Uhříněves 6.9.2020 Mt 18,18-20 VP (Jiří Ort)

Uhříněves 6.9.2020

Pozdrav: Sestry a bratři, shromáždili jsme se ve jménu Pána Ježíše Krista, abychom vzdávali Bohu chválu a dík, abychom mu vyznávali své viny, abychom prosili za sebe i za druhé, abychom hledali nové poznání Boží lásky a očekávali na Jeho slovo, které z milosti proměňuje lidské životy. Amen.

Introit: Ty jsi, Hospodine, spravedlivý, přímý ve svých soudech. Nalož se svým služebníkem podle svého milosrdenství. Ž 119,137.124

Píseň: 609 Kdo je mocný jak Ty, Hospodine (Ž 119 XIX)

Modlitba: Pane Bože, přicházíme a vyznáváme před Tebou svou zapletenost do všech možných našich labyrintů. Vyznáváme, jak jsme zamotaní do svých vlastní strachů a obav z věcí a dějů kolem nás a jak málo umíme svědčit svým životem o naději ukotvené v jistotě víry v Tvou mocnou přítomnost.

Dnes Ti chceme děkovat a radovat se z toho, že do našich zmatků, strachů, do naší zloby a ukřivděnosti vstupuješ s pozváním ke svému stolu. Že k nám přicházíš se svým odpuštěním i posilou na cestu k plnému, dospělému životu. Životu otevřenému pro Tvé slovo a pro člověka vedle nás.

Děkujeme Ti, že tento zázrak smíme prožívat v našem sborovém společenství. Amen.

Slovo dětem:

Píseň ze Svítá: S176 Má duše Boha velebí

Čtení: Ex 12,1-14

Píseň: 622 Zůstaň s námi, Pane (S401)

Text: Mt 18,18-20

Haleluja. Vy, kdo se bojíte Hospodina, doufejte v Hospodina, je vám pomocí a štítem. Haleluja. Ž 115,11

To, co jsme slyšeli v dnešním textu kázání, je jako velký vykřičník uprostřed textů kolem 18. kapitoly Matoušova evangelia. Jakoby kolem nás v těchto okolních textech protékal život se vší svou komplikovaností a najednou zazní: „Neboť kde jsou dva neb tři v mém jménu, tam jsem já uprostřed nich.“ Můžeme jen smeknout před zručností evangelisty, který tento oddílek velice jednoduše, ale účinně zvýraznil. Najednou mezi vším vysvětlováním a napomenutím vypravěč zastavuje a Ježíš z Nazareta, ten, o kterém v Matoušově evangeliu čteme, že jeho jméno je Immanuel - „Bůh s námi“, říká: „Kdo se shromáždí v mém jménu, já jsem uprostřed nich.“

Nejde o nic menšího než o Boží přítomnost uprostřed lidí. O odpověď na věčné žalmistovo volání po Boží odpovědi. To je základní životní prosba – vždyť tam, kde je Pán Bůh přítomen, se vše proměňuje od základů. V 1. čtení se vracíme do 2. knihy Mojžíšovy, Exodu, na úplný začátek vyjití Božího lidu z Egypta. Na počátek lidských dějin, které lze nazvat dějinami skutečného lidství, dějinami životů lidí a ne zotročeného davu, kterému je určováno, jak smí žít. Znovu se před námi otevírá onen věčně aktuální příběh v celé své naléhavosti, kterou zažíváme i my. Stačí se rozhlédnout, stačí se pozorně podívat a poctivě si přiznat, čím vším je určován náš život. Rozhlížíme se a vidíme čím dál větší prohlubování propasti mezi chudými a bohatými, čím dál větší ničení stvoření, které nám bylo svěřeno. Vidíme člověka, který je vystresován z tlaků v práci a přenáší je domů, vidíme rodiny, které se rozpadají, protože tyto tlaky nevydrží. Vidíme příkop mezi generacemi. Vidíme toho hodně.

