Říčany 11.10.2020 Mt 22,1-14 (Jiří Ort)

https://uloz.to/file/cWaSO5nDhSqk/2020-10-11-ricany-mt-22-1-14-jiri-ort-mp3

Říčany 11.10.2020

Pozdrav: Milé sestry, milí bratři, vítám vás ve společenství, ve kterém chceme naslouchat Božímu slovu a brát si z něj naději i napomenutí.

Introit: Hospodine, budeš-li mít na zřeteli nepravosti, kdo obstojí? Ale u tebe je odpuštění; tak vzbuzuješ bázeň. Ž 130,3n

Píseň: Ž 36 k recitaci

Modlitba: Pane Bože, přicházíme dnes před Tebe a chceme Ti děkovat, že vstupuješ do našich životů i s napomenutím. Že se smíme setkat s korekcí, ale i s přísným soudem. Že nejdeme po cestě života bez vědomí toho, co je správné a co ne, že nemáme před sebou a kolem sebe mlhu relativismu bez cíle. Děkujeme, že smíme vědět, že to Tys nám svěřil život a dal jsi nám v něm úkol.

Vyznáváme, že často selháváme. Vyznáváme, že často neumíme a ani nechceme zaslechnout Tvůj hlas. Že tak nedokážeme svědčit ani našim nejbližším ani našemu okolí, že Tvůj život je zásadně jiný než ten, který linkuje společnost. Děkujeme, že uprostřed toho všeho smíme zaslechnout nabídku pokání a pozvání ke Tvému stolu. Pozvání k odpuštění a nové cestě.

Prosíme, buď tu dnes s námi. Aby toto dnešní setkání bylo Tobě k slávě a nám všem k užitku. Amen.

Čtení: Ex 32,1-14

Píseň: 500 Já chtěl bych, Bože můj

Text: Mt 22,1-14

Haleluja. Hospodin uzdravuje ty, kdo jsou zkrušeni v srdci, jejich rány obvazuje. Haleluja. Ž 147,3

Je to zvláštní a silný text, který jsme slyšeli z Matoušova evangelia. Vtáhne nás do svého děje a nepustí nás ani na chvilku. A když už si oddechneme, že všechno spěje k pěknému konci společné hostiny těch, kteří rádi přijali pozvání, znovu nás příběh uchopí a sevře, že sotva lapáme po dechu. V okamžiku, kdy si je pustíme k tělu, je toto podobenství skutečně velice náročné. V tom smyslu, v jakém to slyšíme – dělá si na nás absolutní nárok.

Když srovnáme Matoušovu verzi Ježíšova vyprávění s tou, kterou známe z evangelia, které sepsal Lukáš, uvidíme zcela zřetelně, že je jeho důraz posunutý. Za Matoušovým textem jasně vnímáme jeho sbor, prvotní církev. S jejími otázkami a zkušenostmi. Vnímáme ujištění, že ani odmítnutí pozvání na svatbu „následníka trůnu“ nic nemění na tom, že tato slavnostní hostina bude a pozvání na ní nezruší ani tvrdé odmítnutí z lidské strany. Ani lidská zvůle a násilí a tvrdá snaha zabránit svědectví o tom, že tu existuje naděje nad lidskou mocí, naděje pro všechny, nic nemění na tom, že tato naděje existuje. Hostina se uskuteční. Prostor Boží milosti a spravedlnosti i - a právě - pro ty zašlapávané a odstrkované, pro ty bezradné a tápající, pro ty, kteří s sebou životem táhnou závaží své viny – tento prostor nemá šanci zrušit lidská zloba. Ti, kdo Boží nabídku života odmítají, nemají budoucnost a naopak pozvání se dostane až do všech zákoutí. Pán Bůh to s člověkem nevzdává.

To je krásné. Tady bychom mohli skončit. Stejně jako ve starozákonním příběhu – Hospodin vyvedl svůj lid z otroctví Egypta, ubránil jej před silami, které lid nechtěly pustit ze sféry svého vlivu, zničil faraona. Nenechal svůj lid zemřít hlady na cestě k budoucnosti a teď dokonce se svým lidem uzavře smlouvu – zaslíbí mu svou mocnou přítomnost i do budoucnosti. Tady se oba texty setkávají. Zastavujeme se v nich ve chvíli, kdy před námi oba vykreslují naději budoucnosti našich životů. A v obou textech se najednou příběh láme. A v obou je to způsobeno zásahem člověka. Nás samotných. Ne nic z venku, ne ty zlé mocnosti, ale naše vlastní lidská iniciativa způsobila, že Boží plán pro člověka je ohrožen. Že je ohrožen náš život – že je na pokraji toho, aby se ocitl v troskách.

