Uhříněves 7.6.2020 Mt 28,16-20 VP (Jiří Ort)

Uhříněves 7.6.2020

Pozdrav: Milé sestry a milí bratři, milí přátelé, vítám vás na našich společných bohoslužbách, při kterých se můžeme těšit ze společenství s lidmi a z Boží přítomnosti mezi námi.

Introit: Chci Tě vyvyšovat, můj Bože a králi, Tvému jménu dobrořečit navěky a navždy. Ž 145,1

Píseň: 2 Proč se tak bouří národové zde

Modlitba: Pane Bože, přicházíme na Tvé pozvání naplnění otázkami nad problémy, které se kolem nás kupí. Rozhlížíme se kolem sebe a přemýšlíme nad možnostmi řešení a chceme moc poděkovat, že smíme vědět, že budoucnost je v Tvých rukách. A že nás zveš, abys nás o tom ubezpečil, abys nám ukazoval na příbězích svých svědků, jak vstupuješ do lidských životů i do celých dějin.

Děkujeme především, že si smíme připomínat a znovu a znovu prožívat, že Ježíš z Nazareta, kterého jsi poslal na tento svět jako svého Syna, je naším Pánem a Spasitelem. Že smíme přijímat jeho pozvání k následování a svědectví pro tento svět. Svědectví o Tvé milosti i soudu, svědectví o naději pro každého člověka. Amen.

Slovo dětem:

Píseň ze Svítá: Všelijak - spirituál

Čtení: Mt 25,31-45

Píseň: 602 Svou víru s nadějí (Říčany 442)

Text: Mt 28, 16-20

Haleluja. Chvalte Hospodina za jeho bohatýrské činy, chvalte ho pro jeho nesmírnou velikost! Haleluja. Ž 150,2

V následujících dvou nedělích budeme mít tu krásnou příležitost být přítomni dvěma křtům. Jakoby nás na to text, který vybrala církev na Neděli trojiční, připravoval. Na neděli, která nám má připomenout plnost Boží přítomnosti v lidských životech i v celých dějinách. Pokaždé, když si tento text z Matoušova evangelia přečtu, tak ho vnímám velice naléhavě. Až moc. A navíc – on není naléhavý pouze pro mě, ale je naléhavý i pro ty, kteří nic netuší. Kteří jsou pouhými objekty tohoto úkolu. Pravda, zní to tak. A až příliš často je to tak praktikováno.

A tak tu stojím spolu s oněmi jedenácti učedníky a pochybuji. Pro mnoho vykladačů tohoto textu jsou mé pochybnosti nepatřičné. Protože pro ně je nepatřičné tvrdit, že to pochybovalo oněch 11, že pochyboval ten nejužší kruh Ježíšových následovníků tváří v tvář Vzkříšenému. Nebo, chcete-li, že pochybovali a pochybujeme, že by Vzkříšený takto vystupoval, že by takto vstupoval do lidského života. A tak vznikla teorie, že to pochybovali mnozí ze zástupu, který byl určitě kolem nich. Já bych zůstal u toho, že pochybovali někteří z těch 11 – jinak bych se cítil hodně sám.

A tak s vděčností přijímám prostý pohled na evangelistu Matouše, který tuto pochybnost do základu církve potřeboval vložit. „Klaněli se a někteří pochybovali.“

Nevím, čeho se týkala pochybnost těch jedenácti, ale s jistotou vám mohu říci, čeho se týká pochybnost má. Tak toto má být setkání se Vzkříšeným? Vždyť je to tak nesmírně obyčejné, zcela stranou. Žádná nebeská znamení, žádná akce à la zážitek apoštola Pavla u Damašku – prostě nic. A navíc – a to je ještě podstatnější – kolem nás se vůbec nic nezměnilo. Nebo ano?

Ona slova, která slyšíme z Ježíšových úst jakoby potvrzovala to, že se skutečně nic nezměnilo. „Je mi dána veškerá moc na nebi i na zemi. Jděte ke všem národům a získávejte mi učedníky, křtěte ve jméno Otce i Syna i Ducha svatého a učte je, aby zachovávali všecko, co jsem vám přikázal.“ Tak to je tedy všechno při starém. Jako bychom tu slyšeli slova, která shrnují působení církve v dějinách – evropský kolonialismus v kostce. Odcituji vám kousek z kletby, která odsuzovala ty, kdo hájili chybné učení. „Budiž proklet ve všech svých svalech a údech, ať na něm od temene až po chodidla není nic zdravého. Nechť ho Kristus, syn Boha živého, prokleje veškerou mocí svého majestátu; nechť proti němu povstanou nebesa a nechť ho všechny mocnosti obklopí a zatratí, nebude-li činit dostatečné pokání. Amen, staniž se. Amen. Tolik představa, jak „učit zachovávat Ježíšova slova“.

