Uhříněves 30.8.2020 Mt 16,21-28 (Jiří Ort)

Uhříněves 30.8.2020

Pozdrav: Milé sestry, milí bratři, milí přátelé, vítám vás v tomto shromáždění, kde se smíme těšit z naděje Boží přítomnosti v lidských životech.

Introit: Hospodine, utíkám se k Tobě, kéž nikdy nejsem zahanben! Ž 71,1

Píseň: 71 V Tebe doufám, Hospodine

Modlitba: Pane, přicházíme, protože toužíme po Tvé přítomnosti. Přinášíme své zmatky, přinášíme své radosti i bolesti. Přinášíme své životy. Tak jako Tví svědkové, i my putujeme po cestách v tomto světě.

A chceme Ti poděkovat, že nám dáváš naději, že naše cesta má cíl. Že se nemusíme lekat, když se zaklikatí, když přestaneme rozumět tomu, kudy vede. Moc Ti děkujeme, že si smíme připomínat ujištění, že i pro nás jsi poslal toho, který Ti svůj život odevzdal v jistotě, že Ty své děti neopouštíš ani na kříži. Děkujeme za naději vzkříšení.

A prosíme, uč nás té důvěře, kterou v Tebe Ježíš z Nazareta měl. Amen.

Čtení: Ex 3,1-15

Píseň: 672 Dej nám moudrost, odvahu

Text: Mt 16,21-28

Haleluja. Dobrořečit budu Hospodinu v každém čase, z úst mi bude znít vždy jeho chvála. Haleluja. Ž 34,2

Mojžíšova situace je pro nás hodně zajímavá. Není vůbec nic špatného na tom, že žil klidným, rodinným životem tváří v tvář vší nespravedlnosti a bolesti – to není téma. Tedy – nebylo by na tom nic špatného, kdyby z takového života měl radost, kdyby se těšil z rodiny i ze své práce. Ano, jeho soukmenovci byli v otroctví v Egyptě, ale on, Mojžíš, se jim pokusil pomoci a místo vděku byl odmítnut. Skončil v situaci, kdy nepatřil ani k Egypťanům ani k Hebrejům. A tak tedy patří své široké rodině.

Jenže za Mojžíšovou pozicí je cítit rezignace. Obrázek pastýře sice v našich očích vyvolává dojem ladovské pohody, ale je útěkem od všeho toho, co nemá řešení. Hned mi naskočila asociace se stále zřetelnějším problémem rasismu. A rozhodně nejen v USA, kde neřešením problému vše eskalovalo. A mohli bychom přidat další a další společenské problémy, se kterými si nevíme rady. Ale – jakkoli jsem přesvědčen o oprávněnosti a nutnosti snah o řešení – domnívám se, že kdybychom Mojžíšův příběh spojili pouze se společenskými problémy, tak bychom ho oslabili. Protože by pak mohl promlouvat pouze k někomu. To, co tu máme před sebou, je situace člověka, který rezignoval při pohledu na utrpení druhého člověka. Který krásu obyčejného života v rodině bere jako útěk a zároveň nemá odvahu cokoliv změnit. Přijmout výzvy, které má před sebou.

A právě doprostřed všedního dne vstupuje Hospodin, Bůh Izraele. A všimněme si, že v Božích slovech není ani stopy po výčitkách, po kritice života, který Mojžíš vede. Spíš se Pán Bůh nad Mojžíšem slitoval a probouzí ho z ne-života k životu. Protože Hospodin je Bohem, který slyší úpění, který vidí nespravedlnost, která se děje. A který má pro trpícího člověka připravenou jinou budoucnost, než jakou mu připravili ti, kteří se postavili do role vlastníků životů těch druhých. Kteří se postavili do role ústředního bodu, ke kterému se musí všechno sbíhat, pro jehož dobrý pocit a životní pohodu musí ostatní pracovat.

A Mojžíš je vyzván, aby byl tím, kdo přinese ujištění, že tak to být nemá. Že to není Boží vůle, Boží představa o lidském životě. Po pravdě – Mojžíšovy pochybnosti o něm samotném jsou v tuto chvíli naprosto logické. Nejen lidsky, ale ony v Bibli patří k reakcím lidí, kteří byli Bohem povoláni do služby. To, co je zásadní, je Mojžíšova pochybnost, že vlastně neví, kdo ho posílá. Kdo nabízí člověku vysvobození. Chápe, že ho oslovil Bůh jeho otců, ale zdá se mu to stále málo, aby mohl říci, kdo ho vlastně posílá. Kdyby ale poslouchal pořádně, uslyšel by, že Bůh vlastně už představil. „"Já jsem Bůh tvého otce, Bůh Abrahamův, Bůh Izákův a Bůh Jákobův." Mojžíš si zakryl tvář, neboť se bál na Boha pohledět. Hospodin dále řekl: "Dobře jsem viděl ujařmení svého lidu, který je v Egyptě. Slyšel jsem jeho úpění pro bezohlednost jeho poháněčů. Znám jeho bolesti. Sestoupil jsem, abych jej vysvobodil z moci Egypta a vyvedl jej z oné země do země dobré a prostorné, do země oplývající mlékem a medem, na místo Kenaanců, Chetejců, Emorejců, Perizejců, Chivejců a Jebúsejců. Věru, úpění Izraelců dolehlo nyní ke mně. Viděl jsem také útlak, jak je Egypťané utlačují.““

Pán Bůh se představil naprosto dokonale – nejen že je Bohem Abrahamovým, Izákovým a Jákobovým, On je především tím, kdo vidí nespravedlnost, kdo slyší lidský pláč a nářek. Kdo vidí a slyší člověka a není mu lhostejný. Bůh Izraele je tu tím, kdo píše příběh a nabízí Mojžíšovi, aby byl jeho součástí. Aby vystoupil z příběhu, který režíroval Mojžíš, kde byla jeho rolí rezignace, a vstoupil do příběhu, jehož režisérem je Bůh a kde se Mojžíšovi nabízí život.

