Uhříněves 5.1.2020 Mt 2,1-12 VP (Jiří Ort)

Uhříněves 5.1.2020

Pozdrav: Milé sestry, milí bratři, milí přátelé, vítám vás na prvních bohoslužbách v našem sboru v novém kalendářním roce.

Intoit: Hle, nyní přichází Panovník Hospodin a v Jeho ruce je království a moc a sláva. Bože, předej své soudy králi a svou spravedlnost královskému Synu, aby obhajoval Tvůj lid spravedlivě a Tvé ponížené podle práva. Iz 40,10; Ž 72,1n

Píseň: Ž 119 V. Mne vyuč cestě, jež mne nezklamá

Modlitba: Pane Bože, přišli jsme na začátku nového roku a znovu si uvědomujeme, jak zásadní pro nás je Tvoje přítomnost. Jak zásadní pro život náš, našich rodin, tohoto sboru, je rozpoznání toho, jak Ty vidíš nás, co nám nabízíš jako svou cestu.

Moc Ti děkujeme, že s tímto hledáním, že s našimi otázkami nemusíme zůstávat sami. Že nám nabízíš konkrétně toto společenství, ve kterém otevíráme Písmo svaté, ve kterém nasloucháme příběhům lidí, kteří vyznávali, že jejich život ani život stvoření není určován lidskou slabostí ani lidskou velikostí, ale pouze Tvou milostí. Děkujeme, že si to smíme připomínat konkrétně v příběhu Ježíše z Nazareta, kterého vyznáváme jako Tvého Syna a našeho Spasitele.

Děkujeme, že nás dnes zveš v Jeho jménu ke své hostině a prosíme, aby nás radost z Tvého pozvání vedla k lidem, kteří jsou sami a které nikdo nepozve. Amen

Slovo dětem: S 45 (638) Díky

Píseň s dětmi:

Čtení: Ž 72

Píseň: 690 Soudce všeho světa, Bože 672 Dej nám moudrost, odvahu

Text: Mt 2,1-12

Haleluja. Všichni králové se mu budou klanět, všechny národy mu budou sloužit. Haleluja. Ž 72,11

Texty, které jsme vyslechli, patří podle ekumenického lekcionáře na svátek zjevení – epifanie. Ten bude sice až zítra, ale jeho důraz je natolik důležitý, že se nad ním budeme zamýšlet už dnes. Bylo by škoda ho vynechat.

On totiž už ten pojem zjevení je zajímavý a je důležité, jak ho kdo vnímá. Protože žijeme v době – a to už hodně dlouho, to není otázka posledních pár let nebo desetiletí – kdy jsou zpochybněny základní velké příběhy člověka. Příběhy, které tu vždy byly, o které jsme se mohli opírat, které náš život ukotvovaly. To stojí za na jedné straně sekularizací společnosti (ať už ve východním bloku nebo v západním) a na druhé radikalizací náboženských představ. Že to s pojetím zjevení nemá nic společného? Poslechněme si klasickou definici zjevení: „zavřené dveře byly otevřeny, co bylo zakryto, bylo vyňato, temnota osvětlena svítáním, otázka našla svou odpověď, hádanka své řešení.“ A k tomu povzdech hrdiny z knihy Elementární částice (1998) Michela Houellebecqa: "Jsem zaměstnanec, jsem nájemník, nemám synovi co předat. Nemám žádné řemeslo, kterému bych ho naučil, dokonce ani nevím, co by mohl později dělat; zásady, které jsem znal, pro něj už beztak nebudou platit, bude žít v jiném světě. Přijmout ideologii neustálé změny znamená přijmout, že život člověka se striktně omezuje na jeho individuální existenci a že minulé a budoucí generace nemají v jeho očích žádný význam." Je tedy problém tohoto člověka v tom, že odmítl zjevení Boží, epifanii? Vyřešil by se jeho problém, kdyby začal chodit do kostela? Změnil by se svět k lepšímu, kdyby všichni lidé začali chodit do kostela?

To je odpověď mnohých náboženských skupin. My jsme to takto poznali, tak to tak tedy je. Bylo nám to zjeveno Bohem. Problém je, že toto poznání nemají stejné lidé kolem nich, problém je, že velice často děti nesdílí poznání svých rodičů. Stručně – zjevení nemůžeme ztotožnit s poznáním, protože zjevení je o zaslíbení, je naddějinné a poznání nikoliv. Co s tím?

