Uhříněves 28.6.2020 Mt 10,28-42 (Jiří Ort)

Uhříněves 28.6.2020

Pozdrav: Milé sestry, milí bratři, milí přátelé, všechny vás vítám ve společenství, ve kterém se těšíme nadějí, že je Pán Bůh s námi a nabízí každému svoji cestu.

Introit: Hospodin je dobrotivý a přímý, proto ukazuje hříšným cestu.

Ž 25,8

Píseň: 130 Můj Pane, z hlubin volám

Modlitba: Pane Bože, přicházíme s nadějí v Tvoji moc. Přicházíme a děkujeme, že před námi v Ježíši z Nazareta otevíráš prostor, kde smíme spatřit naději. Do životů svých, do životů svých blízkých, do života celého stvoření.

Děkujeme, že nás ujišťuješ, že tato naděje neprohrála na kříži s mocí zloby a nenávisti, ale že ses k ní přiznal ve vzkříšení Ježíše z Nazareta. A tak Tě moc prosíme, abys nás v síle této Tebou potvrzené naděje vedl k životu následování Ježíše Krista. K životu překonávajícímu rozdělení navzdory vší lidské slabosti i zlobě.

Amen.

Čtení: Ž 89,1-5.15-18

Píseň: 631 Nám pomoz, Pane milý

Text: Mt 10,28-42

Haleluja. Z vnitřnosti srdce miluji tě, Hospodine, sílo má. Haleluja.

Ž 18,2

Jako text pro dnešní neděli byl vybrán pouze ten závěrečný úsek z přečteného textu Matoušova evangelia a já si znovu uvědomil, jak nebezpečné je číst vytržené biblické texty. Tedy – ono je nebezpečné číst vytrženě jakékoliv texty. Ale ty, které jsou používány jako Boží citát vhodný do každé situace, ty zvlášť.

Takto sám sebou poučen jsem trochu rozšířil oddíl, který na dnešní neděli připadl, a vyděsil jsem se. Protože na mě začala neodbytně narážet Ježíšova slova: „Nemyslete si, že jsem přišel na zem uvést pokoj; nepřišel jsem uvést pokoj, ale meč. Neboť jsem přišel postavit syna proti otci, dceru proti matce, snachu proti tchyni; a 'nepřítelem člověka bude jeho vlastní rodina'.“

Skutečně skvělé… Slovo do světa, který potřebuje všechno možné, ale rozhodně ne další planoucí meč, který by rozděloval lidi. A už se mi rozjel kolovrátek úvah o posvěcování vlastních názorů a netolerance a už už jsem se rozhlížel po jiném textu, protože tady Ježíš z Nazareta jednoznačně ujel. A po pravdě – ani texty, které jako první čtení vybrala církev v ekumenickém lekcionáři, mi příliš nepomohly. Ubohému Chananjášovi, který prorokoval naději Božímu lidu, bylo Jeremjášem vyřízeno Boží slovo: „Slyš, Chananjáši, Hospodin tě neposlal. Ty jsi svedl tento lid ke klamnému doufání. Proto Hospodin praví toto: Hle, zapudím tě z povrchu země. Do roka zemřeš, protože jsi scestně mluvil o Hospodinu.“ Skutečně krásně se to čte, zvlášť člověku, který je přesvědčený, že je třeba povzbuzovat, protože lidé dnes přitakávají kdejakému darebákovi prostě proto, že mají strach a nikde nevidí naději. A tak berou, co je. Nevím, jestli mám pravdu, ale tak to prostě vnímám. A zdá se, že Pán Bůh takové lidi jako já příliš neoblibuje.

Co tedy s tímto textem? No, ono stačí zase trochu couvnout. A to dvojím způsobem. Když totiž couvneme v textu a uslyšíme slovo „A nebojte se těch, kdo zabíjejí tělo, ale duši zabít nemohou; bojte se toho, který může duši i tělo zahubit v pekle. Neprodávají se dva vrabci za haléř? A ani jeden z nich nepadne na zem bez dopuštění vašeho Otce. U vás pak jsou spočteny i všechny vlasy na hlavě. Nebojte se tedy; máte větší cenu než mnoho vrabců.“ A jsme u toho. Toto slovo je slovem do strachu. A ještě k něčemu nás toto couvání v textu dovádí. Najednou jsme poodstoupili. Sami od sebe. Já sám od sebe.