Co s tím? K čemu nás to vzkříšený Ježíš povolává? Abychom pochopili, o čem tu Ježíš mluví, musíme se zeptat, koho vlastně oslovuje. Musíme si těch 11, kteří mu naslouchali, trochu popsat. Mezi příjemci totiž není nikdo, kdo by měl moc. Byli to naprostí outsideři – tedy ti, kteří byli mimo struktury, ve které se rozhodovalo o lidských životech. A navíc – podívejme se na ně, na nás, trochu blíže. Bylo jich 11 – už s nimi nebyl Jidáš. Ale byl tam Petr, který přecenil své síly a nakonec zapřel svého Pána. Neselhal o nic méně než Jidáš. A zbylých 1O ani své síly nepřecenili a zcela prostě a realisticky utekli ve chvíli, kdy lidská zvůle vítězila. To jsou tedy příjemci slov Vzkříšeného. Až poté, co si toto uvědomím, se mohu postavit vedle nich. Ne jako nositel moci, ale jako ten, kdo je sužován smutkem z vlastních selhání a slabosti a kdo tak může chápat selhání a slabosti těch druhých.

„Dána je mi veškerá moc na nebi i na zemi.“ A najednou to vyznívá zcela jinak. Slyšíme tu odpověď na naši slabost a nejistotu a zklamání. To, co sami u sebe nenalézáme, sílu k boji s tím vším, co z vlastních zdrojů prostě nejsme schopni překonat, to nám tu Ježíš nabízí jako ten, který byl ukřižován, zničen lidskou zlobou, ale i slabostí, ale který byl vzkříšen. Byl přijat od Boha, potvrzen jako ten, který reprezentuje Boží vůli v tomto světě. Ukazuje nám výhled naděje, výhled, že zdroj života není ve slabých lidských silách, ale v Boží milosti. Síla k životu přichází od Boha. To je zřetelná odpověď na přílišné doufání v lidskou moc. A zároveň je varováním Božímu lidu ve chvílích, kdy je tak lákavé lidskou moc použít.

Až odtud může Ježíš pokračovat výzvou. „Jděte ke všem národům a získávejte mi učedníky, křtěte je ve jméno Otce i Syna i Ducha svatého a učte je, aby zachovávali všecko, co jsem vám přikázal.“ Tady je před námi úkol, naše odpovědnost jako Ježíšových učedníků. Aby se trochu osvětlil, vezmeme si na pomoc jiný zásadní text Matoušova evangelia – zásadní podobenství o Božím soudu. Podobenství o ovcích a kozlech.

A právě tady se ukazuje, že to, co Ježíš přinesl, to, co prezentoval jako Boží vůli pro člověka, není pouze jakýsi soubor příkazů a zákazů. Není to nauka, ze které bychom se měli zkoušet a známkovat se. Je to cesta. Cesta, na které se setkáváme s druhými lidmi, jsme ovlivňováni jejich životním příběhem, jsme zváni, abychom pomohli nebo oni jsou zváni, aby pomohli nám. V někom nám přichází nabídka blízkého vztahu, u někoho jsme vyzývání k respektu k životu, kterému nerozumíme, který nechápeme. To Ježíš učil své následovníky. Takovou formu měla a má Jeho moc. To se před námi otevírá v jeho slovech „jděte ke všem národům“. Žádné svázání národnostní, konfesijní, rasovou představou lidských zvyků, ale Boží nabídka tu je prostě připravena pro každého.

Boží hodnocení lidí je jiné než to lidské. A to je základ zvěsti, základ učení, se kterým máme jít za lidmi dnešní doby. Tento pohled nepřestává být revoluční a taková revoluce se před námi otevírá v celé Ježíšově zvěsti, kterou máme mít před očima při čtení posledních řádků Matoušova spisu. Smíme vědět, že nejsme sami. A proto si můžeme dopřát ten nádherný luxus naslouchat příběhům druhých – protože my všichni jsme zahrnuti do Boží přítomnosti. Neexistuje situace, která by nás oddělila od Boží milosti. Evangelista uzavírá svůj spis Božím ujištěním, kterým také začínal. Jen si vzpomeňme na vánoční svědectví. „Hle, panna počne a porodí syna a dají mu jméno Immanuel, to jest přeloženo Bůh s námi“. A na konci evangelia slyšíme ujištění: „A hle, já s vámi jsem po všecky dny až po skonání věku.“

Pán Bůh je s námi – ze svého rozhodnutí a proto zcela nezávisle na našich pocitech či schopnostech. To je smyslem toho, že přinášíme své děti ke křtu. Právě tady intenzivně vnímáme darovanost. A smíme se tak společně s nimi učit těšit se ze života, objevovat sami sebe, objevovat vztah s druhým člověkem, objevovat hodnotu druhého člověka i svoji. Nemusíme se lekat ideologií, které kladou podmínky přijetí, nemusíme brát lidskou zvůli a hloupost jako poslední skutečnost, která by určovala naši současnost nebo budoucnost. Smíme se učit žít. Smíme žít. To s sebou nese následování Ježíše z Nazareta, toho ukřižovaného a vzkříšeného. A o tom se smíme nechat ujistit ve společenství kolem stolu Páně, při hostině, ke které je každý z nás zván.