Před časem nakladatelství Kalich znovu vydalo knihu Jana Amose Komenského Unum necessarium – Jedno nezbytné. A Komenského pozorování nás oslovuje napříč stoletími: „Říkám však, že ta prvotní trvalá příčina je ta jedna, že lidé buď nedovedou, nebo se nesnaží, anebo zatvrzele nechtějí rozlišovat cenné od bezcenného, tj. nezbytné od ne nezbytného, užitečné od neužitečného či škodlivého a ženou se jako stádo, ne kam je třeba jít, ale kam se jde; nebo že se nemíní vzdát toho, co se jim jednu zalíbilo, ať je to dobré, nebo špatné.“ A tak se zaplétáme do svých lidských labyrintů a nevíme z nich cestu ven. A když víme, tak se této cesty bojíme. Nedivím se Komenskému, že se mu v těchto úvahách objevuje před očima král Šalamoun se svým zvoláním: „Marnost nad marnostmi a všecko marnost.“

A do toho vstupuje starozákonní příběh Exodu a tuto skepsi odmítá. Ano, to, že není možné se z této pasti otroctví dostat bez oběti, to je naprosto zřetelné. Starozákonní člověk jasně vypovídal, že soud, který Bůh vyhlásil nad vším tím propletencem sil, nad sobectvím povýšeným na lidskou moudrost, nad vším tím tlakem, který je nazván Egyptem, nemůže minout nikoho. Pod tento soud patříme i my. To je jasné vyznání. Šance, kterou člověk dostává, to, že nejsme odsouzeni spolu s Egyptem, nemůže být a není bez oběti. Hluboká moudrost starozákonního člověka, který si uvědomuje, že nabídka svobodného života je vykoupena životem jiným. V každé rodině, za každou rodinu je obětován beránek. Abychom mohli žít. Není za tím nic víc a nic méně – život vyvedený z otroctví do svobody je život cenný a darovaný. Představa bohaté společnosti, že na takový život máme právo, a že máme právo si ho bránit proti všem potřebným, kteří nám ho narušují, je představa biblickému svědectví zcela cizí a my musíme natvrdo říct, že tato představa je ďábelská. Skutečný život je životem vykoupeným.

To si máme připomínat. Toto je začátkem lidských dějin. To je začátek dějin našich osobních. Dnešní text z Exodu nás na to upozorňuje hned v prvních verších „Tento měsíc bude pro vás začátkem měsíců. Bude pro vás prvním měsícem v roce.“ To není časová informace, tady jde o základ života. „Ten den vám bude dnem pamětním, budete jej slavit jako slavnost Hospodinovu. Budete jej slavit po všechna svá pokolení. To je provždy platné nařízení.“ Budete slavit a zvěstovat, že Bůh, Hospodin zástupů přišel za člověkem a vyvedl jej z lidských labyrintů ke skutečnému životu.

Je to zvláštní, ale tento veliký děj vysvobození člověka zaznívá ve skupince dvou neb tří. Těch, kteří se sešli ve jménu Ježíše z Nazareta, ve jménu toho, který je Immanuel, Bůh s námi, ve jménu toho, který se obětoval, aby člověk mohl uniknout z moci Egypta, z moci jeho labyrintů. Prostor vykoupené svobody se otevírá tam, kde si lidé vyprávějí o životě, který tento Ježíš přinesl, tam, kde tento život žijí. Na tom Matoušovi velice záleží – nestačí jen mluvit, zvěstování znamená následování. Není možné žít zároveň podle pravidel Božích i pravidel Egypta. Uprostřed zkušeností, které máme společné se všemi lidmi, žít naději v Boží osvobodivou přítomnost, které věříme. To je zřetelné v onom zasazení tohoto ústředního textu. V zasazení do všech těch informací a napomenutí k životu. O tom, jak je třeba řešit spory, jak je třeba si odpouštět, jak je třeba přinášet do tohoto světa hodnoty Božího království. Stačí dva neb tři. Tady se otevírá prostor pro dospělé, nezamindrákované, neroztěkané svědectví. My nemusíme zvládnout všechno, smíme se soustředit na to, na co jsme dostali obdarování. Nemusíme se nervózně rozhlížet, že je toho ještě tolik, co je třeba udělat, kde je zapotřebí pomoci. Nemusíme se děsit, že na všechny tyto úkoly je nás vlastně málo. Kouzelně toto prosté sdílení prostoru vykoupení vyjadřuje text knihy Exodus - „Kdyby byla rodina malá a na beránka by nestačila, přibere si každý souseda, který bydlí nejblíže jeho rodiny, aby doplnil počet osob.“ Tam, kde se sejdou dva neb tři ve jménu Ježíše z Nazareta, Krista, tam se otevírá prostor Božích dějů, prostor vysvobození člověka.

Najednou jsme ujišťováni, jak důležité je i naše společenství, jestliže se tu setkáváme v odmítnutí tlaků Egypta a v otevřenosti Boží přítomnosti. Jestliže se tak učíme rozpoznávat ono unum necessarium, jedno nezbytné. Jestliže otevíráme dveře všem, kdo by chtěli přistoupit k té hostině svobody, ke které jsme zváni v tuto chvíli. Amen.

