Uhříněves 5.7.2020 Ř 7,14-25a VP (Jiří Ort)

Uhříněves 5.7.2020

Pozdrav: Milé sestry a milí bratři, milí přátelé, vítám vás na našich společných bohoslužbách a zdravím vás apoštolským pozdravem: Milost našeho Pána Ježíše Krista, láska Boží a přítomnost Ducha svatého se všemi vámi. Amen.

Introit: Hospodin je světlo mé a moje spása, koho bych se bál? Hospodin je záštita mého života, z koho bych měl strach? Ž 27,1

Píseň: 138 Srdcem celým Tebe, Pane

Modlitba: Dobrý Bože,

ty jsi stvořil nebe i zemi.

Každému z nás jsi dal život,

rodinu, přátele i sousedy.

Dal jsi nám schopnost mít rád

a čas pro druhé lidi.

Chválíme tě a děkujeme ti,

že ses k nám přiblížil v Ježíši, svém Synu.

Děkujeme ti za jeho nabídku věčného přátelství

a za to, že smíme být jeho učedníky

a že ani v tom nejsme sami.

Prosíme tě, pomoz nám,

abychom se ti dnes přiblížili tak,

že ucítíme tvou ruku, kterou nám podáváš,

abys nás zachytil ve víru našich starostí,

abys nám pomohl smysluplně žít.

Prosíme tě, osvoboď nás od všeho, co nás tísní,

daruj nám odvahu vidět věci a události tvýma očima

a poznávat tvé milosrdenství a dobrotu.

Prosíme tě o to skrze našeho Pána, Ježíše Krista,

tvého Syna a našeho bratra,

který s tebou v jednotě Ducha svatého

žije a působí po všechny věky věků. Amen.

Čtení: Ř 7,14-25a

Píseň: 691 Tak málo přímých cest

Text: Mt 11,28-30

Haleluja. Na Boha čekej, opět mu budu vzdávat chválu, jemu, své spáse. On je můj Bůh. Haleluja. Ž 42,12b

V dnešním oddílu se před námi otevřel velice obtížný oddíl z dopisu apoštola Pavla do Říma. Znovu a znovu se vyrovnáváme s texty, které nám vlastně nic neříkají. V celé 7. kapitole tohoto listu nás zaráží důrazy, kterým nerozumíme, které jsou nám cizí - a zároveň i otázky, které velice patří do našeho života. Je jasné, že apoštol Pavel, který vzešel z židovského prostředí, který byl farizeus, pro kterého byl Tóra zdrojem života – že tento Pavel musel po setkání se vzkříšeným Kristem zásadním způsobem zpracovat právě roli židovského Zákona ve svém životě. V životě toho, pro kterého se stal zdrojem života vzkříšený Kristus. Pro nás je nesmírně zajímavé a důležité sledovat, jaké to mělo dopady pro tento zásadní rozhovor.

Náš text je totiž zároveň oddílem, který vypovídá o Pavlově pohledu na člověka, který popisuje lidskou touhu po dobrém životě, ale zároveň rozpolcenost. Rozpolcenost, když selhává nebo prostě v hrůze pozoruje, do jakých konců došel jeho čin vedený dobrým úmyslem. Pavel popisuje tuto těžko uchopitelnou a přece reálnou skutečnost pomocí termínu hřích. „Vždyť nečiním dobro, které chci, nýbrž zlo, které nechci. Jestliže však činím to, co nechci, nedělám to já, ale hřích, který ve mně přebývá.”

To není výmluva na síly, které nesou odpovědnost místo mě, ale vyznání, že tu skutečně existují síly, které mají moc, se kterými prostě musím počítat a na které nestačím. Je zajímavé, jak obtížné je pojem hřích “přeložit” do moderního jazyka. Jaký je to problém. Toto slovo je zprofanované – pro dnešního člověka je součástí úsměvných reklam. Apoštol Pavel však vyznává, že je to mocnost, která ničí lidské životy. Událost, kdy Adam s Evou neuposlechli, podlehli tlaku pokušení jednat proti Bohu, není historií, ale neustále znovu prožívanou přítomností. “Objevuji tedy takový zákon: Když chci činit dobro, mám v dosahu jen zlo.”

A právě tady slyšíme zásadní otázku, na kterou máme odpovědět: “Je pro nás hřích reálnou mocí v tomto světě? Mocí, se kterou se musíme ve svých životech vyrovnávat?” Jsme tady s Pavlem na jedné lodi? Jestliže ano, ten odlišný kontext není problém. Jestliže ne, neměli bychom šanci se s apoštolem Pavlem setkat ani v jeho době.