Tady je svědectví křesťanů Matoušova sboru velice tvrdé. Ano, jsme na hostině, byli jsme pozváni a směli jsme vstoupit. Bez ohledu na to, co je za námi, co si vláčíme s sebou, co stálo a stojí proti nám. Ale nemyslete si, že tím to všechno skončilo. Podívejte se na cestu Božího lidu, doplnila církev o téměř 2000 let později výběrem druhého textu na tuto neděli. Než ale budeme po tomto tvrdém nárazu pokračovat, musíme si připomenout a znovu si uvědomit ten fakt bezpodmínečného pozvání na hostinu. To je tu stále přítomné, nesmíme se ani na okamžik vzdálit této Boží nabídce. Stručně – kdyby nás tu dnes nečekalo pozvání k večeři Páně, velice bych zvažoval, zda otevřít takto tvrdý a náročný text.

Protože tento text tvrdý je. Mluví o nebezpečí laciné milosti, mluví o tom, jak snadno můžeme zničit svůj život i život druhých právě v okamžiku nabídky života. Tento text moc dobře ví, že mluví k dospělým lidem, kteří nesou odpovědnost za život svůj i druhých. Z toho se nevyvážeme, to tak prostě je. A znakem dospělosti v Božím lidu je doptávání se na Boží vůli. Ústy proroků Hospodin vyjadřuje zásadní kritiku - za všechny prorok Izajáš: „Mých úst jste se nedoptali“, ale doptáváte se někde úplně jinde. Sami si velice dobře uvědomujeme, jak obtížné je doptávat se na Boží vůli v našem životě. Jak těžké je aplikovat svědectví Písma na konkrétní životní situace v naději, že jsme rozpoznali Boží slovo. Vždyť je tu neustálé nebezpečí, že Boží slovo zaměníme za kulturní a sociální návyky společnosti. Je to těžké, věděl to i evangelista Matouš, zcela na tvrdo to zažíval Boží lid na úpatí hory Sínaj. A přece evangelista mluví tvrdě, přece slyšíme o tvrdém soudu knihy Exodus.

I já mohu pouze svědčit o svém rozpoznání a doufat, že jsem něco zaslechl z Božího slova. A přece se tohoto pokusu musím a musíme odvážit. Odvážit se upozornit na na riziko překrucování Ježíšovy zvěsti pro naše potřeby. Stačí se jen kratičce setkat s Ježíšovým svědectvím života a zřetelně uvidíme, jak je ve své hluboké otevřenosti pro člověka neskladné, jak je náročné. Musíme se odvážit upozornit na to, jak máme podvědomě tendenci obrušovat hrany – jen abychom si nemuseli nechat líbit to napětí mezi nárokem a realitou světa kolem nás i našeho života. Jak si poradit s Ježíšovým důrazem na nenásilí, když je stav věcí takový, že násilí někdy použít potřebujeme? Skutečně příliš nepomůže vzhlížení k situaci v chrámě, kde Ježíš převrhl pár stolů. Jak se vyrovnat s Ježíšovým důrazem na léto milostivé s jeho odpuštěním dluhů, když přece ekonomika funguje tak jak funguje? Jak se postavit k propletenci rozpadajících se vztahů? Máme se tedy vzdát Ježíšových nároků na život jen proto, že zažíváme bolestnou zkušenost s realitou? Je na místě se utěšovat, že tak to prostě je?

Otevírá se před námi obraz z knihy Exodus, kde Boží lid, věřící lidé, z bezmoci, z pocitu, že Bůh je nějak moc daleko a nepomáhá a nepromlouvá právě tady a teď do našich obyčejných starostí, postavili zlaté tele, zlatého býčka. Vybudovali náboženství pro své potřeby. Blízké a jisté náboženství. Nebylo laciné v hmotném slova smyslu, bylo jen laciné v tom smyslu životním, nejhlubším. Toto náboženství postrádalo to, co nabízel a nabízí Hospodin, Bůh Izraele na hoře Sinaj a v Ježíši z Nazareta – dar života. Nový život ve smíření a odpuštění.

