Uhříněves 24.5.2020 Ef 1,15-23 (Jiří Ort)

Uhříněves 24.5.2020

Pozdrav: Milé sestry, milí bratři, milé děti, vítám vás všechny, kdo jste se shromáždili v neděli Rogate, modlete se, v tomto kostele. Všichni smíme přijmou Boží nabídku ujištění, že nás Pán Bůh má rád a provází nás.

Introit: Hospodine, slyš můj hlas, když volám, svoji tvář přede mnou neukrývej. Ž 27,7a.9a

Píseň: 184 Ostříhej mne z vysokosti

Modlitba: Pane Bože, přicházíme za Tebou s velikou touhou. Chceme Ti odevzdat sami sebe. Chceme Ti odevzdat své blízké. Chceme Ti odevzdat své přátele, chceme Ti odevzdat ty, kterých se bojíme, na které se zlobíme.

A právě proto Ti chceme moc poděkovat, že nám nabízíš, abychom za Tebou se svou touhou odevzdat lidi okolo nás přicházeli. Že smíme vědět, že není zbytečné Tě každý večer prosit za lidi i události kolem nás, že není zbytečné za ně děkovat. Děkujeme Ti, že nám nabízíš možnost se na Tebe obracet – nejistě, klopýtavě, nesměle, naivně. Děkujeme Ti, že nehodnotíš to, jak k Tobě voláme, jak se na Tebe obracíme, ale milosrdně se skláníš ke každému člověku a nasloucháš mu. Děkujeme Ti, že se právě to smíme učit od Tvého Syna a našeho Spasitele Ježíše z Nazareta. Toho, který je Kristus.

Amen.

Slovo dětem:

Píseň: 672 Dej nám moudrost, odvahu

Čtení: Ef 1,15-23

Píseň: 446 Moudrosti poklad z nebe

Text: Mt 5,48; 13,24-30

Haleluja. Bůh kraluje nad všemi pronárody, Bůh sedí na svém svatém trůnu. Haleluja. Ž 47,9

Je to zvláštní text, který nám nabízí oddíl z epištoly do Efezu. Autor dopisu děkuje za členy sboru. Děkuje za jejich víru a jejich lásku. A moc by jim přál, aby jim Pán Bůh dal Ducha moudrosti a zjevení. Po dlouhé době znovu vyšla knížečka Jedno nezbytné od Jana Amose Komenského a já ji znovu pročítám. Nejsem schopen vám poskytnout nějaké shrnutí, ale Komenského otázky vám poskytnout mohu. Jeho touhu po jakémsi klíči k dobrému životu. K plnému životu uprostřed nesmírných zmatků. Aby si člověk uměl vybrat, co je k životu nezbytné a dokázal rozpoznat i to, co nezbytné není. „Prosím, aby vám Bůh našeho Pána Ježíše Krista, Otec slávy, dal ducha moudrosti a zjevení.“ Toto umění je naprostým základem a bez něj svět nemá šanci (odpusťme Komenskému jeho apokalyptické vnímání skutečnosti): 1. toto umění je nyní, před koncem světa, naléhavější než kdy jindy; 2. toto umění je nyní, před koncem světa, nesnadnější než kdy jindy; 3. je však možné tyto nesnáze překonat.“ Ale Komenský si k tomu zároveň povzdechl povzdechem velice současným: „Před prvním člověkem v ráji byly dvě cesty, dva stromy, s příkazem a zákazem; bylo tak třeba opatrnosti, aby se rozhodl pro to, či pro ono. Avšak mnohem větší obezřetnost potřebovali jeho potomci, před nimiž bylo daleko víc toho, co měli dělat anebo čeho se měli vystříhat, a nadto ještě různá varování a výstrahy. A protože se tohle všechno nesmírně rozmnožilo a svět se naplnil nejzmatenějšími labyrinty (takže kamkoliv se vrtneš, všude narazíš na složitá rozcestí myšlenek, řečí, činností, stran, nejistot a pochybení), není teď pro člověka nic tak nezbytné, jako vědět, co je pro něho nezbytné.“ A onu obtížnost ilustruje kouzelným srovnáním: „Pro prvního člověka nebylo toto umění tak nesnadné, poněvadž neměl jiné příležitosti k bloudění než té, kterou nabízel zapovězený strom. Ale protože se za času Šalamouna rozmnožili lidé, zaměstnání, touha po vědění, rozmnožily se i labyrinty a v nich i omyly, a to nejen u lidu, ale i u nejmoudřejšího Šalamouna. Co potom lze říci o naší době, kdy je všeho tisíckrát víc a tisíckrát zmatenějšího než za Šalamouna? Zdá se, že najít východisko je nad všechen lidský důmysl.“