Už nevidím sebe, ale vidím tu hrstku lidí kolem Ježíše, kteří vnímají napětí kolem svého mistra, vidím církev uprostřed bouří světa, vidím ty, pro které je nebezpečné přiznat se k Ježíši z Nazareta jako Spasiteli. Najednou to není pouze o mě. Prostě a jednoduše, Bible není knihou privátní, ale promlouvá ke společenství. A to velice zvláštnímu – společenství, jehož jsou součástí lidé zcela jiných životních zkušeností, zcela jiných kultur, lidé, kteří žijí dnes i ti, kteří žili téměř před 2000 lety. Zní to krásně, člověka se zmocňuje zvláštní, slavnostní pocit. Že patříme k sobě. Že v Ježíši z Nazareta spatřujeme i my, stejně jako oni toho, kdo má právo mluvit do našich životů. Kdo promlouvá do našich problémů, kdo otevírá oči pro radosti. Kdo nám otevírá oči pro ten nádherný žalm, jehož část jsme slyšeli jako 1. čtení. Otevírá nám oči pro skutečnost, že spravedlnost je v Boží ruce a že tento Spravedlivý na nás nezapomíná, ale provází nás na naší pouti. „ O Hospodinově milosrdenství chci zpívat věčně, svými ústy v známost uvádět tvou věrnost po všechna pokolení. Pravím: Tvoje milosrdenství je zbudováno navěky, v nebesích jsi pevně založil svou věrnost, … Spravedlnost a právo jsou pilíře tvého trůnu, před tebou jde milosrdenství a věrnost. Blaze lidu, který zná vítězný hlahol, který chodí ve světle tvé tváře, Hospodine.“ Nic a nikdo touto jistotou nemá šanci otřást. Protože Hospodin, Bůh Izraele a Otec našeho Pána Ježíše Krista má všechny a všechno ve své ruce.

Tady by se mi chtělo skončit. Ale nejde to. Protože v Ježíšových slovech je zřetelné, že něco předpokládá. Že je tu něco zcela zásadního v pozadí. Něco, co jeho současníci jen mlhavě tušili a co se my křesťané už téměř 2000 let snažíme uchopit a pochopit. Ježíšovo životní svědectví završené křížem a vzkříšením. Svědectví, které nás učí rozpoznávat Boží přítomnost, tu žalmistou oslavovanou Boží spravedlnost. Bez hledání odpovědí v tomto svědectví je jakýkoliv biblický text zamčený na 10 západů. Zvlášť když je tak náročný, jako onen pověstný Ježíšův výrok „Nepřinesl jsem pokoj, ale meč“.

Ve světle Ježíšova poselství je toto slovo ujištěním o naději pro všechny ty, kdo přijali Ježíšovo velice prosté poselství - „Zajímejte se o druhého člověka, naslouchejte mu, respektujte ho. A to především o toho, kdo je bez-mocný. Zajímejte se o něj v jistotě, že jste přijatí, že vám Pán Bůh nabídl život a nenechá vás opuštěné ani v těch nejtěžších chvílích. I kdyby vše směřovalo k onomu pověstnému kříži. Vždyť i tam je Pán Bůh s vámi.“

Ne neznám na všechno odpověď. Třeba se skutečně se svým pojetím mýlím. Nevím. Vím, kde hledat alespoň náznak odpovědi. A vím, že mohu děkovat a mám myslet na všechny ty, kdo přijali nabídku života podle hodnot Božího království a také ono náročné povzbuzení, které nabídl a nabízí Ježíš z Nazareta, který je Kristus.

