Uhříněves 4.10.2020 Mt 21,33-44 VP (Jiří Ort)

Uhříněves 4.10.2020

Pozdrav: Milé sestry a milí bratři, milé děti, vítám vás na dnešních bohoslužbách a zároveň zahajuji výroční sborové shromáždění, které proběhne bezprostředně po bohoslužbách.

Introit: Ty jsi, Hospodine, spravedlivý, přímý ve svých soudech. Nalož se svým služebníkem podle svého milosrdenství. Ž 119,137.124

Píseň: Ž 119 V. sl.17-20

Modlitba: Pane, přicházíme dnes za Tebou, abychom poděkovali, že nás zveš do společenství – s Tebou i s lidmi okolo nás. Děkujeme, že nám vytrvale ukazuješ, že nemusíme a nejsme sami. A že by neměl být sám ani člověk, který je vedle nás.

Děkujeme, že nás o tom dnes ujišťuješ svým pozváním ke stolu, kde Ty jsi hostitelem. Děkujeme, že smíme přijmout povzbuzení, že přese všechno, co se nedaří nám osobně, co se nedaří našemu sborovému společenství, smíme přijmout ujištění, že to nic nemění na tom, že jsi s námi a nabízíš nám ruku, která nás provede přes všechny naše propasti.

Moc Tě prosíme, abychom dokázali ujistit o této Tvé přítomnosti všechny, kdo podklesávají a ztrácí naději. Amen.

Slovo dětem:

Píseň ze Svítá: S 21 Přímluva

Čtení: Ex 20,1-18

Píseň: 669 Přijď, Spasiteli

Text: Mt 21,33-44

Haleluja. Vy, kdo se bojíte Hospodina, doufejte v Hospodina, je vám pomocí a štítem. Haleluja. Ž 115,11

Oba dnešní texty připadly na tuto neděli, na kterou jsme zároveň určili termín sborového shromáždění. Kdy si připomeneme, že patříme do tohoto společenství se všemi jeho aspekty. Že patříme do církve. A vypadá to, jako by nám k tomu zněl přísný, až výhružný tón. V textu z knihy Exodus slyšíme striktní upozornění, že máme respektovat jediného Boha a také člověka vedle nás.

Jsem rád, že mě dohnaly takové texty, protože většinou využívám důraz na relativizaci náboženských pravidel. A tady je to velice důrazně obráceně. Chápu, že se takovým důrazům nemohu vyhýbat. Že se jim nemůžeme vyhýbat jako společenství. Z toho prostého důvodu, že desatero je svědectvím o tom, že pravá bohoslužba Božího lidu je v respektování smlouvy s Hospodinem a ne v dodržování bohoslužebného pořádku. Je velice vhodné, že Ježíš v textu z Matoušova evangelia mluví o úhelném kamenu, o který tu jde. Že tu máme před očima obraz stavby, která se musí od něčeho odměřovat, aby nám nespadla na hlavu. To samozřejmě můžeme a máme vztáhnout i na osobní život, ale nejen starozákonní člověk si dobře uvědomoval, že potřebujeme společenství s druhými lidmi. A abychom ho mohli mít, musíme respektovat určitá pravidla, podle kterých stavět příbytek takového společenství.

Takže to, co máme před sebou ve starozákonním i novozákonním textu, je nabídka smlouvy, nabídka pravidel, podle kterých se nám ta stavba podaří postavit. Nebo, řečeno logikou lidu starozákonního – podle kterých dojdeme do země zaslíbené a dokážeme v ní žít – a logikou lidu novozákonního – dokážeme vstoupit do nabízeného království Božího již v tomto čase a v těchto podmínkách.