A to jsi, milý Jane Amosi, neznal facebook… Problém je, že je v této mnohosti obtížno žít. Problém je, že je obtížno žít v tom, že máme odlišné pohledy na konkrétní věci – a to nejen odlišné, ale protichůdné. Vždyť my ani nezvládáme ty základní vztahy, natožpak vztahy celospolečenské nebo celosvětové. A když do toho zazní text z Matoušova evangelia z oddílu Kázání na hoře: „Buďte tedy dokonalí, jako je dokonalý váš nebeský Otec.“, neštěstí je hotovo. Musíme přece vše dělat správně! Abychom mohli jednat správně, musí i naše poznání být správné! Musíme se naučit onomu umění rozlišovat mez věcmi nezbytnými a ne nezbytnými!

A tak se o to snažíme. A tak se o to snažím – a najednou zjistím, že to prostě nejde, že na to nemám. Protože mi do toho pořád někdo leze. Pořád mi to někdo kazí. Jako v onom přečteném podobenství: „"S královstvím nebeským je to tak, jako když jeden člověk zasel dobré semeno na svém poli. Když však lidé spali, přišel nepřítel, nasel plevel do pšenice a odešel. Když vyrostlo stéblo a nasadilo klas, tu ukázal se i plevel.“ Co s tím? Co s tím, když nám někdo kazí to „naše“ království nebeské? Nám se dostalo zjevení, my víme, jak je to správně a proto můžeme určovat, kdo do toho nebeského království patří a kdo ne. Kdo se nám tam líbí a kdo ne – protože přece v křesťanství známe pravé zjevení. Ale Komenský si jen povzdechne: „Jen o křesťanském náboženství … se věří, že je (a jistě by mělo být) tou svatou cestou na Sion zaslíbenou proroky … . Je však jí skutečně? Běda, ó běda! Sotva se najde v celém světě labyrint zmatenější, než je křesťanské náboženství (ve své dnešní podobě).“ A přece Komenský věří, že cesta existuje. A touto svojí vírou mě velice okouzlil.

A ujišťuje nás o tom i dnešní text z dopisu do Efezu. Omlouvám se za ten dlouhatánský úvod, protože to vše by se dalo shrnout Komenského zvoláním: „Kdyby se jen tak lidská pošetilost chtěla napravit Boží moudrostí!“ A přesně o to v listu do Efezu jde. Pisatel má radost z lidí ve sboru v Efezu. A určitě má proč. Ale zároveň si nehraje s iluzí, že by už dosáhli jakési dokonalosti, že by už drželi v ruce jakési dokonalé zjevení pravého stavu věcí. Ne, to, co autor rozehrává, je hra s trojinou víra, naděje a láska. Ale – on na rozdíl od apoštola Pavla v listu do Korintu začíná s vírou a láskou a to, co pro sestry a bratry v Efezu vyprošuje, je „aby vám Bůh našeho Pána Ježíše Krista, Otec slávy, dal ducha moudrosti a zjevení, abyste ho poznali a osvíceným vnitřním zrakem viděli, k jaké naději vás povolal, jak bohaté a slavné je vaše dědictví v jeho svatém lidu a jak nesmírně veliký je ve své moci k nám, kteří věříme.“

To je zjevení. Ne vědět, co a jak, abych byl dokonalý a abych mohl druhé osočovat, že žijí špatně, protože kazí to krásné nebeské království. Ten můj krásný, vysněný svět. Zjevení je o naději, která tu je pro člověka z Boží milosti. Ne že bychom měli smazat rozdíl mezi dobrým a špatným, ale to, co mohu smazat, je představa, že bych dokázal být dokonalý a že bych to měl chtít od druhých. I představa, že nějaký člověk, nějaké společenství může být dokonalé. My můžeme nést a unést chyby vlastní i chyby druhých, protože tu máme nabídku Božího zjevení, které před námi otevírá naději budoucnosti. Boží budoucnosti pro nás, budoucnosti, ve které je člověku přítomen ten, který je „nesmírně veliký ve své moci k nám“. Ten, který nám nabízí svou budoucnost pro nás bez podmínek.