Je obtížné přijmout, že to Bůh píše příběh. Zaměňuje se to s fatalistickou představou, že Pán Bůh vše řídí. Znovu jsem si vzpomněl na slova již zemřelého katolického teologa Johanna Baptista Metze: „Teologie po holokaustu už nemůže zůstat stejná jako před holokaustem.“ Bůh nepíše příběh každého člověka jednotlivě, ale příběh pomoci. O tom mluví Ježíš z Nazareta, když upozorňuje své učedníky, že tento Boží příběh se nezastaví před obětí toho, který ho přišel zvěstovat. Prostě proto, že jinak by to byl příběh pouze pro někoho. Pouze pro ty, u kterých by nakonec všechno dopadlo k jejich spokojenosti. Pak by Ježíšova odpověď na dohadování učedníků o tom, kdo je největší, nezněla „Tak, jako Syn člověka nepřišel, aby si dal sloužit, ale aby sloužil a dal svůj život jako výkupné za mnohé.", ale „Tak, jako Syn člověka nepřišel, aby si dal sloužit, ale aby sloužil a dal svůj život jako výkupné za vybrané." To si Petr neuvědomuje, když chce Ježíšův příběh režírovat podle svého, když tuto režii bere z Božích rukou.

Ježíš na záměnu rolí upozorňuje velice razantně – tak jako Mojžíš je tím, kterému je nabídnuta účast na Božím ději, je jím i Petr a všichni, kdo „chce jít za Ježíšem“. Protože pak musí vystoupit z představ, které prezentoval Petr - „Buď toho uchráněn, Pane, to se ti nemůže stát!“ - ze svých představ o správném životě. Smí z těchto představ vystoupit, smí vystoupit z rezignace a přijmout nabídku k životu. Nabídku k následování Ježíše, který reprezentuje a zvěstuje Boží království. Smí s ním vstoupit do prostoru, kde platí Boží ujištění: „Dobře jsem viděl ujařmení svého lidu, který je v Egyptě. Slyšel jsem jeho úpění pro bezohlednost jeho poháněčů. Znám jeho bolesti. Sestoupil jsem, abych jej vysvobodil z moci Egypta a vyvedl jej z oné země do země dobré a prostorné, do země oplývající mlékem a medem.“ V jistotě, že patříme do tohoto prostoru Boží milosti můžeme do něj zvát i ostatní. Můžeme být alespoň malou pomocí těm, kteří pomoc potřebují.

Amen.

Píseň: 184 Ostříhej mne z vysokosti

Ohlášky:

Přímluvná modlitba: Milosrdný Bože, věříme, že působíš v našem světě

svým mocným slovem prostřednictvím lidí, kteří ti naslouchají. Prosíme, pomoz nám, abychom poznávali, co si pro nás přeješ a co jsi nám připravil.

Povolal jsi nás a poslal k lidem, které potkáváme na našich cestách.

Divíme se, že jsi své dílo vložil do našich rukou a své slovo do našich úst. Dej, abychom ti dávali v životě prostor. Buď mezi námi přítomen ve své lásce. Za to Tě, Pane, prosíme.

Prosíme, pomoz nám, abychom byli lidem kolem nás svědectvím tvé odvahy a znamením tvé dobroty. Pomoz nám nést, co je na nás vloženo. Pomoz nám odpouštět. Pomoz nám přinášet útěchu. Za to Tě, Pane, prosíme.
Posiluj naši vzájemnou důvěru. Dej, abychom se vzájemně podpírali. Pomoz nám přemáhat strach a zoufalství. Buď blízko vážně nemocným. Prosíme, projasni temnoty našeho světa. Za to Tě, Pane, prosíme.

Ukaž svou moc tam, kde je zneužívána lidská moc a lidé trpí nespravedlností. Zachovej vědomí lidské důstojnosti těm, kteří o ni přicházejí. Za to Tě, Pane, prosíme.

Prosíme, pomoz nám začít u sebe. Nauč nás vidět na druhých to lepší. Pomoz nám, abychom ti vydávali pravdivé a laskavé svědectví. Za to Tě, Pane, prosíme.

Pomoz nám, abychom do tvých rukou uměli odevzdat všechno, co nás trápí a tíží. V tichosti ti to ještě každý sám osobně předkládáme:

Pane, voláme k Tobě spolu se všemi, kdo vyhlíží Tvoji naději pro celé stvoření: „Otče náš, jenž jsi na nebesích, posvěť se jméno Tvé. Přijď království Tvé. Buď vůle Tvá jako v nebi, tak i na zemi. Chléb náš vezdejší dejž nám dnes. A odpusť nám naše viny, jakož i my odpouštíme našim viníkům. A neuveď nás v pokušení, ale zbav nás od zlého. Neboť Tvé jest království i moc i sláva na věky. Amen.“

Píseň: 684 Učiň mne, Pane, nástrojem

Poslání: Ať vaše radost, vaše dílo i vaše slova vypráví o vaší naději a jsou zaslíbením toho, co přichází od Boha.

Požehnání: A pokoj Boží, kterýž převyšuje všeliký rozum, hájiti bude srdcí vašich i smyslů vašich v Kristu Ježíši. Fp.4,7

Píseň: 685 I když se rozcházíme