A máme za koho děkovat, máme na koho myslet. Před námi se otevírá celý vějíř svědků. Lidí, jejichž památku si připomínáme, protože tím přijetím Boží nabídky oslovili mnohé. V těchto dnech vzpomínáme na paní Miladu Horákovou popravenou totalitním režimem v našem státě před 70 lety. Vzpomínáme v těchto dnech a týdnech na Martina Luthera Kinga, který se snažil nenásilným způsobem upozorňovat na problém rasismu, který stále přetrvává. Myslíme na všechny ty, kdo se snaží o zlepšení životních podmínek pro lidi, kteří často nejsou ani jako lidé vnímáni. Myslíme na ty, kdo nezapomínají na své blízké ve chvílích, kdy už jsou bezmocní a odkázaní na pomoc druhých. Je mnoho lidí, na které myslíme, je jich ještě víc, o kterých ani nevíme. Ale smíme přijmout ujištění, že uprostřed vší zloby a útlaku, je s takovými lidmi Pán Bůh v Ježíši Kristu. Amen.

Píseň: 244 Ve jméno Krista doufáme (648 Kristus je má síla)

Ohlášky:

Přímluvná modlitba: Pane Bože, přicházíme k Tobě v pokoře. Rádi bychom měnili svět k lepšímu, rádi bychom zpřítomňovali Tvé království a přitom musíme vyznat spolu s apoštolem Pavlem: „Vždyť ani nevíme, jak a za co se modlit,“ Voláme k Tobě dnes s důvěrou, že Ty sám vidíš ty, kteří potřebují pomoc a posíláš na pomoc své anděly.

Pane, moc Tě prosíme, proměňuj si nás, abychom se nezříkali této andělské služby pomoci potřebným. Za to Tě, Pane, prosíme.

Prosíme, posílej nás za těmi, kdo nemají zastání. Prosíme za ty, kdo jsou šikanovaní – ať už tělesně nebo duševně. Za ně Tě, Pane, prosíme.

Prosíme, posílej nás za těmi, jejichž problémy jsou popírány a oni zůstávají sami. Za ně Tě, Pane, prosíme.

Prosíme, posílej nás za unavenými a nemocnými. Za těmi, kdo už nemají sílu k životu. Za ně Tě, Pane, prosíme.

Prosíme, posílej nás za těmi, kdo jsou oběťmi nenávisti a strachu. Prosíme, zbavuj i nás strachu se jich zastat. Za to Tě, Pane, prosíme.

Prosíme za všechny, kdo se snaží vytvářet v tomto světě prostor pro rozhovor. Za všechny kdo jsou ochotni se otevřít druhému člověku, kdo jsou otevřeni skutečnému setkání. Prosíme, veď nás k tomu, aby takový prostor kolem sebe dokázali vytvářet jako Tví svědkové. Za to Tě, Pane, prosíme.

Pane, odevzdáváme Ti všechny, kdo odjíždějí na prázdniny. Provázej je na jejich cestách. Za to Tě, Pane, prosíme.

Vyslyš, prosíme, v tuto chvíli naše tiché díky a prosby.

Voláme k Tobě spolu se všemi, kdo hledají život: „Otče náš, jenž jsi na nebesích, posvěť se jméno Tvé. Přijď království Tvé. Buď vůle Tvá jako v nebi, tak i na zemi. Chléb náš vezdejší dejž nám dnes. A odpusť nám naše viny, jakož i my odpouštíme našim viníkům. A neuveď nás v pokušení, ale zbav nás od zlého. Neboť Tvé jest království i moc i sláva na věky. Amen.“

Píseň: 671 Dej mi, Pane, bdělé srdce

Poslání: Pokoj vám zanechávám, svůj pokoj vám dávám; ne jako dává svět, já vám dávám. Ať se vaše srdce nechvěje a neděsí.

J 14,27

Požehnání: Bůh dej, aby vám v temnotách zazářilo jasné světlo.

Bůh dej, aby vás ve smutku potěšilo pravé slovo.

Bůh dej, abyste na své cestě byli provázeni jeho blízkostí.

Píseň: 171 Buď Pánu čest