Píseň: 406 Chval Pána svého písní

VP:

Vyznání vin:

Pane Ježíši Kriste,

tváří v tvář tobě,

který jsi přišel do tohoto světa v pokoře,

tváří v tvář tobě,

který jsi neublížil

a který neodplácíš ránou za ránu

ani zlým slovem za zlé slovo,

ale své nepřátele miluješ a žehnáš jim,

tváří v tvář tobě

poznáváme a vyznáváme svůj hřích.

Vyznáváme všechno to,

co jsme zavinili,

všechna slova, která neměla zaznít,

všechny chvíle, ve kterých jsme neobstáli,

vyznáváme ti svou netrpělivost a svou lhostejnost.

Kdo takto poznáváte svou vinu,

vyznejte to hlasitým: Vyznávám.

Pane Ježíši Kriste,

z evangelia tě poznáváme jako milosrdného,

který se slitovává a odpouští,

nepohoršuje se, ale přijímá.

Proto věříme, že také my

máme v tobě a u tebe

naději, odpuštění i budoucnost.

Kdo takto věříte,

vyznejte to hlasitým: Věřím.

Pane Ježíši Kriste,

protože ty jsi odpustil nám

a nabízíš nám společenství s tebou i s lidmi,

také my chceme odpoustit všem,

kdo se proti nám jakkoli provinili,

a prosíme o odpuštění každého,

komu jsme sami ublížili.

Kdo jste ochotni ke smíření,

vyznejte to hlasitým:

Ano, chci odpustit.

Slovo milosti: S radostí, v jistotě víry nyní můžeme přijmout slovo ujištění o Boží lásce z úst proroka Izajáše: „Cožpak může zapomenout žena na své pacholátko, neslitovat se nad synem vlastního života? I kdyby některé zapomněly, já na tebe nezapomenu. Hle, vyryl jsem si tě do dlaní, tvé hradby mám před sebou stále.“

Iz 49,15n

Pozdravení pokoje: Smíme přijmout tuto Boží milost, kterou nás nyní obdarovává a smíme si navzájem podat ruce na znamení odpuštění, bratrství a jednoty Kristova lidu a pozdravit jeden druhého se slovy: Pokoj tobě.

Eucharistická modlitba:

Bože náš, ty ses vzdal své moci,

když jsi nám poslal svého Syna,

aby s námi sdílel náš život.

Narodil se jako chudý

daleko od vládců světa

a poznal nedostatek.

Naučil nás tebe chválit,

posadil se k našemu stolu

a pozval všechny lidi,

aby si rozdělili nový chléb.

Svým zaslíbením vyhlásil konec hladu

a konec krveprolití na tváři země.

Večer před svým utrpením

vzal chléb, vzdal díky, lámal jej

a dal jej svým učedníkům se slovy:

Vezměte, jezte, to je mé tělo,

které se za vás vydává.

Stejně vzal po večeři i kalich s vínem,

podal jej svým učedníkům a řekl:

Toto je má krev, která se za vás prolévá.

Kdykoli budete jíst tento chléb

a z tohoto kalicha pít,

čiňte to na moji památku.

Pane, náš Otče, veď nás svým svatým Duchem,

ať nás chléb a víno z tohoto stolu

vede k přemýšlení o tvém Synu:

tak, jak rozdával chléb a víno,

také sám sebe vydal.

Děkujeme, že z tvé ruky

smíme přijímat stále nový život

a jít spolu s těmi, které jsi nám svěřil.

Pomoz nám i dnes žít v síle tvého syna,

našeho Pána Ježíše Krista.

Amen.

Apoštolské vyznání: Chceme se touto svátostí posilnit ve víře. Nejen sami pro sebe, nejen v jednotě církve Kristovy, ve společenství s křesťany všech generací a národů. Ale v jednotě se všemi, za kterými přišel Hospodin, Bůh Izraele ve svém Synu, aby jim nabídl život. Vyznejme nyní svoji víru, která nás ujišťuje o naději tohoto Božího navštívení:

Sbor: Věřím v Boha, Otce všemohoucího, Stvořitele nebe i země, i v Ježíše Krista, Syna jeho jediného, Pána našeho, jenž se počal z Ducha svatého, narodil se z Marie Panny, trpěl pod Pontským Pilátem, byl ukřižován, umřel a byl pohřben, sestoupil do pekel, třetího dne vstal z mrtvých, vstoupil na nebesa, sedí na pravici Boha Otce všemohoucího, odkud přijde soudit živé i mrtvé. Věřím v Ducha svatého, v svatou církev obecnou, svatých obcování, hříchů odpuštění, těla z mrtvých vzkříšení a život věčný. Amen.