A ono se najednou ukazuje, že právě toto zjištění nám otevírá naději. Abych potěšil Ivku Bargáovou, budu citovat jejího milovaného Emanuela Rádla: „Když se hádáme, kdo z nás má pravdu, buďme opatrní. Protože základní otázka zní, jestli má pravda nás. My jí totiž neustavujeme, ale rodíme se do ní.“

A do toho přichází dnešní biblické texty a my moc potřebujeme vědět, co s nimi. Co nám říkají, když je tedy nemáme brát jako potvrzení svého pohledu, potvrzení svého poznání skutečnosti. To první a snad i úplně zásadní je, že nás tyto texty zvou do příběhu. Do příběhu, který má tu zvláštní vlastnost, že je sice nadčasový, ale zároveň stále nový. To vidíme na obou dnešních textech, které církev podle ekumenického lekcionáře vybrala pro svátek Zjevení. Ony mají totiž každý pracují s jinými představami – a přece patří k sobě. Žalm 72. pracuje s představou zcela běžnou v okolních monarchiích kolem Izraele. Božstvo vybere krále pro své vyznavače a tak tento král je nadějí, že se uskuteční právo a spravedlnost, kterých je garantem. A tak žalmista volá k Hospodinu stejně, jako ke svým bohům volali mnozí z lidí, kteří žili někde úplně jinde. Zvláštní – jak to tedy je? Volal správně žalmista nebo ti druzí? Které zjevení bylo správné?

Ale to náš žalm neřeší. Prostě vnímá potřebu lidí okolo sebe a předkládá Pánu Bohu všechnu tíhu, kterou kolem sebe vnímá. Je až příliš snadno rozpoznatelné, že žalmistova prosba odráží neutěšenou situaci v Božím lidu. Je až příliš jasné, že to prostě funguje úplně jinak a lidem je z toho úzko. Skutečně nejsme sami, naše doba není výjimečná v tom, že vše jde tak nějak úplně jinudy, než bychom si přáli. Že jsou kolem nás lidé, kteří se cítí zcela bezmocní tváří v tvář tomu, co se děje kolem nich. A co se děje s nimi. Kteří se ocitli v situaci, která nemá dobré řešení. A místo naslouchání a empatie se jim dostává morálních naučení od těch, kteří poznali, co je pravda. Žalmista v tuto chvíli nemoralizuje, ale volá k Hospodinu. „Bože, předej své soudy králi a svou spravedlnost královskému synu, aby obhajoval tvůj lid spravedlivě a tvé ponížené podle práva. … Vysvobodí ubožáka, jenž volá o pomoc, poníženého, jenž nemá pomocníka. Bude mít soucit s nuzným ubožákem, ubohým zachrání život. Vykoupí je z útisku a od násilí, jejich krev mu bude drahocenná.“ Bezesporu představa poplatná své době (i když touha po politickém spasiteli je až příliš současná), ale ono naslouchání druhému člověku, vnímání druhého člověka, hledání naděje pro druhého člověka, je nadčasové.

Jsme zváni do příběhu. Stejně jako mudrci z dnešního druhého čtení. To není nějaká 2000 let stará zpráva o událostech, které se staly přesně tak, jak o nich čteme. Jak to bylo kolem Ježíšova narození, to prostě nevíme. Kdyby tomu bylo jinak, tak bychom se zlobili na Heroda a jeho dvůr, drželi palce mudrcům a strachovali se o Marii, Josefa a miminko – a zůstali bychom vně. A lidé kolem nás by zůstali vně. I kdybychom sebe víc lpěli na tradicích nebo na doslovném vnímání Písma. Tradice by byla mrtvá. Písmo by bylo mrtvé. „Když se hádáme, kdo z nás má pravdu, buďme opatrní. Protože základní otázka zní, jestli má pravda nás. My jí totiž neustavujeme, ale rodíme se do ní.“

