Uhříněves 13.9.2020 1S 2-3 dětské (Jiří Ort)

Uhříněves 13.9.2020

Pozdrav: Milé děti, milé sestry, milí bratři, vítám vás v tomto kostele, kam jsme přišli s nadějí, že zaslechneme něco z toho, co Pán Bůh nabízí do lidských životů.

Introit: Smiluj se nade mnou, Panovníku, po celé dny k Tobě volám, neboť Ty jsi, Panovníku, dobrý a nabízíš odpuštění; ke všem, kdo Tě volají, jsi nanejvýš milosrdný. Ž 86,3.5

Píseň: 192 Dobře staví, kdo zná a ví

Modlitba: Pane Bože, děkujeme Ti, že přicházíš za každým člověkem a otevíráš před ním pohled na život. Ukazuješ mu, že nic a nikdo nezabrání tomu, abys přicházel a ujišťoval, že Ti my lidé nejsme lhostejní. Že Ti záleží na tom, jak žijeme, že bereš vážně naše radosti i bolesti, že bereš vážně naše touhy i strachy. Děkujeme, že si to stále znovu smíme připomínat ve svědectví biblických svědků.

Děkujeme, že smíme věřit, že jsi to potvrdil v životě, smrti a vzkříšení Ježíše z Nazareta.

Prosíme, aby jistota, že jsi s každým člověkem vyzařovala dnes ve společenství Tvého lidu po celém světě. Amen.

Čtení: 1S 2,12-17.22-25

Píseň: S364 Nové přikázání

Text: 1S 3,10

Haleluja. Hospodin seslal svému lidu vykoupení, ustanovil navěky svou smlouvu; svaté, bázeň budící je jeho jméno. Haleluja. Ž 111,9

Děti, dnes si povíme smutný příběh. I když vám mohu slíbit, že konec toho příběhu nám všem dá naději. Minulý týden byste si s Marií vyprávěli o paní, která nemohla mít děti. (obr. ženy na flanelograf) A víte, jak se jmenovala? Chana. To je vlastně u nás Anna. Chana byla moc smutná, nešťastná. (obr. stanu setkávání) A když byla se svým manželem u stanu setkávání – v kostele – Chana o svém smutku vyprávěla Pánu Bohu. Modlila se. Nevnímala nic a nikoho kolem sebe, pohybovala rty, kývala se, tak byla nešťastná. (obr. muže) Kněz Élí si ji všiml a nejprve myslel, že je opilá. Ale když mu všechno vypověděla, i on za ni prosil a ujistil ji, že ji Pán Bůh slyší a že jí pomůže. A pomohl? Skutečně – Chaně se narodil kluk a jmenoval se? Samuel.

Moc se mi ten příběh líbí. Mám z něj radost. Radost z toho, že Chana měla kam přijít se svým neštěstím, se svým smutkem. Víte, kam šla? Ke stanu setkávání, do kostela. A ještě jedna věc se mi líbí – že ji tam nikdo nepřehlédl, že si jí kněz Élí všiml. I když nejprve nepochopil, co se děje. Ale když to pochopil, tak pomohl. Chrám byl místem, kde Chana nezůstala sama. Kde ji Élí ujistil, že není sama. Élí pochopil, že to je to, co po něm Pán Bůh chce. Asi to z něj lidé cítili, protože Chana se hned uklidnila a v důvěře šla domů.

A když se Chaně narodil Samuel a pak trochu vyrostl, odvedli ho k Élímu, aby Samuele učil tomu, čemu se učil i sám. Naslouchat Pánu Bohu a podle toho také žít.

Píseň: S346 Tvoje, Pane Kriste, dobrota

Zatím to byl moc pěkný příběh. Byl tu stan setkávání, kostel – a mělo smysl, že tu byl. V tom chrámě byl kněz Élí, který naslouchal a ujišťoval, že lidé nejsou sami. Ale on to nebyl konec. Ani pro Élího, ani pro Samuele, ani pro lidi v té zemi. Dnes jsme slyšeli při čtení z Bible pokračování a něco si k němu povíme.