Jako červená nit se táhne dějinami iluze lidského optimismu, iluze o sobě. Přesvědčení, že když vše dobře vysvětlíme, lidé to pochopí a vše bude zase dobré, všichni změní své chování.

“Je tedy zdatný v uvádění důvodů a zároveň i v povzbuzování i vyvracení ten, kdo každému člověku dovede ukázat rozpor, který je příčinou jeho chyb, a jasně mu dovede vyložit, že to, co chce, nedělá, a že dělá, co nechce.

Neboť jakmile tohle člověku dokážeš, sám od sebe od toho ustoupí, ale pokud mu to nedokážeš, nediv se, jestliže ve své chybě setrvává, neboť to dělá proto, že má představu: to je správný čin.”

Tolik filosof Epiklétos – o generaci mladší než apoštol Pavel.

Bylo by to hezké. Moc by se mi líbilo, kdyby to takto fungovalo. Kdyby šel lidský hřích prostě překecat. Ale zkušenost člověka v dějinách je, že to tak nefunguje. Že člověk prostě potřebuje, aby ho někdo na cestě, kde vzdoruje všemu tomu, co apoštol Pavel nazývá hříchem, doprovázel.

Jakobychom od apoštola Pavla právě na to slyšeli odpověď. »To je právě to, není to špatnými normami, podle kterých žijete, však jsou to také Boží normy, ale zůstanete-li pouze u nich, jejich vláda končí v okamžiku, kdy selháváte. A vzhledem k tomu, že jsem hluboce přesvědčený, že platí ono „Když chci činit dobro, mám v dosahu jen zlo”, tak tato vláda dobrých norem mizí a ujímá se vlády hřích a s ním beznaděj.« O tom jsme si vlastně povídali se sestrou Petráskovou na našem čtvrtečním setkání. Co nese odpovědnost za situaci ve společnosti - zákony nebo lidské selhání?

Je to velice tvrdé – ostrý pohled na naši situaci, který nás zatlačuje ke zdi. A přece se toho apoštol odvažuje. Nevzdává hodnoty života, nevzdává to, že máme žít tak, jak to po nás vyžaduje Zákon. Nemáme vzdávat naléhavé problémy, které volají po řešení. V naší osobní rovině, v církvi, ve společnosti, v celém stvoření. Ale máme si uvědomit, že jakékoliv normy a zákony – přes jejich důležitost – neřeší základní problém slabosti člověka. Je naší zkušeností, že nás inspirují osobnosti, které nás jakoby doprovázely na cestě našeho snažení. Nenechávají nás samotné. Proto nás přitahují, proto si připomínáme jejich památku. Dnes například Cyrila a Metoděje a zítra mistra Jana Husa.

A Pán Bůh nás zná. Ví o tom, že prostě potřebujeme pomocnou ruku. A tak uprostřed naléhavosti, uprostřed vyhrocenosti, kterou nám před očima vykreslil apoštol Pavel, nám ve víře nabízí reálnou sílu, která otevírá pro každého z nás život ve svobodě a odpovědnosti. Umožňuje žít – nezavírat oči před problémy, které nás přesahují a které prostě nejsou řešitelné v krátkém časovém horizontu – ať už v osobní rovině vztahové, v řešení proměny společnosti k otevřenosti a toleranci, v řešení ekologických problému, sociálních, mezináboženských, mezinárodních vztahů. Ale zároveň, vedle této otevřenosti problémům, se také těšit ze života v rodině, těšit se z přátelství, z přírody, z hudby, knih, z různých koníčků.

Touto silou, která umožňuje život v celé jeho barvitosti, je pro apoštola Pavla Ježíš z Nazareta – Kristus, ten ukřižovaný a vzkříšený. Všechno, co Pavel říká, jeho pohled na život – toho se odvažuje ve světle setkání se Vzkříšeným. „Jak ubohý jsem to člověk! Kdo mě vysvobodí z tohoto těla smrti? Jedině Bohu buď dík skrze Ježíše Krista, Pána našeho!“

Mohli bychom obrazně říci, že apoštol uslyšel a přijal Ježíšovo pozvání, které jsme slyšeli v textu z evangelia podle Matouše: „Pojďte ke mně všichni, kdo se namáháte a jste obtíženi břemeny, a já vám dám odpočinout. Vezměte na sebe mé jho a učte se ode mne, neboť jsem tichý a pokorného srdce: a naleznete odpočinutí svým duším. Vždyť mé jho netlačí a břemeno netíží.“ Že právě ve svém textu z epištoly do Říma vyznává, že je možné žít ve svobodě a poslušnosti, že je to možné, že se nemusíme bát – vždyť Ježíšovo jho netlačí a břemeno netíží.

