Uhříněves 18.10.2020 Fp 4,4-7 (Jiří Ort)

Uhříněves 18.10.2020

Pozdrav: Milé sestry, milí bratři, milí přátelé, vítám vás na bohoslužbách poněkud netradičních. Přesto se i dnes při nich smíme těšit z ujištění o Boží lásce ke každému člověku.

Introit: Oči všech s nadějí vzhlížejí k Tobě a Ty jim v pravý čas dáváš pokrm, otvíráš svou ruku a ve své přízni sytíš všechno, co žije.

Ž 145,15n

Píseň: 613 Oči všech se upírají

Modlitba: Pane Bože, stojíme před Tebou a vyznáváme, že nám připadá, že svět je vzhůru nohama. Máme starost o své blízké, máme starost o lidi, kteří jsou ohrožení současnou situací existenčně – a máme starost, že už zavíráme oči před bídou těch, kteří jsou pro nás příliš daleko. Pane, cítíme se být na začátku, cítíme se jako ti, kdo se teprve učí základům života.

A právě v tuto chvíli chceme moc poděkovat, že nás bereš do své školy. Že nám ve svědectví nejen biblických svědků otevíráš pohled na život, který nabízíš. Že nás učíš vztahu k Tobě a tak i k člověku nejen vedle nás a k celému Tvému stvoření. Děkujeme, že nás učíš vnímat, děkovat, prosit. Děkujeme, že nás učíš vnímat, že kolem nás je život, který je Tvým darem. Děkujeme, že se smíme učit důvěře v budoucnost, která je v Tvých rukách.

Amen.

Čtení: 1Kr 19,1-15a

Píseň: 631 Nám pomoz, Pane milý

Text: Fp 4,4-7

Haleluja. Hospodine, ze svých síní zavlažuješ hory, země se sytí ovocem tvého díla. Haleluja. Ž 104,13

Na tuto neděli jsme připravovali bohoslužby díkčinění za úrodu. Když přišlo první omezení, tak jsme přemýšleli nad tím, že se sejdeme na farní zahradě, bude se nás moci zúčastnit 20 a bude to takové pěkně stylové. Jenže den se sešel se dnem a je všechno jinak. Smíme se sejít pouze v šesti lidech a tak ty naše přípravy přišly tak trochu vniveč. Je to nepříjemné – na něco se nastavit a pak je vše jinak. Oddechnout si, že teď už bude všechno dobré – a ono není. Někdo už se z takové změny nevzpamatuje. Vzpomínám si, jak jsme se všichni těšili, jak krásné to bude, když padne minulý režim. Jenže pak přišlo první zklamání, pak další. A lidé, kteří už byli unavení, zatrpkli. Je možné vůbec něco očekávat? A ono se to opakuje znovu a znovu – úsměvně to pojmenoval Zdeněk Svěrák, když popisoval hudbu Járy Cimrmana - „Cimrman pracuje pouze s hudebními mosty, přechody, výplněmi až vycpávkami a vytváří tak zvláštní atmosféru plnou svérázného napětí, které je neustále stupňováno pravidelným střídáním dvou prvků: prvku očekávání a prvku zklamání. To je typický příklad jeho slavné frustrační kompozice.“

V Divadle Járy Cimrmana se tomu smějeme, ale v reálném životě nás to velice vyčerpává. Protože postupně raději otupujeme ten prvek očekávání, abychom pak nebyli zklamaní. Je vůbec dospělé, abychom očekávali něco dobrého? Stačí se podívat na události kolem nás… Prostě mi to nedalo, abych jako první čtení nevybral oddíl z 1. knihy královské, část příběhu proroka Elijáše. Elijáš rozhodně neměl lehký život, značnou část období jeho služby Hospodinu, Bohu Izraele, byl na útěku před vládní mocí. Ale pak – pak se to obrátilo. Pán Bůh jasně ukázal, že on je ten živý Bůh, že on je ten, kterého mají lidé poslouchat. Protože jinak – jinak by také mohli skončit jako ti baalovi proroci, které Elijáš pobil.