Kněz Élí zestárl, už neměl sílu být každý den v chrámu. Ale měl dva syny a ti ho přece dobře zastoupí.

Vzpomenete si, jaký byl Élí? Když měl někdo trápení, všiml si ho? Ano, Chany si přece všiml a pomohl jí. A určitě nebyla sama, komu Élí pomohl. Jeho synové se měli od koho učit.

(dvě postavy – čelem k sobě tak, aby mezi nimi nemohl nikdo projít) Ale neučili... Mysleli jen na sebe a líbilo se jim, že je lidé musí poslouchat. Mysleli si, že Pán Bůh lidem pomůže jenom tehdy, když o tom rozhodnou oni jako ti, kdo zařizují provoz v chrámu. A přesvědčovali o tom lidi. To bylo, jako bychom si najednou řekli, že Pán Bůh má rád jenom ty, kdo chodí do kostela. Nebo chodí do kostela, který jim určíme my. Tak byli ti Élího synové hloupí a zlí. A chrám přestal být místem, kde si všimnou nešťastného člověka, kde se mu dostane pomoci a povzbuzení. Má ještě vůbec smysl?

Ale to přece nešlo takto nechat! Vždyť tu byla spousta lidí, kteří se cítili bezmocní a opuštění! Těm Élího synům by měl někdo pořádně domluvit! Nebo je prostě z chrámu vyhnat, když to svoje postavení zneužívali! Kdo myslíte, že by to měl udělat? No přece Élí! To byl nejenom jejich táta, ale také kněz. On byl kněz – on rozhodoval, jeho synové mu pouze pomáhali.

Napomenul Élí své syny, co myslíte? Pamatujete si to ze čtení, které jsme četli na začátku? Napomenul, to ano. Ale když ho neposlechli, nechal to být. Takže – takže je vlastně ani nenapomenul. Je to smutné. Élí byl hodný. Měl starost o lidi. Dokázal pomoci. Ale v tuto chvíli nepomohl. Nechal své syny ubližovat druhým. Nechal je tvrdit lidem, že bez nich, bez Chofního a Pinchase, jim Pán Bůh nepomůže.

Je to smutné – ani ne tak kvůli Élímu a jeho synům, ale proto, že tu bylo najednou mnoho lidí, kteří měli pocit, že je Pán Bůh daleko a oni jsou tu opuštění. Že se k němu přes Chofního a Pinchase nedostanou – protože ti jim vlastně ukradli chrám. A ti, kteří by měli pomoci jim ubližují nebo prostě mlčí a nic nedělají.

Píseň: S143 Kde, Pane, jsi

V tom našem příběhu to vypadá skutečně všechno dost beznadějně. A vlastně by to beznadějné i bylo – kdybychom přijali představu Élího synů, že Pán Bůh bude jednat, až mu to oni dovolí.

A když ji nepřijmeme – co by tedy měl Pán Bůh udělat? Seslat blesk na Élího i jeho syny, aby je potrestal? Dobře, to by mohl. Zrušit chrám, když se ukazuje, že není místem pomoci? To by také mohl. Mohl by si říct, že lidem prostě není pomoci. Že už ho to s lidmi nebaví. (sklepat obrázky z flanelografu)

No jo. Tak je místo úplně prázdné. Nic na něm není. Není tam Pinchas, není tam Chofní, není tam Élí. Ale není tam ani stan setkávání, není tam místo, kam by mohli lidé přicházet se svými radostmi a starostmi. Takže to naše řešení asi přece jen není úplně dobré.