A skutečně – ten důraz je stejný. Význam faktu, že respektujeme Boha Izraele jako jediného Boha, neleží v tom, že se budeme handrkovat s ostatními monoteistickými náboženstvími, kdo má pravdu. Neleží v tom, že se budeme dívat skrz prsty na lidi, kteří nechtějí být součástí žádné církve nebo odmítají řídit svůj život pomocí příběhů, podle kterých my chceme řídit život svůj. Je v tom, že jestliže my přijmeme Boha Izraele jako svého Boha, tak se chceme ptát, jaký je to Bůh a jak si představuje stavbu lidského společenství. A hned na druhé desce Zákona najdeme jasný směr odpovědi. Tento Bůh po nás chce, abychom respektovali jeden druhého. Abychom nevyužívali svého silnějšího postavení k manipulaci s životem druhého člověka.

To je zcela zřetelné – ta budoucnost, kterou nám Pán Bůh nabízí, nemusí být založena na konfrontačních vztazích, kdy se jeden člověk bude snažit vytvořit si výhodu na druhém člověku, kdy se ho bude snažit využít a zneužít. To je smyslem vnímání desatera přikázání jako směrovek ke svobodě, se kterým přišel pan profesor Heller.

Trochu mě v tomto okamžiku mrazí, protože mám pocit, že dnes slyšíme velice náročné slovo – jak osobně, tak jako společenství. Že si dost dobře nemůžeme hrát s představou, že tímto respektem vůči druhým i vůči celému stvoření je prosté odfajfkovávání jednotlivých bodů desatera jako výsledku sebesledování. Na konfirmačním cvičení jsme se Samem a Kristiánem promýšleli otázku náboženství a u otázky „Co lidé považují za cíl a smysl života?“ byla nabízena mimo jiné i odpověď: „Klidný a bezproblémový život“. A já si uvědomil, jak tato odpověď přesně vystihuje i mé pocity a pocity lidí z bohatší části světa obecně. A jak moc se to tluče s respektem k druhému člověku, k jeho situaci, k jeho touhám a potřebám. Skutečně, představa, že bychom dodržovali desatero přikázání jakýmsi náboženským sebezpytováním, je naivní. Právě na to velice ostře poukazoval Ježíš z Nazareta. Ten, o kterém jsme v dnešním textu slyšeli, že on je tím základním kamenem. Takže – obrovský morální apel na každého z nás a na celé společenství našeho sboru i celé církve.

A přece – za oběma texty – tím starozákonním i tím novozákonním – je mnohem víc než jen morální apel. V úplném úvodu desatera slyšíme: „Já jsem Hospodin, tvůj Bůh; já jsem tě vyvedl z egyptské země, z domu otroctví.“ Člověk, se kterým tu Pán Bůh uzavírá smlouvy není ten, kdo se musí snažit, aby si zasloužil vysvobození. Tento člověk již byl – zcela beze svých zásluh – vysvobozen z Egypta. Z domu otroctví. To, co se tu před námi otevírá, je darovaná budoucnost. Jen je prostě smutnou skutečností, že když budeme přehlížet ony Boží směrovky ke svobodě, tak o tuto budoucnost připravíme nejen lidi okolo nás, ale také sami sebe.

To je zřetelné na dnešním Ježíšově podobenství i na jeho slovech o úhelném kameni. Dnes máme slyšet o naději – Pán Bůh to s námi nevzdává. Majitel vinice posílal nové a nové služebníky a nakonec poslal i svého syna. My věříme, že to s lidmi nevzdal ani když tohoto syna zabili a neustále zabíjí. Je naší nadějí, že Ježíš reprezentuje Boha, který se sklání ke všem trpícím a učí nás znovu a znovu rozpoznávat tuto jeho představu o lidském životě. A dnes vyznáváme, že je s námi přítomen i v tomto společenství a v pozvání ke svému stolu nám nabízí posilu, abychom dokázali žít život, který nám nabízí. Aby rostla stavba, jejímž úhelným kamenem je Ježíš z Nazareta, který je Kristus. Amen.

Píseň: 384 Pomoz mi, můj Pane

VP

Vyznání vin:

Děkujeme, Pane, za naději, kterou smíme mít v Kristově vzkříšení.