Píseň: Při vysluhování svaté večeře Páně Budeme společně zpívat píseň

308

Pozvání: Slavme dnes Kristův hod vesele. Zdálo se, že jsme sami a on že prohrál. Přišel k nám zpět a je s námi po všechny dny a právě nás znovu zve ke svému stolu, aby nás posílil na další cestu ujištěním, že jsme jeho, že nás má rád, odpouští nám a podarovává nás mocí své milosti.

Propouštění: Milost vám a pokoj od Boha Otce našeho i Pána Ježíše Krista, který sám sebe vydal za naše hříchy, aby nás vysvobodil z nynějšího zlého věku podle vůle našeho Boha a Otce. Jemu buď sláva na věky věků.

Amen.

Galatským 1:3-5

Píseň: 693 Ježíš hříšné přijímá

Ohlášky:

Přímluvná modlitba: Pane Bože, dnes Ti chceme moc děkovat za svědectví o Tvé přítomnosti v lidských životech. A chceme Tě poprosit, abys nás ji učil rozpoznávat a ujišťovat o ní lidi okolo nás.

Dnes chceme poděkovat za Tvou přítomnost v životě sestry Květy Sanderové. A děkujeme, že mohla věřit, že její život směřoval do Tvé náruče. Prosíme o Tvou laskavou pomoc pro jejího muže i celou její rodinu. Za ně všechny Tě, Pane, prosíme.

Pane, dnes Tě chceme prosit za děti, které jsou na začátku školního roku. Prosíme za učitele ve školách i ve školkách, prosíme za rodiče. Prosíme, abychom je my uměli povzbudit uprostřed obtížného období, do kterého vstupují. Za ně Tě, Pane, prosíme.

Prosíme za Tvou církev. Prosíme za naše sborové společenství, za sbor Církve bratrské v Říčanech, za farnosti v Uhříněvsi, v Říčanech, v Hostivaři, za sbor Křesťanského společenství - abychom byli místem, kde je možné nalézt naději. Kde je možné naslouchat Tvému hlasu, který zahání strach. Prosíme, abychom byli místem, kde se odvážíme naslouchat lidské bolesti a brát ji vážně. Za to Tě, Pane, prosíme.

Prosíme za ty, kdo dávají lidem naději a čerpají sílu z lásky k člověku. Prosíme za všechny, kdo pomáhají uprchlíkům, lidem sociálně, zdravotně vyloučeným. Prosíme za pracovníky v neziskových organizacích, na sociálních odborech. Prosíme konkrétně za práci na sociálním odboru v Uhříněvsi a v Říčanech. Za ně Tě, Pane, prosíme.

Prosíme za rodiny s dětmi s postižením. Prosíme, abychom dokázali naslouchat jejich životním zkušenostem, prosíme, abychom dokázali být pomocí. Prosíme za všechny organizace, za všechny lidi, kteří těmto dětem, těmto rodinám, pomáhají. Za ně Tě, Pane, prosíme.

Pane, voláme k Tobě a prosíme za Tvé stvoření. Za ně Tě, Pane, prosíme.

Odevzdáváme Ti nyní své tiché osobní díky i prosby.

Pane, vyslyš nás, když k Tobě voláme spolu se všemi, kdo touží po životě: „Otče náš, jenž jsi na nebesích, posvěť se jméno Tvé. Přijď království Tvé. Buď vůle Tvá jako v nebi, tak i na zemi. Chléb náš vezdejší dejž nám dnes. A odpusť nám naše viny, jakož i my odpouštíme našim viníkům. A neuveď nás v pokušení, ale zbav nás od zlého. Neboť Tvé jest království i moc i sláva na věky. Amen.“

Poslání: Kdo jiný přemáhá svět, ne-li ten, kdo věří, že Ježíš je Syn Boží? To je ten, který přišel skrze vodu a krev. A toto je svědectví: Bůh nám dal věčný život, a ten život je v Jeho Synu.

1J 5,5-6a.11

Požehnání: Sám pak Bůh pokoje nechť vás cele posvětí a zachová vašeho ducha, duši a tělo bez úrazu a poskvrny do příchodu našeho Pana Ježíše Krista. Věrný je ten, který vás povolal; on to také učiní. Amen.

1Te 5,23n

Píseň: 618 Modré nebe, slunce zář