(vrátit stan setkávání) Takže to podstatné je, že příběh pokračuje. Že to Pán Bůh s člověkem nevzdal. Že tu zůstal prostor, kam je možné přicházet. A navíc – (vložit obrázek kluka) že si skutečně Pán Bůh našel někoho, kdo se stane lidem pomocí. Kdo jim ukáže cestu, kdo je ujistí, že je Pán Bůh s nimi, že na ně nezapomněl. A Pán Bůh si k této službě našel – světe div se – malého kluka.

Ten náš příběh je krásný v tom, že nekončí. Že tam, kde to vypadalo na naprostý konec, Pán Bůh nabízí nový začátek. Něčím, co se nikdy neoposlouchá. Pán Bůh oslovuje člověka a člověk ho slyší. „A Hospodin přišel, stanul a zavolal jako předtím: "Samueli, Samueli!" Samuel odpověděl: "Mluv, tvůj služebník slyší."“ Amen.

Píseň: S185 Samuelova prosba

Ohlášky:

Přímluvná modlitba: Pane, děkujeme, že jsme si znovu směli připomenout, že nás provázíš, že má smysl se snažit učit naslouchat Tvému hlasu. Že má smysl s Tvou pomocí hledat cestu v tomto světě.

Prosíme dnes znovu, abys nám ukazoval, jak být posilou pro ty, kdo mají v našem okolí trápení. Za to Tě, Pane, prosíme.

Prosíme dnes za Tvou církev. Prosíme za náš sbor. Prosíme, aby do našeho společenství mohli přicházet lidé s nadějí, že si všimneme jejich starostí. Za to Tě, Pane, prosíme.

Prosíme dnes za všechny, kdo nezapadají do našich představ. Za všechny, kdo jsou nějakým způsobem jiní. Prosíme, abychom dokázali bořit hranice jinakosti. Prosíme, abychom se dokázali postavit strachu, ze kterého rostou nenávisti právě vůči těm, kdo jsou jiní. Za to Tě, Pane, prosíme.

Pane, dnes chceme poprosit za naše děti. Za děti v našem okolí. Prosíme, pomoz nám přinášet svědectví o kráse života, který Ty nabízíš.

Prosíme moc za všechny, kdo se ocitli v pasti nakažení coronavirem a je pro ně obtížné se z ní dostat. Prosíme za matky samoživitelky, prosíme za osamocené seniory. Prosíme za všechny opuštěné. Za ně Tě, Pane, prosíme.

Pane, dnes moc prosíme za ty, kdo tuto krásu života nemohou vnímat. Prosíme za všechny, kdo trpí, kdo jsou na útěku, kdo hledají domov. Prosíme dnes především za obyvatele uprchlického tábora Moria na ostrově Lesbos, za ty kteří ztratili i toto místo, kde mohli být. Prosíme, aby zničující oheň byl novým a lepším začátkem pro tyto lidi. Za to Tě, Pane, prosíme.

Pane, prosíme, vyslyš naše tiché díky a prosby.

Voláme k Tobě spolu se všemi, kdo touží po životě: „Otče náš, jenž jsi na nebesích, posvěť se jméno Tvé. Přijď království Tvé. Buď vůle Tvá jako v nebi, tak i na zemi. Chléb náš vezdejší dejž nám dnes. A odpusť nám naše viny, jakož i my odpouštíme našim viníkům. A neuveď nás v pokušení, ale zbav nás od zlého. Neboť Tvé jest království i moc i sláva na věky. Amen.“

Píseň: 216 Nevím, Pane, co Ti dát

Poslání: A za to se modlím, aby se vaše láska ještě víc a více rozhojňovala a s ní i poznání a hluboká vnímavost; abyste rozpoznali, na čem záleží, a byli ryzí a bezúhoní pro den Kristův, plni ovoce spravedlnosti, které z moci Ježíše Krista roste k slávě a chvále Boží. Fp 1,9-11

Požehnání: Milost našeho Pána Ježíše Krista a láska Boží a přítomnost Ducha svatého se všemi vámi. Amen. 2K 13,13

Píseň: 489 Tvé požehnání, dobrý Otče