Děkujeme za jistotu, že nic těžkého v tomto životě, ba ani hřích, ani smrt nemají poslední slovo.

Pane, ty víš, jak často se nám tato naděje ztrácí, jak často se bojíme budoucnosti.

Zapadáme do starostí všedních dnů.

Nezřídka se z nás stávají sobci.

Přepadá nás nejistota a strach.

S lecčíms si nevíme rady.

Hledáme chyby na všech a na všem okolo.

Leccos na nás leží jako balvan.

Prosíme, Hospodine, přijmi nás takové, jací jsme.

Slituj se nad námi.

Odval kameny, které nám stojí v cestě za tebou.

Dej nám vidět světlo, které padá z Kristova vítězství na cestu našich životů.

Dej nám odvahu, abychom byli živí se svým Pánem, abychom se za ním vydali na cestu.

Dopřej nám, abychom u jeho stolu prožili budoucnost jeho království.

Amen.

Slovo milosti: Přijměme slova žalmisty jako potěšení a povzbuzení: „Hospodin je slitovný a milostivý, shovívavý, nejvýš milosrdný; nepovede pořád spory, nebude se hněvat věčně. Nenakládá s námi podle našich hříchů, neodplácí nám dle našich nepravostí. Jak vysoko nad zemí je nebe, tak mohutně se klene jeho milosrdenství nad těmi, kdo se ho bojí.“ Amen.

Eucharistická modlitba:

Bože náš, ty ses vzdal moci,

když jsi nám poslal svého Syna,

aby s námi sdílel náš život.

Narodil se jako chudý

daleko od vládců světa,

a poznal nedostatek.

Naučil nás tebe chválit,

posadil se k našemu stolu

a pozval všechny lidi,

aby si rozdělili nový chléb.

Svým zaslíbením vyhlásil konec hladu

a konec krveprolití na tváři země.

Večer před svým utrpením

vzal chléb, vzdal díky, lámal jej

a dal jej svým učedníkům se slovy:

Vezměte, jezte, to je mé tělo,

které se za vás vydává.

Stejně vzal i kalich s vínem,

vzdal díky, podal jej svým učedníkům a řekl:

Toto je má krev, která se za vás prolévá.

Kdykoli budete z tohoto kalicha pít,

čiňte to na moji památku.

Pane, náš Otče, veď nás svým svatým Duchem,

ať nás chléb a víno z tohoto stolu

vede k přemýšlení o tvém Synu:

on rozdával chléb a víno a také sám sebe vydal.

Děkujeme, že z tvé ruky smíme přijímat stále nový život

a jít spolu s těmi, které jsi nám svěřil.

Pomoz nám i dnes podle svých sil činit to, co činil Kristus,

Tvůj Syn a náš Pán. Amen.

Apoštolské vyznání: Chceme se touto svátostí posilnit ve víře. Nejen sami pro sebe, nejen v jednotě církve Kristovy, ve společenství s křesťany všech generací a národů. Ale v jednotě se všemi, za kterými přišel Hospodin, Bůh Izraele ve svém Synu, aby jim nabídl život. Vyznejme nyní svoji víru, která nás ujišťuje o naději tohoto Božího navštívení:

Sbor: Věřím v Boha, Otce všemohoucího, Stvořitele nebe i země, i v Ježíše Krista, Syna jeho jediného, Pána našeho, jenž se počal z Ducha svatého, narodil se z Marie Panny, trpěl pod Pontským Pilátem, byl ukřižován, umřel a byl pohřben, sestoupil do pekel, třetího dne vstal z mrtvých, vstoupil na nebesa, sedí na pravici Boha Otce všemohoucího, odkud přijde soudit živé i mrtvé. Věřím v Ducha svatého, v svatou církev obecnou, svatých obcování, hříchů odpuštění, těla z mrtvých vzkříšení a život věčný. Amen.