Otevírá se před námi odpověď Ježíšova podobenství o hostině v Matoušově evangeliu. Právě o nebezpečí představy laciné milosti, právě o vytváření vlastních, pohodlnějších nároků mluví evangelista. Tady nezaznívají výčitky a kaceřování. Tady nejde o napomínání. Znovu si připomeňme, že tu stojíme tváří v tvář Božího pozvání na hostinu. Smyslem tohoto textu není soudit druhé, ale upozornit na to, že nabídku života můžeme promarnit, i kdybychom se tvářili sebezbožněji. Máme před sebou životní vyznání prvních křesťanů, že tam, kde není skutečné pokání, skutečné rozpoznání vlastní viny, tam nemůžeme přijmout odpuštění. Tam, kde sami sebe budeme omlouvat a nábožensky si po svém upravovat Boží cestu pro člověka, tam se rozpadne vše, po čem toužíme. Ani druhým ani sobě tím nepomůžeme. Rozpadne se život pro nás, pro naše okolí i pro celé stvoření.

Stojíme tu tedy před zrcadlem Božího nároku v Ježíši z Nazareta a to, co v zrcadle vidíme, se nám moc nelíbí. Ale my se smíme a máme odvážit neupravovat zrcadlo ani neretušovat náš obraz, ale přijmout ho a v pokoře, s prosbou o odpuštění vstoupit na Boží hostinu. Tam se před námi otevírá naděje života, na který se smíme těšit a ze kterého se smíme radovat. Protože tady nás Hospodin, Bůh Izraele a Bůh Ježíše Krista, náš Otec, ujišťuje, že nás nenechává samotné jít po cestě života, ale je s námi a nabízí posilu v napomenutí, odpuštění a naději. Posilu v evangeliu kříže a vzkříšení Ježíše Krista, našeho Pána a Spasitele.

Amen.

Píseň: Ž 121 k recitaci

Přímluvná modlitba: Pane, dnes Ti chceme odevzdat všechny, kdo se dívají do budoucnosti s obavami. Moc prosíme, uč nás být těmi, kdo umí povzbudit, kdo umí potěšit.

Prosíme za seniory, prosíme za pacienty v nemocnicích, prosíme za všechny, kdo se znovu ocitli v izolaci. Za ně Tě, Pane, prosíme.

Prosíme za rodiny těch, kteří jsou ve vážném stavu v nemocnici. Prosíme pro povzbuzení pro všechny, kdo se bojí, že se se svým blízkým nesetkají. Za ně Tě, Pane, prosíme.

Prosíme za zdravotníky v nemocnicích, v ordinacích, prosíme za sociální pracovníky, prosíme za učitele, prosíme za všechny, kdo se ocitli ve vyčerpávající situaci. Za ně Tě, Pane, prosíme.

Prosíme za děti a studenty, kterým daná situace znemožňuje rozvíjet poznání. Prosíme za děti, kterým distanční výuka staví zeď mezi ně a děti, kteří mají k takové výuce bezproblémový přístup. Za ně Tě, Pane, prosíme.

Prosíme za všechny, ve kterých současná situace vyvolává existenční obavy. Za ně Tě, Pane, prosíme.

Prosíme, dávej nám sílu myslet na ty, jejichž problémy se právě v této náročné situaci ocitají na okraji zájmu. Uč nás v důvěře prosit za lidi v oblastech války a nouze. Uč nás prosit za povzbuzení pro lidi a organizace, které se jim snaží pomoci. Za ně Tě, Pane, prosíme.

Pane, vyslyš naše tiché díky a prosby.

Pane, vyslyš nás, když k Tobě voláme spolu se všemi, kdo touží po životě: „Otče náš, jenž jsi na nebesích, posvěť se jméno Tvé. Přijď království Tvé. Buď vůle Tvá jako v nebi, tak i na zemi. Chléb náš vezdejší dejž nám dnes. A odpusť nám naše viny, jakož i my odpouštíme našim viníkům. A neuveď nás v pokušení, ale zbav nás od zlého. Neboť Tvé jest království i moc i sláva na věky. Amen.“

Píseň: Ž 93 k recitaci

Poslání: Doufej v Hospodina, konej dobro, v zemi přebývej a zachovávej věrnost. Hledej blaho v Hospodinu, dá ti vše, oč požádá tvé srdce. Svou cestu svěř Hospodinu, doufej v něho, On sám bude jednat. Dá, že Tvoje spravedlnost zazáří jak světlo, jako polední jas tvoje právo. Ztiš se před Hospodinem a čekej na něj. Ž 37,3-7a

Požehnání: Kéž je nám Bůh milostiv a dá nám požehnání, kéž nad námi rozjasní svou tvář! Ať je známa na zemi tvá cesta, mezi všemi pronárody tvoje spása! (Ž 67,2-3)

Píseň: 487 Amen, Otče, rač to dáti