Ale my jsme zváni do příběhu. Ano, problémem dnešní doby je, že velké příběhy jsou mrtvé, že je lidé nevnímají jak pomoc pro své životy. A přece nám tento příběh klepe na dveře. Ne proto, abychom měli od teď všechno úhledně setříděné v krabicích, ale proto, aby nám otevíral oči pro druhého člověka – i pro nás samotné. Najednou uvidíme – že je tu riziko, že stejně jako Herodes a jeho dvůr se uzavřeme ve svých tradicích a budeme chtít likvidovat všechno, co nám tyto tradice bude nabourávat. Všechno, co bude jiné. Najednou uvidíme, že z tohoto rizika není nikdo vyňat. Ale – když půjdeme cestou vydanosti, jakou šli mudrci – vstříc tomu, čemu nerozumíme, co nás přesahuje a my vlastně ani nevíme, jak to pojmenovat – a přece se tomu jdeme poklonit – pak nás povede hvězda. Protože Boží zjevení je spojeno s Božím zaslíbením. Pak se nemusíme lekat toho, že se mnoho věcí neustále mění – v událostech, v lidech kolem nás, i v nás. V této jistotě zjevení jsme zváni na začátku nového kalendářního roku k hostině, kterou pro nás připravil náš Pán. Amen.

Píseň: 290 Jdu klanět se Ti k jeslím sám

VP

Vyznání vin: Pane, s vděčností přicházíme a využíváme Tvou nabídku odevzdat Ti vše, co nás trápí a tíží.

Vyznejme to písní 688 (S 233) Odpusť.

Slovo milosti: S radostí, v jistotě víry nyní můžeme přijmout slovo ujištění o Boží lásce z úst proroka Izajáše: „Cožpak může zapomenout žena na své pacholátko, neslitovat se nad synem vlastního života? I kdyby některé zapomněly, já na tebe nezapomenu. Hle, vyryl jsem si tě do dlaní, tvé hradby mám před sebou stále.“

Iz 49,15n

Pozdravení pokoje: Smíme přijmout tuto Boží milost, kterou nás nyní obdarovává a smíme si navzájem podat ruce na znamení odpuštění, bratrství a jednoty Kristova lidu a pozdravit jeden druhého se slovy: Pokoj tobě.

Modlitba: Vpravdě jsi svatý, Bože,
a jsi pramen všeho posvěcení.
Z temnoty přivádíš světlo,
ze smrti život,
z mlčení slovo.
Děkujeme ti za náš život
a za svět, který jsi nám dal.
Děkujeme ti za nový svět, který přijde,
a za lásku, která naplní všechno.
Chválíme tě za milost,
kterou jsi prokazoval Izraeli,
svému vyvolenému lidu.
Děkujeme Ti za zaslíbení daná Abrahamovi,

děkujeme za jejich naplnění.

Za záchranu z Egypta,
za dar zaslíbené země,
za tvou věrnost smlouvě,
za návrat z vyhnanství
a za slova proroků,
která platí.
Chválíme tě za tvého jednorozeného Syna,
který všechna tvá zaslíbení naplnil
a ještě naplní.

V něm máme život.

Jeho Duch lásky je tím Duchem, který nás učí
chválit tebe, našeho Otce,
tobě děkovat,
tebe oslavovat
a tebe vyznávat:

Svatý, svatý, svatý jsi, Hospodine zástupů, plná jsou nebesa i země Tvé slávy. Požehnaný, kerý přicházíš ve jménu Páně. Hosana na výsostech.

Slova ustanovení: Poslyšte slova ustanovení svaté večeře Páně: „Já zajisté přijal jsem ode Pána, což i vydal jsem vám, že Pán Ježíš v tu noc, v kterouž zrazen jest, vzal chléb a díky činiv, lámal a řekl: Vezměte, jezte, to jest tělo mé, kteréž se za vás láme. To čiňte na mou památku. Takž i kalich, když povečeřel, řka: Tento kalich je ta nová smlouva v mé krvi. To čiňte, kolikrát koli píti budete, na mou památku. Nebo kolikrát byste koli jedli chléb tento a z kalicha toho pili, smrt Páně zvěstujete, dokud nepřijde.“

(1K 11,23-26)

Apoštolské vyznání: Chceme se touto svátostí posilnit ve víře. Nejen sami pro sebe, nejen v jednotě církve Kristovy, ve společenství s křesťany všech generací a národů. Ale v jednotě se všemi, za kterými přišel Hospodin, Bůh Izraele ve svém Synu, aby jim nabídl život. Vyznejme nyní svoji víru, která nás ujišťuje o naději tohoto Božího navštívení:

Sbor: Věřím v Boha, Otce všemohoucího, Stvořitele nebe i země, i v Ježíše Krista, Syna jeho jediného, Pána našeho, jenž se počal z Ducha svatého, narodil se z Marie Panny, trpěl pod Pontským Pilátem, byl ukřižován, umřel a byl pohřben, sestoupil do pekel, třetího dne vstal z mrtvých, vstoupil na nebesa, sedí na pravici Boha Otce všemohoucího, odkud přijde soudit živé i mrtvé. Věřím v Ducha svatého, v svatou církev obecnou, svatých obcování, hříchů odpuštění, těla z mrtvých vzkříšení a život věčný. Amen.

