Uříněves 31.5.2020 J 7,37-39 VP (Jiří Ort)

Uhříněves 31.5.2020

Pozdrav: Milé sestry, milí bratři, milé děti, všechny vás vítám v neděli, ve které si smíme připomínat, že nám Pán Bůh nabídl společenství s druhými lidmi jako veliký dar.

Introit: Toto je den, který učinil Hospodin, jásejme a radujme se z něho.

Ž 118,24

Píseň: 84 Věčný Bože, silný v boji

Modlitba: Bože, náš milostivý Otče,

ty slyšíš všechny, kdo k tobě volají. Skláníš se k poníženým.

Osvobozuješ ty, kdo sami sebe svazují řetězy pýchy, zloby, sobectví a strachu.

Z takto osvobozených povoláváš svoji církev, aby po celém světě svědčila o tvé lásce.

Stojíme před tebou s prázdnýma rukama.

Nemáme, čím bychom se před tebou mohli chlubit.

Vše, co máme, máme ze tvé milosti.

Prosíme, obnov nás svým svatým Duchem.

Naplň naše srdce tvojí láskou.

Učiň nás tvými pravdivými svědky.

O to tě prosíme skrze Ježíše Krista, našeho Pána, který v jednotě Ducha svatého s tebou žije a kraluje na věky věků. Amen.

Slovo dětem:

Píseň ze Svítá: S 131

Čtení: 1K 12,3-13

Píseň: 411 Ó město Boží, ty jsi štít

Text: J 7,37-39

Haleluja. Hospodine, sesíláš-li svého ducha, vše je stvořeno znovu, a tak obnovuješ tvářnost země. Haleluja. Ž 104,30

„"Jestliže kdo žízní, ať přijde ke mně a pije! Kdo věří ve mne, 'proud živé vody poplyne z jeho nitra', jak praví Písmo." To řekl o Duchu, jejž měli přijmout ti, kteří v něj uvěřili.“

Evangelista vypráví příběh, který již proběhl. Příběh slova, které již zaznělo, které bylo řečeno před velikonočními událostmi. Apoštol Pavel píše do sboru v Korintu – po velikonočních událostech. Píše těm, kteří věří, píše nám, píše církvi, která věří, která přijala Ducha svatého. Ale zdá se, že otázka, co to vlastně znamená víra, k čemu vede dar Ducha svatého, zůstává stále stejná – pro evangelistu Jana, pro apoštola Pavla, pro sbor v Korintu i pro nás.

Evangelista Jan hluboce věřil tomu, že slova o víře a jejích důsledcích pro ty, kteří se ocitnou v jejím „silovém poli“, jsou pravdivá. To rozhodně nebylo laciné povzbuzení pro ty, kdo toužili po ujištění, že jejich víra není marná. Rozhodně se zcela trefil do smyslu Ježíšova podobenství o rozsévači. Tam, kde je víra, tam se dějí zázraky. Tam je zdroj života.

Věřil tomu i apoštol Pavel. To zvěstoval lidem v Korintu, to je tak zaujalo, to přijali do svých životů. Víru, že Ježíš je Kristus, je zdrojem života, zdrojem, který je nabízen bez podmínek. Bez toho, aby člověk musel podstoupit nějaké přijímací řízení. Ale zdá se, že v Korintu to nezafungovalo. Mnoho roztržek uvnitř sboru, mezi sborem a apoštolem Pavlem. Těch dopisů bylo napsáno mnoho, boj o vztah trval dlouho a byl nelehký. Proč ale o tom mluvit v tak krásný den jako je Svatodušní neděle? Ve svátek vzniku církve?

Omluvou mi budiž, že jsem texty nevybíral já, ale patří mezi texty, které připadají na dnešní neděli podle ekumenického lekcionáře. Proč ale byly vybrány? Pro mě je ten důvod v tom, že staví do jasného světla pojem, který jsme zvyklí používat, ale až příliš často si pod ním představujeme odlišné věci. Tak jako v Korintu. A tímto pojmem je víra. Tento pojem nás stále provází, stále se kolem něho točíme.