A to už snad musel každý pochopit! Teď už to musí být jiné! A ono nebylo. Znovu útěk, znovu skrývání. Znovu zklamání. Už je lepší žádná očekávání nemít… „Už dost, Hospodine, vezmi si můj život, vždyť nejsem lepší než moji otcové.“

Ve sboru ve Filipech na tom nebyli o nic lépe. I když to jejich trápení vypadalo tak obyčejně – když to vezmeme kolem a kolem, tak se prostě mezi sebou neshodli v interpretaci Ježíšovy zvěsti. Ale – v okamžiku, kdy se věroučné otázky postaví nad člověka, hodně to bolí. A zvlášť když je tento konflikt spojen s nadějí, která změnila životy všech zúčastněných stran. Znovu zklamání. „Už dost, Hospodine, vezmi si můj život, vždyť nejsem lepší než moji otcové.“

Pán Bůh nenechává Elijáše na pospas jeho skepsi. Ne že by mu chystal pohodlný důchod – naopak, má pro něj náročné úkoly. Ale to teď není na pořadu dne. Pán Bůh se snaží přivést Elijáše k životu. Snaží se mu ukázat, že není sám a že se proto nemusí ani litovat ani obviňovat ze slabosti. A je kouzelné pozorovat, jak Pán Bůh s Elijášem pracuje. „Vstaň a jez.“ „Vstaň a jez, máš před sebou dlouhou cestu!“ A v síle toho pokrmu došel Elijáš až k Boží hoře Chorébu. Pán Bůh ho dovedl až k sobě a pokračuje v práci se zlomeným člověkem. Žádné burácení, žádné zemětřesení, žádný oheň, ale hlas tichý a jemný se dotkl Elijášova srdce a dodal sílu k další službě.

Apoštol Pavel nebere události ve sboru ve Filipech vůbec na lehkou váhu. Vždyť tu jde o evangelium a my víme, že apoštol se dokázal velice rozzlobit v otázkách evangelia. Nebo lépe – v okamžiku, když někdo použil evangelium k tomu, aby druhého postavil do pozice druhořadého člověka. „Dejte si pozor na ty psy, dejte si pozor na ty špatné dělníky, dejte si pozor na tu 'rozřízku'!“ Ale Pavel chce především povzbudit – dobře vnímá, že tady má před sebou lidi zraněné, unavené, nešťastné. Lidi, kteří už si nejsou jistí, jestli má smysl očekávat něco dobrého. Jestli existuje naděje, když ji pokaždé někdo zneužije. A Pavel má velice prostý lék. Z té povzbuzovací řeči vyjmu zvlášť jeden důraz: „V každé modlitbě a prosbě děkujte a předkládejte své žádosti Bohu.“

A jestliže to celou dobu vypadalo, že jsem rezignoval na bohoslužby vděčnosti za stvoření, pak chci tady ukázat, že tomu tak není. Pouze jsem tak trochu ze široka pojal vysvětlení, že tato neděle, neděle vděčnosti, není nějakou povinností, akcí, kterou Pánu Bohu dlužíme. Ona je Boží nabídkou pro nás. Protože si můžeme připomenout, co všechno z Boží milosti dostáváme. Můžeme se zastavit, rozhlédnout se kolem sebe a užasnout tak, jako žalmista.

„Dobrořeč, má duše, Hospodinu! Hospodine, Bože můj, jsi neskonale velký, oděl ses velebnou důstojností. Halíš se světlem jak pláštěm, rozpínáš nebesa jako stanovou plachtu. Mezi vodami si kleneš síně, z mračen si vůz činíš a vznášíš se na perutích větru. Z vichrů si činíš své posly, z ohnivých plamenů sluhy. Zemi jsi založil na pilířích, aby se nehnula navěky a navždy. Propastnou tůň jsi přikryl jako šatem. Nad horami stály vody; pohrozils a na útěk se daly, rozutekly se před tvým hromovým hlasem. Když vystoupila horstva, klesly do údolí, do míst, která jsi jim určil. Mez, kterou jsi stanovil, už nepřekročí, nepřikryjí znovu zemi. Prameny vysíláš do potoků, které mezi horami se vinou. Napájejí veškerou zvěř polí, divocí osli tu hasí žízeň. Při nich přebývá nebeské ptactvo, ozývá se v ratolestech. Ze svých síní zavlažuješ hory, země se sytí ovocem tvého díla. Dáváš růst trávě pro dobytek i rostlinám, aby je pěstoval člověk, a tak si ze země dobýval chléb. Dáváš víno pro radost lidskému srdci, až se tvář leskne víc než olej; chléb dodá lidskému srdci síly.“ Slyšíme tu Hospodinův tichý hlas v našich životech, který nám otevírá uprostřed nejistoty, obavy o blízké, strachu z budoucnosti, nový výhled nejen v našich životech. Znovu jsme si to s mou ženou uvědomili, když nám náš syn se svojí ženou oznámili, že čekají miminko. A v dalších dnech se nám dostalo v našem okolí dalších dvou takových radostných zpráv. Zázrak stvoření. Zázrak života. Zázrak daru života. Jak krásné je se s ním setkávat, učit se mu naslouchat a děkovat.

