratil ze života. Opustil/a mě. To vše popisuje situaci, kdy druhý člověk už není součástí mého životního příběhu. Ať už shodou okolností, z jeho či mého rozhodnutí.

V současné situaci se nám takto ztratila ses. Sanderová, o které pouze víme, že je na živu ve Vršovické léčebně. Ale jinak se nám zcela ztratila. Víme, jak frustrující bylo, když jsme se nemohli dovolat ses. Petráskové v době jejího pobytu v nemocnici v Říčanech.

To je tedy to, co měly před očima ženy, když šly ke hrobu. Ale ony přišly ke hrobu a hrob byl prázdný. Tedy přesněji – bylo jim Božím poslem ukázáno, že hrob je prázdný. Evangelistovo svědectví je velice prosté. Anděl, Boží posel, tu není proto, aby před našima očima rozehrál zázrak zmrtvýchvstání na způsob vzkříšení Lazara u evangelisty Jana. Tedy, abychom jako ve filmu Poslední pokušení viděli mrtvého vystupovat z hrobu. To, co se tu děje, je zázrak mnohem větší – do lidského srdce vstupuje naděje. Přes hradbu skutečnosti smrti v celé šíři a hloubce jejího významu, se dostává slovo naděje, že hrob je prázdný.

To znamená, že je možné ještě něco očekávat. Ona reakce – strach i velká radost – odpovídá zkušenosti prvních křesťanů při setkání se zvěstí o skutečnosti vzkříšení. Zpětně vidíme, jak různě byla tato skutečnost zpracovávána, jak byla popisována v prvních vyznáních. Jinak by se apoštol Pavel tak nezlobil, že někdo vyznává Ježíšovu přítomnost ve svém životě bez představy vzkříšení. Zároveň však apoštol pro svou argumentaci nepoužívá prázdný hrob, jakkoliv by se mu právě pro tento případ hodila.

Tato odbočka je důležitá v tom, že nám ukazuje, že tu byly vážné důvody, proč se prosadila právě ona forma vyznání pracující s Ježíšovým vzkříšením. Tento důvod je prostý – toto vyznání má silný obranný mechanismus proti zduchovnění, proti úniku ze všeho toho, co je kolem nás a co nás trápí.

A tak ženy běží od prázdného hrobu – se svým strachem i radostí – a setkají se s Ježíšem. Ano, byl to opravdu on, proto mu projevují příslušnou úctu. Tuto část příběhu evangelista nevypráví proto, aby někoho přesvědčoval, že setkání se vzkříšeným vypadá tak a tak. To, o čem chce ujistit, je, že svědectví o Vzkříšeném je založeno na životním setkání. Až odtud se ženy mohou stát anděly, tedy Božími posly se svědectvím o tom, že hrob je prázdný. Že smrt v tom nejširším slova smyslu narazila na mez, přes kterou nemůže. Protože je tu skutečnost života.

Evangelista Matouš (a právě to podtrhuje svým svědectvím apoštol Pavel) svým vyprávěním zároveň ukazuje, že tuto zvěst naděje nejde předávat slovy, ale pouze oním životním setkáním. A my můžeme děkovat za všechny ty, kdo těm, kteří jsou sevřeni smutkem a strachem, kdo zažívají ztrátu výhledu ve svých životech, nabízejí naději. Otevírají pro konkrétního člověka skutečnost života, která je jim nabízena v jeho příběhu. V příběhu, který se zdá být bez budoucnosti. Otevírají ji svou starostí, svou účastí, svým zájmem. Můžeme děkovat všem těm, kdo se starají o nemocné v této době, kdy rodiny nesmí ani za svými blízkými, kteří umírají, kdo se snaží povzbudit své klienty v zařízeních, kam se nesmí na návštěvu, a dalším a dalším. Těm, kdo píší dopisy, kdo telefonují, kdo povzbuzují, jak mohou. Takových lidí, kteří se stali anděly, je mnoho, naprosto nemám šanci je všechny připomenout. My můžeme prosit, abychom i my dostali odvahu a fantazii stát se anděly – Božími svědky o prázdném hrobu, o naději daru života, který je nabízen každému člověku. Amen.

Píseň: 347 (318) Nastal nám čas přeradostný

Přímluvná modlitba: Pane Bože, moc potřebujeme slyšet svědectví o vzkříšení. Moc potřebujeme přijmout ujištění o budoucnosti, kterou před každým z nás otevíráš navzdory všemu, co si dělá nárok na nás, naše vztahy, naše vůli k životu. Moc Tě prosíme, uč nás důvěřovat radostnému svědectví, že jsi převedl ze smrti do svého života Ježíše z Nazareta a nabízíš v něm jako Mesiáši tuto možnost pro každého člověka a celé stvoření. Moc Tě prosíme, uč nás v této důvěře otevírat smysl života lidem kolem nás.

Prosíme, uč nás vstupovat do samoty druhých lidí. Uč nás empatii a dávej nám sílu a fantazii, jak do této samoty vstupovat se světlem ujištění, že sami nejsou. Veď nás za lidmi, které máme kolem sebe, uč nás povzbuzovat i ty, kteří se pohybují mimo naši běžnou zkušenost.

Pane, den po Mezinárodním dni solidarity osvobození politických vězňů prosíme, abys nás nenechával zapomínat v době omezujících nařízení na ty, kdo jsou pod rouškou mimořádných opatření odstraňováni z veřejného života.

Prosíme, otevírej nám oči, abychom uviděli ty, kdo se ocitli v existenční nouzi. Myslíme na lidi, kteří ztratili práci a hrozí jim vystěhování z nájemního bytu. Myslíme všechny podnikatele, kteří prožívají existenční nejistotu, myslíme na ty, kdo jsou závislí na smlouvách na konkrétní práci.

Prosíme za země, které zcela zcela podléhají v krizové situaci. Prosíme konkrétně za situaci v Ekvádoru. Prosíme za uprchlíky, kteří jsou stále odsouváni z Turecka na hranice s Řeckem.

Prosíme, veď nás k předávání radosti ze života. Pomáhej nám nacházet cestu mezi lidmi tam, kde už je zanesena neporozuměním, zlobou, stresem.

Pane Bože, voláme k Tobě jako Tvé děti, prosíme, vyslyš nás ve jménu těch, kdo ztratili hlas: „Otče náš, jenž jsi na nebesích, posvěť se jméno Tvé. Přijď království Tvé. Buď vůle Tvá jako v nebi, tak i na zemi. Chléb náš vezdejší dejž nám dnes. A odpusť nám naše viny, jakož i my odpouštíme našim viníkům. A neuveď nás v pokušení, ale zbav nás od zlého. Neboť Tvé jest království i moc i sláva na věky. Amen.“

Poslání: Ať vaše radost, vaše dílo i vaše slova vypráví o vaší naději a jsou zaslíbením toho, co přichází od Boha.

Požehnání: Zpívejte Hospodinu novou píseň, vždyť před očima všech národů zjevil svou spravedlnost a nezapřel své milosrdenství.

Ať vás jeho milost, láska a pravda provázejí, kamkoli zamíří vaše kroky; Boží pokoj ať prozáří vaše dny a vede vaše cesty. Amen

Píseň: 346 (311) Buď Tobě sláva