Amen.

Píseň: 604 Buď sláva Bohu, chvála Otci

Vyznání vin: Ježíši Kriste,

ty jsi náš Pán a bratr.

Tvoje láska je větší než naše srdce.

Přijímáš nás takové, jací jsme.

Proto nás osvoboď,

abychom i my sami sebe přijímali

a mohli se obracet k druhým lidem.

Pane, Ty nás znáš.

Prosíme, pomoz nám,

abychom rozuměli sami sobě

a druhým se mohli otevírat.

Pane, Ty nás miluješ.

Proto nám daruj důvěru,

abychom uměli vnímat své temné stránky,

aniž bychom propadali strachu.

Prosíme, odpusť nám pro všechno,

co nás od tebe a od druhých dělí.

Darujnám nové společenství s tebou i s námi navzájem.

O to tě prosíme v důvěře ve tvé milosrdenství.

Slovo milosti:

Přijměme do svého srdce slovo milosti a potěšení:

Jak bychom mohli zapomenout na Boží věrnost?

Jemu věřit znamená rozpomínat se na jeho dobré skutky.

Když jsem byl skleslý, on mě pozvedl.

Když jsem hladověl po životě, nasytil mne.

Když jsem byl opuštěný, zůstal se mnou.

Když jsem zabloudil, přivedl mě k sobě.

Když jsem se uzavřel do sebe, do svých úzkostí, do svých nezdarů a do svých vin, on mě osvobodil, abych se znovu našel a nově mě obrátil k druhým. Amen.

Pozdravení pokoje: Smíme přijmout tuto Boží milost, kterou nás nyní obdarovává a smíme si navzájem podat ruce na znamení odpuštění, bratrství a jednoty Kristova lidu a pozdravit jeden druhého se slovy: Pokoj tobě.

Eucharistická modlitba:

Otče,
jsme na cestě k tobě.
Děkujeme ti za tvou lásku, která dává našemu putování směr a smysl.
Nutíš nás cestou procházet propastmi,
i když se na to necítíme dost silní.
Dáváš nám jako oporu lidi, kteří jdou s námi
a posilují nás, když jsme slabí,
povzbuzují nás, když se nám zdá, že jsme v koncích.
Děkujeme ti za všechny, kdo byli na cestě před námi.

Především ti však děkujeme za toho,
který jde s námi naší cestou:
Ježíše Krista.
On osvětluje naši cestu.
Otevírá nám oči.
V Jeruzalémě nás posilnil svou svatou večeří,
abychom šli v jeho šlépějích.

V noci před svou smrtí
vzal Ježíš chléb a vzdal ti díky, Otče,
dával jej svým učedníkům se slovy:
Toto je pokrm na vaši cestu.
Vezměte a jezte.
Toto je moje tělo, které se za vás vydává.

Poté vzal kalich s vínem,
a znovu ti vzdal díky.
Dával jej učedníkům se slovy:
Toto je kalich mé krve,
nová a věčná smlouva.
Tato krev se prolévá za vás a za všechny lidi,
aby jim byly odpuštěny hříchy.
To čiňte, abych byl přítomen mezi vámi.

Proto ti děkujeme, Otče,
za Ježíšova slova a jeho příklad.
On nás svým životem učí věřit v tebe
a v cestu života.
Svou smrtí nám ukázal naději, která zůstává,
i když je vše ztraceno.
Svým vzkříšením ukazuje tvou lásku,
která obnovuje všechny, kdo se cestou znavili a zestárli.

Otče,
sešli nám svého Ducha,
abychom měli na cestě světlo pro oči, sílu pro tělo,
a společenství pro poutníky,
a abychom se pod znameními chleba a vína nyní setkali
s Kristem, který je naše cesta, pravda a život.
Amen

Apoštolské vyznání: Pane Ježíši, chceme přijmout Tvé pozvání ke společnému stolu. Ke stolu, kde Ty jsi hostitelem. A chceme tak učinit společným vyznáním naší víry. Nejen v jednotě našich rodin, v jednotě tohoto sboru, v jednotě církve Kristovy, ve společenství s křesťany všech konfesí, generací a národů. Ale v jednotě se všemi, za kterými přišel Hospodin, Bůh Izraele ve svém Synu, aby jim nabídl život. Vyznejme nyní svoji víru, která nás ujišťuje o naději tohoto Božího navštívení:

Sbor: Věřím v Boha, Otce všemohoucího, Stvořitele nebe i země, i v Ježíše Krista, Syna jeho jediného, Pána našeho, jenž se počal z Ducha svatého, narodil se z Marie Panny, trpěl pod Pontským Pilátem, byl ukřižován, umřel a byl pohřben, sestoupil do pekel, třetího dne vstal z mrtvých, vstoupil na nebesa, sedí na pravici Boha Otce všemohoucího, odkud přijde soudit živé i mrtvé. Věřím v Ducha svatého, v svatou církev obecnou, svatých obcování, hříchů odpuštění, těla z mrtvých vzkříšení a život věčný.