Boží tichý hlas nás dnes upozorňuje, že má smysl očekávat, že má smysl se otevírat naději. Že má smysl počítat s Boží budoucností, ve které máme své místo. V radosti, ve vděčnosti, ve službě Božímu záměru s člověkem i s celým stvořením. Amen.

Píseň: 180 Vše má, Bože, chválit Tebe

Ohlášky:

Přímluvná modlitba: Pane, děkujeme za ujištění, že jsi s námi, že jsi přítomen v celém Tvém stvoření, že Ti můžeme odevzdávat ty, o které máme starost, že můžeme prosit o posilu ke službě, kterou jsi pro nás připravil.

Prosíme o posilu, abychom dokázali být podporou těm, kteří jsou opuštění a celou náročnou situaci vnímají o to víc beznadějnou. Za to tě, Pane, prosíme.

Prosíme, abychom dokázali být podporou těm, kdo pracují v různých sociálních zařízeních, a snaží se každý den předávat pozitivní energii. Myslíme dnes zvlášť na pracovníky Alzheimercentra v Průhonicích. Za to Tě, Pane, prosíme.

Prosíme, abychom dokázali být podporou všem zdravotníkům, učitelům, hasičům, vojákům, všem, kdo se snaží, aby se náročná situace neproměnila v tragédii. Za to Tě, Pane, prosíme.

Prosíme za všechny, kdo se dostali do existenční krize. Prosíme za všechny ty, jejichž práce je důležitá právě v tom, že je povzbuzením, že otevírá nové pohledy na život – za všechny pracovníky v kultuře, kteří nevědí, co s nimi bude. Za ně Tě, Pane, prosíme.

Prosíme za všechny, kdo v náročné době myslí na lidi v oblastech světa, kde lidé strádají. Prosíme za projekt na podporu jídelny pro hladovějící v Jemenu. Za tento projekt i mnoho dalších, Tě, Pane, prosíme.

Prosíme za celé Tvé stvoření, které jsi nabídl člověku, aby mohl žít a člověk ho ničí. Za ně Tě, Pane, prosíme.

Odevzdáváme Ti v tichosti své osobní díky a prosby.

Pane, vyslyš nás, když k Tobě voláme spolu se všemi, kdo touží po životě: „Otče náš, jenž jsi na nebesích, posvěť se jméno Tvé. Přijď království Tvé. Buď vůle Tvá jako v nebi, tak i na zemi. Chléb náš vezdejší dejž nám dnes. A odpusť nám naše viny, jakož i my odpouštíme našim viníkům. A neuveď nás v pokušení, ale zbav nás od zlého. Neboť Tvé jest království i moc i sláva na věky. Amen.“

Píseň: 448 Sláva buď Tobě, Bože náš

Poslání: Nepotkala vás zkouška nad lidské síly. Bůh je věrný: nedopustí, abyste byli podrobeni zkoušce, kterou byste nemohli vydržet, nýbrž se zkouškou vám připraví i východisko a dá vám sílu, abyste mohli obstát.

1K 10,13

Požehnání: Bůh dej, aby vám v temnotách zazářilo jasné světlo.

Bůh dej, aby vás ve smutku potěšilo pravé slovo.

Bůh dej, abyste na své cestě byli provázeni Jeho blízkostí.

Píseň: 686 Radujte se v Pánu vždy