A tak se vracíme k otázce, která už zazněla. Co znamenala vůbec víra? Jak tehdy člověk vnímal náboženství? A jak ho vnímáme my dnes? Problémem Pavlovy misie bylo, že měl úspěch především mezi těmi, kdo nebyli součástí židovství. Bylo to logické, Pavel nabízel bezpodmínečné Boží přijetí člověka v Ježíši Kristu. V jeho oběti a vzkříšení. Nic se nesmělo stavět do cesty této nabídce. Ježíš je cesta k Bohu, Ježíš je zdrojem života, studna vody živé, jak vyznává evangelista Jan - „Jestliže kdo žízní, ať přijde ke mně a pije!“.

Ale – pro apoštola Pavla jako pro hluboce věřícího Žida, nebyla víra pouhým světonázorem, byla životní praxí. Byla vzduchem, který dýchal, ovlivňovala každý jeho pohyb, každé jeho rozhodnutí. V epištole do Galácie mluví o „obléknutí Krista“. Jeho evangelium nebylo o „duchovní cestě“, o správné podobě spirituality, o správných pocitech, které vyvolává Duch svatý, nebo o správném výkladu biblických textů. Když bych si půjčil slova klasické písně z našeho zpěvníku – nebyla o „zbožných vznětech“. Dobře věděl, kam by to vedlo. Byli a jsme toho svědky v celé historii církve.

Pamatuji si, jak br. prof. Pokorný na jednom farářském kurzu prohlásil, že křesťanství musí být životní styl. Podle mě tak vystihl jádro Pavlova důrazu. Ano, ono je to nebezpečné, životní styl může sklouznout do moralizování, až do „kolonizační praxe“, jak ji známe z historie z misie spojené s mocenskými zájmy v nově objevených územích. Ale na druhou stranu je to něco, co otevírá apoštol Pavel a co mu bylo jako židovi blízké.

Tohoto Pavlova důrazu jsou plné listy do Korintu – apoštol řeší praktické problémy v Korintském sboru. A otevírá tak pro nás v dnešní svatodušní neděli základ „svého“ evangelia.

Otevírá pohled na ty, kteří v Duchu svatém vyznali, že Ježíš je Pán. Ukazuje mnoho obdarování, která Pán Bůh připravil pro každého z nich. Obdarování, která mají sloužit k tomu, aby si jeden druhému pomáhali. Aby se podporovali tak, jak se to děje v lidském těle. Věřím tomu, že církev, my, máme slyšet toto slovo v době, kdy se velice pomalu vzpamatováváme z šoku, do kterého nás uvrhla nucená samota. Najednou jsem si osobně uvědomil, že jsem nesdílel slova o dobré možnosti využít samotu pro společenství s Bohem, ale cítil jsem celou situaci jako čistě negativní.

Myslím na evangelistu Jana, který vede náš pohled víry k tomu, že máme nabízet lidem okolo sebe „proud živé vody“, který v nás pramení skrze víru. Skrze život, ve kterém jsme měli to štěstí, že jsme směli obléknout Krista a každý se svým obdarováním být svědectvím o životě, který se nám stále znovu otevírá. Protože smíme dýchat stejný vzduch, jaký dýchali mnozí před námi i kolem nás. Obrovská nabídka. A zároveň výzva k životu ve společenství s druhými lidmi. Protože jsme součástí života organismu, který spolu s druhými, který tady v tomto shromáždění, ale i jinde, tvoříme.

Uchvacuje mne apoštol Pavel. Vidím ho jako toho, který bránil ty, kteří byli vytlačováni ze smlouvy života, kterou nabídl Pán Bůh ve svém Synu. V zástupné oběti, kterou přinesl. A nabídl ji každému, kdo o to stál. A zároveň ukázal v této smlouvě jde skutečně žít ve vší své jinakosti. Že se do ní vejdeme všichni.

Amen.

Píseň: 370 Jak čerstvých vod jelen žádá

Vyznání vin: Bože, vyznáváme, že plamen tvého Ducha často zhášíme. 

Místo abychom druhé zapalovali, sami býváme chladní. Vůči tobě, vůči bližním.

Ty jsi své učedníky spojil jedním Duchem, a my stále setrváváme v rozdělení a nepřátelství.

Nedovedeme v různosti a jinakosti druhých vidět obohacení, nedovedeme respektovat tolerovat a milovat. Ty víš, jak moc bývá naše jednání bezduché.

Kdo vyznáváte před Bohem a před bratry a sestrami svůj hřích, řekněte to nahlas: Vyznávám.