Jak jinak interpretovat Boží dar naděje jako bezpodmínečný, když pisatel dopisu zakončuje tento oddíl děkovným hymnem o Kristu. O tom, který přece byl zničen lidskou zlobou – nebo prostě lidským nepochopením. Ale o tom tu neslyšíme vůbec nic – Pán Bůh překonal tento odpor tím, že otevřel pro člověka budoucnost právě v Kristu. Že ukázal, že všechno, co nás ovlivňuje, co nás přemáhá, pod čím podklesáváme, bylo přemoženo právě v Ježíši z Nazareta. Řečeno dobovým jazykem, dobovou představou: „Vzkřísil ho z mrtvých a posadil po své pravici v nebesích, vysoko nad všechny vlády, mocnosti, síly i panstva, nad všechna jména, která jsou vzývána, jak v tomto věku, tak i v budoucím.“

A ono vlastně právě toto je vyznáním Jana Amose Komenského. A to vyznání je ve formě modlitby, ke které se můžeme připojit: „Pane Ježíši Kriste, jediný učiteli moudrosti a zakladateli pravidla o jednom nezbytném: dvě věci žádám od Tebe, neodpírej mi je, dříve než umřu. Ať mne už neopouští to, co je nezbytné k dobrému životu a k blažené smrti. A všechno, co k tomu nesměřuje a není k tomu nezbytné, ať se ode mne vzdálí a ať mi víc nepřekáží.“ Amen.

Píseň: 190 V své rozličné úzkosti

Ohlášky:

Přímluvná modlitba: Pane Bože, s vděčností, že se na Tebe smíme obracet, že smíme tváří v tvář Tobě promýšlet životy své i životy lidí kolem nás, Ti nyní chceme odevzdat vše, co nás trápí.

Pane, myslíme na své nemocné. Myslíme na Vlastu Petráskovou, na Květu Sanderovou, na Rudolfa Sandera. Odevzdáváme Ti je i mnohé další a prosíme, abys nám ukazoval, jak povzbudit, jak utěšit. Za to Tě, Pane, prosíme.

Pane, v době, kdy se těšíme z toho, že se uvolňují restriktivní opatření a vše se má šanci vrátit do normálu, mnoha lidem po vyčerpávajícím období hrozí zhroucení. Prosíme za všechny, kteří se vydali ze všech sil a potřebovali by odpočinek, který si nemohou dovolit. Za ně Tě, Pane, prosíme.

Prosíme za ty, kdo zůstávají opuštění i za běžných podmínek. Prosíme za ty, kdo s návratem k těmto podmínkám přestanou své okolí zajímat. Prosíme za lidi na okraji společnosti. Za ně Tě, Pane, prosíme.

Prosíme za rodiny, které přestaly být rodinami. Prosíme za ty, kterým bylo ublíženo i za ty, kteří ublížili. Pane, prosíme, uč nás žít s naší nedokonalostí. Za to Tě, Pane, prosíme.

Pane, dnes Tě chceme moc poprosit za oblast Bangladéše a východu Indie, kam se blíží supercyklón Amphán. Prosíme za lidi, kteří museli být evakuováni, prosíme za všechny, kdo čelí hrůze, která ještě nedorazila. Za ně Tě, Pane, prosíme.

Pane, prosíme za všechny, které jsme ve strachu před nákazou od sebe odřízli. Prosíme za lidi v uprchlických táborech, prosíme za země, které denodenně řeší problémy uprchlíků. Za ně Tě, Pane, prosíme.

Pane, odevzdáváme Ti v tichosti své osobní díky a prosby.

Pane, voláme k Tobě spolu se všemi, kdo vyhlíží Tvoji naději pro celé stvoření: „Otče náš, jenž jsi na nebesích, posvěť se jméno Tvé. Přijď království Tvé. Buď vůle Tvá jako v nebi, tak i na zemi. Chléb náš vezdejší dejž nám dnes. A odpusť nám naše viny, jakož i my odpouštíme našim viníkům. A neuveď nás v pokušení, ale zbav nás od zlého. Neboť Tvé jest království i moc i sláva na věky. Amen.“

Píseň: 391 Pane, jenžs mne koupil sobě

Poslání: Nepotkala vás zkouška nad lidské síly. Bůh je věrný: nedopustí, abyste byli podrobeni zkoušce, kterou byste nemohli vydržet, nýbrž se zkouškou vám připraví i východisko a dá vám sílu, abyste mohli obstát. 1K 10,13

Požehnání: Bůh dej, aby vám v temnotách zazářilo jasné světlo.

Bůh dej, aby vás ve smutku potěšilo pravé slovo.

Bůh dej, abyste na své cestě byli provázeni jeho blízkostí.

Píseň: 436 Ó požehnej nám, Pane