Píseň: Při vysluhování svaté večeře Páně Budeme společně zpívat píseň

397

Pozvání: Slavme dnes Kristův hod vesele. Zdálo se, že jsme sami a on že prohrál. Přišel k nám zpět a je s námi po všechny dny a právě nás znovu zve ke svému stolu, aby nás posílil na další cestu ujištěním, že jsme jeho, že nás má rád, odpouští nám a podarovává nás mocí své milosti. Nemusíme plakat tváří v tvář svým chybám a vinám. Všechno se změnilo. Bůh nás v Ježíši Kristu smířil se sebou.

Propouštění: Milost vám a pokoj od Boha Otce našeho i Pána Ježíše Krista, který sám sebe vydal za naše hříchy, aby nás vysvobodil z nynějšího zlého věku podle vůle našeho Boha a Otce. Jemu buď sláva na věky věků.

Amen.

Galatským 1:3-5

Kdo je v Kristu, je nové stvoření. Co je staré, pominulo, hle, je tu nové! 2 Korintským 5:17

Píseň: 189B Hrad přepevný jest Pán Bůh náš

Ohlášky:

Přímluvná modlitba: Pane, děkujeme za povzbuzení u Tvého stolu. A prosím, veď nás ve své síle za těmi, kdo toto povzbuzení nutně potřebují také.

Prosíme dnes za seniory, kteří se znovu ocitli v izolaci. Prosíme za rodiny, kteří se o ně snaží starat. Prosíme o lidi, kteří nemohou za svými blízkými do nemocnice a bojí se, že už je neuvidí. Za ně všechny Tě, Pane, prosíme.

Prosíme za ty, kteří jsou odmítáni. Prosíme za děti, které se bojí do školy. Prosíme za ty, které šikanují pro jejich odlišnost. Prosíme za rodinu Zuzie, kterou šikana dohnala k sebevraždě. Za všechny Tě, Pane, prosíme.

Prosíme, uč nás nebýt lhostejnými. Uč nás zbavit se touhy po klidném bezproblémovém životě. Uč nás jasně odmítat vyvolávání nenávisti. Za to Tě, Pane, prosíme.

Prosíme za nově zvolené politiky do senátu a do krajských samospráv. Prosíme, aby uměli nabízet smíření místo rozdělení. Prosíme za naši společnost, prosíme za nás, abychom nerezignovali a vytvářeli aktivní občanskou společnost. Za to Tě, Pane, prosíme.

Prosíme za všechny, kdo se takto snaží pomáhat. Prosíme za všechny, kdo se snaží pomáhat lidem, kteří pomoc potřebují. Prosíme za neziskové organizace, za sociální odbory na úřadech, za odbory péče o děti. Prosíme buď jim pomocí v nelehké práci. Za to Tě, Pane, prosíme.

Prosíme za stvoření. Prosíme, uč nás vnímat klimatickou krizi jako sociální problém týkající se těch nejchudších. Za to Tě, Pane, prosíme.

Pane, vyslyš naše tiché modlitby, ve kterých Ti chceme odevzdat své osobní díky a prosby.

Pane, vyslyš nás, když k Tobě voláme spolu se všemi, kdo touží po životě: „Otče náš, jenž jsi na nebesích, posvěť se jméno Tvé. Přijď království Tvé. Buď vůle Tvá jako v nebi, tak i na zemi. Chléb náš vezdejší dejž nám dnes. A odpusť nám naše viny, jakož i my odpouštíme našim viníkům. A neuveď nás v pokušení, ale zbav nás od zlého. Neboť Tvé jest království i moc i sláva na věky. Amen.“

Poslání: Ať vaše radost, vaše dílo i vaše slova vypráví o vaší naději a jsou zaslíbením toho, co přichází od Boha.

Požehnání: Přijměme do svých srdcí Boží požehnání, jak je zvěstováno v církvi:

Ať ti Hospodin žehná a chrání tě.

Ať Hospodin rozjasní nad tebou svou tvář a je ti milostiv.

Ať Hospodin obrátí k tobě svou tvář a obdaří tě pokojem. Amen.

Píseň: 150 Chvalte nejmocnějšího