Ty nás neopouštíš, nenecháváš nás zmrznout v zimě našich provinění, rozbitých vztahů, zklamaných nadějí.

Ale posíláš svého Ducha, aby nás znovu zahříval a rozněcoval, rozhýbával.

Kdo věříte ve stále přítomnou a v Duchu svatém přicházející moc Boží lásky, řekněte to nahlas: Věřím.

Sami žijeme z odpuštění.

Sami spoléháme na odpuštění tvé i všech okolo nás.

Ani my nechceme počítat křivdy a provinění, kterých se na nás druzí dopustili.

Ke svému ochotě odpustit se přiznejte nahlas: Odpouštím, s pomocí Ducha svatého.

Směle nyní přijměme slovo milosti a potěšení:

Duch Boží je s tebou, chce ti přinášet posilu a jistotu, že láska, radost a pokoj Boží i odpuštění vin budou s tebou. Amen.

Pozdravení pokoje: O tuto naději Boží milosti se smíme navzájem podělit a podat si navzájem ruce na znamení odpuštění, bratrství a jednoty Kristova lidu a pozdravit jeden druhého se slovy: Pokoj tobě.

Slova ustanovení: Poslyšte slova ustanovení svaté večeře Páně: „Já zajisté přijal jsem ode Pána, což i vydal jsem vám, že Pán Ježíš v tu noc, v kterouž zrazen jest, vzal chléb a díky činiv, lámal a řekl: Vezměte, jezte, to jest tělo mé, kteréž se za vás láme. To čiňte na mou památku. Takž i kalich, když povečeřel, řka: Tento kalich je ta nová smlouva v mé krvi. To čiňte, kolikrát koli píti budete, na mou památku. Nebo kolikrát byste koli jedli chléb tento a z kalicha toho pili, smrt Páně zvěstujete, dokud nepřijde.“

(1K 11,23-26)

Apoštolské vyznání: Chceme se touto svátostí posilnit ve víře. Nejen sami pro sebe, nejen v jednotě církve Kristovy, ve společenství s křesťany všech generací a národů. Ale v jednotě se všemi, za kterými přišel Hospodin, Bůh Izraele ve svém Synu, aby jim nabídl život. Vyznejme nyní svoji víru, která nás ujišťuje o naději tohoto Božího navštívení:

Sbor: Věřím v Boha, Otce všemohoucího, Stvořitele nebe i země, i v Ježíše Krista, Syna jeho jediného, Pána našeho, jenž se počal z Ducha svatého, narodil se z Marie Panny, trpěl pod Pontským Pilátem, byl ukřižován, umřel a byl pohřben, sestoupil do pekel, třetího dne vstal z mrtvých, vstoupil na nebesa, sedí na pravici Boha Otce všemohoucího, odkud přijde soudit živé i mrtvé. Věřím v Ducha svatého, v svatou církev obecnou, svatých obcování, hříchů odpuštění, těla z mrtvých vzkříšení a život věčný. Amen.

Píseň: Při vysluhování svaté večeře Páně Budeme společně zpívat píseň

397 Radujme se vždy společně

Pozvání: Neboť kdo z lidí zná, co je v člověku, než jeho vlastní duch? Právě tak nikdo nepoznal, co je v Bohu, než Duch Boží.

A my jsme přijali Ducha, který je z Boha, abychom poznali, co nám Bůh daroval. O tom i mluvíme ne tak, jak nás naučila lidská moudrost, ale jak nás naučil Duch.

Blahoslavení pozvaní k hostině beránkově. Tak už nemeškejme a radostně pojďme.

Přijímání: Společenství těla Kristova.

Společenství krve Kristovy.