Dnes se při těchto bohoslužbách setkaly naše životy. Spolu navzájem i s Božím Slovem. Uvědomili jsme si, jak obtížné je mu někdy porozumět, uvědomili jsme si, jak obtížně někdy rozumíme i sami sobě a světu kolem nás. Ale smíme odcházet v jistotě, že Ježíšovo pozvání, které proměňuje lidské životy, je určeno každému z nás osobně:

„Pojďte ke mně všichni, kdo se namáháte a jste obtíženi břemeny, a já vám dám odpočinout. Vezměte na sebe mé jho a učte se ode mne, neboť jsem tichý a pokorného srdce: a naleznete odpočinutí svým duším. Vždyť mé jho netlačí a břemeno netíží.“

Amen.

Píseň: 200 V Tvé síle, Pane Bože můj

Vyznání vin:

Pane Ježíši Kriste,

tváří v tvář tobě,

který jsi přišel do tohoto světa v pokoře,

tváří v tvář tobě,

který jsi neublížil

a který neodplácíš ránou za ránu

ani zlým slovem za zlé slovo,

ale své nepřátele miluješ a žehnáš jim,

tváří v tvář tobě

poznáváme a vyznáváme svůj hřích.

Vyznáváme všechno to,

co jsme zavinili,

všechna slova, která neměla zaznít,

všechny chvíle, ve kterých jsme neobstáli,

vyznáváme ti svou netrpělivost a svou lhostejnost.

Kdo takto poznáváte svou vinu,

vyznejte to hlasitým: Vyznávám.

Pane Ježíši Kriste,

z evangelia tě poznáváme jako milosrdného,

který se slitovává a odpouští,

nepohoršuje se, ale přijímá.

Proto věříme, že také my

máme v tobě a u tebe

naději, odpuštění i budoucnost.

Kdo takto věříte,

vyznejte to hlasitým: Věřím.

Pane Ježíši Kriste,

protože ty jsi odpustil nám

a nabízíš nám společenství s tebou i s lidmi,

také my chceme odpoustit všem,

kdo se proti nám jakkoli provinili,

a prosíme o odpuštění každého,

komu jsme sami ublížili.

Kdo jste ochotni ke smíření,

vyznejte to hlasitým:

Ano, chci odpustit.

Směle nyní přijměme slovo milosti a potěšení:

Duch Boží je s tebou, chce ti přinášet posilu a jistotu, že láska, radost a pokoj Boží i odpuštění vin budou s tebou. Amen.

Pozdravení pokoje: O tuto naději Boží milosti se smíme navzájem podělit a podat si navzájem ruce na znamení odpuštění, bratrství a jednoty Kristova lidu a pozdravit jeden druhého se slovy: Pokoj tobě.

Eucharistická modlitba:

Bože náš, ty ses vzdal své moci,

když jsi nám poslal svého Syna,

aby s námi sdílel náš život.

Narodil se jako chudý

daleko od vládců světa

a poznal nedostatek.

Naučil nás tebe chválit,

posadil se k našemu stolu

a pozval všechny lidi,

aby si rozdělili nový chléb.

Svým zaslíbením vyhlásil konec hladu

a konec krveprolití na tváři země.

Večer před svým utrpením

vzal chléb, vzdal díky, lámal jej

a dal jej svým učedníkům se slovy:

Vezměte, jezte, to je mé tělo,

které se za vás vydává.

Stejně vzal po večeři i kalich s vínem,

podal jej svým učedníkům a řekl:

Toto je má krev, která se za vás prolévá.

Kdykoli budete jíst tento chléb

a z tohoto kalicha pít,

čiňte to na moji památku.

Pane, náš Otče, veď nás svým svatým Duchem,

ať nás chléb a víno z tohoto stolu

vede k přemýšlení o tvém Synu:

tak, jak rozdával chléb a víno,

také sám sebe vydal.

Děkujeme, že z tvé ruky

smíme přijímat stále nový život

a jít spolu s těmi, které jsi nám svěřil.

Pomoz nám i dnes žít v síle tvého syna,

našeho Pána Ježíše Krista.

Amen.

Apoštolské vyznání: Chceme se touto svátostí posilnit ve víře. Nejen sami pro sebe, nejen v jednotě církve Kristovy, ve společenství s křesťany všech generací a národů. Ale v jednotě se všemi, za kterými přišel Hospodin, Bůh Izraele ve svém Synu, aby jim nabídl život. Vyznejme nyní svoji víru, která nás ujišťuje o naději tohoto Božího navštívení:

Sbor: Věřím v Boha, Otce všemohoucího, Stvořitele nebe i země, i v Ježíše Krista, Syna jeho jediného, Pána našeho, jenž se počal z Ducha svatého, narodil se z Marie Panny, trpěl pod Pontským Pilátem, byl ukřižován, umřel a byl pohřben, sestoupil do pekel, třetího dne vstal z mrtvých, vstoupil na nebesa, sedí na pravici Boha Otce všemohoucího, odkud přijde soudit živé i mrtvé. Věřím v Ducha svatého, v svatou církev obecnou, svatých obcování, hříchů odpuštění, těla z mrtvých vzkříšení a život věčný. Amen.

