Uhříněves 26.4.2020 J 20,19-29 (Jiří Ort)

Uhříněves 26.4.2020

Pozdrav: Milé sestry, milí bratři, zdravím vás v tomto shromáždění i vás všechny ve vašich domovech ujištěním, že Ježíš z Nazareta byl ukřižován a Hospodin, Bůh Izraele, ho vzkřísil.

Introit: Hospodinova milosrdenství je plná země. Nebesa byla učiněna Hospodinovým slovem, dechem Jeho úst pak všechen jejich zástup.

Ž 33,5b.6

Píseň: 33 Rozveselte se v Hospodinu

Modlitba: Pane Bože, jsme celí rozbolavělí. Potřebujeme lidskou blízkost. Potřebujeme Tvou blízkost. Podklesáváme pod tíhou úkolů, které vnímáme jako důležité. A zavíráme dveře, protože nám přerůstají přes hlavu. Zavíráme dveře a přestáváme být lidmi. Přestáváme být jeden druhému člověkem.

A Ty do vstupuješ do našich zavřených místností. Ty jsi do nich poslal a posíláš svého Syna a našeho Spasitele Ježíše. To je zpráva, která nám vyráží dech. Která je k neuvěření. Ale my jí chceme věřit. A tak Ti dnes děkujeme, vzdáváme Ti chválu za to, že nás ujišťuješ o tom, že život nejen náš má budoucnost. Že se můžeme pokoušet jít – byť klopotně – po Tvé cestě za člověkem. Amen.

Čtení: J 20,19-29

Píseň: 442 Pane dnešek je den chvály [S 239 Připravujte cestu)]

Text: J 20,19

Haleluja. Chválu vzdejte Hospodinu a vzývejte jeho jméno, uvádějte národům ve známost jeho skutky. Haleluja. Ž 105,1

Světlo v setmělém světě. To je název knížečky Jeana Zumsteina o Janově evangeliu. A dnešní text tento pohled na Janovo evangelium jen potvrzuje. Nebudu rozebírat, co vnímáme jako setmělý svět my. Po pravdě řečeno, stejně se na tom neshodneme. Neshodneme se ani na tom, co je problémem posledních měsíců. Jsem v tom hodně skeptický. Mohli bychom říci, že je to jakýsi virus. Ale ono se ukazuje, že onen virus je spíš jakýmsi zvětšovacím sklem, pod kterým se člověk, pod kterým se společnost, vidí jako jakási karikatura. Se zvýrazněnými rysy, které v nás jsou.

Takže ano – setmělý svět. Setmělý člověk, který se vidí v jakémsi šklebu v obraze Doriana Graye. Člověk bohaté části světa, který se už několik měsíců soustředí pouze na sebe a na to, jak moc je ohrožený smrtí, a zcela zavírá oči před problémy těch, kteří hledí smrti do tváře každý den v části světa, jejíž bída není o nic méně reálná než jakýkoliv virus. Krásný svět – krásný člověk, který se snaží pomoci druhým lidem. Člověk, který nejen šije roušky, ale snaží se být pomocí i tam, kde by ho to nemuselo zajímat. Doba po vzkříšení.

Text z Janova evangelia toto otevírá. Zná strachy svých čtenářů. Ono je to dost nepříjemné o nich slyšet, protože jsou ztělesněny slovy „měli strach ze židů“. A my moc dobře víme, co tato slova a slova jim podobná způsobila v dějinách člověka za zvěrstva. Možná je dobře, že jsme je nevyškrtli. Že nám připomínají, co jsme schopni udělat ze slova světla v setmělém světě. Ničení života těch druhých ve snaze zbavit se odpovědnosti za věci, které nás lekají. To ti druzí, to ti židé, vždyť těch se báli už Ježíšovi učedníci! V knize René Girarda Obětní beránek je vykreslena celá lidská historie ve věčné snaze člověka obviňovat ty, kteří jsou jiní, za všechny své problémy. Stačí ukázat, stačí odsoudit - a všechno bude dobré. Ten pohled je zřetelný – důležitý jsem já a já jsem ohrožen. Bojím se. Vnímám toho, který pro mě způsobuje toto ohrožení. Zlobím se – a ten druhý proto musí být vinen a proto potrestán – jen tak se zbavím strachu. Jen tak budu „očištěn“. Je nepříjemné si přiznat, že se v tomto bludném kruhu pohybujeme i my.

Učedníci za zavřenými dveřmi ze strachu ze židů. Nevěděli, jak z této situace ven a já to nevím také. Nevěděli to ani ti, pro které bylo napsáno Janovo evangelium. Ti, kteří byli vyloučeni ze synagogy, kteří byli vyhnáni. A Jan nabízí ujištění, že existuje řešení. Zvláštní na tom je, že toto řešení není v naší moci.

Vzkříšený Ježíš vstupuje do prostoru sevřeného strachy. Do prostoru, který je živnou půdou pro zlobu a zničující půdou pro lidské vztahy. Vstupuje a říká „Pokoj vám“. To není uklidnění typu, které jsem slýchal na vojně od vojínů z Východního Slovenska: „To pójde, abso, to pójde.“ Buď v klidu, ono nějak bude… Ježíšův pokoj není laciný, je vykoupený utrpením, je vykoupený obětí. Je vykoupený účastí s těmi, kteří prožívají utrpení ve svém životě. Ježíš svým gestem jasně ukazuje, že ten, který přišel nabídnout naději, je tím, který byl ukřižován. To je ujištění, které musí stát na začátku. Zamýšleli jsme se nad tím už minulou neděli – jestliže člověk nemá jistotu, že právě na jeho životě záleží, že je přijímán, že není sám, pak nemůže v jeho životě nastoupit pokoj, o kterém tu slyšíme. Protože pak zůstává strach a vymezování a zloba. Ježíš, ten Ukřižovaný, ale vstupuje do uzavřeného pokoje a říká „Pokoj vám“.