Amen.

Píseň: Při vysluhování svaté večeře Páně Budeme společně zpívat píseň

308 Jezu Kriste, štědrý kněže

397 Radujme se vždy společně

Pozvání: Ježíš Kristus každého z nás zve: „Pojďte ke mně všichni, kdo se namáháte a jste obtíženi břemeny, a já vám dám odpočinout.“ I my se tedy nyní smíme odvážit přistoupit ke stolu, který je pro nás připraven.

Přijímání: Společenství těla Kristova.

Společenství krve Kristovy.

Propouštění:

Ježíš nás ujišťuje: „Amen, amen, pravím vám, kdo věří, má život věčný. Já jsem chléb života. Vaši Otcové jedli na poušti manu, a zemřeli. Toto je chléb, který sestupuje z nebe: kdo z něho jí, nezemře. Já jsem ten chléb živý, který sestoupil z nebe; kdo jí z toho chleba, živ bude na věky. A chléb, který já dám, je mé tělo, dané za život světa." J 6,47-51

Ježíš mu odpověděl: "Kdo mě miluje, bude zachovávat mé slovo, a můj Otec ho bude milovat; přijdeme k němu a učiníme si u něho příbytek.

J 14,23

Ohlášky:

Přímluvná modlitba: Pane Bože, náš Otče, přijali jsme od Tebe posilu do příštích dnů a moc Ti za to děkujeme. Děkujeme, že ji nabízíš každému. Chceme Ti v tuto chvíli odevzdat vše, co nás trápí, co nás čeká a my se toho obáváme, ale i to, na co se těšíme.

Pane, prosíme, veď nás k vzájemnému naslouchání. Prosíme, abys nám pomáhal pochopit se navzájem, pochopit lidi kolem nás. Za to Tě, Pane, prosíme.

Pane, prosíme, veď nás za těmi, kteří potřebují pomoci, kteří potřebují povzbudit. Za nemocnými, za opuštěnými, za těmi, kdo jsou odmítáni z důvodů své odlišnosti. Za to Tě, Pane, prosíme.

Pane, odevzdáváme Ti své nejbližší. Prosíme, abys nás učil spolu komunikovat, prosíme, abys nás učil být si vzájemně oporou. Za to Tě, Pane, prosíme.

Pane, trápí nás stav naší společnosti. Moc prosíme, abys nám dával sílu nepodléhat skepsi, abys nám dával sílu povzbuzovat ty, kdo se snaží vytvářet prostor pro důstojný život pro všechny lidi. Za to Tě, Pane, prosíme.

Prosíme za lidi bez domova. Za ty, kteří ztratili domov v naší zemi, i za ty, kteří museli svůj domov opustit v zemích, kde je hlad a válka. Prosíme za uprchlíky, kteří žijí v nelidských podmínkách v táborech na ostrovech Řecka. Za ně Tě, Pane, prosíme.

Pane, v tichosti Ti odevzdáváme své osobní díky a prosby.

Voláme k Tobě spolu se všemi lidmi toužícími po životě: „Otče náš, jenž jsi na nebesích, posvěť se jméno Tvé. Přijď království Tvé. Buď vůle Tvá jako v nebi, tak i na zemi. Chléb náš vezdejší dejž nám dnes. A odpusť nám naše viny, jakož i my odpouštíme našim viníkům. A neuveď nás v pokušení, ale zbav nás od zlého. Neboť Tvé jest království i moc i sláva na věky. Amen.“

Píseň: Všelijak (Říčany 419 Mocný Bože při Kristovu)

Poslání: Jděte nyní a slovem i skutkem uvádějte ve známost evangelium a dělejte si starost o spravedlnost, lásku a pokoj.

Jděte v naději setkání s Ježíšem Kristem mezi nejmenšími z našich bratrů a sester

a žijte v naději Božího navštívení.

Požehnání: Kéž je nám Bůh milostiv a dá nám požehnání, kéž nad námi rozjasní svou tvář! Ať je známa na zemi tvá cesta, mezi všemi pronárody tvoje spása! Ž 67,2n

Píseň: 426 Tvá, Pane Kriste, věc to jest