Píseň: Při vysluhování svaté večeře Páně Budeme společně zpívat píseň

397

Pozvání: Slavme dnes Kristův hod vesele. Zdálo se, že jsme sami a on že prohrál. Přišel k nám zpět a je s námi po všechny dny a právě nás znovu zve ke svému stolu, aby nás posílil na další cestu ujištěním, že jsme jeho, že nás má rád, odpouští nám a podarovává nás mocí své milosti.

A tak již usmířeni s Bohem i bližními přistupujme v radosti ke stolu Páně.

Přijímání: Společenství těla Kristova.

Společenství krve Kristovy.

Propouštění: Kdo je v Kristu, je nové stvoření. Co je staré, pominulo, hle, je tu nové! 2 Korintským 5:17

Milost vám a pokoj od Boha Otce našeho i Pána Ježíše Krista, který sám sebe vydal za naše hříchy, aby nás vysvobodil z nynějšího zlého věku podle vůle našeho Boha a Otce. Jemu buď sláva na věky věků.

Amen.

Galatským 1:3-5

Píseň: 697 (S 186) Moc předivná

Ohlášky:

Přímluvná modlitba: Pane Bože, děkujeme, že jsi nás nasytil na své hostině. Děkujeme, žes nás znovu ujistil, že jsi s námi a nenecháváš člověka samotného na cestě, na kterou ho zveš.

Moc prosíme, abychom byli bližními těm, které máme blízko sebe. Za které máme odpovědnost. Za to Tě, Pane, prosíme.

Prosíme, abychom dokázali jít za těmi, kdo jsou sami. Prosíme, abychom dokázali naslouchat těm, jejichž bolest nás samotné zatěžuje. Prosíme, abychom nevzdávali snahu po uchování vztahu tam, kde už se nám pokračovat nechce. Za to vše Tě, Pane, prosíme.

Prosíme, abychom byli bližními i těm, kterým nedokážeme pomoci bezprostředně. Prosíme, abychom v Tvé síle dokázali překonávat všechny rozdíly mezi námi. Za to Tě, Pane, prosíme.

Prosíme, abychom dokázali být posilou a povzbuzením těm, kdo jsou schopni pomáhat - lidem na okraji společnosti, těm, kteří se ocitli na dně, všem těm, kdo se starají o lidi v obtížných situacích nejen u nás, ale také v zahraničí. Za to Tě, Pane, prosíme.

Pane, moc prosíme za politiky na komunální, celostátní i celosvětové úrovni. Moc prosíme o Tvou sílu, aby byli schopni rozhodovat podle toho, co je v souladu s lidstvím a ne podle toho, co jim přinese okamžitou popularitu. Prosíme Tě pro nás všechny o posilu ve snaze uchovávat a prohlubovat demokracii. Za to Tě, Pane, prosíme.

Pane, prosíme za nás, za Tvůj lid. Uč nás být Tvým lidem. Uč nás promýšlet pomoc člověku. Za to Tě, Pane, prosíme.

Pane, v tichosti Ti odevzdáváme své osobní díky a prosby.

Voláme k Tobě spolu se všemi, kdo hledají život: „Otče náš, jenž jsi na nebesích, posvěť se jméno Tvé. Přijď království Tvé. Buď vůle Tvá jako v nebi, tak i na zemi. Chléb náš vezdejší dejž nám dnes. A odpusť nám naše viny, jakož i my odpouštíme našim viníkům. A neuveď nás v pokušení, ale zbav nás od zlého. Neboť Tvé jest království i moc i sláva na věky. Amen.“

Poslání: A za to se modlím, aby se vaše láska ještě víc a více rozhojňovala a s ní i poznání a hluboká vnímavost; abyste rozpoznali, na čem záleží, a byli ryzí a bezúhoní pro den Kristův, plni ovoce spravedlnosti, které z moci Ježíše Krista roste k slávě a chvále Boží. Fp 1,9-11

Požehnání: Milost našeho Pána Ježíše Krista a láska Boží a přítomnost Ducha svatého se všemi vámi. Amen. 2K 13,13

Píseň: 417 Zachovej nás při svém slovu