Až v tomto Božím pokoji jsou vysíláni mezi lidi. Až pak mohou mezi lidi. Protože pak nepůjdou v oblaku strachu a nenávisti, ale v pokoji, který jim byl dán a který tak mohou nabízet. To je vyloženě podtrženo – před samotným vysláním Ježíš znovu řekne: „Pokoj vám“.

Ono „světlo v setmělém světě“ se tu dostává ke slovu. Ono se vlastně až tolik nezmění. Skupina lidí, o které ani nevíme, jak byla veliká, přestane mít strach a otevřou se jí oči a srdce pro druhého člověka. Tak jako Ježíši z Nazareta, kterého poslal Bůh. Svět zůstává, jaký byl. Znovu a znovu se opakují lidská selhání i lidská vzepětí humanismu. Píšu toto zamyšlení v den 105. výročí genocidy Arménů v Turecku. Výročí, které připomíná lidskou zrůdnost – v násilí i v zavřených očích. Ale také lidskou velikost všech, kteří se snažili pomoci.

Je možné se v tento den zlobit, je možné nenávidět. Ale je také možné přijmout Ježíšův pokoj a vydat se s nabídkou pomoci. Že to není možné? Že na to nemáme sílu? Že se stále bojíme, že si nejsme jistí, jaké rozhodnutí kdy učinit? Že nemáme jistotu, že Ježíš byl skutečně vzkříšen? Janův příběh na to odpovídá velice jednoduše – v jistotě setkání se Vzkříšeným jste nové stvoření. Byl stvořen nový člověk, kterému je nabídnut život beze strachu. Který nezavírá oči před světem a zároveň není naplněn zlobou a nenávistí. Který je Božím stvořením a proto je mu svěřena ježíšovská služba. Naslouchání, odpuštění, vlastního trápení – ale ve finále v nabídce života. To vše je skryto za slovy: „Komu odpustíte hříchy, tomu jsou odpuštěny, a komu je neodpustíte, tomu odpuštěny nejsou“. To vše nám evangelista ukazuje v Ježíšově přístupu k Tomášovi, který zpochybňuje to nejzákladnější – že byl Ježíš vzkříšen. Že Ježíš nabízí život. Tomáš dostal šanci setkání – a tu máme nabízet i my.

Amen.

Píseň: 673 (549) Dej odvahu včas slyšet; [S 244(579) Pána vítej]

Ohlášky:

Přímluvná modlitba: Pane, jsme tu před Tvou tváří – ať doma nebo ve shromáždění v kostele. A všichni si uvědomujeme, že my lidé máme své limity. Limity ve vnímání bolesti druhých. Dnes Tě chceme prosit, abys otevíral naše oči a srdce pro druhé.

Prosíme za ty, kterým současná situace způsobuje existenční problémy. Prosíme za ty, pro které omezení znamenají samotu, která jim působí psychické problémy.

Prosíme za ty, kteří jsou odděleni od svých blízkých, kteří jsou v nemocnici. Prosíme za tatínka Marušky Schönfelderové.

Prosíme za ty, kteří se dostali do finančních problémů.

Děkujeme za ty, kdo přišli s nabídkou pomoci pro lidi bez domova a moc Tě prosíme, aby tato ochota pomoci nebyla pouze součástí strachu ze šíření nákazy.

Prosíme za všechny jednotlivce, za pracovníky všech organizací – ať už státní nebo neziskové – kteří se snaží být pomocí. Kteří museli rezignovat na svou vlastní bezpečnost, aby mohli pomáhat těm nejpotřebnějším.

Prosíme za náš sbor, prosíme za církev, abychom dokázali vnímat i jinou bolest než vlastní strach.

Prosíme za všechny ty, na které se zapomíná, nad jejichž neštěstím se zavírají oči jako před 105 lety nad genocidou Arménů v Turecku.

Prosíme za všechny, jejichž život je ohrožen změnou klimatu. Pane, prosíme za déšť.

Vyslyš, prosíme, naše tiché díky a prosby.

Pane, spolu se všemi, kdo touží po Tvém pokoji, k Tobě voláme: „Otče náš, jenž jsi na nebesích, posvěť se jméno Tvé. Přijď království Tvé. Buď vůle Tvá jako v nebi, tak i na zemi. Chléb náš vezdejší dejž nám dnes. A odpusť nám naše viny, jakož i my odpouštíme našim viníkům. A neuveď nás v pokušení, ale zbav nás od zlého. Neboť Tvé jest království i moc i sláva na věky. Amen.“

Píseň: 675 (371) Přijď již, přijď Duchu stvořiteli

Poslání: Kdo jiný přemáhá svět, ne-li ten, kdo věří, že Ježíš je Syn Boží? To je ten, který přišel skrze vodu a krev. A toto je svědectví: Bůh nám dal věčný život, a ten život je v Jeho Synu.

1J 5,5-6a.11

Požehnání: Obklop nás, Pane.

Obklop utlačované svou spravedlností.

Obklop násilníky svým pokojem.

Obklop zlomené svým uzdravením.

Obklop nás, Pane.

Obklop nás divy své lásky,

krásou svého stvoření,

slávou své přítomnosti.

Píseň: 485 Král věčný nás požehnej