Propouštění:

A naděje neklame, neboť Boží láska je vylita do našich srdcí skrze Ducha svatého, který nám byl dán. Když jsme ještě byli bezmocní, v čas, který Bůh určil, zemřel Kristus za bezbožné. Ř 5,5n

A to je jeho přikázání: věřit jménu jeho Syna Ježíše Krista a navzájem se milovat, jak nám přikázal. Kdo zachovává jeho přikázání, zůstává v Bohu a Bůh v něm; že v nás zůstává, poznáváme podle toho, že nám dal svého Ducha. 1J 3,23n

Ale ukázala se dobrota a láska našeho Spasitele Boha: On nás zachránil ne pro spravedlivé skutky, které my jsme konali, nýbrž ze svého slitování; zachránil nás obmytím, jímž jsme se znovu zrodili k novému životu skrze Ducha svatého. Bohatě na nás vylil svého Ducha skrze Ježíše Krista, našeho Spasitele, abychom ospravedlněni jeho milostí měli podíl na věčném životě, k němuž se upíná naše naděje. Tt 3,4-7

Ohlášky:

Přímluvná modlitba: Pane Bože, svěřil jsi nám jeden druhého, daroval jsi nám radost ze setkání, daroval jsi nám touhu po společenství. A my Tě dnes chceme moc prosit za ty, kteří jsou součástí našich životů a o které máme starost.

Prosíme za všechny, které ničí samota. Odevzdáváme Ti ty, kteří dlouhé týdny žili v opuštěnosti bez zájmu okolí. Prosíme, ukazuj nám, jak prolamovat samotu kolem nás. Za to Tě, Pane, prosíme.

Odevzdáváme Ti své blízké – v rodinách, ve sborovém společenství, v prostoru, kde žijeme. Odevzdáváme Ti sestru Sanderovou a jejího muže, sestru Petráskovou, sestru Votavovou a další, které Ti nyní v tichosti předkládáme. Za ně Tě, Pane, prosíme.

Odevzdáváme Ti ty, jejichž obtížnou situaci jsme si naplno uvědomili právě v uplynulém období. Matky samoživitelky, rodiče s dětmi s postižením, děti z chudých rodin, které najednou vypadly ze vzdělávacího systému, lidi, kteří ztratili bydlení, ale i ty, jejichž práce je nedostatečně ohodnocená – zaměstnance v sociální oblasti, zdravotní sestry a další. Za ně všechny Tě, Pane, prosíme.

Pane, myslíme na děti z oblastí velké kriminality, které ztrácí šanci na životní základy, které by jim umožnily důstojný život v dospělosti. Prosíme, abychom se snažili podpořit ty, kteří se snaží tento problém řešit. Za ně Tě, Pane, prosíme.

Prosíme za ty, kdo doplácejí na sucho a prosíme o déšť. Prosíme o požehnání pro všechny, kdo se snaží o záchranu Tvého stvoření. Prosíme požehnání pro iniciativu papeže Františka. Za to Tě, Pane, prosíme.

Prosíme za Tvou církev. Prosíme, uč nás být společenstvím otevřeným, společenstvím, kde v různosti společně žijeme z naděje Tvé přítomnosti v našich životech. Za to Tě, Pane, prosíme.

Prosíme, vyslyš v tuto chvíli naše tiché díky a prosby.

Pane, voláme k Tobě spolu se všemi, kdo vyhlíží Tvoji naději pro celé stvoření: „Otče náš, jenž jsi na nebesích, posvěť se jméno Tvé. Přijď království Tvé. Buď vůle Tvá jako v nebi, tak i na zemi. Chléb náš vezdejší dejž nám dnes. A odpusť nám naše viny, jakož i my odpouštíme našim viníkům. A neuveď nás v pokušení, ale zbav nás od zlého. Neboť Tvé jest království i moc i sláva na věky. Amen.“

Píseň: 678 Jeden Pán, jedna víra

Poslání: Ti, kdo se dají vést Duchem Božím, jsou děti Boží. Nepřijali jste přece Ducha otroctví, abyste opět propadli strachu, nýbrž přijali jste Ducha synovství, v němž voláme: Abba, Otče! Tak Boží Duch dosvědčuje našemu duchu, že jsme Boží děti. Ř 8,14-16

Požehnání: Pán ať je před vámi, aby vám ukazoval správnou cestu. 
Pán ať je při vás, aby vás mohl brát do své náruče a chránit vás. 
Pán ať je za vámi, aby vás bránil před záludností zlých lidí. 
Pán ať je pod vámi, aby vás zachycoval, když padáte 
a aby vás vysvobozoval z pasti. 
Pán ať je ve vás, aby vás utěšoval, když je vám smutno. 
Pán ať je kolem vás, aby vás obhajoval, když na vás útočí. 
Pán ať je nad vámi, aby vám žehnal.
Amen.

Píseň: 488 Milost Pána našeho