Píseň: Při vysluhování svaté večeře Páně Budeme společně zpívat píseň

308

Pozvání: Slavme dnes Kristův hod vesele. Zdálo se, že jsme sami a on že prohrál. Přišel k nám zpět a je s námi po všechny dny a právě nás znovu zve ke svému stolu, aby nás posílil na další cestu ujištěním, že jsme jeho, že nás má rád, odpouští nám a podarovává nás mocí své milosti. Nemusíme plakat tváří v tvář svým chybám a vinám. Všechno se změnilo. Bůh nás v Ježíši Kristu smířil se sebou.

Propouštění: Milost vám a pokoj od Boha Otce našeho i Pána Ježíše Krista, který sám sebe vydal za naše hříchy, aby nás vysvobodil z nynějšího zlého věku podle vůle našeho Boha a Otce. Jemu buď sláva na věky věků.

Amen.

Galatským 1:3-5

Kdo je v Kristu, je nové stvoření. Co je staré, pominulo, hle, je tu nové! 2 Korintským 5:17

Píseň: 510

Ohlášky:

Přímluvná modlitba: Pane Bože, Ty jsi Pánem tohoto světa. Ve své ruce máš životy naše, našich blízkých i všech, na které my sami zapomínáme nebo nemáme odvahu myslet.

Voláme k Tobě z hlubin svých pochybností, z hlubin svého váhání a obav.

Odevzdáváme Ti ty, kteří jsou semíláni životem – okolnostmi nebo zlými lidmi - a my v zoufalství zjišťujeme svoji bezmoc, neschopnost pomoci. Za ně Tě, Pane, prosíme.

Odevzdáváme Ti vztahy, které se nám rozpadají před očima, my jsme z toho zoufalí a máme pocit, že nemůžeme pomoci lidem, kteří jsou nešťastní a nevědí jak dál. Za ně Tě, Pane, prosíme.

Odevzdáváme Ti všechny ty, kteří rezignovali a vzdali život. Prosíme za všechny, kteří na tuto rezignaci doplácejí. Za ně Tě, Pane, prosíme.

Odevzdáváme Ti církev všude tam, kde ztrácí naději ve Tvou živou přítomnost a chce ji nahrazovat všelijakými berličkami. Prosíme Tě za církev všude tam, kde je zahleděná do sebe a nemá odvahu naslouchat životu těch, kteří volají po pomoci. Za to Tě, Pane, prosíme.

Odevzdáváme Ti všechny, kteří ovlivňují politiku a vzdali jakýkoliv výhled ke změnám v pomoci těm na okraji jako utopii. Za ně Tě, Pane, prosíme.

Prosíme o odvahu víry pro Tvůj lid po celém světě, aby dokázal svědčit o smíření a odpuštění všude tam, kde vládne pragmatismus a beznaděj vzájemných křivd a nenávisti. Za to Tě, Pane, prosíme.

Pane, v tichosti Ti každý z nás odevzdáváme všechno, co nám leží na srdci.

Prosíme, vyslyš nás, když k Tobě voláme jako Tvé děti: „Otče náš, jenž jsi na nebesích, posvěť se jméno Tvé. Přijď království Tvé. Buď vůle Tvá jako v nebi, tak i na zemi. Chléb náš vezdejší dejž nám dnes. A odpusť nám naše viny, jakož i my odpouštíme našim viníkům. A neuveď nás v pokušení, ale zbav nás od zlého. Neboť Tvé jest království i moc i sláva na věky. Amen.“

Poslání: Radujte se v Pánu vždycky, znovu říkám, radujte se! Vaše mírnost ať je známa všem lidem. Pán je blízko. Netrapte se žádnou starostí, ale v každé modlitbě a prosbě děkujte a předkládejte své starosti Bohu.

Fp 4,4-6

Požehnání:

Vidoucí Bože, požehnej nám, aby tě naše oči poznaly. 
Slyšící Bože, požehnej nám, aby naše uši slyšely tvůj hlas. 
Provázející Bože, požehnej nám, abychom zůstali na tvých cestách. 
Milující Bože, požehnej nám, aby mnozí lidé cítili tvoji lásku. 
Blízký Bože, požehnej nám a daruj nám pokoj a radost. 
Požehnej vám dobrý Bůh: Otec, Syn a Duch svatý.
Amen. 

Píseň: 177 Nuž Bohu děkujme